- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Agresivní ruská „soft power“ v Evropě

V roce 2010 Ministerstvo zahraničí Ruské federace na základě výnosu prezidenta RF Dmitrije Medveděva zřídilo Nadaci na podporu veřejné diplomacie A. M. Gorčakova. V prvním díle tohoto vyšetřování [1] nám mluvčí Ukrajinské kybernetické aliance [2] Sean Townsend pověděl, jak působila tato ruská „měkká síla“ proti Ukrajině. V druhém díle vyšetřování se podíváme na operace hybridních ruských „diplomatů“ ve Střední Evropě.

Významným nástrojem vlivu RF a zdrojem financování pro zavádění „rusského miru“ na nejrůznějších místech zeměkoule je společnost Gazprom. Zejména z korespondence Institutu zemí SNS jsme se dozvěděli, že Gazprom uvolnil dva miliony dolarů [3] na podvratnou činnost této „autonomní nekomerční organizace“, které šéfuje poslanec Státní dumy RF za vládnoucí stranu Jednotné Rusko Konstantin Zatulin. Předtím se InformNapalm už věnoval tomu, jak ruský oligarcha Konstantin Malofejev financoval destabilizační akce v Polsku, Maďarsku a Česku [4]. Stejnou činnost provozoval i Institut zemí SNS [5], známý svou podporou kolaborantů v několika oblastech Ukrajiny [6]. Na podvratnou činnost proti dalším zemím ve Střední Evropě bychom se však měli podívat blíže.

V říjnu 2014 kandidát historických věd, šéfredaktor časopisu Gazprom, generální ředitel ústavu národní energetiky Sergej Pravosudov zaslal důvodovou zprávu, v níž popsal svou vizi „měkké“ ruské síly v Srbsku a Bulharsku [7]:

Gazprom nemůže přímo financovat opozici. Třeba hnutí Dveře, které vystupuje proti vstupu Srbska do EU. Dveře mají za to, že by se Srbsko mělo stát členem Euroasijské unie a opírat se o Rusko. Tato strana prakticky není zastoupena v předních srbských médiích, jejichž informační politika je výrazně protiruská. Ve volbách 2013 Dveře získaly 4 % hlasů voličů a nedostaly se do parlamentu (hranice 5 %).

Abychom udrželi a upevnili své pozice, musí Gazprom spolupracovat s některým občanským sdružením, které pod záminkou humanitárních projektů bude aktivně pracovat s veřejným míněním v Srbsku a Bulharsku.
Vzhledem k tomu, že obyvatelé těchto zemí mají k Rusku tradičně kladný vztah, je to docela proveditelné.
Nakonec bychom tak mohli v ulicích Bělehradu a Sofie vidět demonstrace na podporu projektů Gazpromu a Ruska. Se slogany typu „Nechceme mrznout kvůli Ukrajině“:
Kdyby Vladimir Putin při své návštěvě v Srbsku nabídl této zemi přistoupení k Euroasijské unii a zmínil přitom hnutí Dveře, které tuto myšlenku podporuje, byl by to dobrý orientační bod pro srbské voliče. Dnes si přece jsou zcela jisti, že Rusko podporuje stávající srbskou vládu. V Bulharsku je situace prakticky obdobná té srbské, jen s tím, že Gazprom tu má zatím méně investic.

Jak můžeme vidět, aktivity ruských společností Gazprom a Lukoil představují obyčejné vydírání a zástěrku pro podvratnou činnost. Známe to moc dobře i z ukrajinských zkušeností. Aksjonovova strana Ruská jednota také měla podporu něco kolem čtyř procent, spolehlivě však posloužila při okupaci Krymu. Jen do výstavby South Streamu Rusko plánovalo investovat až 500 miliard rublů (z ruské strany) a deset miliard eur na podmořskou část plynovodu. Tyto peníze naštěstí doslova vyletěly komínem, i v dubnu Gazprom vykázal odpis 53 miliard rublů.

Vraťme se však do roku 2014. Dveře pořádají „vlastenecký“ protivládní mítink v Bělehradě. Ivan Kostić zasílá fotoreportáž Gorčakovově nadaci:

[8]

Zde už vidíme typický „humanitární“ projekt na ruský způsob: vlajky neuznaných republik a zdaleka ne srbské trikolory – aby o tom nikdo neměl nejmenší pochybnosti, je tato skutečnost záměrně zdůrazněna v tiskové zprávě:

„Při protestních akcích, které začaly mimo vládní budovu, a v přítomnosti policejních těžkooděnců demonstranti nesli vlajky Srbska, Ruska, novoruských republik a portréty ruského prezidenta Vladimira Putina“.

Jak podobné mítinky končí, můžeme názorně vidět na příkladu okupovaných Doněcku a Luhansku. Gorčakovova nadace v roce 2013 financovala podobné marginály a pošuky v Ukrajině, kteří úplně stejně chodili na mítinky s cizí vlajkou a hesly „Putine, přiveď armádu“. Prakticky všichni (až na vzácné výjimky) příjemci grantů od této nadace v Ukrajině jsou zařazeni do Očistce na webu Mírotvorce a aktivně se podíleli na teroristických aktivitách v rámci banditských formací „LLR“ a „DLR“. Začínalo to však dost skromně, a sice hesly o ruštině a ruské kultuře.

Jak jedná Rusko v Evropě? Třeba tak, že kulturní atašé velvyslanectví RF v Bosně a Hercegovině zaslal informační zprávu o ruštině v BiH [9]. Na založení centra pro ruský jazyk a politickou kulturu v Bělehradě požádal zástupce šéfredaktora Ředitelství mezinárodních projektů listu Rossijskaja gazeta, docent katedry slavistiky a středoevropských studií historicko-filologické fakulty Ruské státní humanitní univerzity Vjačeslav Čarský tuto nadaci o 2.615 tisíc rublů (rozpočet, XLS [10]).
Pro srovnání připomeňme, že Jurij Apuchtin z Charkova získal od uvedené ruské nadace zhruba stejnou částku v roce 2013 na „prosazování myšlenek „rusského miru“, vše skončilo rozsudkem a odnětím svobody na 6 let na základě ustanovení o „masových nepokojích“ a „násilné změně ústavního zřízení“. Kolaborant teroristů z Oděsy Valentyn Černov také žádal o peníze na „festival ruštiny“ k narození Lermontova. Tento „ctitel Lermontova“ byl později spatřen na společných fotkách s teroristy. Je uprostřed, vedle „lidového gubernátora“ Kaurova, při projevu poslance Nejvyšší rady Truchanova na Kulykově poli:

[11]

Způsoby prosazování „rusského miru“ jsou zcela identické jak ve Střední Evropě, tak v zemích bývalého SNS.

V bývalých sovětských republikách se Rusko chová ještě hruběji a troufaleji. V srpnu 2015 politolog Nikolaj Cvjatkov zaslal nadaci důvodovou zprávu „Situace rusky mluvících v Moldavsku“ (DOCX [12]), kde popisoval roli ruštiny a autonomií (stejně jako v případě s Krymskou AR, když chybí skutečné podmínky pro federální zřízení státu, vede autonomie k izolaci regionu a nakonec se může stát ohniskem pro hybridní agresi):

Pro navrácení Moldavska do sféry přímého ruského vlivu musíme opustit zastaralá paradigmata společenské shody. Tato abstraktní hodnota byla sice srozumitelná pro „sovětské lidi“, dnešním moldavským úřadům a jejich dohlížitelům je však zcela cizí.

Soustředit svou pozornost na bodech růstu, kterých je v Moldavsku 12. Jde o 12 měst: na severu Bălți, Soroca, Ungheni, uprostřed Kišiněv, Orhei, Hîncești, na jihu Cahul, Comrat, Taraclia, na východě Rîbnița, Bendery, Tiraspol. Z těchto 12 měst se v 9 mluví rusky. Pojistit si jejich loajalitu přímou ruskou pomocí.

Vznik honorace „proruské mládeže“. Jde o střednědobé plánování, 3 až 5 let, které umožní vytvořit stabilní plejádu informačně zaměřených na Rusko mladých odborníků v různých oblastech: hospodářství, právo, žurnalistika, politika, průmyslová a zemědělská výroba. Počet mladých lidí, kteří budou udávat tón společenských diskuzí, by neměl přesáhnout 100 až 120.

Zapojení ruských společností do financování reklamních akcí, opatření zaměřených na tvorbu pozitivního moderního obrazu Ruska. Tyto produkty jsou již zpracovány. Potřebují jen hmotně technickou podporu na místě. Ruské společnost v Moldavsku tyto možnosti mají.

Jazyková bariéra nebo hospodářská separace regionu vede k tomu, že pro ruské hybridní struktury je snazší dostat místní finančně průmyslové nebo kriminální skupiny pod kontrolu. Skoupit po jednom regionální lídry veřejného mínění je mnohem jednodušší než přesvědčit k nepřirozené spolupráci ústřední vládu. Ruští političtí technologové by si měli pamatovat, že hrátky s ohněm vždy špatně dopadnou, a je dost možné, že by namísto „Slobodské Ukrajiny“, „Besarabské republiky“ a dalších vrávorajících federalizací nebo bezcelních zón mohli mít skutečnou Astrachaňskou [13] nebo Kazaňskou republiku s právním nástupnictvím z doby Ivana Hrozného.

Podobné projekty tato nadace realizuje i v pobaltských zemích. A vzhledem k tomu, že tu vnucování ruské kultury naráží na odpor, nacházejí si uplatnění také výzvy k „míru“ (jak říká sovětský vtip, válka nebude, ale bude se tak bojovat o mír, že nezůstane kámen na kameni), ba dokonce i tak nenáviděná ze strany „vaťáků“ lidská práva. Metody se mohou lišit, cíl je však společný: za každou cenu si vrátit ztracené kolonie. Na klip „Jsme proti válce“ (s rádoby pacifismem maskujícím poraženectví) bylo uvolněno celých čtyři miliony rublů (rozpočet, DOC [14]). Formulář žádosti o financování [15] černě na bílém uvádí, že jakoukoli národní kulturu autoři projektu vnímají jako projev „rusofobie“. Příjemcem prostředků byla Pobaltská mládežnická asociace Juvenis, jako vedoucí projektu byli uvedeni Alexej Rimantovič Greičus a Ljudvik Vladimirovič Volchonskij z Vilniusu. Informační podporu projektu poskytly litevské noviny Obzor a Kurjer. Antonina Zimina má v Litvě na starosti ruskojazyčná lidská práva a další „euroasijské hodnoty“:

Naskytla se příležitost uspořádat prezentaci Gorčakovovy nadace ve Vilniusu v Nezávislém centru lidských práv www.nztc.lt, jehož účelem je poskytování všestranné právní a ostatní požadované pomoci ruským krajanům v případě porušování jejich práv, svobod a oprávněných zájmů ve shodě s obecně uznávanými zásadami a předpisy mezinárodního práva v lidskoprávní sféře. Organizace poskytne prostory pro 50 osob a pozve rusky mluvící studenty a aktivisty nevládních organizací. Také mají zájem o spolupráci a budou přítomni vedoucí a aktivisté nevládní organizace Vitis v Kaunasu. Tato organizace se zabývá prosazováním euroasijských hodnot v Litvě. Na litevské straně akci pořádá absolvent Pobaltského dialogu 2012 Edíkas Jagelavičius. Plánované datum konání je 23. srpna 2014. K cestovním a ubytovacím výdajům: jízdenky na autobus 1.000 až 1.400 rublů (podle data zakoupení a linky), slíbil pomoc s vyhledáním co nejlevnějšího hotelu, v průměru však vychází 30 až 40 eur.

[16]

Pro posílení svého vlivu ve Střední Evropě a v zemích bývalého SSSR používá Ruská federace stejné metody, které byly vyzkoušeny ve válce s Ukrajinou. Jde o přímé energetické vydírání, o přímé financování marginálních proruských stran státními společnostmi RF nebo o pseudoochranu lidských práv. O plíživou federalizaci zaměřenou na rozštěpení země podle jazykového nebo hospodářského klíče. O rádoby pacifismus, který maskuje poraženectví. O tvorbu vnitrostátní opozice, která maskuje teroristické a separatistické aktivity. Jakýkoli názor odlišný od toho ruského je pranýřován jako rusofobní. Veškeré tyto aktivity v Evropě sponzoruje přímo ruská vláda pod zástěrkou údajně nezávislých a nekomerčních organizací.

Kompletní archiv mailů zaměstnance Gorčakovovy nadace má k dispozici komunita InformNapalm. O zaslání kopie archivu můžete požádat na adrese [email protected] V publikacích založených na tomto příspěvku (nebo na kopii archivu) je nutno uvést odkaz na InformNapalm [17] a Ukrainian Cyber Alliance [2].

  Data pro vyšetřování InformNapalmu exkluzivně poskytli hacktivisté z UCA. Komunita InformNapalm neručí za způsoby získávání informací. Materiál analyzujeme a doplňujeme na základě průzkumu veřejných zdrojů.  


Tento příspěvek připravil k publikaci Sean Brian Townsend [18] speciálně pro InformNapalm [17].
V případě použití informací je nutno uvést funkční odkaz na zdroj.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0 [19])
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přátelí.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko [20] na Facebooku s nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol [21]