- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Proč velitelé ruské 15. samostatné motostřelecké brigády tak ochotně plnili zločinné rozkazy Kremlu

Mezinárodní zpravodajská komunita InformNapalm [1] k dnešnímu dni pouhým průzkumem veřejných zdrojů (OSINT) identifikovala přes 1000 vojáků z povolání a důstojníků Ozbrojených sil Ruské federace, kteří se zúčastnili agrese proti Ukrajině na Donbasu a plnili zločinné rozkazy vojenskopolitického vedení.

Položili jsme si otázku: proč byly zločinné rozkazy ruského velení RF většinou plněny bez odmlouvání? Odpověď jsme nečekaně našli v kriminální minulosti ze životopisů velitelů nejvíce válčících jednotek ruské armády. V tomto vyšetřování se podíváme na životopisy posledních 5 velitelů 15. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil RF (vojenský útvar č. 90600 v Roščinském, Volžský okres, Samarská obl., Centrální vojenský okruh), kteří tomuto svazku veleli od roku 2010 až dosud. Desítky vojáků z této brigády jsme zaznamenali v průběhu vyšetřování jako účastníky bojů na Donbasu.

„Zločinné rozkazy snáze plní ten, kdo má za sebou kriminální minulost“

Plukovník Gerasimov

Naše ohlédnutí začneme u plukovníka Vitalije Gerasimova, který velel 15. samostatné motostřelecké brigádě v říjnu 2013 až říjnu 2014. Právě na rok 2014 připadla aktivní fáze invaze ruských jednotek na Krym a na ukrajinský Donbas.
[2]Narozen 9. července 1977 v Kazani. V roce 1999 ukončil Kazaňské vyšší tankové velitelské učiliště, v roce 2007 Vševojskovou akademii Ozbrojených sil RF. Sloužil v Severokavkazském, Dálnovýchodním, Jižním a Centrálním vojenském okruhu, absolvoval všechny velitelské pozice od velitele čety až k náčelníkovi štábu brigády v Kemerovu.

Jedna z prvních zpráv [3] o Gerasimovově jmenování do funkce velitele brigády je datována 21. říjnem 2013. Jeho jméno figuruje [4] i v době inspekční návštěvy ministra obrany RF Sergeje Šojgua v Samaře začátkem srpna 2014.

(Podle některých zdrojů [5] nemusí být veterán čečenské války Gerasimov, který byl do Samary přeložen z Kemerovské oblasti, pouhým jmenovcem, ale možná i příbuzným [6] náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil RF, prvního náměstka ministra obrany RF generálplukovníka Valerije Gerasimova).

Na dobu, kdy byl plukovník Gerasimov ve funkci velitele brigády, připadá také zpráva [7] z ruských zdrojů datovaná únorem 2014 o zadržení nejmenovaného plukovníka z 15. samostatné motostřelecké brigády podezřelého ze zabití vojáka z povolání.

Pozoruhodné je, že citace z oficiálního tiskového prohlášení Ministerstva obrany RF na pozadí návštěvy Sergeje Šojgua v Samaře v srpnu 2014 nepřímo ukazuje na účast jednotek na ozbrojeném konfliktu. Hlavní část brigády již byla přesunuta do Rostovské oblasti, i velitel brigády podal hlášení o značné spotřebě munice a o celkové překonané vzdálenosti přes 2000 km za pochodu:

„Velitel brigády plukovník Vitalij Gerasimov oznámil (pozn.: ministru Šojguovi), že spotřeba munice při střelbách v letošním roce průměrně vzrostla zhruba na pětinásobek. Velitel brigády věnoval zvláštní pozornost výcviku mechaniků – řidičů bojových vozidel, z nichž každý letos (pozn.: 2014) najel přes 2000 km“.

Plukovník Kindějev

Velel 15. samostatné motostřelecké brigádě v roce 2010, před začátkem války s Ukrajinou. Je veteránem postsovětských lokálních konfliktů, byl odsouzen za vydírání podřízených.

[8]Narozen 17. února 1968, bytem v Samaře (stránka na sociální síti Odnoklassniki [9]). Je absolventem Uljanovského vyššího tankového velitelského učiliště z roku 1989, ukončil Vševojskovou akademii Ozbrojených sil RF. Místa výkonu služby: 90. léta v místech konfliktů – Ázerbájdžán, Gruzie (tzv. Jižní Osetie a Abcházie), Moldavsko (Podněstří) a dvakrát Čečensko.
Po vystudování akademie začátkem 2000. let pokračoval v kariéře na velitelských pozicích v Severokavkazském vojenském okruhu (dnešní Jižní vojenský okruh), v Čečensku a Severní Osetii. Později byl přeložen do Přiuralského vojenského okruhu (dnešního Centrálního). Je nositelem řádu Statečnosti, medailí Za statečnost a Za zásluhy před vlastí II. stupně, pamětních hodinek se jménem od prezidenta RF. Podrobnosti ze životopisu a seznamu zásluh plukovníka Kindějeva viz na odkazu [10] (rusky).
[11]Podle informací z ruských zdrojů byl plukovník Kindějev v roce 2012 shledán vinným a odsouzen [12] k dvouletému trestu odnětí svobody. Uvádí [13] se, že Kindějev zavedl v jemu svěřeném útvaru vlastní řád: vojáci, kteří dostávali prémie, se museli „podělit“ s velitelem a jeho zástupcem. Z tohoto „vedlejšáku“ si velitel pořídil dva byty v Samaře a na bankovním kontě jeho manželky vyšetřovatelé našli 100.000 USD. V závěrečném projevu odsouzený plukovník Kindějev řekl [14]: „Jsem nevinný, žádné pokyny jsem nikdy nedal a peníze nepřevzal. Toto vše je vykonstruované, samé výmysly a lži. Jde o spolčení mezi Alimagomedovem a vyšetřovateli. A my to dokážeme“.

Pomsta od FSB za Beslan?

Podobné korupční soudy nejsou u ruské armády žádnou novinkou (viz 1 [15], 2 [16], 3 [17]). Velitelé útvarů a svazků zúčastnění na korupčních schématech však zůstávají i nadále ve svých funkcích. Přesto se držitel řádu Statečnosti, medaile Za statečnost, medaile Za zásluhy před vlastí II. stupně a majitel pamětních hodinek se jménem od ruského prezidenta stal figurantem vyšetřování. Mohlo by to souviset s tím, že se Kindějev stal zdrojem skandálního prohlášení: „Tanky ostřelovaly beslanskou školu na rozkaz důstojníka FSB“. Podle informací [18] z médií plukovník Kindějev jako velitel vojenského útvaru č. 66431 (693. motostřelecký pluk bývalé 19. motostřelecké divize ve Vladikavkazu, Severní Osetie) Jižního vojenského okruhu nařídil vyslat do Beslanu tři tanky T-72. Střelba byla podle něj zahájena poté, co byly tanky předány k dispozici FSB. Celkem bylo na školu vypáleno sedm rán. Podle svědka to ohrozilo životy rukojmích.

Poznámka: V důsledku beslanské tragédie zemřelo 314 rukojmích, z toho 186 dětí. Celkem včetně příslušníků ozbrojených sborů přišlo o život 333 osob. I po 13 letech zůstává kolem této neúspěšné akce s osvobozením rukojmích řada záhad [19].

Plukovník Stěpaniščev

Velel 15. samostatné motostřelecké brigádě v letech 2011 až 2013. Podle veřejných zdrojů [20] byl velitelem 15. samostatné motostřelecké brigády až do října 2013 plukovník Konstantin Stěpaniščev. Jeho dalším působištěm byla pozice velitele 23. samostatné motostřelecké brigády (vojenský útvar č. 65349), která tehdy měla základnu v Samarské oblasti, Centrální vojenský okruh.

22. samostatná motostřelecká brigáda Ozbrojených sil RF rovněž nejednou figurovala v příspěvcích na InformNapalmu, jednalo se o přesun do Rostovské oblasti a invazi v roce 2014 (viz 1 [21], 2 [22]). Víme také o případech [23], kdy byli vojáci z tohoto svazku přiděleni k banditským formacím na Donbasu. Zaznamenali jsme i obrněnou techniku od této brigády v držení ozbrojenců „DLR/LLR“. V únoru až březnu 2015 InformNapalm zveřejnil údaje o přesunu jednotek 23. brigády do Bělgorodské oblasti (viz 1 [24], 2 [25], 3 [26]) a v lednu 2016 odhalil [27] novou základnu tohoto svazku ve Valujkách, Bělgorodská oblast. Ruské zdroje tato data potvrdily [28] teprve začátkem léta 2016.

[29]Ze životopisu Konstantina Stěpaniščeva toho moc nevíme. Narodil se v roce 1975. V letech 2005 až 2006 sloužil na pozici náčelníka štábu 81. motostřeleckého pluku [30] v Samaře. Na síti však najdeme nemálo informací o „luhanských dobrodružstvích“ plukovníka Stěpaniščeva přezdívaného Almaz [31] ze začátku února 2015, kdy tento podle jistých nepotvrzených údajů [32] po misi na Donbasu přišel o nohy. Za „ukrajinskou misi“ byl plukovník brzy odškodněn výnosem prezidenta RF z prosince 2015, kterým byl Stěpaniščev povýšen [33] na generálmajora. V generálské hodnosti se velitel do Bělgorodské oblasti přesunuté brigády Stěpaniščev oficiálně ukázal teprve v červnu 2016, na zahájení [34] vojenského polního soustředění kadetů a slavnostech [35] k 77. výročí vzniku 23. brigády, později se jeho jméno ve veřejných zdrojích už neobjevuje.

Plukovník Zacharov

Velel 15. samostatné motostřelecké brigádě v období říjen 2014 až 2016. Je šéfem inkasní služby Sberbanku RF. Podle informací [36] v médiích z 22. října 2014 byl na pozici velitele 15. samostatné motostřelecké „mírové“ brigády Centrálního vojenského okruhu dosazen plukovník Nikolaj Zacharov.

[37]Životopis Nikolaje Zacharova je popsán dost podrobně, což má své vysvětlení. Narozen v roce 1965 v Kurganské obl. Je absolventem Čeljabinského tankového učiliště z roku 1989. Od velitele čety to dotáhl na velitele pluku. Byl účastníkem bojů, vyznamenán řády Statečnosti a Za vojenské zásluhy. V roce 2002 ukončil Vojenskou akademii Frunzeho. V letech 2009 až 2001 zastával funkci vojenského komisaře pro Čeljabinskou oblast. Další tři roky působil jako zástupce vedoucího inkasního střediska čeljabinské pobočky Sberbanku.

Plukovník Zacharov není jen nejznámějším vojenským komisařem v ruském segmentu internetu a postavou nejrůznějších hlášek a kreseb [38] spojených s branci, ale také funkcionářem spojovaným se skandálem na federální úrovni, jehož předmětem bylo, že na tiskové konferenci v roce 2011 zveřejnil [39] utajovanou informaci „Kavkazany do armády nebereme“, což se stalo důvodem k jeho sesazení a propuštění z vojenské služby. Po tříleté odmlce ve vojenské kariéře a působení v pozici dohlížeče inkasistů se Zacharov v květnu 2014 opět [40] stává vojenským komisařem. O 5 měsíců později, v říjnu 2014 je jmenován do funkce velitele elitního bojového svazku, 15. samostatné motostřelecké brigády.

Poznámka: kriminální problém ruské armády spojený se šikanou a dominováním krajanských komunit InformNapalm popsal už v březnu [41]dubnu [42] 2014.

[43]Pozoruhodné je, že většina průvodních listin k medailím, které byly uděleny vojákům z 15. samostatné motostřelecké brigády za účast v bojích na Donbasu příkazy ministra obrany RF Sergeje Šojgua z let 2014 a 2015, mají podpis velitele vojenského útvaru č. 90600 plukovníka N. Zacharova. Ve funkci velitele brigády se však Zacharov přece jen dlouho neohřál, od roku 2016 se totiž ve veřejných zdrojích pro tuto pozici uvádí jméno jiného plukovníka, a sice Avdějeva.

Plukovník Avdějev

Velí 15. samostatné motostřelecké brigádě od roku 2016. Kriminální minulost plukovníka Alexeje Avdějeva spočívá v tom, že vědomě kryl vraha svého podřízeného. Informace k jeho osobě figurují jen v několika málo zprávách: v informačním listu [44] k Roščinské posádce, v mediálních publikacích [45] a na videu [46] (časová poloha 32:40 až 33:10) zachycujícím přehlídku na 9. května v Samaře.

[47]Úřadující velitel 15. brigády A. B. Avdějev je patrně stejným důstojníkem, který sloužil v letech 2010 až 2014 na pozici náčelníka štábu 102. ruské vojenské základny v Arménii (vojenský útvar č. 04436 v Gjumri a Jerevanu). Právě plukovník A. Avdějev velel [48] 9. května 2014 rusko-arménské vojenské přehlídce v Gjumri (video [49]).

Důstojník stejného jména figuruje ve dvou soudních řízeních: u posádkového soudu v arménském Jerevanu z roku 2014 [50] a u posádkového soudu v Samaře z roku 2016 [51]. Na sociálních sítích najdeme i výzvu [52] skupiny vojáků z 15. samostatné motostřelecké brigády adresovanou veliteli brigády Avdějevovi, která byla zveřejněna ve skupině Odposlechnuto Roščinský[2] 1. července 2017, v níž si vojáci stěžují, že jsou v Tádžikistánu ponecháni svému osudu.

[53]

Nejpozoruhodnější je však případ s dopravní nehodou, kdy byl zaviněním majora ze sousedního útvaru téže posádky usmrcen profesionální voják z 15. samostatné motostřelecké brigády. Plukovník Avdějev se ve spolčení s dalšími úředními osobami snažil zatajit podrobnosti incidentu, hodit vinu na své podřízené a pachatele vysekat. Na síti jsme našli otevřený dopis ruskému prezidentovi od profesionálních vojáků ze 4. roty 2. praporu vojenského útvar č. 90600 (15. samostatná motostřelecká brigáda), který byl uveřejněn [54] 26. října v rubrice Šojgu na webu ForPresident.ru. V předmětném dopise se profesionálové z 15. samostatné motostřelecké brigády dožadují prošetření a potrestání viníka a osob kryjících tento zločin, k němuž došlo na jaře 2016 poblíž jejich vojenského útvaru. Z příspěvků víme, že dne 9. března 2016 sloužící u téže posádky (vojenský útvar č. 59292, 91. řídicí brigáda) major Usov, který řídil automobil Mazda CX-5 pod vlivem alkoholu, srazil čtyři profesionální vojáky z 15. samostatné motostřelecké brigády.

[55]Jeden z poškozených 22letý svobodník Nagin (fotka [56] z profilu na sociální sítí Odnoklassniki) způsobeným zraněním podlehl. Ostatní poškození vypověděli, že než dorazila dopravní policie, major Usov ve snaze vyhnout se trestnímu stíhání na ně vyvíjel psychologický nátlak a donutil je křivě svědčit, že za volantem automobilu údajně seděla žena, Usovova manželka. Vystrašení poškození pak poskytli nepravdivé výpovědi. Po incidentu velitel 2. praporu vojenského útvaru č. 90600 major Maruškin zpětně zavedl „evidenční knihu osobního volna vojáků“, do níž uvedl, že čtyři shora uvedení vojáci měli v inkriminované době volno, přestože de facto byli v aktivní službě a vraceli se na základnu jednotky ze cvičiště. Zároveň se velitel vojenského útvaru č. 90600 plukovník A. V. Avdějev a velitel vojenského útvaru č. 52292 domluvili na zatajení okolností incidentu. Ze strany plukovníka A. V. Avdějeva a náčelníka štábu vojenského útvaru č. 90600 podplukovníka V. I. Kolčina pak následoval nátlak na poškozené a svědky. Po dohodě mezi plukovníkem A. V. Avdějevem a náčelníkem vojenské nemocnice v Roščinském byl zfalšován výsledek rozboru krve zemřelého svobodníka Něgina na obsah alkoholu.

Jak uvádějí regionální ruská média, spravedlnosti byla „zčásti učiněna zadost“. V závěru vyšetřování dopravní nehody byl major Usov v dubnu 2017 odsouzen [57] k dvouletému trestu odnětí svobody a dvouletému zákazu řízení motorových vozidel. Dále mu bylo uloženo zaplatit příbuzným oběti 300.000 rublů, přestože v době vyšetřování se jeho manželka snažila vzít vinu na sebe. Podle informací [58] z února 2017 se oba manželé snažili tlačit na svědky a přesvědčit je, aby za úplatu vypověděli, že v době nehody řídila právě žena. Avdějev i přes trestné zneužití pravomoci stále vykonává funkci velitele 15. samostatné motostřelecké brigády.

K tématu identifikace vojáků z 15. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil RF na Donbasu dále čtěte:


Tento příspěvek připravil k publikaci Iraklij Komachidze [71] speciálně pro web InformNapalm [72].

(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0 [73])
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko [74] na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.


Překlad: Svatoslav Ščyhol [75]