- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Rusko vyhrožuje palicí Jižnímu Kavkazu

Vyostření situace v Náhorním Karabachu a boje mezi Ázerbájdžánem a tzv. Náhorně-Karabaškou republikou hrozí rozsáhlejším konfliktem, do nějž by mohly být zataženy i další státy. V případě uznání „NKR“ ze strany Arménie a legalizace vojenské podpory pro ozbrojence z „Armády obrany Náhorního Karabachu“ se Rusko jako „garant bezpečnosti“ Arménie automaticky stává stranou konfliktu, což by mohlo mít za následek tureckou intervenci na straně Ázerbájdžánu. Do této kaše se dostane i Gruzie, jejíž území odděluje Rusko od jeho spojence Arménie. V této souvislosti na pozadí vyostřující se situace na Jižním Kavkazu nabízí InformNapalm menší rozbor vzniklé vojensko-strategické situace.

Autorská vsuvka: „Jeden ruský generál po Kavkaze cestoval a gruzínskou písničku... po arménsku zpíval“ (inspirováno písní z filmu Nebuď smutný [1], režie Georgij Danelija)

Uplynulo již půlroku od publikace analytického článku „Východní tranzit“: Gruzii hrozí ztráta samostatnosti [2], v němž byla řeč o kremelských plánech na otevření dopravního koridoru přes Gruzii směrem do Arménie a dále přes Írán do Sýrie. Skutečnost, že tato myšlenka zazněla z ruských médií obsluhujících Kreml, nebyla náhoda. Navíc byl autor článku dost troufalý, aby zmínil parlamentní volby v Gruzii naplánované na podzim 2016 jako faktor napomáhající realizaci plánů okupační mocnosti, tzn. Ruska, na využití gruzínského území jako tranzitního koridoru. Žádný „červený koberec“ pro ruský tranzit ovšem Gruzíni prostírat nehodlají: na jakékoli pokusy prorazit dopravní koridor sílou ze strany RF bude pohlíženo jako na další případ ruského narušení státní svrchovanosti a samostatnosti Gruzie.

V rámci tohoto přehledu nemáme v úmyslu rozebírat arménsko-ázerbájdžánský konflikt v Náhorním Karabachu. Něco k tomuto tématu již zaznělo v nedávné publikaci Karabach a Donbas: paralely mezi dvěma minskými procesy [3]. Tyto kavkazské státy by ve všech svých sporných záležitostech již dávno udělaly pořádek, nebýt „mediačních služeb“ ze strany Ruska, které je na jednu stranu spojencem a „garantem bezpečnosti“ Arménie, což mu na druhou stranu nebránilo si přivydělat miliardy na dodávkách nejnovějších zbraní pro Ázerbájdžán.

Co tedy představuje ruská vojenská složka v Arménii?

102. Rudopraporová vojenská základna Jižního vojenského okruhu – vojenský útvar č. 04436, zapsané sídlo: Rostov na Donu, třída Buďonnovskij 43, fyzicky se nachází v Gjumri, Arménie. Struktury této vojenské základny připomíná strukturu běžné motostřelecké brigády s některými posilovými prvky. Jedná se o tři motostřelecké prapory, rotu odstřelovačů, tankový prapor, houfnicový samohybný dělostřelecký oddíl, protiletecký raketový oddíl, protiletecký raketový a dělostřelecký oddíl, průzkumný prapor, rotu bezpilotních letounů, ženijní prapor, rotu radiační, chemické a biologické obrany, prapor spojařů, rotu radioelektronického boje a další zásobovací jednotky.

Ve výzbroji má cca 40 ks tanků T-72B, 120 ks bojových vozidel pěchoty BMP-2, 18 ks raketometů BM-21 Grad, 18 ks 122mm samohybných houfnic 2S1 Gvozdika, 24 ks 120mm minometů 2S12 Sani, 12 ks 100mm protitankových děl MT-12 Rapira, 12 ks samohybných protitankových raketometů 9P148 Konkurs, 36 ks obrněných transportérů BTR-70/80, 4 ks průzkumných a hlídkových vozidel BRDM-2, 6 ks 6A34(35) Strela-10, 2 ks samohybných protileteckých děl ZSU 23-4 Šilka, 6 us Zu-23-2 a další podobné prostředky.

Stojí za samostatnou zmínku průzkumná řídicí rota obsazená vojáky z 10. (vojenský útvar č. 51532 v Molkinu, Krasnodarský kraj) a 22. (vojenský útvar č. 11659 v Batajsku a Stěpném, Rostovská oblast) brigády zvláštních jednotek GRU, kteří slouží na rotačním principu a zabývají se v Arménii bojovým výcvikem (a to i v horském výcvikovém prostoru) a rekognoskacemi v terénu.

Do vojenské základny dále patří: 988. protiletecký raketový pluk – vojenský útvar č. 81594 (Gjumri), jehož pohotovostní výzbroj zahrnuje protiletecký raketový oddíl ZRK S-300B a protiletecký raketový oddíl ZRK 9K37M1-2 Buk-m-2, a 3624. letecká základna, vojenský útvar č. 63530 (Jerevan, letiště Erebuni): 18 ks MiG-29, 2 ks MiG-29UB, 8 ks Mi-24P, 7 ks Mi-8.

Navíc není to dávno, co Rusko přesunulo do Arménie baterii raketometů 9K58 Smerč (ze 439. raketové a dělostřelecké brigády ve Znamensku, Astrachaňská obl.) – 2 bitevní stroje a jeden dopravní a nabíjecí.

Výcvikové prostory: Kamchud – 18 km od Gjumri, Alagjoz – 70 km od Gjumri, Pambak – horský újezd pro průzkumníky, Nubarašen – u Jerevanu a Oktemberjan (Bagramjan) – velký újezd, kde probíhají arménsko-ruská cvičení.

Na první pohled to působí jako docela slušná síla, ovšem vzhledem k tomu, že je 102. vojenská základna vzdálena a prakticky izolována od hlavních jednotek, a navíc s ohledem na nového pravděpodobného (a docela reálného) nepřítele v osobě Turecka to není vůbec nic. Nemluvě o tom, že velká část zbraní a techniky na ruské vojenské základně v Arménii je zastaralá, byla vyrobena ještě v sovětských dobách a její část je opotřebená a/nebo částečně porouchaná. Nevzbuzuje žádný optimismus také personální obsazení vojenské základny ani atmosféra, která vládne jak v samotné této jednotce, tak kolem ní: postoj místních obyvatel vůči zahraničním „obráncům“ se výrazně zhoršil poté, co ruský voják vyvraždil v lednu 2015 sedmičlennou arménskou rodinu [4].

Arméni nemají Rusy zrovna dvakrát v lásce, z řady důvodů ovšem musí jejích přítomnost tolerovat. Vztahy mezi místními obyvateli a Rusy lze popsat jako „vzájemně výhodný obchod“ (sféra služeb, obchody a mnoho dalších oblastí v Gjumri se zaměřuje na ruské vojáky), ovšem nic víc.

Osazenstvo základny čítá cca 4 tisíce osob. Jde o ruské důstojníky, kteří tu slouží již dlouhá léta, místní arménské praporčíky, menší počet vojáků z povolání z Ruska a hlavní poddůstojnický sbor a mužstvo, které zastupují vojáci vykonávající základní službu v Arménii. Je nutné zmínit, že u mužstva a poddůstojnického sboru je služba postavena na rotačním principu a jedna sezóna trvá v průměru 5 až 6 měsíců. Z Ruska do Arménie na základnu Gjumri jsou dvakrát ročně, na jaře a na podzim, vysíláni vojáci, kteří prošli profilovými školicími středisky v různých vojenských nebo účetních oborech (nižší velitelé, posádky tanků a bojových vozidel pěchoty, specialisté na protileteckou obranu aj.), a vojáci, kteří mají odslouženo půlroku u různých jednotek Jižního vojenského okruhu (136. samostatná motostřelecká brigáda v Dagestánu, 19. samostatná motostřelecká brigáda v Severní Osetii, 205. samostatná motostřelecká brigáda ve Stavropolském kraji, 34. samostatná motostřelecká brigáda horská v Karačajevsko-Čerkesku atd.). Nároky na 18-19leté vojáky základní služby, kteří počítají dny do demobilizace, nejsou nijak vysoké. Kvalita bojového výcviku na základně není nic moc, s příšernou rozpadající se infrastrukturou a otřesnými bytovými podmínkami, vydírání a šikana mužstva ze strany otců velitelů a profesionálních poddůstojníků je zase v těch „nejlepších“ ruských tradicích. Některé podrobnosti k tomu lze najít na zdi skupiny 102. základny na VKontaktě, ve statusech [5] od Vasilije Leonova, který před několika léty „kroutil vojnu“ v Gjumri.

Vasilij Leonov: „...Technika je ze 70. až 80. let minulého století. Měli jsme pochod 80 km do újezdu Alagiz, ze 17 BMP-2 dojelo jen 3!!! Ještě tu byl zajímavý obrázek: jedna Šilka jezdí, ale nemůže střílet, táhne na laně jinou, která sice střílí, ale není pojízdná. V prvním motostřeleckém praporu měli ve zbrojnici dva minomety z roku výroby 1942...“ „Když teď vojáci základní služby mají nově platy 10000 rublů, pak důstojníci ani nemusí chodit pro plat k bankomatu – představte si motostřelecký prapor: 600 osob, když to vynásobíme 10000, pak to vychází, že velitel praporu měsíčně vybere 600000 rublů. Dejme tomu, že půlku z toho dá nadřízeným, dalších 150 tisíc pro všechny důstojníky a praporčíky v jednotce a 150 tisíc do vlastní kapsy.“

V případě, že by se situace v oblasti karabašského konfliktu zkomplikovala a Arménie byla naplno zatažena do války, se Kreml určitě pokusí svou vojenskou základnu v Gjumri posílit. V první fázi by šlo o letecké přesuny personálu a zbraní. Nejspíš by se jednalo o rotní taktické skupiny z Leteckých výsadkových vojsk RF, na tomto scénáři přece pracovali v rámci cvičení OSKB [6] poměrně nedávno, v roce 2012. Souběžně nelze vyloučit výskyt jednotlivých skupin ruských „dobrovolníků“ a „dovolenkářů“ v oblasti karabašského konfliktu, k čemuž navíc již existuje řada předpokladů. Zároveň by byly do pohotovosti k rychlému přesunu uvedeny mobilní praporové taktické skupiny z předvojových ruských okupačních základen na okupovaném gruzínském území (4. vojenská základna v Cchinvalském regionu a 7. vojenská základna v Abcházii) a z jednotek a vojenských útvarů Jižního vojenského okruhu, které v posledních dvou letech již získaly slušné bojové zkušenosti z nevyhlášené války RF proti Ukrajině na Donbasu a později v Sýrii.

Dnes ruský televizní kanál Zvězda a další média [7] zahájila informační podporu tohoto scénáře: „V Dagestánu byly uvedeny do pohotovosti jednotky samostatné motostřelecké brigády Jižního vojenského okruhu Ruska. Tisková služba Jižního vojenského okruhu informuje o probíhajícím pochodu těchto jednotek do výcvikového prostoru Dalnij, kde se budou konat taktická cvičení. Na manévrech je zúčastněno cca 1000 vojáků a 300 kusů techniky“.

Na tomto pozadí se v Tbilisi dne 5. dubna 2016 jakýmsi zvláštním způsobem objevilo několik „vyřazených“ ruských vojenských náklaďáků s tranzitními RZ, o čemž podal zprávu televizní kanál Rustavi-2. První výskyt podobné techniky v únoru 2015 způsobil v gruzínské společnosti nemalé pozdvižení, viz Ruská vojenská technika v centru Tbilisi, Gruzie [8]. Jak by řekl ruský propagandista Kiseljov: „Že by náhoda? To si nemyslím“.

Rusko již svým počínáním vyprovokovalo eskalaci karabašského konfliktu na ozbrojený střet a nyní se snaží z toho pro sebe utržit co nejvíce dividend: otevřít vojenský tranzit do Arménie přes Gruzii k posílení své přítomnosti a obnovení zdejšího parku techniky a zbraní; maximálně vydráždit a případně i vyprovokovat Turecko ve snaze zatáhnout ho do otevřeného konfliktu na straně Ázerbájdžánu; zdiskreditovat Gruzii u jejího souseda a hlavního partnera – Ázerbájdžánu.

Mezinárodní dobrovolnická komunita InformNapalm bere na zvláštní pozorování situaci spojenou s ruským vojenským ohrožením pro Gruzii. V případě dalších prudkých pohybů ze strany Moskvy otevřeme proti ní novou informační frontu na Jižním Kavkazu, kde účinnost naší práce nebude slabší, než je tomu u Donbasu nebo Sýrie.

Titulní náhled (foto) je tematický, zachycuje události ruské vojenské agrese proti Gruzii v srpnu 2008.


Tento příspěvek připravila k publikaci mezinárodní dobrovolnická komunita InformNapalm na základě vlastního vyhodnocení. Autor: Iraklij Komachidze [9].

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org [10], v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a na náš projekt.

 

*Zkontrolováno redaktorem.


Originál publikován dne 5. dubna 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol [11]