- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Co se píše o Ukrajině v USA: TOP 5 hlavních publikací týdne

Dobrovolník z mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm žijící v USA Andrij Hryhanskyj zpracoval pro naše čtenáře další přehled publikací týkajících se Ukrajiny, které šířila americká média v období 11. až 17. prosince 2019. Tyto příspěvky umožňují vycítit nálady a slyšet hlavní vzkazy k ukrajinskému tématu, které v USA zaznívají.

V uplynulém týdnu přední americká periodika stále aktivně informovala o impeachmentu úřadujícího prezidenta USA Donalda Trumpa a o roli Ukrajiny v událostech spojených s impeachmentem. Jistý zájem vzbudila také schůzka prezidentů Ukrajiny, Ruska, Francie a německé kancléřky, jejímž posláním bylo hledání mírového řešení rusko-ukrajinské hybridní války, v západních médiích známější jako „ukrajinský konflikt“. Vzhledem k tomu, že nových faktů není mnoho, zajímavěji působí úvahy a hodnocení expertů k událostem spojeným s Ukrajinou. Ne všechna média přinesla minulý týden nějaké skutečně zajímavé články na ukrajinské téma, k vyjasnění některých otázek bylo proto nutno sestoupit po žebříčku níž a zvolit jedno vydání z „nižší ligy“.

The Los Angeles Times

V článku Opinion: Republicans acknowledge Russian election interference. So why are they so irrational about Ukraine? [1] pro The Los Angeles Times analyzuje Jonah Goldberg motivaci předáků Republikánské strany v řízení o impeachmentu jejich lídra, prezidenta USA Donalda Trumpa. Republikáni podle autora navzdory rétorice demokratů chápou, že v pozadí ovlivňování voleb 2016 stálo právě Rusko. Problém je však v tom, že se zároveň domnívají, že Ukrajina dělala totéž. Odkazují na výroky některých ukrajinských občanů a jejich činy, které lze jen s odřenýma ušima považovat za případy zasahování ze strany státu. Bez výčitek svědomí dávají rovnítko mezi pochybné důkazy „ukrajinského zasahování“ a všeobjímající zvláštní operaci ruských tajných služeb, která pomohla Trumpovi vyhrát volby. Tentýž argument republikáni aktivně používají k ospravedlnění Trumpova nátlaku na Ukrajinu, aby zabránili jeho sesazení.

Toto vše je jistě propagandistickým dárečkem od Putina. Putinovská propaganda se přitom od té trumpovské nijak neliší a přesahuje veškerý zdravý rozum. Podle této konspirační teorie Ukrajina údajně do voleb zasáhla, aby pomohla Hillary Clintonové, v čehož důsledku zasadila její kampani drtivou ránu, nabourala servery Demokratické strany a hodila veškeré podezření na Rusko. Žádné důkazy pro tak nesmyslné aktivity z ukrajinské strany však neexistuji, na rozdíl od víc než dostatečně právně prokázaných případů cíleného ruského zasahování. Jak napsal bývalý šachový velmistr Garri Kasparov ihned po volbách 2016 v USA, „cílem moderní propagandy není jen dezinformovat nebo prosadit jistou myšlenku. Jejím účelem je zahltit naše kritické myšlení, aby zničila pravdu“. Jde patrně o nepřesnější definici Trumpovy (a jeho obhájců) strategie vůči Ukrajině

USA Today

Michael O’Hanlon v článku President Trump’s instincts on Ukraine have been bad, but he’s right about one thing [2] v kolonce Opinion listu USA Today také uvádí výčet všech negativních a chybných Trumpových názorů na Ukrajinu, které v konečném důsledku vedly k jeho impeachmentu. Zároveň se snaží rozebrat vady americké dlouhodobé politiky vůči Ukrajině, které jen škodí její cestě k demokracii a blahobytnému životu dle světových standardů. Podle autora bylo chybou v roce 2008 slíbit Ukrajině a Gruzii výhledové členství v NATO, což jen vyprovokovalo Rusko k agresi a obsazení částí území těchto dvou států. Autor nicméně nezpochybňuje snahy Ukrajiny (a Gruzie) o samostatný rozvoj a volbu politického a hospodářského směřování, jak to činí Trump, když papouškuje po Putinovi, že Ukrajina není „skutečná země“. Členství v NATO se mělo nabízet s propracovanou cestovní mapou, jasným vyznačením a načasováním etap. Podobné jasné plány se měly zpracovat i pro další oblasti postupu Ukrajiny na cestě demokracie a hospodářského pokroku. Chybějící politika v tomto smyslu ze strany USA a dalších vyspělých zemí způsobila, že k dnešnímu dni Ukrajina zaostává za Polskem ve všech hospodářských ukazatelích asi čtyřnásobně, zatímco před cca 20 až 25 lety měly obě tyto dost podobné země zhruba stejný potenciál. Naproti tomu Trumpova politika jen zhoršila všechny chyby na amerických vztazích s Ukrajinou. Namísto pomoci s potíráním korupce a hospodářskými reformami Trump Ukrajinu šikanuje ve prospěch Putina a ruské imperiální politiky. Podle autora však na nápravu není nikdy pozdě, i 30. výročí pádu Berlínské zdi by mohlo být k zahájení tohoto postupu kupředu velmi příhodnou příležitostí.

Wall Street Journal

Tradičně republikánská vydání a protrumpovský Vox News dost často publikují kritické články k tématu impeachmentu Donalda Trumpa. Odkážeme-li na Wall Street Journal, článek Amid impeachment, Trump and Giuliani are still coordinating on anti-Biden dirt [3] od Alexe Warda uvádí, že i přes probíhající řízení o Trumpově impeachmentu jeho osobní advokát Rudy Giuliani stále koordinuje hledání kompromitujícího materiálu na Trumpova hlavního politického rivala Joea Bidena na Ukrajině. Giuliani se nedávno vrátil z další cesty do Kyjeva, kde sbíral informace o působení Bidenova syna na Ukrajině a snažil se prokázat, že právě Ukrajina, nikoli Rusko, zasahovala do prezidentských voleb 2016 v USA. Trump se zajímal o výsledky Giulianiho cesty minulou sobotu, sotva se jeho letadlo dotklo země, i Giuliani se již stihl s Trumpem sejít v Bílém domě. Podle obou se materiálu nashromáždilo víc než dost, zpráva má 20 stran. To znamená, že vyšetřování na Ukrajině trvá, jak prohlásil Giuliani v rozhovoru pro časopis Wall Street Journal. Trump tedy doufá, že ho Senát (převážně republikánský) při hlasování zprostí viny. Navíc mu impeachment nebrání i nadále plánovat volby v roce 2020, z „ukrajinského skandálu“ se tedy vůbec nepoučil.

The New York Times

Leon Aron a Lance Kokonos v článku Why Nothing Happened for Ukraine [4] pro The New York Times přinášejí úvahy o tom, proč Ukrajina při mírovém vyjednávání s Putinem v Paříži ničeho nedosáhla. V úvodu autoři sice stručně, přesto dost zřetelně vykreslují situaci, do níž se dostala Ukrajina v důsledku ruského útoku. Hlavním důvodem, proč jednání nepřineslo žádný výsledek, je neústupnost ze strany Putina, jenž trvá na přímém jednání s předáky zločinců v Doněcku a Luhansku, kteří jsou vyzbrojeni, vycvičeni a kontrolováni Kremlem, a na připojení tohoto okupovaného území k Ukrajině za podmínek Kremlu. Ukrajina by tím zcela přišla o možnost postupovat dále směrem do NATO a EU. Tzv. prokremelští separatisté by mohli v parlamentu tento postup kdykoli vetovat, a v případě nesouhlasu zbytku Ukrajiny může Putin vždy zahájit další etapu hybridní války. Na druhou stranu, jak uznávají autoři článku, ukrajinský prezident Zelenskyj údajně také odmítl ustoupit a řešit jakékoli politické otázky až do znovuzískání kontroly nad hranicí a stažení ruské armády. Západní demokratické země jsou dnes bohužel více nakloněny Putinovi než Ukrajině, z níž už mají tzv. „ukrajinskou únavu“. Trump na rovinu vyzývá k tomu, aby byl Putin pozván zpět do velké osmičky. Podle průzkumů si 69 % Němců přeje plnohodnotné hospodářské partnerství s Ruskem, i pouze každý čtvrtý se domnívá, že další trvání sankcí má smysl. Macron pohlíží na Ukrajinu jako na „bezpečnostní pásmo“ před Putinovým Ruskem, kde lze po dohodě s Putinem udělat stopku a následně přijmout Rusko jako evropského partnera. Autoři však před takto chybným vnímáním situace varují. Putina označují za prezidenta války, kterého žádné zahrávání ani milodary nezastaví. Ba ještě víc, narůstající militarizace Ruska a probuzení její imperiální agresivity jsou patrné pouhým okem. Kdyby se z Ukrajiny stal evropský stát s vyspělým hospodářstvím, vysokými životními standardy a politickými svobodami, začnou se Rusové svého vůdce určitě ptát, proč „bratrský maloruský“ národ toto vše má, ale oni ne. Tento vývoj Putin nikdy nepřipustí, a nadbíhání agresorovi ho pouze vyprovokuje k vystupňování agrese.

The New York Magazine

Článek z pera Jonathana Chaita Report: Trump’s Ukraine Extortion Scheme Was Financed by Russians [5] uveřejnilo hned několik respektovaných médií, zejména The New York Magazine.

Prezident Trump je právě uprostřed impeachmentu kvůli donucování cizího státu k diskreditaci svého politického oponenta. Nejde však jen o nějakou zemi, ale o oběť ruské agrese. Rusko pokračuje v invazi do ukrajinského vnitrozemí, což Trump využil jako páku pro své požadavky. Trumpův osobní zájem převládl nad národními zájmy USA, i Trump je přímým beneficiářem tohoto vydírání. Dalším beneficiářem je Putin.

Trump se staví do pozice jakéhosi jestřába ve vztazích s Ruskem, kdy stále zdůrazňuje, že pro obranu Ukrajiny udělal mnohem více než Obama. Federální vyšetřovatelé však zjistili, že Trumpův asistent Parnas před svým zatčením inkasoval milion dolarů z ruské banky. Působí to tak, že Trumpovu transakci s nátlakem na Ukrajinu financovalo Rusko. Parnas se nejednou sešel s Trumpovým osobním advokátem Rudym Giulianim a s Trumpem samotným. Navíc podle Parnase mu Trump dal jasné pokyny pro jeho činnost na Ukrajině. Nejednou se uvádělo, že se Parnas na Ukrajině představoval jako agent jak Trumpův, tak Giulianiho. Navíc Trumpův „neplacený“ asistent Giuliani dostal od Parnase půlmilion dolarů.

Co získalo Rusko na oplátku? Hodně. Trump pozdržel vojenskou pomoc Ukrajině. Odkládal schůzku s ukrajinským prezidentem, o kterou se tento tak marně snažil, čímž vysílal Ukrajině signál, že americkou podporu nemá. Minulý týden se naopak setkal s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, což vyprovokuje Rusko k drzejšímu postupu. Navíc velká část ruských akcí na Ukrajině má za cíl posílení jeho vlivu uvnitř státu. Rusko financuje tlupy zkorumpovaných proruských politiků, aby dosáhlo svých cílů. Využívá je k tomu, aby upozornilo na údajnou přirozenou zkorumpovanost Ukrajiny a odradilo tak západní země od případné pomoci Ukrajině. Ukázkou podobných aktivit může být výkon trestu Paula Manaforta za činnost ve prospěch proruské Strany regionů na Ukrajině, kterou platili ruští oligarchové. Giuliani po něm doslova převzal štafetu tím, že se schází s prakticky stejnými agenty ruského vlivu, bývalými regionály. Otevřeně podporuje okruh osob, které chce Rusko vidět v čele Ukrajiny.

S příznačnou drzostí Trump trvá na tom, že by se na jeho aktivity na Ukrajině mělo pohlížet jako na protiruské. Zároveň však přehodil americkou zahraniční politiku na agenty doslova placené z Ruska.

Poznámka: skutečnost, že Parnas inkasoval peníze z ruské banky, nemusí nutně znamenat zájem státu. Máme však dost důvodů, abychom peníze od ruské oligarchie považovali za úhradu přímé objednávky ruské vlády. Zejména bossové ruských kriminálních kruhů, s nimiž je Parnas pevně spjat, operují v úzkém spojenectví se státem. I když je možné, že náhlý zájem Kremlu o aféry trojice Giuliani-Parna-Fruman se jen náhodně shodl s jejich snahou vydělat si této kauze trochu stranou, tento scénář je však jen málo pravděpodobný.


InformNapalm velmi potřebuje vaši pomoc – podrobnosti zde [6].


Čtěte další zajímavé příspěvky od InformNapalmu


Tento přehled zpracoval Andrij Hryhanskyj speciálně pro web mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm. Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0).

Přihlaste se také k odběru novinek na stránce InformNapalm Česko [24] na Facebooku a sledujte nové publikace od naší komunity v češtině.


Překlad: Svatoslav Ščyhol [25]