- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Ruské mediální kluby v informační válce proti Bělorusku, Ukrajině, Moldavsku a pobaltským zemím. Díl I.

Nabízíme první díl rozsáhlého vyšetřování z pera redaktora běloruské služby mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm [1] Dzjanise Ivašyna, které zveřejnilo [2] běloruské celostátní vydání Novy Čas. Vyšetřovací podklady odhalují činnost sítě mediálních struktur, s jejichž pomocí provádí Ruská federace ovlivňovací operace v kontextu informační války proti Ukrajině, Bělorusku, Moldavsku a pobaltským státům.


V tomto vyšetřování podrobně odkrýváme, jak Rusko využívá zástupce novinářské obce, síť tzv. diskuzních klubů Impressum, Format-A3 či Skorovoda k vedení propagandy, realizaci informačně psychologických operací a ovlivňovacích operací ve státech, které s ním sousedí.

Vybudovaný a zaběhnutý systém mediálních struktur spojených jednotným plánem, cíli a úkoly používá Ruská federace k vedení plnohodnotné informační války proti Ukrajině, pobaltským státům, Moldavsku a Bělorusku, které je dnes klíčovým objektem vlivu RF.

Již filozof Jean-Jacques Rousseau označoval masová média jako „čtvrtou větev moci“. Od jeho dob uplynulo již přes dvě století, i za tento čas masová media urazila cestu od tištěných vydání ke globálním digitalizovaným informačním systémům pokrývajícím mezinárodní obecenstvo. Kvůli kardinálním změnám samotných komunikačních kanálů mají média jak na obyvatelstvo konkrétního státu, tak na lidstvo jako celek obrovský vliv. Zároveň však došlo i k převratnému rozvoji prostředků propagandistického ovlivňování, které k dnešnímu dni nezná hranice. Člověk s ohledem na svou neurobiologickou přirozenost zůstává stále stejný, zatímco technické možnosti propagandy, která nabývá stále rafinovanějších a nenápadnějších forem vlivu, procházejí permanentním vývojem.

V roce 2007 při svém pověstném Mnichovském projevu Vladimir Putin deklaroval, že Ruská federace zvolila novou specifickou cestu, která spočívá v uplatňování neoimperiální politiky. Po této události začala ruská impériokracie s novou sílou realizovat agresivní operace naplňující strategii tzv. měkké síly (soft power) ve státech sousedících s RF. Jejich terčem se staly především země, které bývaly kdysi součástmi Sovětského svazu a které Rusko považuje za přímou sféru svého vlivu a životních zájmů. V těchto státech tzv. blízkého zahraničí, jak jim říká ruská terminologie, začala ruská „čtvrtá větev moci“ vytvářet propagandistické mediální kluby, jejichž hlavním úkolem je zakonzervovat významnou část společnosti v ruském kulturním, humanitárním a informačním prostoru, udržet úzké vazby a koordinovat akce s proruskými sílami a přispívat k akceptaci kladného obrazu Ruska, což v souhrnu určuje právě strategii tzv. měkké síly RF.

Síť mediálních klubů, které jsou šiřiteli ruských ovlivňovacích operací

Vznik sítě tzv. diskuzních mediálních struktur odstartoval klub Impressum, který byl založen v Estonsku v roce 2008. V následujícím roce 2009 vznikl dnešní klíčový klub této sítě Format-A3, který zahájil činnost v Moldavsku a od roku 2010 začal realizovat ovlivňovací operace RF na ukrajinském Krymu. V témže roce 2010, když prezidentské volby vyhrál proruský kandidát Viktor Janukovyč, vznikla v ukrajinské metropoli nová strukturální složka této sítě, a sice klub Skovoroda. V letech 2011 a 2012 Format-A3 navyšuje svou aktivitu a expanduje do ostatních pobaltských zemí, tedy Lotyšska a Litvy. Od roku 2015 se terčem ruských ovlivňovacích operací pod zástěrkou klubu Format-A3 stává Bělorusko, které se v průběhu následujících let přesunulo do kategorie hlavních objektů jeho vlivu. Za pět let svého působení v Bělorusku uspořádal klub téměř 90 (!) akcí, jichž se zúčastnily tisíce lidí, vtáhl do svých aktivit mnoho zástupců státní novinářské obce jak na národní, tak na regionální úrovni, získal přístup k studentskému obecenstvu v Minsku a Hrodně, zajistil si loajalitu a podporu ze strany běloruského státního ideologického aparátu.

Hlavním partnerem sítě je reakcionářsko-šovinistický Izborský klub, který byl založen v září 2012 v Izborsku, Pskovská oblast, RF. Jde o organizaci ruských osobností veřejného života a expertů, jejichž společným jmenovatelem jsou protiliberální názory a kteří jsou ideology ruského neoimperialismu a přesvědčenými zástupci euroasijství, národního geostrategického projektu RF zdůrazňujícího klíčové postavení v paradigmatu „ruského světa“. K realizaci tohoto projektu Rusko potřebuje Ukrajinu, Bělorusko, Moldavsko a pobaltské země, bez nichž je státem převážně asijským.

Předsedou a hlavním ideologem Izborského klubu je šéfredaktor šovinistického ruského listu Zavtra (Zítra) Alexandr Prochanov. Jádro klubu tvoří lidé s přímými vazbami na Centrum (institut) dynamického konzervatismu, jemuž šéfuje Vitalij Averjanov, jeden ze sestavitelů a redaktorů tzv. Ruské doktríny, kterou její tvůrci označují za programový dokument „ruského světa“. Významná část stálých členů Izborského klubu se přímo účastní akcí všech mediálních klubů v síti jako spíkři.

Čtěte také: Každý, kdo přežil, zná dnes tvář „ruského světa“ [3]

V běloruském informačním prostoru nebyly aktivity těchto klubů, především Formatu-A3, dosud medializovány z pohledu významného ohrožení národní bezpečnosti Běloruska. Tuto mezeru se pokusíme vyplnit, ukázat hloubku a rozsah proniknutí těchto mediálních struktur do veřejného života v pobaltských zemích, Moldavsku, Ukrajině a Bělorusku. Odhalit jejich beneficiáře, předložit informace o jejich aktivech a projektech. Podobná komplexní a všestranná analýza činnosti sítě ruských mediálních klubů v kontextu realizace ovlivňovacích operací RF na mezinárodní úrovni se zpracovává poprvé.

Dnes, v době pandemie COVIDu-19, se činnost ruských propagandistických struktur, zejména v Bělorusku, nachází v určité stázi, kdy jsou odříznuty od svého početného obecenstva, především v novinářském a studentském prostředí. Máme jedinečnou možnost před budoucím obnovením jejich aktivit prozkoumat a vybavit se informacemi o těchto nástrojích ruského informačního ovlivňování.

Řízení prostředků ruských ovlivňovacích a propagandistických operací

Přímé řízení diskuzních mediálních klubů Impressum [4] a Format-A3 [5] vykonává Galina Sapožnikovová.

Galina Sapožnikovová / klops.ru

Galina Michajlovna Sapožnikovová se narodila v červenci 1964 v Iževsku, Udmurtská ASSR, RSFSR. V roce 1988 ukončila novinářskou fakultu Leningradské státní univerzity a dostala přidělení do redakce listu Moloďož Estonii (Mládež Estonska, tištěný orgán Komunistického svazu mládeže Estonské SSR vycházející v ruštině). O rok později byla přijata do týmu vydání Komsomolskaja pravda (KP) jako vlastní zpravodajka pro Estonsko, Finsko a Švédsko. Od roku 1999 působí v redakci KP v Moskvě. Byla vyznamenána diplomem ruské vládní komise pro záležitosti krajanů v zahraničí za zvláštní přínos do informační podpoře ruských krajanů (2010), má poděkování od prezidenta RF „Za velký přínos v rozvoji domácí žurnalistiky“ (2011). Je držitelkou Mezinárodní literární a mediální ceny Olese Buzyny (2016), jejímiž nositeli jsou [6] zároveň tak odiózní osoby jako zosnovatel tzv. „ruského jara“ na Donbase Pavel Gubarev, protiukrajinský bloger Anatolij Šarij, napomahač ruských okupantů Iosif Kobzon nebo propagandista Kirill Vyšinskij.

Galina Sapožnikovová je autorkou mnoha propagandistických příspěvků zaměřených především proti Ukrajině, pobaltským státům a Polsku. Až do listopadu 2018 dost aktivně publikovala [7] na (pro)ruském webu IMHOclub. Spolupracovala [8] také s propagandistickým elektronickým médiem Sputnik. Otevřeně velebí ruskou okupaci Krymu, který v roce 2017 nelegálně navštívila [9] (v době zveřejnění prvního dílu tohoto vyšetřování její jméno v databázi Očistec provozované centem Mírotvorce zatím nefigurovalo).

Mediální klub Impressum

První strukturální složkou předmětné sítě je mediální klub Impressum [10] (MTÜ Impressum) založený [11] v Tallinnu dne 28. října 2008, přesně dva a půl měsíce po skončení aktivní fáze ruské válečné agrese v gruzínském regionu Samačablo (tzv. Jižní Osetie). Podle Služby vnitřní bezpečnosti Estonska (Kaitsepolitseiamet, KaPo) byl tento mediální klub speciálně zřízen [12] za účelem šíření požadovaných témat a narativů v Estonsku v kontextu ruských ovlivňovacích operací.

[13]

Informace o neziskové organizaci Impressum (Impressum MTÜ) z informačního rejstříku inforegister.ee

Klubu šéfují místní podnikatel, vydavatel a šéfredaktor listu „Komsomolskaja pravda v Severnoj Jevropě“ Igor Tětěrin a, jak už bylo zmíněno, redaktorka KP Galina Sapožnikovová.

[14]

Beneficiáři klubu Impressum Igor Tětěrin a Galina Sapožnikovová / kp.md

Zástupci KaPo jsou přesvědčeni, že již od zahájení své činnosti klub pořádá [12] pravidelné protiestonské propagandistické akce. Hlavním akčním zaměřením klubu (jak tohoto, tak dalších komunikačních fór v rámci sítě) je pořádání veřejných setkání, kulatých stolů, mistrovských kurzů, nejrůznějších prezentací, na nichž se jako mluvčí podílejí celebrity, lídři veřejného mínění, uznávané kulturní, vědecké, podnikatelské či politické osobnosti, jejich názory a smýšlení se obvykle shodují s narativy ruské propagandy. Pozoruhodné je, že estonské tajné služby často zakazují těmto zástupcům „ruského světa“ pobyt na území státu s tím, že jim přiznávají právní postavení „persona non grata“ (1 [15], 2 [16]).

Jejich akcí se zpravidla zúčastňují aktivisté od (pro)ruských organizací, především Noční hlídky, a redaktoři médií vydávaných v ruštině.

[17]

Při jedné z akcí mediálního klubu Impressum v Tallinnu / sputnik-news.ee

KaPo přímo spojuje [16] klub Impressum se Službou zahraniční rozvědky RF (SVR). Navíc komisař KaPo Andres Kahar v příloze listu Eesti Paevaleht — Riigi Kaitse (Obrana státu) poskytl informaci, že hlavní akce Impressumu realizuje Sapožnikovová, která má úzké vazby na místní ruské extrémisty, především ze skupiny Noční hlídka, a na aktiv konglomerátu organizací „ruských krajanů“.

[18]

Masové výtržnosti v Tallinnu doprovázené pogromy a rabováním byly vyprovokovány radikály ze skupiny Noční hlídka v dubnu 2007 při přesunu pomníku tzv. Bronzového vojáka na Vojenský hřbitov.

Americký spisovatel a novinář Pete Earley ve své knize Comrade J – the untold secrets of Russia’s master spy in America after the end of the Cold War (Soudruh J – neprozrazená tajemství hlavního ruského špiona v Americe po skončení studené války) zveřejnil svědectví Sergeje Treťjakova, důstojníka SVR RF, který v roce 2000 přeběhl k USA. Jak přiznává tento přeběhlík, v 1990. letech působilo jako zpravodajové Komsomolské pravdy v zahraničí víc než deset lidí, z nichž pouze jeden nebyl na výplatní listině SVR. Tato tajná služba patří mezi hlavní ruské orgány pro zahraniční rozvědku, může využívat agenturní síť sestávající z novinářů pro získání přístupu k významným objektům či osobám nebo k napomáhání vedení ruské informační války proti cílové zemi.

Ještě jednou zvlášť podtrhneme, že Galina Sapožnikovová působila v Estonsku jako vlastní zpravodajka Komsomolské pravdy v letech 1989 až 1999.

Čtěte také: Agresivní ruská „soft power“ v Evropě [19]

Bylo zjištěno, že spoluzakladatel klubu Impressum Igor Tětěrin vlastní [20] vydavatelskou společnost SKP Media, která vydávala list Komsomolskaja pravda v Severnoj Jevropě (pro čtenářské obecenstvo v Estonsku, Lotyšsku a Finsku) s obratem [21] přes 200.000 eur v roce 2018. Nakladatelství SKP Media vzniklo v roce 2003 a patřilo do něj také sdružení Rossijskaja kniga. V březnu 2018 vlastník schválil [22] rozhodnutí o prodeji svého podílu v listu KP v Severnoj Jevropě. Tětěrin má také společná aktiva s Galinou Sapožnikovovou, a sice společnosti Baltinpress a Masterclass.

Pozoruhodné je, že estonský novinář a publicista Oleg Samorodnij (bývalý šéfredaktor KP v Severnoj Jevropě) odhalující destruktivní aktivity proruských sil ve své knize Bremja poluvěrok [23] (Zátěž polověrek) uvádí důkazy, že Igor Tětěrin společně s Vladimirem Illjaševičem koncem 1980. let psali obviňovací a skandální články o odsunech z Estonska, které vycházely v tehdejším sovětském tisku. Dle KaPo [24] byl Vladimir Illjaševič v dubnu 1983 až březnu 1988 operačním příslušníkem I. oddělení (rozvědka) KGB Estonské SSR. Dle informací, jimiž disponuje vydání Postimees, byl vyslán [25] do Finska pod zástěrkou novinářské práce u sovětské zpravodajské agentury APN, kde působil až do konce roku 1991.

[26]

Vladimir Illjaševič v tiskovém středisku ruského propagandistického webu Sputnik / sputnik-news.ee

Začátkem 1990. let Illjaševič spolupracoval s listem Moloďož Estonii (Mládež Estonska) a pak byl šéfredaktorem týdeníku Russkij Tělegraf. Po vzniku klubu Impressum se činnost jakéhosi tandemu Tětěrin & Illjaševič zintenzivnila. Na jaře 2009 přispěli k distribuci knihy v estonštině Deportace v Estonsku (Deporteerimised Eestis: kuidas see tegelikult toimus), v níž se předseda ruské nadace Istoričeskaja pamjať (Historická paměť) Alexandr Ďukov pokusil eticky zdůvodnit a ospravedlnit masové sovětské odsuny Estonců na Sibiř. Stojí za zvláštní zmínku, že Alexandr Ďukov bývá ve vědeckých kruzích často nazýván kremelským revizionistou a falzifikátorem dějin.

[27]

Produkt ruské informační války proti Estonsku z dílny A. Ďukova / impressionum-club.eu

Vydání této knihy v Estonsku bylo provokativně časově přizpůsobeno 60. výročí masových odsunů Estonců. Knihu vydalo [28] nakladatelství Tarbeinfo, jehož členem představenstva je [29] již zmíněný Vladimir Illjaševič. Prezentaci tohoto produktu ruské propagandy v Tallinnu uspořádali [30] na půdě klubu Impressum přímo Igor Tětěrin a Galina Sapožnikovová.

[31]

Při prezentaci knihy A. Ďukova pořádané klubem Impressum v Tallinnu / impressionum-club.eu

Typickým specifikem všech napojených na RF diskuzních klubů je, že k účasti na svých akcích zvou zváni kromě sponzorů také místní celebrity a lídry veřejného mínění, kteří mohou při debatě přednést expertní hodnocení. Využívání jejich pověsti a vlivu se snaží vzbudit u obecenstva zdání jisté nezaujatosti těchto událostí kvůli následné akceptaci klišé ruské propagandy, která v rámci akce zazněla. Tato setkání na první pohled nepůsobí provokativně, jejich hloubková analýza však ukazuje, že jejich hlavní cíl spočívá v provedení dlouhodobých a důsledných ovlivňovacích operací RF, jejichž cíle a úkoly se pro každou cílovou zemí zvolí individuálně.

V Estonsku, Lotyšsku a Litvě probíhá má tato činnost tři hlavní zaměření, a sice za prvé obviňování zástupců národních elit z nacistických tendencí, za druhé šíření dezinformací o diskriminaci rusofonního obyvatelstva a jeho údajném donucování k přechodu na národní vyučovací jazyk na školách, za třetí vnucování názoru o selhání pobaltských států (failed state), které údajně „patřily mezi nejúspěšnější v SSSR, ale zařadily se mezi nejchudší v Evropské unii“.

Bylo zjištěno, že na estonském území poskytla informační podporu akcím klubu Impressum především tato média: První baltský kanál, KP v Severnoj Jevropě, Moskovskij komsomolec Estonsko, Sputnik Estonsko, Děň za dňom, Rádio 4 Estonsko, Russkij portal, agentura SKP News, delfi.ee, dv.ee, postimees.ee, stolitsa.ee, linnaleht.ee, mnenie.ee, err.ee, baltnews.ee.

Aktivity Galiny Sapožnikovové v Estonsku se neomezují na organizaci činnosti klubu Impressum. Vyrábí a rozšiřuje v této zemi také vlastní informační produkty. Bylo zjištěno, že je Sapožnikovovová autorkou knihy Arnold Meri: Poslednij estonskij geroj (Arnold Meri: Poslední estonský hrdina), kterou vydalo [32] v roce 2009 nakladatelství Igora Tětěrina SKP Media [33].

[34]

V SKP Media vyšla minimálně dvě vydání propagandistické knihy G. Sapožnikovové / sputnik-news.ee

Tuto knihu můžeme s jistotou zařadit do kontextu vedení ruské informační války proti Estonsku. Ještě v roce 2007 předala estonská prokuratura soudu trestní věc Arnolda Meriho pro obvinění [35] z účasti na genocidě civilních obyvatel Estonska. Shora jmenovaný jako první tajemník ÚV VLKSM Estonské SSR koordinoval a řídil postup odsunu Estonců z ostrova Hiiumaa na Sibiř v roce 1949. Meri zemřel, aniž by se dočkal rozsudku.

Je příznačné, že všechny velké sály v Tallinnu odmítly pro prezentaci tohoto propagandistického vydání poskytnout své prostory. V konečném důsledku byl tedy prostor pro její prezentaci omezen [36] pouze na areál velvyslanectví RF v Estonsku. Za nějakou dobu Sapožnikovová získala [37] za tuto knihu vyznamenání od Federální agentury RF pro tisk a masové komunikace.

Společnost SKP Igora Tětěrina vydala [38] také sbírku ruské válečné propagandy Anatomija maleňkoj kavkazskoj vojny (Anatomie malé kavkazské války) o agresi proti Gruzii v roce 2008 a další sbírku Někorotkaja pamjať (Nikoli krátká paměť) v roce 2009. V té poslední z uvedených knih jsou nejnovější estonské dějiny podány prizmatem ideologie „ruského světa“.

Jak můžeme vidět, pro realizace ovlivňovací operace RF je v členské zemi NATO Estonsku vytvořen vyladěný mechanismus, od výroby mediálního produktu až po jeho informační podporu a distribuci.

Mediální klub Format-A3

V červenci 2009 vzniká v Moskvě druhý a hlavní diskuzní mediální klub v rámci sítě, Format-A3. Vytvořili ho novináři od jedné z hlavních hlásných trub ruské propagandy, státní televize Rossija a nevětšího ruského deníku Komsomolskaja pravda. Posledně jmenovaný je součástí stejnojmenného nakladatelství, které nominální ovládá ruský mediální magnát a obchodník s ropou Grigorij Berjozkin, podle některých zdrojů však působí pod kuratelou [39] lidí z kanceláře prezidenta RF.

Tento klub už delší dobu působí v Bělorusku, jeho činnost však pozornosti občanské společnosti této země dosud unikala. Z celého penza informací obsažených v tomto vyšetřování vyplývá, že by se jeho aktivity měly stát objektem soustředěné pozornosti ze strany nejen běloruské společnosti, ale i celého běloruského národně bezpečnostního sektoru.

Galina Sapožnikovová, jak už bylo shora zmíněno, šéfuje také mediálnímu klubu Format-A3. Organizace činnosti této struktury je identická s klubem Impressum, v jehož čele stojí. Zajímavé je, že existuje také jiná verze názvu klubu, a sice Format A-3 – dokonce i organizátoři v popisu činnosti, cílů a úkolů svého díla připouštějí variabilitu názvu.

Prvním objektem tohoto klubu se stalo Moldavsko, v jehož metropoli Kišiněvě se do konce roku 2009 konaly první dvě akce. Výkonnou ředitelkou moldavského zastoupení Formatu-A3 je Irina Ivančenková, redaktorka [40] vydání Komsomolskaja pravda v Moldově. Bylo zjištěno, že Ivančenková stojí v čele kišiněvského občanského sdružení Dialogum (Asociaţia Obştească «Dialogum») založeného [41] v prosinci 2015. Právě tato organizace vystupuje jako partner Formatu-A3 v rámci pořádání setkání klubu v Moldavsku.

[42]

Vedoucí moldavské pobočky mediálního klubu Format-A3 Irina Ivančenková

Občanské sdružení Dialogum patří [43] do tzv. Koordinační rady ruských krajanů (KRSK) v Moldavsku. Obdobný konglomerát ruských krajanů působí v Bělorusku (KSORS), Ukrajině (VKORS) a pobaltských zemích (KSORS v Litvě a Lotyšsku, KSRSE v Estonsku). Rusko generuje sítě (pro)ruských organizací ve všech postsovětských státech, které používá mj. k účinné realizaci ovlivňovacích operací.

Jako první akce klubu Format-A3 bylo [44] v listopadu 2009 v Kišiněvě uspořádáno setkání zástupců moldavské mediální sféry s ruským novinářem a spisovatelem Andrejem Konstantinovem, který je známý tím, že ve svém díle romantizuje ruské kriminální podsvětí. V listopadu téhož roku uspořádal [45] klub další setkání v Moldavsku, tentokrát s ředitelem Institutu globalizace a stálým členem [46] Izborského klubu Michailem Děljaginem.

Čtěte také: Ruské útočné ofenzivní oddíly v blízkosti Běloruska a Ukrajiny: Klincy [47]

V červenci 2013 uspořádal mediální klub Format-A3 výjezdní zasedání Izborského klubu v Tiraspolu, metropoli neuznané tzv. Podněsterské moldavské republiky (PMR), jehož se zúčastnili Alexandr Prochanov, Alexandr Dugin a Andrej Kobjakov. Akce se zúčastnil také Konstantin Zatulin, šéf Institutu zemí SNS a jeden z architektů tzv. „ruského jara“.

Při informační podpoře a informování o událostech klubu v Moldavsku byla přistižena taot média: Kišiňovskij Obozrevatěl, IA Novosti-Moldova, Komsomolskaja pravda v Moldově, Argumenty i Fakty v Moldově, listy Flox, Capitala-Stolica, televizní společnost NIT, Sputnik Moldavsko; na území tzv. PMR: IA Novyj region-Pridněstrovje, TV PMR, Rádio Pridněstrovje.

Cílem Formatu-A3 v Moldavsku je stejně jako v případě sesterského klubu Impressum v Estonsku udržení části moldavské společnosti v sociokulturním, humanitárním a informačním prostředí RF, koordinace akcí s místními (pro)ruskými sílami a vnucování obyvatelům kladného image Ruské federace.

Čtěte také: Zatulin, Malofejev, Usouski: podvratná činnost RF v Polsku (infografika [48], anglicky)

Právě jste dočetli první díl vyšetřování. V díle druhém odkryjeme účast sítě ruských mediálních klubů na realizaci ovlivňovacích operací RF v Ukrajině, které se staly jakýmsi prologem k vojenské fázi okupace ukrajinského území, navíc uveřejníme také informace o podvratných aktivitách těchto organizací v Lotyšsku a Litvě.

Dzjanis Ivašyn, redaktor InformNapalmu Bělorusko [49]


Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko [50].


Překlad: Svatoslav Ščyhol [51]