- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Analytika od centra Prometheus: jak může COVID-19 ovlivnit změny politické mapy světa

Dnes přinášíme čtenářům InformNapalmu zajímavý analytický článek o vlivu pandemie COVIDu-19 na politickou mapu světa. Tuto publikaci zpracoval analytik Pavlo Podobjed, který pracuje pro Výzkumné centrum bezpečnostního prostředí Prometheus.


Změní COVID-19 politickou mapu světa?

Již dnes je zřejmé, že výzvy, které přinesl koronavirus, dalece přesahují meze zdravotnické sféry. Pandemie zasadila ránu světovému hospodářství, výrazně zamávala s cenami ropy, vyvolala nárůst nezaměstnanosti a v některých státech už poznamenala nejen sociální, ale dokonce i kriminogenní situaci.

Ukrajinu vážné zkoušky ještě teprve čekají, ukrajinský stát totiž stojí před tváří existenčních výzev jako je fyzické přežití milionů občanů, zamezení státního bankrotu, rapidního zchudnutí populace a již zmíněného radikálního zhoršení kriminogenní situace. Do tohoto seznamu však musíme přidat ještě jednu další výzvu, která nikam nezmizela, a sice Rusko a jeho ozbrojenou agresi proti Ukrajině. I když se prezident Zelenskyj podělil o své plány, že rusko-ukrajinskou válku hodlá ukončit ještě do konce svého funkčního období, není vůbec jasné, jak to chce udělat.

Je patrně, že v kanceláři prezidenta Ukrajiny, ve vládě ani v parlamentu se nikdo vážně nezamýšlí nad tím, co by se mohlo s Ruskou federací stát v letech 2020 až 2021, jaké dopady to bude mít pro Ukrajinu a zda je ukrajinský stát schopen tyto dopady na sebe zmírnit. Jakým výzvám tedy může Ukrajina čelit? Proč se před těmito výzvami nepůjde schovat? Neboli přesněji řečeno: proč případná snaha tvářit se, že „to se nás netýká, máme dost vlastních problémů“, může vyústit ve vážné problémy pro Ukrajinu a Ukrajince?

Jak ceny ropy cloumají s RF

Situace, která vznikla na světových ropných trzích, je pro ruské hospodářství mimořádně nepříznivá. Prezident Centra globalistiky Strategie XXI Mychajlo Hončar tento cenový propad spojuje s tím, že dohoda o snížení těžby ropy, kterou sjednaly ve formátu OPEC+ Saúdská Arábie a Rusko, prokazatelně nemohla postačit ke snížení celosvětového nadbytku ropy. OPEC tehdy uváděla údaj 14,7 milionu barelů nadbytečné ropy, Mezinárodní energetická agentura 25 milionů. Dohoda se týkala 14,7 milionu barelů denně, již dnes však vidíme, že začne-li platit od 1. května, nebude mít žádný účinek. Ruská vláda nemůže odsouhlasit snížení těžby ropy s ruskými ropnými společnostmi. Přebytečné ropy je již 30 milionů barelů, navíc je třeba vzít v potaz faktor hospodářského propadu kvůli karanténním omezením. Ale když se nenaplňují ani dohody o 14,7 milionu barelů, jen stěží si můžeme představit, že by dohody o snížení o 30 milionů barelů byly úspěšné. Hončar uvádí, že na rozdíl od těžby břidlicové ropy v USA, kdy lze vrt zakonzervovat, v Rusku to nepůjde. Buď se z vrtu těží, nebo když se rozhodne o jeho zaslepení, byla by následná obnova prodělečná a hospodářsky neúčelná. Pro Rusko je těžké udržet svůj podíl na trhu. Jeho ropa je méně konkurenceschopná než ta saúdská, která je navíc kvalitnější po stránce obsahu lehkých frakcí používaných pro výrobu benzínu. Tato situace může vyprovokovat Moskvu a Teherán ke společnému postupu proti Saúdské Arábii, popř. dokonce proti Ázerbájdžánu a Kazachstánu, které jim konkurují na ropném trhu, zatímco ruský státní rozpočet ztrátou ropných dolarů těžce trpí.

Cena ropy není pouhým teoretizováním o světovém hospodářství a možném vyhrocení mezi Moskvou a dalšími ropnými hráči. Je také významným činitelem vnitropolitické situace v rámci samotné federace. Zisky z prodeje ropy jsou hlavním zdrojem příjmů ruského rozpočtu v tvrdé měně. Státní rozpočet RF na rok 2020 počítá s minimální ziskovou hodnotou Urals ve výši 42,4 dolarů za barel. Ministr hospodářství RF Anton Siluanov prohlásil, že v důsledku nízkých cen ztratí Rusko ke konci letošního roku až 40 miliard dolarů. Jen v březnu dosáhla ztráta téměř 300 milionů, které byly vyrovnány z prostředků Stabilizačního fondu RF. Na účtech Stabilizačního fondu bylo začátkem března uloženo 150,1 miliardy dolarů. Ministerstvo financí RF tvrdí, že tato částka vystačí na 6 až 10 let kompenzace příjmového deficitu v důsledku nízkých „ropných“ cen. Všechny tyto výpočty však byly zpracovány tři týdny předtím, než hospodářství země ochromil COVID-19.

Jak mění situaci pandemie COVIDu-19

Jak by mohla s těmito výpočty pohnout světová pandemie koronaviru? Dojde k dynamickému zhoršení epidemiologické situace a k výraznému oslabení federální kontroly nad situací v regionech. Aby Moskva udržela stabilní vnitropolitickou situaci, nesmí zastavit financování federálních sociálních programů, zejména omezit dotace pro regiony z federálního rozpočtu. Což nebude vůbec snadné, protože počet ruských regionů, které čerpají tzv. vyrovnávací dotaci (hlavní druh finanční podpory), je podstatně vyšší než těch, které do rozpočtu přispívají. Navíc je Moskva nucena již dnes přezkoumat svou migrační politiku: byla dočasně zrušena úhrada patentu pro pracovní migranty, jichž je podle odhadu The Jamestown Foundation 7 až 8 milionů osob, převážně ze středoasijských republik. Jde samozřejmě jen o dočasné opatření, které nevyřeší hlavní problém s pracovními migranty, a sice udržet je na pracovním trhu v krizové situaci. Miliony občanů Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu nespěchají na nádraží pro jízdenky, vědí totiž, že je situace doma přinejmenším komplikovaná, a nechtějí se stát další finanční přítěží pro rodiny, kvůli nimž se za prací do Ruska vydali. Miliony migrantů budou vyžadovat výdaje ze státního rozpočtu. Případné snahy jejich potřeby přehlížet by mohly způsobit nepředvídatelné následky, lidé totiž potřebují jídlo a střechu nad hlavou bez ohledu na vládní plány. Nezbývá tedy než znovu sáhnout do Stabilizačního fondu. Vláda bude muset šetřit a snižovat federální výdaje. Zároveň se bude vyvíjet tlak na dárcovské subjekty jako je např. Tatarstán, které se samy dostaly do nezáviděníhodné situace.

Jaké to bude mít dopady?

Nedávné události ve Vladikavkaze nabízejí bohatý materiál pro simulace. Oblíbený v Severní Osetii operní pěvec Vadim Čeldijev vyzval své krajany k sabotáži karanténních omezení kvůli „vyfabulovanému ohrožení koronavirem“. V pozdních večerních hodinách 17. dubna policie Vadima Čeldijeva zatkla u něj doma v Petrohradě a obvinila dle nového zákona o šíření „fake news“ kolem COVIDu-19. I přes Čeldijevovo zatčení však jeho příznivci ve Vladikavkaze jeho výzvu uposlechli a 20. dubna přišli na hlavní městské náměstí. Vedle Čeldijevova propuštění požadoval dvoutisícový dav zrušení nařízení o domácí karanténě a odstoupení gubernátora tohoto regionu Vjačeslava Bitarova. Tentokrát vše dopadlo pro Moskvu a místní úřady šťastně. I přes menší potyčky s policií se pořádkovým složkám podařilo protestující rozprášit.

Nicméně i ti nejloajálnější vůči režimu ruští političtí komentátoři přiznávají, že protest ve Vladikavkazu byl jen prvním poslíčkem. Ruské severokavkazské republiky jsou totiž ve vzniklé situaci obzvlášť zranitelné. Blahobyt místních obyvatel je závislý na federálních finančních injekcích, které jsou dnes problematické, a na sféře služeb, která živí většinu ekonomicky aktivních obyvatel. Na Severním Kavkaze nejsou žádné průmyslové giganty ani jiní větší přispěvatelé do státního rozpočtu, kteří by mohli pro své zaměstnance v situaci karantény zajistit jakýsi sociální balíček. Prodloužení karantény tedy nevyhnutelně vyvolá protesty nové. Navíc tu vzniká další problém: zda ruské pořádkové složky udrží situaci pod kontrolou. Demografický obrázek v tomto regionu se zásadně liší od zbytku Ruska. Je tu vysoká porodnost, tudíž i významný podíl mládeže v populaci, což znamená zvýšenou nebezpečnost masových protestů. Na to se nabaluje i vášnivost a vznětlivá povaha severokavkazských národů. Masové protesty Ingušů, Čerkesů, Avarů nebo Kumyků, o Čečencích ani nemluvě, budou přece jen vypadat jinak než mítinky důchodců v Uljanovsku nebo podnikatelů v Jekatěrinburgu. Když se hromadně vzbouří Vladikavkaz nebo dokonce Vladikavkaz současně s Magasem, lze tento problém vyřešit za pomoci místních policejních složek a Ruské gardy s případnými posilami navíc např. z Čečenska. Jak se však bude situace vyvíjet v případě synchronních rebelií v Severní Osetii, Ingušsku, Čečensku, Dagestánu, Kabardsko-Balkarsku, Karačajevsko-Čerkesku a Adygejsku? A co když protesty propuknou i v dalších regionech, třeba v povolžském Idel-Uralu? Zbudou ještě nějaké jednotky na vyslání posil? Jak by vypadala interakce třeba mezi Zolotovem a jeho Ruskou gardou na jedné straně a moskevským starostou na straně druhé? Bude první z nich plnit pokyny toho druhého? Ruští političtí komentátoři už o tom dnes nahlas pochybují.

Scénáře vývoje v RF mohou být různé, nasimulovat je proto dnes není vůbec snadné. Centrum Prometheus nastínilo ty hlavní a nejpravděpodobnější z nich

Kterýkoli z těchto scénářů nevylučuje celou řadu proměnných, které mohou situaci ovlivnit, např. intervenci USA, které budou chtít Ruskou federaci zachovat jako stabilizační prvek v Eurasii a prostředek k brzdění ČLR. Washington může mít pocit, že bude lepší „dát Rusku umělé dýchání“, byť dokonce i na vlastní náklady, než se pouštět do nových válečných konfliktů v úmyslu zabránit „nové Sýrii“.

Nikam nemizí ani možnost aktivizace Moskvy v rusko-ukrajinské válce: od zosnování rozsáhlých ekologických a technogenních katastrof přes podněcování a financování protivládních protestů až k organizaci teroristických útoků a sabotáží v ukrajinském vnitrozemí.

Nad čím by se tedy měla ukrajinská vláda zamyslet už dnes?

  1. Jak má postupovat při každém z popsaných scénářů.
  2. Je třeba zpracovat operační plány pro každý ze scénářů: v případě A se udělá B.
  3. Vyjasnit si linii chování v případě vzniku nových mocenských center souběžných s těmi oficiálními, tzn. jak bude Ukrajina reagovat na případné snahy těchto nových mocenských center navázat vztahy s Kyjevem.
  4. Jak bude postupovat Ukrajina v případě aktivizace odstředivých hnutí v RF, autonomizace nebo dokonce vyhlášení nezávislosti jednotlivých regionů.
  5. Je nutno se připravit na možné nepokoje nebo dokonce ozbrojené střety v evropské části RF (včetně Severního Kavkazu) a na jejich důsledky v podobě humanitární krize a vzniku velkých proudů uprchlíků.

Situace se může vyvíjet velmi dynamicky a přecházet od jednoho scénáře k druhému. Třeba aktivizace odstředivých hnutí, která může skončit náhlou normalizací epidemiologické situace, změnou situace na trhu s energetickými zdroji (zejména díky nárůstu spotřeby a obnovení poptávky) a následným obnovením postavení federálních úřadů. Tento vývoj by mohl způsobit záplavu politických emigrantů proudících na Ukrajinu: jak ruských opozičníků, tak zástupců národnostních a regionalistických hnutí. Jak bude v této situaci postupovat Ukrajina? Jak bude vypadat naše politika vůči politickým migrantům, zejména jde-li o skupiny zcela odlišné a vzájemně znepřátelené?

Stávající ukrajinská vláda se může samozřejmě rozhodnout pro stanovisko, které je pro ni nejpohodlnější: „Nějak to snad dopadne, protože se ještě nikdy nestalo, že by to nějak nedopadlo“. Právě tento scénář je však pro Ukrajinu nejhorší: stát pod balkonem věžáku v havarijním stavu a sledovat jeho zřícení s postojem vzdáleného diváka. Máme přece „právo na omyl“?

Pavlo Podobjed [1], analytik Výzkumného centra Prometheus [2]


Čtěte a sdílejte také další příspěvky od InformNapalmu


Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNaplam v češtině: InformNapalm Česko [7].


Překlad: Svatoslav Ščyhol [8]