- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Ruská chapadla v ukrajinském bagrování námořních cest

Bagrování námořních cest je mezinárodní povinností Ukrajiny v rámci zajišťování požadované hloubky plavební dráhy. Ukrajina zaručuje zahraničním plavidlům bezpečné podmínky mořeplavby. Před rokem 2004 v oblasti bagrování námořních cest působily dva strategické podniky pro ekonomiku a bezpečnost státu, a sice Čorazmoršljach a Usťdunajvodšljach. Jejich flotilu v té době tvořilo 75 lodí. Dnes je však situace tristní: kvůli korupci byla činnost těchto korporací pozastavena a loďstvo se nepoužívá.

V důsledku tohoto stavu při průměrné roční potřebě prací na bagrování námořních cest v rozsahu 10 mil. m3 dvě stávající ukrajinské lodě Meotyda a Inhulskyj nezvládnou více než 0,5 mil. m3, tedy maximálně 5 % požadovaného objemu. Situace je mírně řečeno kritická: 95 % procent prací na bagrování námořních cest provádějí zahraniční lodě, zejména ruské, a to za ceny výrazně přesahující výrobní náklady.

Ruský agresor nezůstává stranou a již dlouho pohlíží na Ukrajinu jako na konkurenta v námořním prostoru.


Zdroj: Strategie rozvoje námořní přístavní infrastruktury Ruska do roku 2030 [1].

Oficiální strategie rozvoje ruských námořních přístavů mezi svými cíli uvádí „přesměrovat část objemu zahraničních obchodních toků RF do ruských přístavů z Ukrajiny“. Rusko má zájem na tom, aby ukrajinské námořní přístavy stagnovaly. K tomu postačí jen zhoršit podmínky, aby náš stát nemohl plnit své mezinárodní závazky na bagrování plavebních cest. A dnes má Kreml k dosažení tohoto cíle blízko jako nikdy.

Zkrachovalý Čorazmoršljach převáděl peníze do „LLR“

V roce 2004 vedení Čorazmoršljachu uzavřelo mezinárodní ekonomické kontrakty, kvůli nimž bylo v roce 2005 zahájeno říjení o úpadku společnosti. V roce 2011 byl vedoucím Čorazmoršljachu jmenován Oleksandr Sauljak, již v následujícím roce však byl zadržen pro podezření z vydírání a převzetí úplatku za uzavření smlouvy o nájmu dvou lodí Čorazmoršljachu ve výši 70.000 USD. Což mu mimochodem nezabránilo v roce 2015 kandidovat do zastupitelstva města Oděsy.

V listopadu 2014 byl ředitelem Čorazmoršljachu z nějakého důvodu jmenován Serhij Četyrkin, který předtím v letech 2010 až 2011 řídil dnes už zaniklý Ukrtechflot. Není divu, že v roce 2016 bylo Čeryrkinovi sděleno podezření ze způsobení škody v hodnotě téměř 12 mil. hřiven kvůli odpisu 18 plavidel k sešrotování pod cenou.

Cca 19 mil. hřiven, což jsou téměř všechny peníze získané prodejem plavidel, Čorazmoršljach přitom v prosinci 2014 převedl na účet firmy Meredis Finans, která de facto sídlí v tzv. „LLR“. Konečným beneficiárním vlastníkem je Andrij Hrenaďorov žijící v okupovaném Irminu.


Zdroj: výpis z Jednotného státního rejstříku právnických osob na Meridis Finans [2].

Ruské lodě ve službách ukrajinského bagrování námořních cest: chceme opakování krymského scénáře?

FSB vytváří podmínky k další vojenské agresi proti Ukrajině. Zejména trh se službami bagrování námořních cest obsadily ruské lodě. V nutných případech by pak mohly být tyto lodě využity k blokování námořní plavby na přístupech do Černého moře z Azovského moře, Dunaje a Dněpru, z námořních přístavů Južne, Oděsa, Bilhorod-Dnistrovskyj a Illičivsk.


Zdroj: rozhodnutí Obvodního soudu pro městskou část Pečerskyj v Kyjevě ze dne 17. srpna 2016 uveřejněné v Jednotném rejstříku soudních rozhodnutí [3].

Podle informací z jednoho trestního spisu se společnost Gidrostroj z ruského Kaliningradu nemohla přímo zúčastnit výběrového řízení na bagrování námořních cest vypsaného Sdružením námořních přístavů Ukrajiny, proto navázala kontakt s ukrajinskými společnostmi Techmorhidrobud-Mykolajiv, Lihos UA, Kompanija „Novi Technolohiji Ukrajiny“ a Ukrzvjazokhidrobud, kterým navrhla, že by se mohly hlásit do výběrových řízení a používat k pracím ruské lodě.

Za účelem zakrytí vazeb na ruskou společnost Techmorhidrobud-Mykolajiv a Hidrostroj založily společnosti v daňových rájích: Rossolast Corporation LTD (Kypr), Krayteks Group Holding Limited» (Kypr), Kleona Trade LLP (Velká Británie) a Jollanta Group LTD (Belize).

Nakonec tak bylo operační řízení námořních plavidel bagrovací flotily jako je Severodvinskij, Milford, Glenford, Jelena, Kimburgskij, Dunaj nebo Izmailskaja realizováno z Ruska.

Mimochodem ředitel bagrovací společnosti Techmorhidrobud-Mykolajiv Oleksij Buštruk podle informací ze svého profilu na ruské sociální síti vystudoval školu č. 20 v Kamensku-Uralském (Sverdlovská oblast, RF) a sloužil u divize Dzeržinského 3186 (Moskva, RF). Není tak divu, že rád navázal kontakt s ruskými „partnery“.


Zdroj: profil Oleksije Buštruka [4] na ruské sociální síti Odnoklassniki.

V loňském výběrovém řízení na provádění prací bagrování námořních cest v přístavech Berďansk a Mariupol Techmorhidrobud-Mykolajiv porazila jediného konkurenta, další ukrajinskou společnost Inflot-Danubius. Posledně jmenovaná do účasti na výběrovém řízení zapojuje dva námořní sací bagry Oněžskij a Irbenskij, které se dle kvalifikačních osvědčení plaví pod vlajkou RF a mají ruské domovské přístavy Archangelsk a Petrohrad.


Zdroj: odpověď Státního finančního inspektorátu Ukrajiny na poslaneckou interpelaci č. 31-11/424 ze dne 28. 4. 2016

Šéf Správy námořních přístavů Ukrajiny (SNPU) s ruskou minulostí

V roce 2014 byl do funkce ředitele nově vzniklé Správy námořních přístavů Ukrajiny (SNPU) jmenován Andrij Amelin. Již v roce 2016 mu však vyšetřovatel SBU sdělil podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry přes 3 mil. hřiven na nákupy paliv. Řízení bylo zaevidováno u soudu, Amelin byl zadržen, později však propuštěn na kauci. Tento příběh ještě není u konce.

Začátkem roku 2017 ho ve funkci šéfa SNPU nahradil Lotyš Raivis Veckagans, který předtím působil jako člen představenstva Riga Central Terminal, kde měl na starosti „udržování vztahů s klíčovými klienty, ruskými výrobci uhlí, rudy, litiny a feroslitin“.


Zdroj: profil Raivise Veckaganse [5] na Linkedln.

Navíc k tomu je Veckagansův bývalý zaměstnavatel Riga Central Terminal společným podnikem Rižského obchodního přístavu a ruského holdingu Sibirskij Dělovoj Sojuz.


Zdroj: profil Raivise Veckaganse [5] na Linkedln.

Jedním ze dvou společníků Sibirského Dělového Sojuzu je zase Vladimir Gridin, který byl v letech 2007 a 2011 úspěšně zvolen poslancem Státní dumy RF za Putinovu stranu Jednotné Rusko a působil jako místopředseda dopravního výboru.

Dnešní šéf SNPU tedy několik let, a to i v prvních letech rusko-ukrajinské války, hájil zájem společnosti, jejímž vlastníkem je ruský podnikatel a poslanec, který má na starosti dopravní sféru v RF.

Ani to však není vše. Na Veckagansově profilu na Linkedln z nějakého důvodu není uvedena již přímo ruská společnost, u níž byl zaměstnán od ledna 2016. Informace o ní jsou uvedeny ve Veckagansově elektronické deklaraci podané 2. června 2017: Fenix, Petrohrad, RF.


Zdroj: Elektronická deklarace Raivise Veckaganse [6].

Společnost Fenix je provozovatelem a vlastníkem přístavu Bronka (Petrohrad, RF). Tato společnost je součástí struktury holdingu Forum, jehož společníkem byla Autonomní nekomerční organizace „Správa záležitostí regionální veřejné nadace na podporu Federální bezpečnostní služby a Služby zahraniční rozvědky“.


Zdroj: výpis z Jednotného státního rejstříku právnických osob na ruský holding Forum [7].

Nakonec jedním ze dvou hlavních akcionářů holdingu Forum je jistý Nikolaj Něgodov, který od roku 1977 sloužil na úřadě KGB pro Leningrad a oblast a v roce 2002 se stal náměstkem ministra dopravy RF.

Sečteno a podtrženo, než se Veckagans postavil do čela SNPU, pracoval pro ruskou společnost, která je propojena s tajnými službami RF a kterou vlastní generálmajor FSB ve výslužbě. Zajímavé je, jak Veckagans přesto dokázal úspěšně absolvovat zvláštní prověrku před jmenováním do funkce šéfa SNPU.

           

Ukrajina již přišla o přístav Heničesk, který v sovětských dobách měl obrat nákladní dopravy 250.000 tun, dnes je však mimo provoz. Usť-Dunajský přístav v Oděské oblasti je v podstatě „mrtvý“, má obrat pod 1.000 tun kvůli podstatnému zmenšení hloubky přístavu. Přístav Reni za dobu samostatného státu snížil překládku zboží na 1/16 původního rozsahu a výběrové řízení na bagrování dna tohoto přístavu bylo vypsáno poprvé za poslední roky.

Bagrování námořních cest navyšuje obrovský rozsah korupce a je prolezlé ruským zasahováním – je to přímá cesta k tomu, abychom ztratili námořní přístavy i v Berďansku, Oděse nebo Mariupolu. SBU, konkrétně útvar pro hospodářskou bezpečnost takticky bojuje proti ruské destrukci v této sféře, potřebujeme však změny na strategické úrovni: světová politika počítá s existencí konceptu ochrany objektů kritické infrastruktury, jimiž jsou kanály, vodní plochy a bagrovací loďstvo.


Oleksij Minakov [8], politický komentátor, speciálně pro InformNapalm.

V případě použití informací je nutno uvést funkční odkaz na zdroj (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0 [9])

Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko [10] a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.


Překlad: Svatoslav Ščyhol [11]