Tento článek uveřejnila Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) dne 17. srpna letošního roku. Nabízí pohled redaktora jednoho z předních německých médií na ukrajinské události a na roli Západu.
Nespokojenost se západním zasahováním v Kyjevě.
Merkelová a Hollande údajně ovlivnili znění reformy ukrajinské ústavy.
Autor. Konrad Schuller
Kyjev, 17. srpna 2015
Noční můra ukrajinských politiků vypadá zhruba takto: Západ, unavený krizemi, válkami a proudy uprchlíků, se rozhodne zbavit alespoň jednoho válečného konfliktu a uzavře tajnou dohodu s Ruskem – podpora Ukrajiny nenápadně klesá, moskevské nároky na hegemonii se neveřejně uznávají. Výměnou prezident Putin pomůže jinde: Sýrie, Írán, Korea.
Velmi živě toto znepokojení vyjádřil Valerij Čalyj, donedávna hlavní zahraničněpolitický poradce Petra Porošenka, dnes velvyslanec Ukrajiny ve Washingtonu. V jednom rozhovoru vytkl Západu, že dohody z Minsku, které letos v únoru podepsali prezidenti Francie, Ukrajiny a Ruska a německá spolková kancléřka Angela Merkelová, jsou neustále vykládány v neprospěch Ukrajiny. Přestože se Moskva vůbec nechystá plnit své závazky, zejména stáhnout své vojáky z okupovaného průmyslového regionu Donbas, Evropané stále naléhavě žádají po Ukrajině, aby naplnila všechna ujednání Minské dohody, kterou podepsala. Patří sem udělení zvláštního postavení proruským separatistickým oblastem na východě, mj. vlastní „lidové milice“, hospodářská pomoc a zvláštní regionální vztahy s Ruskem.
Podobnou výtku vůči Západu vyjádřila i místopředsedkyně Nejvyšší rady Oxana Syrojidová, známá reprezentantka prozápadního občanského hnutí. Západ podle ní ve svém vstřícném postoji vůči Moskvě neváhá ani výrazně ovlivňovat právě probíhající reformu ukrajinské ústavy. V rozhovoru pro jeden list Syrojidová, která je členkou proevropské parlamentní frakce Svépomoc, zkritizovala především Merkelovou a francouzského prezidenta Françoise Hollanda: 14. července, těsně před prvním hlasováním o ústavní reformě týkající se decentralizace Ukrajiny, kterou Evropa dosud vychvalovala, Merkelová a Hollande zahltili předsedu parlamentu Volodymyra Hrojsmana, člověka blízkého Porošenkovi, telefonickými žádostmi, aby nechal do textu ústavy doplnit další ustanovení, která mají „sledovat výlučně zájem Ruska“. Den nato byly příslušné změny do návrhu ústavy skutečně doplněny a další den Nejvyšší rada v prvním z několika nezbytných hlasování takto pozměněný dokument schválila. Nyní Syrojidová prohlašuje: „Vnutili nám to naši spojenci. Tyto změny na poslední chvíli souvisí s telefonáty od Merkelové a Hollanda“.
Změny v návrhu ústavy, které Syrojidovou tak pobouřily, působí na první pohled zcela neškodně. V odstavci 18 stojí zdánlivě nenápadná pasáž: „Struktura místní samosprávy v některých částech Doněcké a Luhanské oblasti bude upravena zvláštním zákonem“. Proč Syrojidová vnímá toto ustanovení jako ruského trojského koně, vysvětluje takto: „Pro tzv. zvláštní zákon, o němž je tu řeč, již existoval návrh, který dává Moskvě vše, co chce, a sice samosprávu pro separatistické oblasti i s vlastními milicemi a nadstandardními vztahy s Ruskem. Kdyby plánovaná ukrajinská reforma vedla k účinnosti tohoto zákona, de facto by se proměnil na „ruskou zbraň“. Umožnil by separatistům na východě získat samosprávu a vojenskou moc dříve, než odsud Rusko stáhne svou armádu, což by jen posílilo vliv Moskvy na Ukrajinu. Ústava by se tak stala ruskou zbraní“.
Co je na Syrojidové slovech pravdy? Především skutečnost, že zákon, o němž mluví, byl skutečně schválen, i se všemi ústupky separatistům, již loni v září. Ovšem vzhledem k tomu, že ho prezident dosud nepodepsal, nenabyl účinnosti. V boji proti Rusku jde tedy o významný předmět smlouvání pro ukrajinské vyjednávače.
Není liché ani Syrojidové vyprávění o našeptávání z Německa a Francie. Telefonát na poslední chvíli, v němž podle Syrojidové Merkelová a Hollande žádali Hrojsmana, aby doplnil text do návrhu ústavy, se opravdu uskutečnil, což dokládá zpráva na webu tiskové kanceláře spolkové vlády. Stalo se tak 14. července, tedy den předtím než byl text skutečně změněn. V berlínské zprávě se píše, že spolková kancléřka a francouzský prezident výslovně schválili doplnění ústavy o příslušné pasáže ohledně Východní Ukrajiny, „jak bylo sjednáno v Minských dohodách“. Zapůsobily tehdy ovšem nejen Berlín a Paříž. Ve stejném smyslu tlačil na Ukrajinu i Washington. Dne 15. července, poté co byl reformní návrh již po Merkelové a Hollandově telefonátu doplněn a postoupen parlamentu ke hlasování, které se konalo den nato, Victoria Nuland, vedoucí odboru na americkém ministerstvu zahraničí, v rozhovoru s ukrajinským poslancem řekla, že pozměněný návrh ústavy „usnadní řešení situace na Donbasu“.
Kritiku ze strany Oxany Syrojidové ohledně „vnuceného“ ústavního předpisu o Donbasu sdílí mnoho proevropských Ukrajinců. Dost lidí z tohoto prostředí považuje Minsk za „obchod“ s Ruskem: zvláštní postavení pro Donbas jako protislužba za stažení cizích (tzn. ruských) vojsk je pro Ukrajinu stejně nebezpečné jako granát s vytrženou pojistkou. Ještě nebezpečnější by se tato situace stala v případě, že by Ukrajina na požadované zvláštní postavení kývla, ale Rusové své vojáky nestáhli. Přímo uprostřed ukrajinského státu by tak vznikla ruská satelitní oblast, jejím prostřednictvím by Moskva dokázala blokovat prozápadní směřování celé země realizované od roku 2014. Syrojidová proto doporučuje spojencům uplatnit „realističtější“ přístup bez iluzí: „Musíme vzít v úvahu skutečnost, že jde jednoduše o území okupované nepřítelem, a na tomto základě se s ním snažit koexistovat“.
Obavy tohoto druhu hrozí rozkolem proevropské vládní koalice v ukrajinském parlamentu. Dne 16. července, při prvním hlasování o ústavní reformě, dvě z pěti frakcí prakticky jednomyslně hlasovaly proti znění navrženému prezidentem – vedle Svépomoci také Radikální strana známého populisty Oleha Ljaška. Pouze s přispěním hlasů od Opozičního bloku (zbylí příznivci uprchlého Viktora Janukovyče) mohl prezidentský návrh získat 288 hlasů a přiblížit se tak dvoutřetinové většině 300 hlasů, která bude zapotřebí v druhém čtení zákona.
Ani samotný Porošenko, jak se zdá, není z projektu pozměněného na poslední chvíli západním zásahem nijak nadšen. Nezachází v tom sice tak daleko jako Syrojidová, která spatřuje v zahraničním „nátlaku“ „porušení práva Ukrajiny na sebeurčení“, v parlamentu však v den prvního hlasování jasně dal najevo, že chápe ty, pro koho „nebylo snadné“ pro takový „pozměňovací návrh“ hlasovat. Pro něj samotného je podepsat tento návrh také obtížné, avšak „udělat to musíme – kvůli Ukrajině“. „Američtí a evropští partneři“ mají vlastní „oprávněné zájmy“, nesmíme tedy hrotit situaci tak, že by Ukrajina zůstala tváří v tvář agresorovi sama.
Otázka, jakým způsobem nový návrh nabude účinnosti a zda ji nabude někdy vůbec, je stále otevřená. Ústavní soud dal návrhu zelenou začátkem srpna, nyní má před sebou dvě další parlamentní čtení. U toho posledního bude nutná dvoutřetinová většina. Kdyby se Porošenko pokusil vynahradit chybějící podporu z evropského tábora spojenectvím s příznivci sesazeného Janukovyče, mohlo by to ohrozit prozápadní koalici. Svépomoc a některé další koaliční frakce beztak nemají Porošenka, miliardáře na prezidentské židli, moc v lásce. V těchto frakcích stále žije protioligarchický duch Majdanu 2014. Někteří se jen těžko smiřují s prezidentovým bohatstvím nabytým v „dobách temna“ a jen čekají na záminku ke konfliktu. Právě tuto záminku by mohly poskytnout ústavní debaty.
Zdroj.
Překlad do ruštiny: Irina Schlegel
© Tento článek přeložila německá redakce InformNapalm, v případě převzetí nebo použití je nutno uvést odkaz na náš projekt.
Originál publikován dne 17. srpna 2015
Překlad: Svatoslav Ščyhol