- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

„Sklípek“ a dědicové rudého teroru z Novoruska

 

Tento materiál byl nalezen na jedné z ruských stránek na sociální síti VKontaktě pojmenované Varjažská Rus [1]. Pozornost redakce InformNapalmu upoutala skutečnost, že předmětný materiál napsali ruští nacionalisté. Zatímco dříve jsme měli z několika epizod našich materiálů příležitost poznat typické ruské nácky, kteří se s říšskými vlajkami vydali na ruských BTRech terorizovat Donbas, dnes vidíme i opačnou stranu tohoto hnutí, které by se docela mohlo stát jádrem osvobozeneckého boje ruského lidu proti kremelskému okupačnímu režimu. Pro informaci předkládáme jejich poznámku o situaci na Ukrajině.

Když na jaře 2014 všichni uvědomělí a čestní ruští nacionalisté prohlásili, že vytvářené na jihovýchodě Ukrajiny „lidové republiky“ nejsou nic jiného než kremelská provokace proti ruskému a ukrajinskému národu, byla to slova střízlivě uvažujících realistů, kteří mají za sebou trpké historické zkušenosti a nemají sklony ke zbytečné důvěřivosti a nesplnitelným fantaziím.

Proto nikdo z nás dnes nehořekuje, že „Putin zrazuje Novorusko“. Žádné Novorusko tu nebylo a není! Přesněji řečeno existovalo v minulých stoletích, ale ta sovětská temnota, která se rozprostřela nad Ukrajinou v roce 2014, nemá s ním kromě zeměpisu nic společného.

Pouze naprostý kretén by mohl uvěřit, že by povstání na Donbasu mohlo propuknout spontánně v důsledku mezietnického konfliktu mezi Rusy a Ukrajinci, aniž by bylo inspirováno z Moskvy. Pouze naprostého kreténa by mohlo napadnout, že by zájmy ruského národa a zájmy Putina mohly po jistou dobu kráčet bok po boku. A pouze člověk s vatou v dutině lebeční místo mozku by mohl předpokládat, že by politici, kteří rozpoutali krvavá jatka, mohli zaváhat, než opustí, zradí a ponechají napospas svému osudu všechny ty naivní idioty, kteří vzali povídačky o „Novorusku“, „ruském světě“ apod. za bernou minci. Zkušenosti z Čečenska, kde po ochraně ruského obyvatelstva ze strany federálů toto obyvatelstvo de facto přestalo existovat, nadšeným debilům nestačily.

Od samotného začátku celého tohoto zmatku na jihovýchodě Ukrajiny nikdy nešlo o ruskou národní věc. Teď, když před očima zcela zřetelně vyvstávají dříve nepříliš nápadná fakta svědčící o naprosté závislosti „Novoruska“ na Velké zemi, kdy vychází najevo stále více zločinů páchaných tzv. opolčenci, opožděné prohlédnutí nevyhnutelně čeká i na ty nejzabedněnější.

Je zbytečné zakrývat říšskými vlajkami, slunovraty a bělogvardějskými nášivkami patnáctimetrového Iljiče za vašimi zády, soudruzi „opolčenci“!

Jak víme, odstínů rudé barvy existuje obrovské množství. Zatímco ideologie a duch těžkopádné RF i s její armádou má blíž ke stalinsko-brežněvským vzorům, v neuznaných republikách, které se chystají (chystaly) připojit k RF, vládne atmosféra raného bolševismu s expropriacemi, popravami bez soudu a internacionálními brigádami. Dle logického pořadí stalinismu předchází období válečného komunismu – právě to nyní znovu prožívají Doněck a Luhansk.

„Sklípek“, zpráva o němž se rozšířila po likvidaci Alexandra Bědnova, má své kořeny právě zde, v roce 1919.

„Batmanovská“ mučírna s jejími „Maniaky“ a „Fobusy“ je reinkarnací proslulé charkovské Sajenkovy [2] „mimořádky“ z období Rudého teroru. Rozdíl je pouze v tom, že ti první měli živého Iljiče, zatímco ti druzí kamenného a také působí v menším měřítku. Jinak je vše navlas stejné.

Připomeňme si dějiny rudého teroru ze začátku 20. stol.: v suterénním podlaží domu v Sumské ulici v Charkově byly tři velké pokoje. Tyto pokoje byly vždy přeplněny tak, že zatčení museli stát. „Mimořádka“ měla k dispozici speciální čínský oddíl, který mučil zatčené při výsleších a popravoval odsouzence. Denně bylo zastřeleno 40 až 50 osob, přičemž v posledních dnech před příchodem Dobrovolnické armády do Charková v červnu 1919 tyto počty výrazně stouply.

Čekisté likvidovali lidi těmi nejbrutálnějšími inkvizitorskými způsoby mučení: řezali, škrtili, zavěšovali, strhávali kůži, takže chodili po kotníky od krve. Dokonce lidový komisař USSR pro válečné záležitosti V. A. Antonov-Ovsijenko říkal „mimořádkám“, zejména té charkovské, „přespřílišky“.

Skutečnost, že luhanští „opolčenci“ intuitivně okopírovali tak charakteristickou stránku dějin bolševismu (s tím, že v článku a na videu [3] je řeč hlavně o „zadržených“, většina mrazivých příběhu o mučení zajatých ukrajinských vojáků zůstala mimo záběr), neomylně ukazuje, kdo jsou jejich duchovní předchůdci – zda bílí, nebo rudí.

I kdyby se Žučkovskij, Prosvirin a spol. předváděli sebevíc při odpracovávání svých zasloužených (krvavých) peněz ve snaze prezentovat odporné sadisty jako „bílé rytíře Říše“ a nájemní bandity jako Robiny Hoody, pravda až moc bije do očí.

Nikdy nebyl ruský národ katem ani mučitelem! Rusové nemají v krvi ten úchylný sadismus, který je vlastní starým a novodobým čekistům. Můžeme zde dlouze uvádět svědectví a citáty o tom, jak choulostivě se ruští vojáci chovali k zajatcům. Suvorov vyzýval, aby se o ně pečovalo jako o vlastní vojáky. Generál Skobelev horlivě požadoval humánnost a velkomyslnost dokonce vůči Turkestáncům a Osmanům, kteří Rusy krutě mučili a zajatcům uřezávali hlavy.

Již samotné toto inkvizitorství, které vycenilo zuby na celý svět, dokonce posuzované bez jakýchkoli ideologických hledisek, ukazuje, jak hluboká je propast mezi ruským národně osvobozeneckým hnutím a touto bolševickou neruskostí, která nestydatě a bezohledně parazituje na ruském jménu v DLR a LLR.

Sklípek a dědicové rudého teroru z Novoruska 02 [4]

Je nutné se samostatně věnovat tzv. jednotce Rusič a jejímu duševně chorému veliteli Alexeji Milčakovovi [5].

Hodně se debatovalo o postoji ruských nacionalistů ke konfliktu na Ukrajině. Celkem se „sovětčíci“ shodli, že většina z nich podpořila Ukrajinu ze slovanské nadnárodní solidarity.

Alexej Milčakov je skutečně jeden z mála zástupců NS hnutí, který odjel do „Nové Sovdepie“ a zasloužil si tím všeobecný odpustek od vatové sebranky. Odcestoval Lexa přezdívaný Fritz ještě předtím, než se ocitl ve válce. Poprvé se proslavil díky fotkám s vlastnoručně podřezanými štěňaty před několika lety. A teď, v létě 2014, se tento Petrohraďan objevil na území Luhanské oblasti v čele tlupy stejně smýšlejících jedinců. Proč? Aby bránil ruský lid na výzvu Dmitrije Kiseljova a Jegora Prosvirina!

Sklípek a dědicové rudého teroru z Novoruska 04 [6]Nemusíme si dlouho domýšlet, čím se proslavil – když pomineme věrolomné ostřelování ukrajinské kolony v první den příměří, zahrnuje výčet jeho „hrdinských činů“ bestiální mučení zajatců (jak víme, jednotka Rusič byla až donedávna součástí Batmanovy skupiny rychlého nasazení) a samozřejmě nebylo možné, že by proslulý „Sklípek“ nebyl úzce spjat s Lexovým jménem. Co tu prováděl bezbranným zajatcům, je strašné si představit. Podle jeho bývalých petrohradských spolubojovníků, s nimiž ještě nějakou dobu udržoval kontakt, se tyran často chlubil, jak umučil vojáky nepřítele k smrti, a zdůrazňoval, že některé z oběti ke konci žadonili, aby je zabil. Mučil je bez jakéhokoli účelu, jen pro potěšení.

Dokonce kat místního původu, jehož přezdívka Maniak jistě nevznikla náhodou, se divil Milčakovově mudžáhidské vytříbenosti a bezcitnosti.

Sklípek a dědicové rudého teroru z Novoruska 03 [7]Právě skutečnost, že z obrovské komunity ruských nacionalistů se právě někdo jako Milčakov stal „obráncem Ruského světa“ a že tento „Ruský svět“ zplodil „sklípky“ s Milčakovy uvnitř – toto vše není žádný exces, žádná náhoda. Bylo by hloupé se domnívat, že podobnými způsoby vynikala pouze Bědnovova banda a že tato konkrétní věznice-mučírna je na Donbasu jediná. Taková je tvář „Novoruska“. Její pravá tvář! Důvěrně známá tvář bolševické hydry, která opět roztáhla své drápaté tlapy.

Musíme ruským nacionalistům uznat, že tuto tvář hned rozpoznali a jednoznačně podpořili Ukrajinu nikoli proto, že by byli bílými internacionalisty, kterým jsou ruské problémy a pocit národní hrdosti cizí, ale právě proto, že se u nich ukázaly kvality vlastní našemu národu: čestnost, ušlechtilost, svědomitost a milosrdenství. Tedy kvality, které zcela chybí adeptům „Novoruska“ se zcela protichůdným souborem sovětského člověka: drzostí, vychloubačností, nevzdělaností, krutostí a hloupostí.

Jak se ukázalo, Milčakov není pro ruské nacionalisty hrdina, ale duševně nemocný maniak, stejně jako tisíce dalších, kteří pod různými hesly jedou na Ukrajinu, aby naplnili odkaz Putinova teroru – rudého teroru 21. století.

Rusky: https://informnapalm.org/5960-podvalchyk-y-naslednyky-krasnogo-terrora-yz-novorossyy [8], publikováno dne 17. února 2015