Na pozadí medializovaných skandálů kolem sběru dat uživatelů Facebooku společností Cambridge Analytica nabývá na aktuálnosti otázka ochrany osobních údajů. Technologická evoluce sociálních sítí již změnila tento svět a přispěla ke zvýšení účinnosti sociálních komunikací. Je však společnost připravena tyto změny přijmout a neupadnout do extrému, je ochotna omezit vlastní právo na svobodu komunikace? Přijít o část vlastního pohodlí kvůli zdánlivé ochraně osobních údajů? Toto téma čtenářům InformNapalmu otevře vědec, odborník na satelitní monitorování, geoinformatiku a statistiku, expert na bezpečnost a rizika, přední vědecký pracovník Vědeckého centra pro letecký a vesmírný výzkum Národní akademie věd Ukrajiny, docent zeměpisné fakulty Kyjevské národní univerzity Tarase Ševčenka, výkonný tajemník Výboru pro systémové analýzy Předsednictva Národní akademie věd Ukrajiny Jurij Kosťučenko.
Některé problémy je velmi těžké popsat korektně. Jsou totiž multidimenzionální, mají tedy několik složitě vzájemně propojených dimenzí: politických, sociálních a ryze technických, které je někdy velmi těžké nebo takřka nemožné od sebe oddělit. Ještě těžší je však dostat tento problém do prostoru pro veřejnou diskuzi, pokud společnost není připravena pochopit ho v plném rozsahu. Třeba když je společnost výrazně zpolitizována, dezorientována, nebo když této společnosti prostě chybí požadovaný jazyk, nemá všeobecně srozumitelný a vžitý terminologický základ nutný k všestrannému popisu různorodých a rozmanitých procesů, které jsou popisovanému jevu vlastní.
Právě tato situace vznikla dnes v otázce oběhu uživatelských dat na sociálních sítích, která vyústila v dlouhodobý skandál kolem sběru dat uživatelů Facebooku společností Cambridge Analytica.
Do tohoto skandálu se dnes promítlo několik pro naši společnost důležitých stránek, které stojí za samostatnou zmínku.
Cambridge Analytica stejně jako mnoho dalších politických, výzkumných a marketingových společností analyzovala data shromážděná na sociálních sítích. Ukázalo se však, že ne všechna data byla získána z veřejných profilů uživatelů za pomoci legálních nástrojů. Zejména dle prohlášení týmu Facebooku z 16. března podstatnou část dat získala Cambridge Analytica od Alexandra Kogana, profesora Cambridgeské univerzity sovětského původu, ve vědeckém světě povědomého nejednoznačně zadanými úkoly, který pro sběr dat vyvinul aplikaci Thisisyourdigitallife.
Tato aplikace nabízela uživatelům možnost získat popis jejich osobnosti a povahy a prezentovala se jako „výzkumný nástroj pro psychology“. Aplikace chtěla po uživatelích, aby se přihlásili do systému přes jejich profil na Facebooku. Vstup do systému vyžadoval udělení přístupu k profilu uživatele, jeho poloze, aktivitám a přátelům.
Po formální stránce bylo toto vše legální, problém však podle Facebooku spočívá v tom, že Kogan následně zaslal takto nasbíraná uživatelská data společnosti Cambridge Analytica, aniž by si vyžádal souhlas uživatelů nebo je aspoň informoval, což je v rozporu s pravidly sociální sítě. „Přestože si Kogan obstaral přístup k těmto informacím v souladu se zákonem a prostřednictvím korektních kanálů, které tehdy na Facebooku platily, později naše pravidla porušil“, řekl Paul Grewal, viceprezident a hlavní advokát Facebooku. Ke stejnému názoru se přiklání i Mark Zuckerberg ve svém vyjádření z 21. března.
Sám Kogan žádosti o vyjádření ignoruje a omezuje se na standardní odpovědi, že údajně podepsal prohlášení o mlčenlivosti a že „jeho software pro výzkum osobnosti je zcela standardní aplikací pro podobné případy“. I Koganovi kolegové se odvolávají na jeho vědecké práce v oboru lékařství, kde také používal data ze sociálních sítí.
New York Times označuje tuto praxi za „delikt ve sféře ochrany osobních údajů“ a říká, že jde o „jeden z největších datových úniků v dějinách sociálních sítí“. Přes 270.000 uživatelů totiž Koganovi zpřístupnilo své informace a tím mu umožnilo také sbírat data o svých přátelích. V důsledku této činnosti se celkem přes 50 milionů uživatelů Facebooku dostalo do hledáčku analytiků a stalo se tak objektem manipulací politických technologů.
Důležitá stránka spočívá také v tom, že data a nástroje pro jejich analýzu později neměli k dispozici jen západní političtí technologové, ale také ruská vláda a ruští oligarchové kontrolovaní Kremlem, a to díky ruským grantům, které Kogan dostával. Proto skutečně docenit rozsah a dopady toho, co se dá popsat jako datový únik, je dnes dost těžké.
Tato kauza, jíž se dostalo velké publicity, opět vyvolala spory na téma svobody a bezpečnosti na internetu a přiživila dosavadní vlnu volání po zákazu nebo výrazném omezení sociálních sítí.
Zde je na místě zmínit vyjádření expertů OSN na lidská práva, které zaznělo 13. března při projednávání Speciální zprávy ve věci krize v Myanmaru. Podle této zprávy má zacházení s národem Rohingyů známky genocidy, k jejímuž odhalení, jak poukazuje předseda Nezávislé mezinárodní mise OSN pro zjištění případů genocidy v Myanmaru Marzuki Darusman, výrazně přispěla sociální média. Vyšetřovatel OSN v kauze Myanmar Yanghee Lee a zástupci Amnesty International však zároveň přímo obvinili Facebook ze šíření nenávisti a provokování násilností proti národů Rohingyů.
Tehdy muselo vedení Facebooku rovněž vystoupit s omluvnými prohlášeními.
Toto vše probíhalo na pozadí protestní kampaně, která se spustila již na začátku roku s podporou organizací na ochranu lidských práv a přehnala se převážně chudými, archaickými a paternalisticky smýšlejícími zeměmi Jihovýchodní Asie pod hesly: „Z Facebooku se stalo monstrum, které ohrožuje naši bezpečnost. Zakažme ho!“.
Aktuální skandál tentokrát zburcoval už i západní svět, kampaň požadující omezení sociálních sítí se tak dostala i k nám.
Je jasné, že i přes známé a pochopitelné problémy s přítomností řízených informačních vlivů výzva „zakažte nám komunikovat, protože máme strach sami ze sebe“ nemůže v západní společnosti získat širší podporu, proto jsou dnešní hesla uzpůsobena kultuře západní společnosti.
Všechna tato prohlášení bezesporu odrážejí jistou politickou realitu. Zejména ukazují propastné rozdíly v chápání sociální a politické role technologií a strach z nezvratnosti změn, které přinášejí.
Copak zbývá naší společnosti zamořené zastaralými představami o ochraně osobních údajů, strašáky kolem totálního sledování a „informačního koncentráku“, které zcela chybí nejen základní znalosti a představy o podstatě dat a informací, o big datech, metodách jejich sběru a zpracování, ale i všeobecně zažité normy v takových věcech jako je soukromí? Představy o demokracii a lidských právech u nás nevytváří tradice institucionální interakce na základě konsenzuálních postupů, ale extremistické výkřiky v médiích a populistická demagogie. Nejpodstatnější však je, že vůbec nechceme uznávat evoluci technologickou, sociální ani politickou, v jejich složitém vzájemně podmíněném propojení.
Proto se nám ve veřejném diskurzu bohužel nevyhýbají žádné chyby ani předpojatosti typické jak pro východní despocie, tak pro západní demokracie.
Sociální sítě jsou složité umělé komunikační prostory, které vytváříme my na základě svých proměnlivých předností, nejsou tedy nic jiného než sada balíčků náhodně prezentovaných vlastních a cizích osobních údajů propojených ve složité dynamické komunity prostřednictvím multidimenzionálních vazeb.
Zvýšení účinnosti sociálních komunikací, zejména svobody šíření informací je právě hlavním účelem sociálních sítí. Právě proto jsme je vyvinuli a rozvíjeli. K dosažení tohoto účelu každý uživatel sám a dobrovolně naplňuje svůj profil a šíří informace. Takto a díky tomu se ze sociálních sítí stává jedinečné úložiště antropologických informací, kvalitativně nových podle způsobu shromažďování, uchovávání, aktualizace a distribuce. V průběhu vývoje tohoto komunikačního prostředku vznikají kvalitativně a kvantitativně nové možnosti jeho používání a uplatnění včetně využívání těchto informací. Jde o přirozený proces rozvoje lidských komunikací, ve kterém se snoubí dimenze sociální a technologická.
Dnes tedy stojíme tváří v tvář nové sociální realitě, kterou vytvořila technologická evoluce.
Stejně jako na každou změnu jsou reakce na tuto novou realitu ze strany politických elit, úředních struktur, různých skupin společnosti a expertů různé a rozporuplné.
Byrokracie chce podle očekávání dostat data a nástroje pro jejich využívání k sociálnímu modelování pod svou kontrolu. Politici chtějí nasbíraná data využívat, zároveň však žádají zachovat status quo v podobě již zjevně zastaralých předpisů na ochranu osobních údajů, k čemuž zavádějí prvky cenzury. Společnost chce kompletní ochranu a absolutní bezpečnost, současně však požaduje úplnou svobodu. Absolutní bezpečnost je iluze, zároveň však skvělý nástroj manipulací za účelem omezení svobody. Obchodníci mají bytostný zájem na využívání technologií, které, jak je již zcela zjevné, generují zisk. Experti chtějí využívat nasbíraná data k řešení obrovského množství aplikovaných úkolů, jejichž vyřešení bylo předtím nemožné nebo příliš drahé.
Tím lze vlastně vysvětlit tak silné útoky na sociální sítě a metody jejich analýzy. Když je však tato cesta již technologicky dostupná, uzavřít ji nebude možné.
Teoreticky tedy hráčů, kteří mají zájem na využívání nových technologií, je mnohem víc než těch, kteří by je nejradši zakázali a zapomněli. Což znamená, že se technologie sociálních sítí a sběru dat budou vyvíjet. A žádné snahy o cenzuru, hromadné hysterie ani strašáky to nezastaví.
Měli bychom pochopit, s čím máme tu čest, a naučit se s tím pracovat, nikoli se snažit o jeho zákaz nebo ignoraci.
Mimochodem nejvíce paradoxně v tomto příběhu působí novináři, kteří žijí ze sledovanosti, tedy z počtů sdílení svých titulů, zároveň však jsou odpůrci psychosociálního profilování svého obecenstva, které umožňuje nejpřesněji poznat, co od nich „skupinový čtenář“ očekává a kdo vlastně je.
V dnešním světě, kde se šíří různě rozsáhlé konflikty a války nového typu, je otázka vzniku chování vedoucího k násilí a terorismu kriticky důležitá. Překřičet tuto otázku hysterií o „totální digitální kontrole“ a zastaralou demagogií o „bezpečnosti osobních údajů“ je proto dnes prostě nebezpečné jak pro společnost, tak pro stát.
Bohužel musíme konstatovat, že jak ze strany jednotlivých aktivistů početných občanských sdružení a organizací na ochranu lidských práv, tak některých specializovaných mediálních komunit, ba dokonce i některých státních agentur pozorujeme snahy o zákaz nebo výraznou cenzuru vědeckých a technologických prací v oboru zkoumání a hodnocení ukazatelů nebezpečného skupinového a osobního chování pomocí big dat.
Nicméně společenská poptávka, sociální, politický a vědecký prospěch z této činnosti je dnes velký a nesporný. Díky snahám skupin Mírotvorce, InformNapalm, Ukrainian Cyber Alliance a několika vědeckovýzkumných skupin byly nashromážděny a zanalyzovány informace o statisících teroristů, válečných zločinců a jejich přisluhovačů. Umožňuje to podstatným způsobem zvýšit stupeň kontroly největších hrozeb sociální a vojenské povahy a na základě jednotlivých ukazatelů snížit některá rizika.
Pouze naše vědecká skupina v rámci několika výzkumných projektů při řešení řady úzkých aplikovaných úkolů ve sféře kriminologie a zkoumání terorismu zanalyzovala přes 2 miliony profilů a několik desítek tisíc tematických skupin na 2 až 3 sociálních sítích v průběhu posledních 4 let. Takto jsme třeba zjistili rozložení ztrát účastníků nezákonných ozbrojených formací, ukazatele zapojení nezletilých, stanovili ukazatele sociální a ekonomické dynamiky okupovaného území apod. Při podávání informací samozřejmě dodržujeme meze vědecké etiky, proto zcela legálně zveřejňujeme naše výsledky v mezinárodních monografiích a časopisech.
Celkový počet nových publikací, které pracují s daty ze sociálních sítí, činí zhruba 100 až 150 tisíc ročně. Také je každoročně celosvětově registrováno cca 15.000 patentů, které se týkají metodik sběru a analýzy informací ze sociálních sítí. To vlastně dokazuje, že nové technologie shromažďování, vyhodnocování a interpretace informací nejsou v žádném případě „zločinné“. Jsou to naše běžné představy o osobních údajích, jejich ochraně a soukromí, zejména představy politické a jejich promítání do praktického uplatňování práva, co je dost pozadu za technologickými změnami.
Je jasné, že dnes, na pozadí již druhého dlouhodobého skandálu během roku a půl, se politické a úřednické elity budou snažit demonstrativně potrestat Facebook. To ovšem prospěje rozvoji technologií, stejně jako jakékoli omezení monopolů. V dlouhodobém výhledu totiž právě toto zabrání zavedení cenzury nebo omezení vývoje metod psychosociálního profilování, protože kontrolovat dynamické konkurenční prostředí je mnohem těžší než jediného monopolistu.
Hlavní je, že jsme už změnili svět tím, že tyto technologie vytvořili, teď se budeme muset změnit sami, abychom v takto změněném světě přežili.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.
Překlad: Svatoslav Ščyhol