- InformNapalm.org (Čeština) - https://informnapalm.org/cz -

Strach a nechuť mezi ozbrojenci z Donbasu

Narazíme na ně v Tveru a Jaroslavli, v Rostově nebo Vladivostoku. V obnošené „hůrce“ s železným křížem na prsou, který je cítit rzí. V každém ruském městě je jich několik desítek až několik set. Ruští ozbrojenci se vracejí domů. Snadno vyhledávají soudruhy ve zbrani a sdružují se do veteránských organizací jako je Svaz dobrovolníků Donbasu založený bývalým „premiérem“ DLR Alexandrem Borodajem. FSB je neztrácí z dohledu. Zvíře, které zakusilo chuť krve, je nebezpečné především pro svého pána. Vyhledávání ruských žoldáků patří mezi zaměření činnosti Ukrajinské kybernetické aliance. O zpracovávání osobních údajů ozbrojenců, nenávisti a strachu za účasti Girkina (Strelkov), Polynkova (Chrustalík), Babininové (Gjurza) a konkurence kolem „veteránských webů“ vypráví mluvčí UCA Sean Townsend exkluzivně pro InformNapalm (stylistika autora je zachována, obsahuje nespisovné výrazy).

[1]

Setkání „velkého vojevůdce“ Strelkova s hackery proběhlo 12. října 2016 a začalo jako obvykle bolestí a ponížením. „Živý časopis“ a další movitý internetový majetek se vypařil neznámo kam. Trumfnout lakonický citát velitele „Novoruska“ není vůbec snadné, ale něčím jsme ho přece jen zaměstnat museli. Cílem útoku byl Michail Polynkov přezdívaný Chrustalík. Bývalý kriminálník Michail Vladimirovič Polynkov plnil důležitou funkci koordinátora. Vybíral pro Girkina kanónenfutr a posílal naverbované Rusy do Rostova na přestupní základny. Na účtu Michaila Polynkova na VKontaktě [2], kde tento pečlivě schraňoval přes tři sta tisíc zpráv, jsme našli pohovory a seznamy tisíců ruských žoldáků [3].
[4]

Zatímco Ministerstvo informační politiky s láskou stavělo další patro analogové televizní věže, která měla rušit digitální vysílání v Doněcké oblasti, z ozbrojeneckých skupin na VKontaktě se stala virtuální jatka. Fanoušci skupin „Dobrovolník.ORG“, „Výbor 22. ledna 25. ledna“ nebo hnutí Novorusko začali prchat všemi směry, až málem vyskakovat z oken. Během několika málo hodin ozbrojenecké stránky přišly o víc než třicet tisíc sledujících. Toto obecenstvo se dávalo dohromady po špetkách a představovalo základnu pro přikrmování proruských ozbrojenců. Zdroj peněz, zásob a kanónenfutru, které političtí aféristé přeměňují ve vliv.

[5]

Kvůli zmatku v táboře „strelkovovců“ se adminkou vyčištěných skupin stala Jelena Babininová (Aljona Bojeva, Gjurza) [6]. Gjurza je separatistka z Oděsy, je hledána pro vraždu a intenzivně spolupracuje se Svazem dobrovolníků Donbasu, který řídí bývalý „premiér“ neuznané „doněcké republiky“ Alexandr Borodaj.

[7]

Je možné, že Babininové s tím pomohl ruský anonymous Alexandr Markin [8]. Je nutno říct, že ruští anonymové jsou takoví drsňáci, že jako hlavní metodu nabourávání tehdy používali aplikaci pro vzdálenou správu počítače TeamViewer, která byla nabídnuta oběti s tím, že ji nainstaluje sama, aby se mohla hned uzdravit z virové nákazy a ochránit se před hackery z NATO a SBU. Markin a Babininová se poznali díky konfliktu mezi Babininovou a Romanovovou kvůli vytunelované humanitární pomoci [9]. Okrádat své lidi je v Rusku dávná tradice, krade se nejen humanitární pomoc, ale dokonce i hackeři. Poté co Markina „ukradla“ a následně propustila FSB kvůli DDoS útoku na ruské banky, tento si ukořistil „ochrannou známku“ Kyberberkut. Předchozí skupina hoaxometů se stejným názvem zanikla. „Nezapomeneme, neodpustíme“.

[10]

Nezbývá než se divit, jak Rusové dokážou spojovat rozežírající paranoiu a vzájemnou nedůvěru s jakousi neuvěřitelnou důvěřivostí. Svazu dobrovolníků Donbasu se podobná povahová vlastnost už nejednou vymstila. Již v mailové schránce asistentky šéfa SDD Mariji Koledové (jde o velmi zajímavou osobu, která např. pohovořila s poslankyní Savčenkovou přímo z „mučíren SBU“ nebo navazovala „mezinárodní vztahy“ se separatisty z jiných banditských republik; korespondence je ke stažení zde [11]) můžeme vidět zajímavé dokumenty. InformNapalm už napsal o tom, jak ruským zajíčkům přišívají utržené na Donbasu nožičky [12] v Rostově. Nahlédli jsme také do účetnictví SDD [13] a přesně víme vše, včetně ceny salámu na smuteční hostině při pohřbu dalšího kozáka [14]. Nyní však k dotazníkům.
[15]

Později v tiskopise přibyla kolonka o souhlasu se zpracováním osobních údajů dle ruské právní úpravy (jaképak asi ještě? Obyčejní donbaští kombajnisté přece nechtějí žít podle republikových právních paskvilů.). Je to vážně významné informačně bezpečnostní opatření. Proč by se ovšem rozumně uvažující člověk nechal zapsat jako žoldák v nečestné válce? Odpověď je snadná. Kdo vyplní dotazník, může získat od SDD náprsní odznak Dobrovolník Donbasu. Právě podle této visačky, kterou si žoldáci z Ruska zcela dobrovolně věší do nosu, se poznají:

[16]

Papírové brnění ochrání jen před papírovou hrozbou. Megalomanský syndrom a zapojení do katechetické války národa, který je nositelem božství, proti zdravému rozumu neumožňuje Rusům přiznat komplementární stránku vlastní identity, onoho ušmudlaného rolníka, který melancholicky poklepává špinavou patou po zápraží a hledí do hlubin duchovna propasti alkoholního deliria pohledem mentálně zaostalého dítěte. Jediným východiskem ze vzniklého rozporu je prohlásit dočasně zjištěné zásadní nedostatky za pikle mocných, ale odsouzených k porážce nepřátel. Cítíte schizofrenický dialektický přístup?

„Údaje řádově o tisících dobrovolníků z Ruska, kteří před časem odešli bojovat za „russkij mir“ na Donbas, jejich adresy, rodinní příslušníci, manželky a děti se nějakým způsobem dostaly k SBU a jejich část už byla zveřejněna. Další část se zatím nikde nevynořila. Jak je to možné? Šlo snad o nabourání serverů, nebo o plánovité úniky? A co hrozí těm, jejichž válečnou minulost, a tudíž i budoucnost dnes mají v rukou ukrajinské tajné služby?“, dotazuje se Moskovskij komsomolec v článku Krtek mezi námi: Rusové, kteří válčili za Donbas, byli zrazeni [17]“.

Svaz se chabě bránil s pomocí dohlížitelů od FSB. Zvídaví bojovníci za russkij mir v celém světě mohou ve volném čase popřemýšlet, proč příslušník úřadu K čte jejich dotazníky, v jaké míře je bývalý a zda může být čekista vůbec bývalý.

„Když přihlédneme ke skutečnosti, že všechny dotazníky členů SDD existují pouze v papírovém formátu a nejsou k dispozici elektronicky, o žádné nabourání e-mailů jít nemůže. V tomto případě máme co dělat s cíleným předáním osobních údajů účastníků SDD od konkrétního člověka přímo jiným konkrétním lidem“, vysvětlil ve svém rozhovoru bývalý operační příslušník úřadu K FSB RF Igor Maškov (Nástrahy pro Svaz dobrovolníků Donbasu [18]).

Olej do ohně Polynkovových podezření přilila Anna Karjakinová, manželka bývalého předsedy Republikového shromáždění (Nejvyšší rady nebo Lidové rady – vypadá to, že si přece jen nedokázali udělat jasno s názvem) Alexeje Karjakina [19]. Přímo obvinila Babininovou-Bojevovou, že se spolčila s hackery a nechala nabourat Strelkovovy skupiny. Fotografie, kterou hackeři zanechali na informačních troskách, přece mluví sama za sebe. Kdo jiný než Svaz dobrovolníků Donbasu mohl po sobě nechat usmívajícího se Putina?

[20]

Ke stejnému závěru dospěl i sám Chrustalík, nějaká Gjurza je pro něj však jen malá ryba. Z nabourání Polynkov obvinil poradce prezidenta RF Vladislava Ruskova (#SurkovLeaks [21]), s nímž má Girkin demonstrativní konflikt od chvíle, kdy byl lovec Boeingů hrubě vykázán z Donbasu.

[22]

Čest důstojníka budovatele utrpěla ránu. A Babinivovou stihla zasloužená odplata! Všech Bojevové skupin se zmocnili hackeři a zničili je. Aby vyšetřování incidentu proběhlo spravedlivě a bez průtahů, byly Babininové skupiny ozdobeny bannery „300 strelkovovců“:

[23]

Po podobných důkazech epická bitva mezi Žábou a Hadem Gjurzou a Chrustalíkem byla nevyhnutelná. Nezařazení bandité dostali popcorn [24], Polynkov propukl v dílo Svá mezi cizími [25] a Bojevová Třicet stříbrných pro Girkinovy nohsledy [26]. Můžeme donekonečna pozorovat tři věci: jak teče voda, jak pracují lidé nebo jak „Novorus“ stoupá vzhůru ohnivým proudem takřka jako Iskander. Číst komentáře se vzájemnými obviněními a verzemi, které se množí jako houby po dešti, je požitek, který se nedá s ničím srovnat, a protože je vše uloženo na webu archive.is, odstranit je ani při největší vůli nejde.

Gjurza: Takže Girkinovi nohsledi, kteří nahlas vytrubují, jací jsou vlastenci, likvidují skupiny, které se věnují pomoci Donbasu, informují o politických vězních, odhalují podvodníky. Pro koho tito vlastenci pracují? Jsou mezi nimi upřímní idioti, nebo všichni jsou na výplatní listině SBU? Nebo že by se neplnila objednávka SBU, ale osobně Avakova, s nímž dnes válčím? Někdo mě chce za každou cenu zdiskreditovat. Tuto věc však přenechme ruských orgánům činným v trestním řízení. Chrustalík: Doufám, že dnes nikomu nepřijde divné, jak to, že se 3 tisíce papírových dotazníků dostalo k SBU. Závěrem chci říct, že utrum nemáme my, ale vy. Když vy hajzlové máte v pozadí Surkovův aparát, neznamená to, že máte moc. Moc je v pravdě. A ta je na naší straně. I dříve či později si vše zodpovíte.

Kdopak tedy zradil donbaské teroristy? Jelena Babininová, Michail Polynkov, Alexandr Markin, Igor Girkin a Alexandr Borodaj. Kvůli nabourání Gjurza a Chrustálik napsali jeden na druhého udání k FSB. Jménem Ukrajinské kybernetické aliance bych rád oslovil Federální bezpečnostní službu RF (agresorská země): sbalte je všechny! Zatím z jejich vzájemné nenávisti, samolibosti a nekonečné hlouposti těží jen Google. Ve výsledcích hledání se objevilo několik set nových stránek s tagem #polynkoff [27]. Dobrovolníci z InformNapalmu, hacktivisté z Ukrajinské kybernetické aliance a CyberHunty z celého srdce vítají úspěch vyhledávacího obra.

 Údaje pro vyšetřování InformNapalmu exkluzivně poskytli hacktivisté z UCA. Komunita InformNapalm neručí za způsoby získávání informací. Materiál analyzujeme a doplňujeme na základě průzkumu veřejných zdrojů.  


V případě použití informací je nutno uvést funkční odkaz na zdroj.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0 [28])
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko [29] na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.


Překlad: Svatoslav Ščyhol [30]