- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Sencov a Kolčenko: která média pokládala při tiskové konferenci politických vězňů provokativní otázky a proč

Redakce InformNapalmu v rámci popularizace factcheckingových informací zveřejňuje překlad článku investigativní novinářky Anny Andrijevské. Originál článku najdete na portálu Liga.net [1].
Tento článek se zabývá snahami zástupců „Šarijovy strany“ a „Opozičního bloku“ zdiskreditovat Oleha Sencova a Oleksandra Kolčenka. Provokativní a nesmyslné otázky, které tito jako zástupci médií pokládali při tiskové konferenci z 10. září, si patrně kladly za cíl splnit úkol Kremlu ohledně diskreditace politických vězňů. Více se dočtete v bleskové studii.


Návrat Oleha Sencova a Oleksandra Kolčenka na Ukrajinu posílil diskreditační kampaň proti nim v některých ukrajinských médiích.

Ruský proces se čtveřicí „krymských teroristů“ v letech 2014 až 2015 patřil mezi nejsledovanější za poslední desetiletí. Ukrajinského režiséra z Krymu Oleha Sencova a tři další obyvatele Krymu Oleksandra Kolčenka, Hennadije Afanasjeva a Oleksije Čyrnije zadrželi příslušníci FSB v Simferopolu v květnu 2014. Byli obvinění z přípravy teroristických útoků na Krymu, a sice ze zapálení dveří kanceláře strany Jednotné Rusko a z údajné přípravy odpálení Leninova pomníku na vlakovém nádraží v Simferopolu. Výpovědi, které vyšetřovatelé potřebovali, podali dva obvinění, Afanasjev a Čyrnij.

Právě z těchto výpovědí později vycházel odsuzující rozsudek proti Sencovovi. Krátce poté však Hennadij Afanasjev svou výpověď odvolal a prohlásil, že příslušníci FSB ji z něj vytloukali krutým mučením. Nicméně ruský soud shledal všechny vinnými a odsoudil k velmi vysokým trestům odnětí svobody v délce 7,5 roku pro Oleksije Čyrnije až 20 let pro Oleha Sencova.

Mnoho renomovaných lidskoprávních organizací včetně Memoriálu uznalo, že šlo o politický proces. Na podporu Oleha Sencova se vyjádřily ukrajinské, ruské a evropské umělecké organizace a zástupci veřejné moci. Kauze „krymských teroristů“ se dostalo široké medializace, zejména v nejuznávanějších mezinárodních médiích. Advokáti maximálně otevřeně sdělovali stanovisko obhajoby na informačních zdrojích. Stanoviska samotných obžalovaných také byla a stále jsou přístupná komukoli, kdo se o toto téma zajímá.

Nicméně na Ukrajině někteří novináři stále mají otázky z tohoto portfolia. A řekli si, že si dají druhé kolečko a znovu se na vše vyptají figuranty kauzy při jejich první po propuštění tiskové konferenci v Kyjevě 10. září.

Artur Talabira, který se představil jako zástupce projektu „Právní dohled Ukrajina“, se zajímal, jak se staví Oleh Sencov k „přiznání“ Hennadije Afanasjeva, na němž byla kauza postavena. „Hromadit křivdy je údělem slabých. Chceme-li být silní, musíme umět odpouštět“, odpověděl Sencov.

I když svůj názor na Afanasjeva dal najevo již 19. srpna 2015 před Severokavkazským okružním vojenským soudem v Rusku: „Jsem velmi rád, že se Hena Afanasjev dokázal překonat. Přestože klopýtl, v konečném důsledku pochopil, že má ještě šanci, a udělal velmi statečnou a velmi správnou věc. Velice mě to překvapilo a mám z něj radost“, říká Sencov ve své závěrečné řeči u soudu před vydáním „rozsudku“.

Tato informace je veřejně přístupná jak v textovém, tak v audiovizuálním formátu. Nicméně otázky k ní stále zaznívají. Webové stránky „Právní dohled Ukrajina“ se prezentují jako „nezávislý sociální mediální projekt založený skupinou aktivistů ve spolupráci s právníky a zástupci médií“. Sám Artur Talabira však není jen pouhým zástupcem málo známého portálu, je členem „Strany Anatolije Šarije“, sedmička na kandidátce v nedávných předčasných parlamentních volbách, reportér ukrajinské televize Naš, kterou vlastní exposlanec za Opoziční blok Jevhen Murajev.

Později se Artur Talabira znovu vrátí k výpovědi Hennadije Afanasjeva a zeptá, co má Oleh Sencov společného s plány vyhodit do vzduchu pomník Lenina v Simferopolu. „Když se to celé začalo dít, zaznívaly šílené nápady. Scházeli jsme se, diskutovali a mluvili. A pak, když sebrali Čyrnije (čtvrtého figuranta kauzy „krymských teroristů“), muselo se něco udělat a museli z toho něco splácat“, odpověděl Oleh Sencov.

„Vy jste musel něco splácat?“, přeptal se novinář.

„Vyšetřovatelé“, odpověděl Sencov.

„A co vy?“, pokračoval.

Talabirův kolega z „Právního dohledu Ukrajina“ Dmytro Kučer ještě víc překvapil svou informovaností o procesu se Sencovem, když se zeptal: „Řekněte prosím, z čeho vás vlastně na Krymu viní? Rád bych slyšel váš osobní názor na vaše zatčení“. Budilo to dojem, jako by se autor otázky vrátil strojem času do roku 2014 a komunikoval s Olehem Sencovem hned po jeho zatčení. „Nechápu smysl otázky“, odpověděl bývalý politický vězeň.

Na úlohu Oleha Sencova v „teroristických útocích na Krymu“ se ho snažila vyptávat Antonina Bělohlazovová, která se představila jako redaktorka portálu MediaPolk. Jedná se o web založený ukrajinským novinářem Denysem Sadochou, aktivním účastníkem vysílání ruských a separatistických médií, který podporuje na Ukrajině proruské směřování. Antonina Bělohlazovová také patří do Šarijovy strany a měla číslo tři na její kandidátce v nedávných předčasných parlamentních volbách. I když ani ona, ani Artur Talabira to při tiskové konferenci neprozradili.

Nakonec zpravodajka portálu Strana.ua Julija Korzunová se zajímala, zda Sencov a Kolčenko nezměnili své postoje k tomu, z čeho byli obviněni. Oba odpověděli, že ne. Což se dalo předpokládat. Ostatně proč by měli lidé, kteří svůj postoji nezměnili ani po mučení od FSB a pěti letech v ruském vězení, kdy měli podporu celého civilizovaného světa, ho změnit dnes po návratu domů?

Všechny tyto otázky působí nejen provokativně. Jejich prostřednictvím se někdo snaží vyvolat v ukrajinské společnosti pochybnosti, že nejznámější a nejsledovanější krymská kauza byla politická a že by její figuranti mohli být „teroristé“, jak je označila FSB.

Pochybnosti o tom, že „krymská čtveřice“ byla v Rusku odsouzena z politických důvodů, se již před několika měsíci snažil prostřednictvím kontrolovaných médií šířit exposlanec Jevhen Murajev. Činil tak za pomoci manipulativních argumentů a výslovných lží o Hennadiji Afanasjevovi a přímo připouštěl, že by Sencov mohl být terorista. Odehrávalo se to v době, kdy politický vězeň držel v ruském vězení hladovku a jeho jméno zaznívalo ve všech mezinárodních médiích v kontextu bojkotu fotbalového mistrovství světa v RF. Dnes, kdy se jeho jméno ve světě ozývá kvůli propuštění, v historce o „skutečných teroristech“ pokračují Strana.ua a členové „Šarijovy strany“.

Diskreditace Sencovova jména, když je na svobodě, je dnes patrně pro ruský režim výhodnější než kdykoli předtím. Jaké výhody z toho plynou pro ukrajinské novináře, kteří se na tomto scénáři podílejí, je však mnohem zajímavější otázka.


Redakční poznámka od InformNapalmu:
Oleh Sencov dnes na své facebookové stránce [2] napsal status, v němž uvádí: „… Každý novinář se ptal na to, na co se zeptat chtěl, a já jsem ochoten dát za toto jejich právo cokoliv, stejně jako za právo „prostého lidu“ psát o mně hnusárny. Svoboda je pro mě totiž ze všeho na světě nejdražší“.

Tento postoj si samozřejmě zaslouží úctu a je velmi ušlechtilý, někdy by však nevadilo pochopit předpoklady: proč někteří novináři píšou ohavnosti, proč se schovávají za svobodu slova a důsledně realizují kroky, které způsobují Ukrajincům ztrátu samostatnosti a vlastní svobody. Když už mají právo zneužívat svobody slova jako zbraně, my se máme právo bránit a odhalovat pravdu o nich a jejich motivaci. Kreml v informační válce jedná jako vlk, který se schovává do roucha beránčího, nebo jako zloděj, který chce zabít a vzít svobodu a tváří se jako dobrodinec. A na každé rytířské gesto ruští informační záškodníci vždy odpoví zákeřnou ránou, na niž musíme být připraveni.


Překlad: Svatoslav Ščyhol [3]