- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Siemens na Krymu: nový Trumpův trumf v dohadování s Evropou?

Příběh s dodávkou turbín na Krym nabírá na obrátkách. Ještě minulý týden internetem jen kolovaly ojedinělé fotografie jakýchsi mechanismů v krymském přístavu a nikdo nechtěl nic potvrdit. Již zanedlouho se však do věci zapojil Reuters [1] a napsal o turbínách od společnosti Siemens, které byly dodány na Krym. Německá mamutí společnost začala hned popírat, že by měla s tímto příběhem cokoli společného, a Rusové začali mluvit o nákupu turbín na sekundárním trhu (existuje vůbec něco takového?).

Již tento týden však bylo jasno, že se na Krym dostaly právě německé turbíny, a Siemens se dnes chystá s Rusy soudit, ve smlouvě bylo přece zvlášť ujednáno, že turbíny nesmí být dodány na Krym. Právníci německého koncernu patrně odvedli dobrou práci a z právního hlediska se formálně pojistili. To však nemusí stačit.

Začněme tím, že by se v tomto případě mohlo jednat o porušení sankčního režimu způsobeného anexí Krymu. Již od roku 2014 se Rusko veškerými způsoby snaží „odstřihnout“ Krym od Ukrajiny a udělat z něj region hospodářsky nezávislý na Ukrajině a hospodářsky závislý na Rusku. Za tímto účelem byl Krym „přesměrován“ nejen na ruské zboží, ale i na ruské energie. Aby se krymská energetika dostala pod Rusko úplně, usmysleli si Rusové vybudovat energetický most Kubáň – Krym. Formálně bylo za tímto účelem rozhodnuto postavit v Tamani tepelnou elektrárnu, která měla zásobovat Krym elektřinou přes tento energetický most.

Tamaň je sídlo v Krasnodarském kraji s 10 tisíci obyvatel. Leží několik kilometrů od ostrovního výběžku Tuzla naproti okupované ukrajinské Kerči. U Tamaně probíhá výstavba mezinárodního námořního přístavu [2], se stavbou elektrárny to však nedopadlo. Vloni proběhl konkurz na investora do výstavby tepelné elektrárny v Tamani, žádný zájemce se však nenašel.

Podle Reuterse [3] ([1] [4]) investoři nechtěli stavět elektrárnu v Tamani kvůli možným sankcím. Znamená to, že by i výstavba elektrárny v ruské Tamani mohla vést k uvalení sankcí, zdejší elektřina přece půjde na anektovaný Krym. Věděli o tom všichni, nezabránilo to však Siemensovi v jednáních s dodavatelem stavby Těchnopromexport o dodávkách zařízení pro Tamaň.

Postupně (září 2016) začalo být jasné, že Těchnopromexport nemá v úmyslu stavět tepelnou elektrárnu [5] v Tamani a že veškeré zařízení by nejspíš putovalo na Krym.

Německý koncern patrně chápal celou ožehavost situace, proto se dodávka turbín protahovala [6] a hledalo se nějaké kompromisní řešení [7] (říjen až listopad 2016).

Turbíny však už byly vyrobeny a ruský trh se pokládal za potenciálně velký trh pro odbyt produktů. Je možné, že společnost musela ruské straně ustoupit [8], aby zachránila své další projekty v Rusku.

Nakonec tak byly všechny čtyři turbíny předány [9] ruské společnosti:

„Dodali jsme turbíny Těchnopromexportu“, řekl Reutersovi ředitel odboru pro výrobu energie a plynu Siemens v Rusku Nikolaj Rotmistrov, „Dle kontraktu by měly být tyto turbíny namontovány v Tamani“.

Znovu však připomeňme, že dodávka turbín pro tepelnou elektrárnu v Tamani de facto pomáhá anexi Krymu. A německá společnost to od začátku jednání věděla.

Dnes se německý koncern plánuje soudit před ruskými soudy a používání turbín na Krymu zakázat. Tyto soudy nejspíš prohraje a celá věc skončí zdlouhavým a nudným řízením u některého nezávislého rozhodčího soudu.

Dalším hráčem, který může přilít olej do ohně, jsou Američané. Nedávno jsme napsali o exteritoriálním principu působení amerických sankcí [10]. Za porušování sankčního režimu proti Kubě nebo Íránu americké dozorové orgány vyměřují pokuty zahraničním společnostem ve výši miliard dolarů ročně. A zahraniční společnosti musí tyto pokuty platit, aby nepřišly o americký trh.

[11]

Zároveň v posledních letech pozorujeme nevyhlášenou sankční válku mezi USA a Evropskou unií. Zatímco američtí ekologové měří hodnoty emisí u německého Volkswagenu, evropští byrokraté aktivně pokutují americké internetové obry.

Začátkem roku musel VW souhlasit [12] se zaplacením 4,3 miliard dolarů za dieselový skandál.

Evropská komise pro změnu pokutovala Google [13] na 2,42 miliard eur za manipulování s výsledky vyhledávání. Facebook dostal pokutu [14] „pouhých“ 110 mil. eur za uvádění nevěrohodných informací pro koupi WhatsApp. A tak dále…

Situaci komplikuje postoj prezidenta USA Trumpa, který se již nechal slyšet [15], že Německo má příliš vysokou obchodní bilanci se Spojenými státy a že se s tím musí něco dělat.

Není vyloučeno, že se kauza prodeje německých turbín na Krym stane příjemným dárkem pro americké vyjednávače, kteří tak získají další trumf pro přetahování s Evropou. Nakonec budou EU a Německo muset v něčem ustoupit, aby zabránili mnohamilionové pokutě od Trumpovy administrativy.

A zatímco dříve byl problém Krymu a energetického zásobování poloostrova lokálním problémem ve vztazích mezi Ukrajinou a Ruskem, dnes by mohlo jít o jednu z klíčových otázek ve vztazích mezi EU a Amerikou.


Tento příspěvek zpracoval Anton Pavluško [16] speciálně pro web InformNapalm [17].
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0 [18])
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko [19] na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.


Překlad: Svatoslav Ščyhol [20]