Předmluva: O OSINT & HUMINT
V roce 1947 tvůrce zpravodajské analýzy analytik CIA Sherman Kent říkal, že k rozhodování v době míru politici dostávají z veřejných zdrojů až 80 % informací. Později, v 1970. letech, šéf odboru zpravodajství Ministerstva obrany USA generálporučík Samuel V. Wilson uváděl, že až 90 % průzkumných údajů připadá na veřejné zdroje a jen 10 % dodávají agenturní sítě (HUMINT). V dnešním světě po rozšíření sítě Internet při rostoucí oblibě sociálních sítí a dalších komunikačních prostředků můžeme tvrdit, že cca 98–99 % zpravodajských informací lze nasbírat z veřejných zdrojů. Neveřejné údaje jsou často rozhodně výmluvnější, ale když spojíme tyto metody dohromady, získáme nástroj pro vysoce účinnou analýzu.
Tento příspěvek zahajuje sérii publikací od mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm, která ukáže souhrnné údaje z průzkumu veřejných zdrojů (OSINT) podložené neveřejnými důvěrnými údaji vytaženými z počítačových systémů náčelníka štábu průzkumného praporu 136. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil RF (vojenský útvar č. 63354). Neveřejnou část informací pro souhrnnou analýzu dobrovolníkům z InformNapalmu exkluzivně poskytli hacktivisté z Ukrajinské kybernetické aliance (UkrainianCyberAlliance, UCA a CyberHunta).
Zdroj neveřejných údajů
Oleg Vladimirovič Dorošenko, narozen 27. 10. 1984. S platností v polovině roku 2014 zastával pozici náčelníka štábu průzkumného praporu 136. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil RF (vojenský útvar č. 63354) a měl hodnost kapitána Ozbrojených sil RF.
Objektem zkoumání hacktivistů z UCA se stal po pobytu na Donbase, kde se přihlašoval ke své osobní mailové schránce z počítače náčelníka rozvědného úřadu 2. armádního sboru teroristické organizace LLR. Na Donbase pobýval v rámci služební mise patrně mezi podzimem 2014 a zimou 2015.
-
Podrobné identifikační údaje Olega Dorošenka
Hlášen k pobytu na adrese Volgograd, ulice Bibliotěčnaja 7, byt č. 153.
V roce 2007 dostudoval Novosibirské vyšší vojenské velitelské učiliště. Stránka na sociální síti: https://vk.com/id99564543. Aktuální čísla mobilních telefonů v polovině roku 2016: +79610705866, +79069999472.Osobní fotky, fotografie občanského průkazu a dokladů:
Jaké údaje prozradil kapitán Dorošenko
Získali jsme listinný důkaz pro skutečnost, že vojáci z Bujnaksku (vojenský útvar č. 63354) byli v srpnu 2014 přesunuti k hranicím s Ukrajinou, zejména do obce Popovka (Kamenský okres, Rostovská oblast RF), která je vzdálena pouhých 18 km od Izvaryne (Krasnodonský, dnes Sorokynský okres, Luhanská oblast, Ukrajina).
V oficiálních rozkazech, které má Dorošenko uložené, jsou jasně rozděleny položky o odchodech a příchodech vojáků ze cvičišť a misí, do nemocnic a na dovolenou. Vyslání do Popovky proběhlo na základě bojového nařízení náčelníka štábu vojenského útvaru č. 47084 pod č. 015 ze dne 12. 8. 2014.
Pod uvedeným číslem útvaru je evidováno velitelství 58. vševojskové armády Jižního vojenského okruhu RF (Vladikavkaz, Republika Severní Osetie – Alanie). Jejím velitelem byl tehdy Andrej Viktorovič Gurulev. Připomeňme, že Gurulev je vyšetřován Generální prokuraturou Ukrajiny pro trestnou činnost proti národní bezpečnosti Ukrajiny.
Misi vojáků z Bujnaksku doprovázel svou osobní přítomností a vedením velitel vojenského útvaru č. 63354 gardový plukovník Michail Borisovič Lebjodko, což je doloženo rozkazem pro bojovné síly č. 198 ze dne 23. 8. 2014 s platností do 6. 9. 2014.
Dokumenty k nahlédnutí:
- rozkaz č. 198 ze dne 23. 8. 2014 – ODJEZD VELITELE;
- rozkaz č. 213 ze dne 6. 9. 2014 – PŘÍJEZD VELITELE.
-
Podrobné identifikační údaje Michaila Lebjodka
Gardový plukovník Michail Lebjodko je poměrně zajímavou osobou s velkými velitelskými zkušenostmi a úspěšným kariérním postupem.
Před Kamenkou Lebjodko velel vojenskému útvaru ve Strugách Krasných, Pskovská oblast.
V době 1. prosince 2011 až prosince 2012 byl pověřen funkcí náčelníka Sdruženého štábu Společných mírových sil v Podněstří.
Od roku 2013 velí 136. samostatné motostřelecké brigádě v Bujnaksku.
Předpoklady přesunu vojsk Ozbrojených sil RF do Ukrajiny
Srpen 2014 se nám vryl do paměti urputnými boji, které mohly vést až k úplné porážce banditských formací ruských ozbrojenců. Ten měsíc se bojovalo poblíž letiště Luhansk. Ukrajinští vojáci měli dost sil k tomu, aby se dostali až ke státním hranicím Ukrajiny a uzavřeli je před ruskými konvoji s technikou a municí. Není divu, že se ruské velení rozhodlo přesunout větší síly zastoupené sdruženými brigádními taktickými skupinami z různých vojenských útvarů za účelem posílení teroristů.
Z nabourané mailové schránky kapitána Dorošenka tým InformNapalmu získal údaje, že skupina bujnakských vojáků v pohraniční s Ukrajinou obci Popovka v Kamenském okrese čítala cca 500 osob, mezi nimiž byli průzkumníci, tankistů, dělostřelci aj. V rozkazech pro předmětný vojenský útvar za léto až podzim 2014 byl pojem „služební cesta“ popsán v novém znění: „plnění úkolů v rámci skupiny vojsk (sil) Jih na území Rostovské oblasti“. Podkladem k tomu, jak jsme shora uvedli, se stalo bojové nařízení a v některých případech telegramy od náčelníka štábu 58. armády. Právě tento pojem je společný pro dokumentaci k vojákům z Bujnaksku, které jsme dohledali nebo zaznamenali v Ukrajině.
Mezi rozkazy se zmiňuje další bojové nařízení velitele 58. armády, a sice ze dne 10. 8. 2008 č. 10. Používá formulaci „plnění bojového úkolu v Jihoosetské republice v rámci přinucování Gruzínské republiky k míru“. Tato skutečnost opět vypovídá, že nařízení nemají cvičnou, ale právě bojovou povahu.
Vojáci ze 136. samostatné motostřelecké brigády RF na základě rozkazů zahájili plnění bojových úkolů v rámci vojskové skupiny Jih od uvedeného data:
- 25. 7. 2014 – zásobovací prapor;
- 2. 8. 2014 – spojaři;
- 16. 8. 2014 – dělostřelci;
- 17. 8. 2014 – tankisté.
Tato publikace je úvodní pro cyklus příspěvků. Bude následovat zpřístupnění kompletních seznamů vojáků ze 136. samostatné motostřelecké brigády s uvedením informací o vyznamenaných a padlých v důsledku plnění bojových úkolů z nařízení velitelství Jižního vojenského okruhu RF. Pozoruhodné je, že mnoho jmen z těchto seznamů již dříve figurovalo v OSINT vyšetřováních nebo samostatných zprávách v médiích, což doplňuje celkovou důkazní databázi válečných zločinů RF.
Dále uvádíme seznam tankistů, kteří odjeli k plnění úkolů v rámci vojskové skupiny Jih na území Rostovské oblasti na základě rozkazu č. 190 ze dne 15. 8. 2014. Tabulka obsahuje specifikaci s uvedením profilové stránky vojáka na sociální síti, jeho osobního čísla (uvedeného v příkazech k zařazení), hodnosti, přesného označení služební pozice, uvádějí se také odkazy na OSINT vyšetřování, kdy byl tento voják zmíněn v kontextu ruské invaze do Ukrajiny nebo kvůli udělenému vyznamenání na válečné zásluhy v době míru.
Dále jsou znázorněny vazby profilů tankistů ze 136. samostatné motostřelecké brigády (červené puntíky) na sociální síti VKontaktě se společnými přáteli (černé puntíky). Pravý sloupec zachycuje jména, příjmení a ID:
přejít na stránku klubka sociálních vazeb zpracovanou speciálně pro čtenáře InformNapalmu. Vlevo ve vyhledávacím poli můžeme zadat příjmení konkrétního vojáka a zjistit, s kým je propojen.
Díky informacím z rozkazů k vyslání bujnakských tankistů v roce 2014 do pohraničí s Ukrajinou jsme nejenže potvrdili již uveřejněné informace, ale také našli další vyznamenané za účast ve válce proti Ukrajině:
- Alexandr Vitaljevič Vasiljev, velitel 1. tankové čety 2. tankové roty tankového praporu, vyznamenán řádem Statečnosti.
- Maxim Vitaljevič Brodnikov, velitel tanku 1. tankové čety 1. tankové roty tankového praporu, vyznamenán medailí Suvorova.
- Jevgenij Ivanovič Čubarev, velitel tanku 2. čety 1. tankové roty tankového praporu, vyznamenán medailí Suvorova.
- Děnis Michajlovič Ogorelkov, velitel tanku 3. tankové roty tankového praporu, vyznamenán medailemi Suvorova a Za statečnost.
- Michail Michajlovič Buzovskij, velitel tanku 2. čety 3. tankové roty tankového praporu, vyznamenán medailí Za statečnost.
- Gennadij Vladimirovič Segeda, vrchní řidič-mechanik oddělení řízení čety spojařů tankového praporu, také získal medaile.
- Prokopij Prokopjevič Kobjakov, řidič-mechanik 3. čety 1. tankové roty tankového praporu, vyznamenán medailí Suvorova.
- Dmitrij Andrejevič Zajcev, velitel tanku 1. čety 1. tankové roty tankového praporu, vyznamenán medailí Za statečnost.
- Sergej Valerjevič Tižankin, vrchní řidič-mechanik 2. čety 1. tankové roty tankového praporu, získal medaili Za statečnost.
- Nikolaj Nikolajevič Zagumennov, řidič-mechanik 1. tankové čety 2. tankové roty tankového praporu, podle ruských médií vyznamenán medailí Suvorova.
Nabízená tabulka dále obsahuje údaje i o ruském vojáku Vitaliji Veniaminoviči Marakasovovi, nadšenci do selfies na Donbase. Jeho fotky z ruské invaze do Luhanské oblasti na tancích T-90A se zařadily do galerie OSINT vyšetřování od InformNapalmu a také byly použity pro knihu Donbas v plamenech. Z neveřejných rozkazů bylo přesně zjištěno Marakasovovo služební zařazení: granátometčík u 3. motostřeleckého oddělení 3. motostřelecké čety 7. motostřelecké roty 3. motostřeleckého praporu 136. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil RF.
Na seznamu ve shora uvedené tabulce by mohli být i ti, kdo zveřejnil video z invaze na tancích T-90A u Novosvitlivky v Luhanské oblasti (toto video objevil na sociální síti investigativní bloger Askai).
Sečteno a podtrženo, shromáždili jsme informace o 73 bujnakských vojácích z tankového praporu vojenského útvaru č. 63354, z toho 26 „medailistů“.
„Cargo 200“ z Donbasu
Z informací obsažených v rozkazech, které Dorošenko uložil, víme, že po plnění úkolů skupiny Jih se na základnu útvaru nevrátili ve zdraví všichni. Jak uvedl InformNapalm v minulé publikaci, vědělo se jen o smrti velitele řídicího tanku 1. tankové roty tankového praporu Alexandra Igoreviče Veděrnikova (EX-763258, nar. 30. 6. 1993), kterého také zmiňuje rozkaz č. 190 ze dne 15. 8. 2014 ke skupinovému vyslání do pohraniční Popovky dne 17. 8. 2014.
Na základě dalších rozkazu velitele vojenského útvaru č. 63354 pod č. 235 ze dne 1. 10. 2014 byli Alexandr Veděrnikov a ještě jeden další voják Oleg Viktorovič Kuzněcov (X-261642) dnem 2. 9. 2014 vyřazeni ze stavu personálu vojenského útvaru č. 63354 a ze všech druhů zaopatření z důvodu smrti.
Stáhnout rozkaz č. 235 ze dne 1. 10. 2014
-
Cena za mlčení příbuzných
Tým InformNapalmu dohledal profil manželky Olega Kuzněcova Niny, jeho tchyně Taťjany Simakinové a matky Inessy Kuzněcovové. Olegovi rodiče bydlí v Gireji, Krasnojarský kraj, na adrese ul. Lenina 241, kontaktní telefon na otce Viktora 89604843026, manželka Nina žije v Kropotkinu. Sociální profily příbuzných Olega Kuzněcova neobsahují jedinou zmínku o jeho smrti, stejně tak tomu je i v případě matky druhého mrtvého Veděrnikova. Jen z některých matčiných statusů je patrné, že přišla o někoho blízkého. Dle údajů z rozkazu č. 235 cena za mlčení zahrnuje:
- pro manželku kapitána Olega Kuzněcova: každoroční hmotný příspěvek za rok 2014 ve výši jednoho finančního zaopatření; finanční zaopatření za srpen 2014 v plné výši; měsíční prémie za svědomité a účinné plnění funkčních povinností za srpen 2014 v plné výši;
- jednorázový příspěvek pro rodinné příslušníky rovným dílem schválený příkazem ministra obrany Ruské federace ze dne 6. 5. 2012 č. 1100 – manželce, otci a matce kapitána Kuzněcova z důvodu jeho smrti.
Se stejnými příspěvky se dle příkazu počítalo i pro Veděrnikovovu matku Lajsan Fatchelbajanovnu. Na základě rozkazu Alexandr Veděrnikov, který vykonál základní vojenskou službu, dnem 28. 8. 2014 přijal pozici velitele tanku. Částka na jeho zaopatření dle evidence vojenských oborů činila pouhých 17 tisíc rublů. Právě za takovou almužnu umírali ruští vojáci vyslaní k plnění zločinných rozkazů.
Některé položky Dorošenkových dokumentů popisují stav ochrany státního tajemství u vojenského útvaru: „stav režimu utajení při práci s informacemi, které tvoří státní tajemství, a ochrany informací před neoprávněným přístupem na objektech výpočetní techniky s ohledem na odstranění zjištěných porušení a nedostatků se hodnotí jako uspokojivý“.
Myslíme, že únik Dorošenkových informací tomu nenasvědčuje.
Dříve prezentované OSINT důkazy účasti 136. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil RF z Bujnaksku v bojích v Ukrajině se tak dočkaly listinného potvrzení. Tyto materiály budou zařazeny do důkazní databáze pro budoucí nejen mezinárodní, ale, jak to vidíme, i ruské vnitrostátní soudy, až promluví dokonce i tabulky na hrobech nesmyslně zabitých ruských vojáků.
Dále najdete odkaz na souborový archiv Dorošenkovy pošty. Obsahuje mnoho informací týkajících se 136. brigády včetně seznamu personálu samostatného průzkumného praporu. Výjimku tvoří rozkazy, které jsou dosud analyzovány dobrovolníky z InformNapalmu a budou použity pro budoucí příspěvky (odkaz ke stažení souborových archivů bez rozkazů).
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)
Chcete pohotově dostávat zprávy o nových vyšetřováních od InformNapalmu přeložených do češtiny? Přihlaste se k odběru na stránce InformNapalm Česko na Facebooku.
Překlad: Svatoslav Ščyhol