- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Petr&Mazepa: Boje na Donbasu. Události v závěru června 2016

Redakční poznámka: publikujeme zajímavý souhrnný příspěvek o bojové situaci na Donbasu z autorské rubriky našich partnerů Petr&Mazepa: Dobré ráno, Vietname! Konec června [1]. Tento příspěvek obsahuje podrobné informace, které by mohly být zajímavé pro naše zahraniční čtenáře, dobrovolníci z komunity InformNapalm proto plánují postupný překlad této publikace do dalších jazyků našeho webu.

Konec června byl poznamenán snad nejtvrdšími bojovými střety od Marjinky a Novolaspy – k již tradiční „průmyslovce“ přibylo hned několik směrů. V podstatě na tom není nic zvláštního – obě strany se snaží naplnit své úkoly v období letní kampaně. K dnešnímu dni se jedná o hybridní válku s pumpováním informací do médií a o monotónní vysilování nepřítele. Pouze podle oficiálních svodek (PS nepočítaje) máme za červen až 26 ztrát na životech a cca 170 zraněných. V květnu toho nebylo méně, podle některých údajů dokonce více: poziční války bývají vždy krvavé a tato není žádnou výjimkou. Nepřítel má také působivé počty mrtvých a zraněných, zejména vzhledem k tomu, jak často se nás snaží vyhnat z opevněných bodů a projít „nulkou“ hustě posetou minami. Neuplyne ani den, aby nepřišla zpráva o obětech mezi ozbrojenci. Jen z bojů na Svitlodarském oblouku, operace pobřežním směrem a minometného ostřelování v Sachance má hybridní armáda až 15 mrtvých, 8 lidí bylo zajato a je mnoho zraněných. A toto vše jen za dva až tři dny aktivity z celého měsíce, navíc pouze z veřejných zdrojů. O celkových ztrátách za měsíc se můžeme jen dohadovat, protože „lidové republiky“ ani po dvou letech války dosud nemají informační souhrny.

Co se během vykazovaného období změnilo? 27. června samostatný průzkumný prapor a útočná armáda provedly mimořádně úspěšnou operaci u Voďaného. Podrobnosti si zatím necháme pro sebe, ozbrojenci však měli velkou kliku, že zůstalo jen u 8 zajatých a 3 zastřelených ženisty z „námořní pěchoty“ „DLR“ – pouze zasáhla Její výsost Náhoda. Mimochodem docela příznačné je video z výslechu: několik lidí po měsíční službě pod velením velitele oddílu se 4 měsíci zkušeností bylo vysláno na zálohovou akci k samostatnému úkolu. Výsledek je logický: nebožtíci a zajatci. Horko je u Dokučajevsku, až k dělostřeleckým útokům a samohybným houfnicím. U Horlivky poblíž Torecku je také velká ráže: ozbrojenci si stěžují, že u nich každou chvíli něco přistane. U Avdijivky se již tradičně každý večer pravidelně duní minomety: plníme tu své nátlakové úkoly poblíž mimoúrovňové křižovatky a náspu a zajišťujeme palebnou kontrolu v sektoru, držíme přitom veškeré pozice jak v kamenných stavbách, tak na vinicích. Na Svitlodarském oblouku dne 29. června až 2–3 roty z 25. praporu 54. brigády, 59. brigády a 1. útočná rota útočné armády Ozbrojených sil Ukrajiny provedly krátký útok na přední palposty. V důsledku bojového průzkumu se začala obrana nepřítele najednou drolit, oddíly 7. brigády hybridní armády ustoupily a byly obsazeny výšiny mezi Lohvynove a Kalynivkou. Ustupující ozbrojence ostřelovaly minomety, zhruba po pár hodinách začalo intenzivně pálit hlavňové dělostřelectvo ze strany ozbrojenců, až tři baterie od Horlivky a Jenakijeve. 7. brigáda i mezi ozbrojenci má pověst „narozené v hranaté sklenici“, zdaleka nejde o nejbojeschopněji jednotku. Na její posilu byly neprodleně přesunuty oddíly 100. motostřelecké brigády „DLR“ včetně tanků a dělostřelectva.

Palebné duely trvaly několik hodin. Střílelo se nejen po obsazených výšinách, ale i po pozicích na defilé, a to ze všeho, co bylo po ruce: z tanků, 122mm hlavňového dělostřelectva včetně Gvozdiky, minometů, epizodicky se používaly „reaktory“. Boj trval nejméně 8 až 10 hodin, ve výsledku zůstala dělicí čára zhruba v této trase: výšina 236.1 – Hrjazevský rybník – domky poblíž něj – linie výšin nad Myronivske. Nepřítel měl citelné ztráty včetně důstojníka v krytu, který zůstal na území obsazeném ukrajinskou armádou; naši vojáci měli také až tři mrtvé.

Podle našeho názoru neproběhla žádná rozsáhlá ofenziva, ani pro operačně taktické účely, o obsazení Vuhlehirsku nebo přístupu k Debalceve ani nemluvě. Jak to chodí, menší místní incident sociální sítě nafoukly až k nebesům. Oficiálně mohou média pouze říct o protiútoku v rámci protisměrného boje, který začal v noci. A jako vždy také o reakci ze strany Ozbrojených sil Ukrajiny. Neoficiálně se jedná o silný signál v rámci politického procesu: když útočíme v šedém pásmu a sundáváme přední bloky, dáváme tím jasně na vědomí, že by nebylo od věci si s naplňováním dohod pospíšit, aby se nemusely opět zvedat sázky a regulérní armáda se nevystavovala sankcím. Navíc Ukrajina nic neporušuje: ke střetům dochází v zóně, která podle Minsku de iure patří nám, přesto se na ni útočilo hned v přímém vysílání jednacího procesu v zimě 2015. Děje se samozřejmě i něco jako Marjinka naopak (nikoli z hlediska ztrát, neposlouchejte bláboly ozbrojenců o zničených tankových četách) – jde o test na rychlost reakce, a to i ze strany RF, přísun posil, palebných systémů a protibateriových, komunikaci v podmínkách radioelektronického boje. Když ovšem shrneme celkový výsledek, od Šyrokyne je iniciativa na naší straně. Od loňského léta si nepřítel natlouká nos na blocích, umírá při pokusech překročit dělicí čáru a nechává se masakrovat na „průmyslovkách“ bez jakéhokoli výsledku. Je to zvláštní: nic se sice nemění, nepřítel přesto vytáhne z trosek 6 lidí v Sachance před přicházející minometnou palbou a sborový průzkumný prapor přivede 8 lidí v pytlích, zatímco zvláštní jednotky unesou za „nulkou“ člověka zodpovědného za smrt našich vojáků při hledání pilota. Během posledních týdnů trend aktivních operací Ozbrojených sil Ukrajiny v šedém pásmu je stále výraznější: vnucujeme nepříteli místo a čas kontaktu.

Hybridní armáda operuje ve svém stylu: soustředěné ostřelování s příchodem večera, zkušební střelba a krátké nálety velkou ráží, kočovné minomety, útoky stojanových granátometů, odstřelovačská aktivita. 29. června se z minometů střílelo na Krasnohorivku, u Novotrojicku byl zmařen pokus o průnik malé skupiny oklikou kolem protiteroristických jednotek, nepřítel zasažen hustou palbou. U Avdijivky je již půldruhého týdne epizodická sekaná s příchodem večera – převážně těžké střelecké zbraně, ale vyskytuje se i velká ráže. V trojúhelníku u Doněcku je to horké. Na frontě to hřmí od pobřežního směru až k Zajceve a Svitlodarskému oblouku. U Mariupolu se jedná o Šyrokyne, Hnutove, Talakivku, Pyščevyk, Hranitne – zde krátce ostřelují 152mm systémy a samohybné houfnice, pravidelně pálí Vasilky, stojanové protitankové granátomety a 120mm minomety. Mariňáci v sektoru mají ztráty (jeden mrtvý a tři zranění) – v nevhodnou chvíli přiletěla 82mm mina, která skupinu nakryla při přípravě jídla. Na jihu hybridní armáda tradičně používá kočovné skupiny ze samohybných houfnic, minometů na vozidlech, ZU-23-2 a protitankových řízených raketometů, stále častější zde však jsou místo sporadických přestřelek dělostřelecké souboje. Na severu, v zóně působnosti OTU Luhansk je to mnohem klidnější, i zde ovšem dochází k palebným střetům – Novozvanivka, Novooleksandrivka, Popasna.

Shrňme závěry tohoto vydání. Během vykazovaného období oddíly 10. samostatné horské útočné brigády také obsadily pozice u „koníren“, kde se v době první bitvy o město nacházely pozice ozbrojenců. Je tu jasně viditelný systém: opíráme se o hranici zástavby a opevněné body, na dlouhé měsíce se zahrabeme pod zem, vytváříme jednotnou palebnou síť, kryty z kulatiny, kamenné stavby, rokády a palebné pozice, pak uděláme krok dopředu a obsadíme klíčové pozice v lokalitě. Bylo tomu tak třeba v Šyrokyne s Majákem a vilovou čtvrtí, s „průmyslovkou“, výšinami nad Dokučajevskem a Svitlodarskem, nyní se tentýž postup používá i v Marjince. Nepřítel začíná reagovat ve snaze nenechat ukrajinskou armádu, aby se opevnila, my ho však uvítáme minometnou palbou z připravených opevněných stanovišť. Kvůli případnému útoku z dělostřelectva nebo „reaktorů“ jsou naši bohové války v základních táborech mimo dostřel nepřítele, prakticky na hranici dosahu – je tu dobře ukrytá materiálová základna, automobily, cisterny a zásoby. K plnění příkazů jednotky odcházejí nalehko, ovšem na již opevněné a inženýrsky připravené pozice v druhé linii, kde pracují a rychle rozvíjejí vzdálenost. Právě pro tuto taktiku k nám míří dalších přes tucet radarů, digitální komunikace, připravuje se k odeslání dron Voron – aktivní obrana s důrazem na infiltraci do šedého pásma, jednotný palebný systém, protibateriový boj a nátlak hned na více klíčových místech. V „tlakovém hrnci“ se postupně stupňuje tlak – uprostřed, na jihu, na Svitlodarském oblouku. Jsou tu odpálení ozbrojenci u Zajceve, ženisté v pytlích u Voďaného, sestřelené opevněné body 7. brigády, atentát na velitele brigády Zarja (je mrtvý) nebo další dva velitelé separatistů, kteří přežili jen zázrakem. Dnes je na řadě Marjinka, pravidelné palebné působení na komunikace hybridní armády u „průmyslovky“ a Dokučajevsku, mrtvoly u Sachanky a dvě vyřazené roty poblíž MÚK Jasynuvata – vše probíhá podle plánu.

Že by Ukrajina porušovala Minsk? Věci se ovšem mají tak, že Avdijivka podle Minských dohod patří ukrajinské armádě, stejně jako pozice u Svitlodarsku nebo pobřežní směr. Nic neporušujeme: velitel Zarja (v civilu ruský důstojník Bušujev) byl zavražděn stejně jako Mozgovoj a u Dokučajevsku se mstí za Drjomovovou smrt neidentifikovaní kozáci. Nejsme to my, a taková vlajka Ukrajiny, jak byla vztyčena nad „konírnami“, se dá koupit v každém armyshopu. Dříve či později „tlakový hrnec“ bouchne. V té době již budeme mít mimo protiteroristickou zónu několik praporových taktických skupin vycvičených v Javorivě a Šyrlanu, stovky zrenovovaných dělostřeleckých hlavní, přes 40 protibateriových radarů, 70 až 80 nových dronů, přes 1500 protitankových řízených raket vyrobených v letech 2015–2016. Hybridní armáda může začít prokousávat dalších 15 až 20 km za cenu stovek mrtvých a zraněných, prorážet hlavou kilometry zákopů a krytů, pokoušet se o dobytí městeček velkých jako Marjinka a uliček se čtyřmi budovami. Nebo i nadále stát pod palbou z minometů, „bot“ a automatických granátometů, zahrabávat do země své Bušujevy a „taťky“ a neříkat veřejnosti přiměřené počty ztrát, ani svým příznivcům. Nebo je tu i třetí, snad nejadekvátnější varianta: přenechat hranice OBSE a věnovat se vlastní padající ekonomice, Kadyrovovým mostům a „derbentským lidovým republikám“. Každopádně míč není jen na naší straně: právě hybridní armáda se permanentně snaží dostat k hranicím oblastí, útočí na Debalceve v době jednání a masově ostřeluje naše pozice z velké ráže. To, co se dnes děje, je zcela přiměřená reakce. Je tomu již přes půldruhého roku, co nepřítel rezignoval na tažení na Kyjev a zabývá se bojem o strategické vinice a konírny. Nemůžeme si dovolit ztrátu 50 lidí denně v totální válce a převést ekonomiku do válečného stavu, proto se postupně krok po kroku zakousáváme do země a blokujeme aktivitu RF na diplomatickém poli. Jiná cesta dnes neexistuje. Je to velmi náročná a krvavá cesta, Ukrajina jí však projde. Dříve či později zvítězíme.

Zdroj: Petr a Mazepa [2]


Originál publikován dne 7. července 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol [3]