OSINT dobrovolníci z mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm provedli menší pokus: porovnali veřejné zprávy od Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny pro jednotlivé směry fronty se signály od západních OSINT analytiků a monitorovacích profilů geolokujících zveřejněná bitevní videa.
Metodologie je dost jednoduchá. Porovnávali jsme tři informační vrstvy: co v konkrétní chvíli hlásí ukrajinská strana; co již lze zjistit ze zveřejněných fotek a videí OSINT metodami; a jaké další závěry vyvozují z těchto dat externí analytici.
Nejde o snahu zjistit, kdo „přesněji vykresluje frontu“. Svodky od Generálního štábu a OSINT mapy sledují různé úkoly. Když některé sídlo v operační svodce chybí, neznamená to, že by se tam nebojovalo, jakož ani samotná geolokace jednotlivého videa nedokazuje stabilní kontrolu nad územím. Geolokace především potvrzuje přítomnost nebo určitou událost v konkrétním místě a časovém úseku.
Při soustavném porovnávání těchto zdrojů se však projevuje zajímavá zákonitost.
[infografiku zvětšíte rozkliknutím]
Když OSINT předstihuje oficiální obrázek
Občas se stane, že OSINT analytici oficiální komunikace dokonce předběhnou.
Ukrajinská jednotka zveřejní video z boje, které bylo ke zveřejnění schváleno. OSINT výzkumník určí místo natáčení, porovná ho s minulými geolokacemi a mapou bojů, následně pak závěr rozšíří: ohledně postupu, stažení, infiltraci nepřítele nebo přítomnosti ukrajinských sil tam, kde oficiální zdroje ještě změny nezaznamenaly.
Podobné geolokace používají i velká analytická centra. Třeba ve svodce ze 17. září se Institute for the Study of War opíral o geolokované podklady při vyhodnocování situace ve směrech Kupjansk a Dobropillja.
Což vede k jistému informačními paradoxu: primární materiál již byl ke zveřejnění schválen, souhrn závěrů, k nimž lze dospět jeho následnou geolokací a porovnáním s dalšími zdroji, však může dalece přesahovat informace, které ukrajinská strana oficiálně zveřejnila.
Jinak řečeno, zveřejnění videa ≠ automatické zrušení OPSEC omezení pro všechna data, která lze z tohoto videa získat.
Čím víc podobných podkladů se nahromadí, tím víc se zužuje prostor pro informační ticho. Externí OSINT dokáže rozvést obrázek do podstatných detailů ještě dříve, než vojenské velení usoudí, že stojí za popis.
Zároveň by však nebylo korektní tvrdit, že právě OSINT publikace „nutí“ velení informace prozradit. Podobnou příčinnou souvislost s otevřenými zdroji dokázat nelze. Tyto však zcela jistě mění informační prostředí, v němž musí vojenské velení pracovat.
Operace Vivaldi: OPSEC očima nepřítele
Zvláště výmluvný je opačný příklad, a sice ofenzivní operace Vivaldi ve směru Lyman.
Již 11. září, tedy před oficiálním odtajněním operace ukrajinskou stranou, oznámily ruský Z-kanál Vojennyj Osvědomitěl a propojený s ruským Ministerstvem obrany Rybar [archiv], že přicházejí informace o ukrajinské protiofenzivě severněji od Lymanu a možném odtlačení ruských sil směrem k řece Žerebec.
Autoři kanálu však současně přiznávali zásadní problém: nemohli hodnověrně zjistit rozsah ukrajinského postupu, protože Obranné síly dodržovaly režim informačního ticha a videa se svými úspěchy nezveřejňovaly.
15. září se situace změnila. Velení 3. armádního sboru oficiálně odtajnilo první etapu Vivaldiho: oznámilo, že 75 km2 bylo očištěno od ruské infiltrace, osvobozeno Seredně a vyčištěna řada dalších lokalit. V následujících dnech začaly vycházet mapy, GoPro-videa útočných jednotek a další podklady z operace.
Následně se změnila i rétorika ruského kanálu. Zatímco dříve se tu konstatovala chybějící potvrzení kvůli ukrajinskému informačnímu tichu, nyní začaly přicházet zprávy o prvních potvrzeních. Zdrojem nových poznatků se staly právě geolokační vazby záběrů zveřejněných ukrajinskou stranou. Na jejich základě se ruští autoři snažili zrekonstruovat novou konfiguraci Lymanského výběžku [archiv].
De facto máme před sebou takřka laboratorní ukázku životního cyklu informace na moderním bojišti:
- Operace Obranných sil Ukrajiny
- informační ticho
- dílčí pochopení situace i nepřítelem ve vyšších štábech
- kontrolované odtajnění dokončené etapy
- zveřejnění bitevních podkladů
- OSINT geolokace
- mnohem podrobnější rekonstrukce událostí.
Ukrajinská strana přitom přímo potvrzuje, že informační ticho bylo součástí záměru. Podle již zmíněného ISW pomohlo striktní dodržování OPSEC zajistit operační překvapení v průběhu Vivaldiho a omezovalo situační informovanost ruského velení.
Příznačná je také jiná věc: po odtajnění první etapy operace nebyl její OPSEC jednoduše „vypnut“.
Velení 3. armádního sboru pokračovalo ve zveřejňování materiálu z již dokončených bitevních epizod, zatímco ohledně dalších fází trvalo informační ticho. Ke dni 18. září ukrajinští vojáci sdělují, že operace trvá, část jejích podrobností se proto nezveřejňuje.
Zde vede zásadní předěl. OPSEC není přepínač „zapnuto/vypnuto“. Je možné prozradit výsledek dokončené etapy, označit jednotky, ukázat staré GoPro záběry a povolit rekonstrukci minulých bojů, zároveň však nadále skrývat aktuální rozmístění sil, směr dalších akcí, zálohy a záměr další fáze.
Otevřený zdroj ještě neznamená „bezpečný pro distribuci“
Moderní bojiště se stalo bezprecedentně transparentním. Drony, družicové záběry, požáry, videa od samotných vojáků, ruské útoky na ukrajinské pozice, ukrajinské útoky na ty ruské, zprávy od místních obyvatel a desítky nezávislých OSINT výzkumníků zanechávají velké množství digitálních stop.
Zcela skrýt samotnou událost je stále těžší.
Kauza Vivaldi však ukazuje: lze skrývat skutečný rozsah operace, výsledek, konfiguraci sil a další záměr dost dlouho na to, aby informační převaha měla praktický vojenský efekt.
Dokonce i ty ruské informační zdroje, které se specializují na válku, nějakou dobu viděly jen jednotlivé signály a nedokázaly je poskládat v hodnověrný obrázek. Poté, co se objevil materiál ukrajinský, začal tyto mezery rychle vyplňovat OSINT.
Právě proto se InformNapalm vědomě nezaměřuje na každodenní mapování těch nejmenších změn frontové linie a mechanické přenášení veškerých geolokací od západních OSINT skupin do ukrajinského informačního prostoru.
Neznamená to rezignaci na OSINT mapování fronty. Jde o pochopení rozdílu mezi možností konstatovat fakt a vhodností ho ihned systematizovat, posílit o další data a distribuovat na mnohem širší obecenstvo.
Je tu i další stránka. Když ISW analyzuje Vivaldiho, samostatně upozorňuje na systémový problém se zkresleným výkaznictvím v rámci ruské vojenské hierarchie: falešná nebo přehnaně optimistická hlášení dokážou zhoršit situační informovanost ruského velení a přispět k chybným rozhodnutím.
InformNapalm ve své činnosti také nejednou narazil na materiál ukazující trhlinu mezi skutečnou situací a tím, co ruští velitelé hlásí nahoru. Část těchto podkladů vědomě nezveřejňujeme nebo jejich zveřejnění odkládáme na žádost ukrajinské strany právě z důvodů OPSEC.
Proč pomáhat nepříteli rychleji napravovat chyby?
Závěrem
Jako ilustraci zkušeností jsme zpracovali schematickou infografiku. Nejde o mapu aktuální linie bojového střetu, ale porovnání tří informačních vrstev ke dni 18. září 2026: oficiální ukrajinské komunikace, OSINT signálů dostupných z otevřených zdrojů a vyhodnocení úrovně de facto zrušeného OPSEC.
Situace je dynamická, jednotlivé složky této matice tedy časem nevyhnutelně přecházejí z „citlivých“ do „odtajněních post faktum“. De facto je to právě jedna z hlavních zákonitostí, kterou náš pokus ukázal.
Čím více času od události uplyne, tím více informací se dostane do veřejně přístupného sektoru. Samotná veřejná přístupnost informací však neznamená, že OPSEC k nim byl zrušen.
Proto OSINT komunitě záleží nejen na otázce „můžeme to zjistit?“, ale i na další věci:
„Potřebujeme to zveřejnit právě teď?“
Autocenzura ukrajinských a západních OSINT skupin v zájmu napomáhání dosažení úspěchu Ozbrojených sil Ukrajiny je ušlechtilejší než pokus předbíhat událostem ve snaze všem hlásit, kdo a co v tuto chvíli osvobozuje.
Překlad: Svatoslav Ščyhol