Nabízíme vaší pozornosti článek uveřejněný na webu Novynarnia.com o brazilském teroristovi, který válčil na Ukrajině jako příslušník okupačních ruských banditských formací.
Mezi tuctem brazilských teroristů, kteří se zúčastnili rusko-ukrajinské války na straně nezákonných ozbrojených formací, se Diego José Marchuk Polónio ze São Paula vyznačuje polsko-litevsko-ukrajinským původem a, dá-li se to tak říct, „kuchyňským antikomunismem“.
Do hledáčku ukrajinských OSINT skupin se tento mladík (nar. 14. 11. 1993) dostal koncem roku 2015, když kontaktoval mezinárodní skupinu InformNapalm a představil se jako brazilský občan, který válčil na Donbasu na straně DLR, „novoruské“ ideály ho však zklamaly, a tak si přeje vstoupit do… pluku Národní gardy Azov.
Informace, které máme dnes k dispozici, umožňuji vyslovit domněnku, že „euroasijské“ struktury dostaly od svých moskevských kurátorů „zelenou“ a rozhodli se nasadit do Azovu svého „krtka“. Ukrajinci byli bdělí a použili informace, které vyšťoural Diego, proti jeho vlastním „komplicům“.
Pozdrav pro Azov od Brazilců
Diego Marczuk
Zdravím z Brazílie,
Působil jsem jako brazilský dobrovolník v Novorusku asi půlroku. Jsem a vždy jsem byl ANTIkomunistou. Jen jsem se od nich chtěl naučit bojovat proti komunistům v Brazílii (k něčemu jako majdan by mohlo dojít i zde). V rámci těchto zkušeností jsem byl svědkem krutosti, násilí, mučení, otroctví, rozkrádání a korupce (znám také pozice a klíčová místa). Jsem otevřený vůči tomu, že bych pomohl veškerými možnými informacemi o těchto zkušenostech. Kdyby to bylo možné, chtěl bych se připojit k praporu Azov. Děkuji za odpověď bez ohledu na to, zda bude kladná či nikoliv.
(text Diegovy zprávy pro IN v angličtině, styl originálu zachován)
Screenshot zprávy od Diega Marczuka:
Z původního dopisování s ozbrojencem a následného OSINT vyšetřování vyplynulo, že Diego Marczuk, který skutečně vyznával jisté protikomunistické smýšlení a toužil po dobrodružství, slávě a cestování, projevil zájem o vstup do francouzské Cizinecké legie. Protože však tento mladík neměl žádné vojenské zkušenosti ani dostatečnou tělesnou kondici, bylo jen málo pravděpodobné, že by do této elitní jednotky byl zařazen.
Hra na „honěnou“
Přesně nevíme jak, ale nejspíše přes kontakty na sociálních sítích se Diego seznámil se Sergejem Munierem (nar. 3. 8. 1990 nebo 1992), mladým rodákem z Luhansku, který emigroval z Ukrajiny jako desetiletý společně s matkou a u Cizinecké legie skutečně sloužil (u 1. „domorodeckého“ pluku Spahi). Tento mezinárodní terorista se zúčastnil bojů proti Ukrajině hned dvakrát, v letech 2014 až 2015, a to v řadách nezákonných ozbrojených formací Vostok a Pjatnaška (Пятнашки rusky znamená „honěná“ – pozn. překl.).
Munier ve Francii sympatizuje s extrémní pravicí a na Ukrajině měl blízko k ruským neonacistům z „Pravoslavné armády“ (ideologické zastřešení Barkašovovy Ruské národní jednoty ve válce proti Ukrajině). Ruský tisk, zejména televize Rossija 24 ho prezentuje jako „francouzského dobrovolníka u donbaské domobrany“.
Sergei Munier pod přezdívkou Francouz nějakou dobu působil jako instruktor u tzv. „internacionální brigády Pjatnaška“, kde cvičil zahraniční ozbrojence, především díky svým vojenským zkušenostem a znalosti ruštiny a angličtiny.
Tento ozbrojenec se zúčastnil bojů proti Ozbrojeným sílám Ukrajiny v Piskách, Marjince a Debalceve.
Právě Munier přesvědčil Diega Marczuka, aby odjel válčit na východ Ukrajiny a splnil tak hned dva své sny: získat cenné válečné zkušenosti a něco si vydělat.
Víme, že Marczuk, který pochází z chudší střední třídy (což je vidět dokonce z toho, jak vypadá dům jeho rodiny v São Paulu), měl za účast ve válce proti Ukrajincům přislíbeno 17 tisíc ruských rublů měsíčně.
Rozhovor se Sergejem Munierem na videu:
Je s jistotou známo, že Diego Marczuk pobýval na Ukrajině ve dnech 19. 2. 2015 až 7. 9. 2015, kdy nelegálně překročil nekontrolovaný úsek státních hranic na okupovaném východě naší země.
Svou první zkušenost mezi teroristy získal u bandy Unité Continentale (cizinecká část nezákonné ozbrojené formace Přízrak, dnes de facto zaniklá).
Tuto skupinu založili rusko-srbští „duginisté“, především známí teroristé Frankokolumbijec Victor Afonso-Lenta a Frankosrb Nicola Perovic (k nimž se později přidalo po půltuctu Brazilců a Španělů).
Diego Marczuk
Sám Diego Marczuk popisuje Unité jako skupinu zastřešovanou kurátory od FSB, od nichž tato nezákonná formace pravidelně dostávala finance, operativní úkoly a další „významné pokyny“.
Při svém působení u Unité Marczuk občas přicházel do styku s Rafaelem Lusvarghim, kterého čtenáři portálu Novynarnia.com již dobře znají. Diego popisuje Brazilce Lusvarghiho jako dost podprůměrného velitele a bojovníka, absolutní produkt publicity, jakéhosi „metrosexuála“ od terorismu, který věnoval větší pozornost svým selfies a kiltu než podřízeným.
Rafael Lusvarghi (vlevo)
Čtěte také:
Soud s Lusvarghim: válka, vina, pokání a nucené práce (ukrajinsky)
Na Donbasu se Marczuk seznámil i s velitelem nezákonné ozbrojené formace Přízrak Alexejem Mozgovým, na nějž má také „hezkou vzpomínku“:
Mozgovoj, někdejší předák brigády Přízrak, byl známý svými chybami, že se neúčastnil bojů. Je to týpek, který řekl cizinci z mezinárodní skupiny, že je opice. Den, kdy přišla zpráva o smrti tohoto týpka, se stal svátkem mezi cizinci.
(text Diegova komentáře v portugalštině na FB stránce brazilských „duginistů“, printscreen z webcache, autorská stylistika zachována)
Stojí za vysvětlení, že téměř všichni brazilští teroristé, kteří válčili na východě Ukrajiny, mají v té či jiné míře afrobrazilské etnické kořeny, každodenní rasismus místních „obránců Novoruska“ se pro ně tak stal dalším stresujícím prvkem v bojových podmínkách, na něž většina z nich nebyla fyzicky ani psychologicky připravena.
Dvouměsíční zkušenost u nezákonné ozbrojené formace Pjatnaška, která tehdy operovala u Šyrokyne, Marczuk rovněž hodnotí velice negativně (status na síti Facebook ze dne 29. 10. 2015, dnes již smazaný):
Minimálně byste neměli na této stránce Pjatnašku citovat poté, co tento prapor vyběhl s Brazilci, kteří jim prošli, jde o prapor zkorumpovaný na všech úrovních […] Jeho velitelé se jen málo zajímají o život dobrovolníků, už mě unavuje koukat, jak lidé umírají kvůli dezorganizaci a nedostatku výbavy.
(text Diegova komentáře v portugalštině, autorská stylistika zachována)
Diego Marczuk si v soukromé komunikaci často stěžoval, že u Pjatnašky neustále trpěl krutým zacházením, především jako Brazilec a cizinec. Jednou mu ozbrojenci dokonce ukradli osobní věci. Jak vzpomínal sám tento žoldák, členové brigády „si přejí smrt svých kolegů, aby se mohli zmocnit jejich osobních věcí“.
Krádeže věcí mezi svými přitom nepraktikovali jen místní členové bandy nebo Rusové, ale dokonce i francouzští „dobrovolníci“, zejména již zmíněný Sergei Munier nebo Mael Shleuh (nar. 28. 1. 1988), v minulosti kaprál francouzské armády. Diego vzpomíná, že oba Francouzi permanentně kradli osobní věci zraněných a mrtvých teroristů, dokázali obětovat některého z „opolčenců“ tak, že ho poslali na jistou smrt, ve sporu o právo být považováni za vlivnější velitele své bandy.
Brazilec popisuje Sergeje Muniera jako „salonního levičáka“, pozéra a propagandistu, který se jen nechával fotit na frontě a „předváděl všem škrábance tak, jakoby šlo o válečná zranění“.
Výsledky ukrajinského OSINT vyšetřování umožňují tvrdit, že k dnešnímu dni ve Francii existuje sice menší, přesto aktivní síť verbířů do války za „Novorusko“, která vznikla v prostředí ruských a postsovětských veteránů Cizinecké legie se zjevnou pomocí Duginových „euroasijských“ struktur, na něž nejspíše dohlížejí příslušníci FSB.
Podle Diega Marczuka velitel Pjatnašky Achra „Abcházec“ Avidzba prodával humanitární pomoc zahraničním členům vlastní nezákonné ozbrojené formace, zatímco Rusové ji dostávali zdarma, i když v menším množství.
Diego dále vypráví, že cizinci dostávali vojenské a potravinové zásobování až jako poslední. Z peněz, které pobírali členové Pjatnašky, 2 tisíce ruských rublů Abcházec vždy nechával pro sebe, oficiálně na potřeby jednotky.
„Spartánské“ podmínky
Po dvouměsíčním působení u Pjatnašky se Marczuk rozhodl pro novou formaci a přestoupil k tzv. praporu Sparta pod vedením tehdy ještě žijícího Motoroly čili Arsena Pavlova. Tato nezákonná ozbrojená formace podle něj dostávala to nejlepší z ruských zbraní a techniky, které se dodávaly na východ Ukrajiny.
Činnost samotného Motoroly Diego hodnotil jako „mediální předvádění se“. Spartu podle něj řídí ruští vojenští specialisté a kurátoři od FSB, kteří Pavlova využívali jen jako jistý symbol.
Ve vzpomínkách Diega Marczuka Motorola vůbec nebyl takovým odvážlivcem, jak ho líčila ruská propaganda – nikdy se neobjevil na veřejnosti bez většího počtu bodyguardů, kteří se zase snažili vyhnout kamerám ruských televizních propagandistů.
Dubový „Felix“
Začátkem dubna 2015 v brazilském časopise Isto é vyšla speciální reportáž s titulkem „Kdo jsou Brazilci ve válce [na Ukrajině]” (Quem são os brasileiros em guerra).
V příspěvku se mluvilo o většině brazilských teroristů na Donbasu. Jedním z hrdinů reportáže byl „Felix, 20letý mladík (Diego Marczuk již tehdy dovršil 21. rok života), student bez jakýchkoli vojenských zkušeností, který přišel na okupovanou Ukrajinu se svým „tátou“ v únoru 2015. Již v polovině března Felix onemocněl pneumonií, k níž přišel ve studených zákopech na přední linii: „Skutečná válka se velmi liší od toho, jak si ji představujeme, není vůbec jako počítačové hry“.
Redaktor přitom vypráví, že v Brazílii Felix rád hrál „střílečky“, např. Volání cti nebo Medaili za statečnost. Při pobytu na Donbasu pak ozbrojenec tvrdil, že „není vyznavačem ani příznivcem žádné politické ideologie“.
Po pečlivém porovnání osobních údajů Diega Marczuka s údaji bojovníka s přezdívkou Felix, dospěla skupina Mírotvorce Brazílie k závěru, že jde o stejnou osobu.
Téměř seděl věk ozbrojence, doba jeho příchodu na Ukrajinu, chybějící vojenské zkušenosti a záliba v počítačových „střílečkách“.
Jediný rozdíl se týkal ideologické oblasti, což by se dalo v zásadě vysvětlit konspirací ze strany samotného ozbrojence, jehož výroky doslovně cituje brazilský novinář Yan Boechat, známý svými sympatiemi vůči brazilské a mezinárodní „levici“.
Provedenou poloodbornou srovnávací analýzou obličejových prvků Diega Marczuka a Felixe s pomocí ukrajinské skupiny Mírotvorce ukrajinští aktivisté získali v podstatě již očekávaný výsledek: 67% pravděpodobnost, že ozbrojenec „DLR“ Felix v masce, který je zobrazen s RPG-7 v ruce na obalu Isto é (a v některých dalších brazilských publikacích), je stejná osoba jako brazilský státní občan Diego José Marchuk Polónio.
Touha sloužit u praporu Azov
Hlavní Marczukovou motivací pro přestup k ukrajinskému samostatnému zvláštnímu oddílu Azov byly podle něj jeho protikomunistické a pravicové názory.
Aby potvrdil, že to myslí vážně, předal Brazilec ukrajinským OSINT aktivistům jisté neveřejné informace, a sice jména a kontakty velitelů a verbířů do nezákonných ozbrojených formací v Rusku, Evropě a Brazílii, mapy rozmístění ozbrojených teroristických band na Donbasu, konkrétně umístění základny praporu Sparta, pohybu brigády Pjatnaška, osobní hodnocení předáků nezákonných ozbrojených formací, zejména Motoroly a Rafaela Lusvarghiho.
Část těchto informací neměla žádnou operační hodnotu, další část však byla skutečně zajímavá a použita Ukrajinou k vytvoření Lusvarghiho psychologického portrétu, což se stalo významnou součástí zvláštní operace, kdy byl vylákán a zadržen v Kyjevě v říjnu 2016.
Když Diego Marczuk přece jen nebyl schopen přesvědčivě zdůvodnit svou touhu sloužit u pluku Azov, uvedl, že v roce 2015 byl údajně ochoten se vzdát SBU, ale pouze na území RF (sic!), aby se zaručeně nedostal do ukrajinského vězení.
Aby mohl volně pobývat v Evropě a dalších zemích světa (dobrodružná povaha volala Diega do Sýrie, aby zde válčil v řadách kurdských oddílů domobrany YPG), rozhodl se s konečnou platností, že uteče z „DLR“ a předá ukrajinským OSINT aktivistům kompromitující informace o ozbrojencích s tím, že jako vstřícný krok očekával jistou loajalitu ze strany Ukrajiny.
Je málo pravděpodobné, že pokus o Diegovo nasazení do pluku Azov jako „krtka“ byl součástí odborné operace FSB. Stejně málo pravděpodobné je, že šlo o jeho osobní iniciativu. Vzhledem k tomu, že tento brazilský ozbrojenec nikdy nepřerušil kontakty s ultrapravicovými francouzsko-srbskými příznivci „euroasijství“, je na místě domněnka, že tuto operaci mohli vymyslet „duginisté“. Kteří k tomu později dostali „zelenou“ od svých moskevských kurátorů.
Čtěte také:
12 žoldáků ze zámoří
Portréty brazilských teroristů na Donbasu (ukrajinsky)
Na tomto pozadí Diego Marczuk působí jako další zahraniční „užitečný idiot“, který, jak sám přiznává, i přes částečně ukrajinský původ „téměř nic nevěděl o Ukrajině ani o Majdanu, jen slyšel nějaké informace, že se Ukrajinci zastali pokrokářů (tedy gaye, drogy apod.), myslel, že Rusko už není komunistické, ale když přišel do „DLR“, našel tu jakousi menší komunu“.
Překlad: Svatoslav Ščyhol