Díky ruským regionálním médiím jsme se dozvěděli jméno dalšího ruského vojáka padlého v Sýrii. Informace se objevila na kazaňském webu, z nějakého důvodu však nezaujala federální média a zůstala lokální zprávou v rámci Tatarské republiky. Dalším mrtvým ruským vojákem z války v Sýrii se stál kapitán dělostřelectva Marat Achmetšin, nar. 27. 6. 1980. Na základě informací z tisku dokážeme zrekonstruovat služební postup kapitána Achmetšina:
- 2002: ukončil Kazaňskou pobočku vojenské dělostřelecké univerzity
- 6. 2002 až 6. 2003: velitel houfnicové samohybné dělostřelecké čety 58. armády Severokavkazského vojenského okruhu
- 6. 2003 až 12. 2006: velitel houfnicové samohybné dělostřelecké roty 58. armády Severokavkazského vojenského okruhu
- 12. 2006 až 7. 2009: asistent velitele praporu pro dělostřelectvo 58. armády Severokavkazského vojenského okruhu. Opakovaně se zúčastnil bojů proti Gruzii.
- 7. 2009 až 6. 2010: velitel houfnicové dělostřelecké baterie v Gjumri, Arménská republika
- 6. 2010 až 12. 2015: po propuštění z aktivní služby je v záloze
- 12. 2015 až 6. 2016: náčelník rozvědky štábu houfnicového samohybného dělostřeleckého oddílu Západního vojenského okruhu
Z rozhovoru s jeho manželkou Guzel Achmetšinovou se nám podařilo zjistit podrobnosti o Achmetšinově službě a smrti v Sýrii:
Marat odešel v dubnu (do Sýrie – pozn. red.)… Věděli jsme, kde je, a hodně se o něj báli. Vojáci nesměli telefonovat, ale za nějakou dobu s námi navázal spojení… „Je to tam nebezpečné?“, zeptala jsem se. On: „Ne, normálka“. Naposledy jsme spolu mluvili 1. června. Měl mi zavolat 3. června. Ale nezavolal…
Podle manželky Marat Achmetšin zemřel dne 5. června 2016 u Palmýry.
Poznámka: zajímavé je, že Achmetšin získal Hvězdu Hrdiny s číslem 1062 již v červnu nebo červenci 2016, podle Wikipedie se však s platnosti k listopadu 2016 podařilo zjistit jen 1040 známých hrdinů. Dalších 20+ hrdinů je zatím neznámých.
Dne 23. 6. 2016 byl Maratu Achmetšinovi udělen titul Hrdiny Ruska. Ruská strana jména hrdinů obvykle netají a snaží se použít každého nového „hrdinu“ pro své propagandistické účely. Doklady o vyznamenání titulem Hrdiny Ruska se dostávají na oficiální web ruského prezidenta a federální kanály o tom natáčejí patetické reportáže.
Každému padlému hrdinovi ze Sýrie se dostalo pozornosti ze strany federálních médií:
- Sestřelený pilot Peškov se stal prvním syrským hrdinou. „Válečnou“ hvězdu Hrdiny získal náčelník Sil pro zvláštní operace plukovník Vadim Bajkulov, jehož svěřenci se podle ruského Generálního štábu zabývali doplňujícím průzkumem.
- Nevyhnula se hvězda Hrdiny ani štábním důstojníkům: svého „hrdinu“ dostal náčelník ruské skupiny v Sýrii generálplukovník Dvornikov.
- Pilot major Ďjačenko získal Hvězdu Hrdiny za hrdinství v syrské válce
- Nadporučík zvláštních jednotek Prochorenko získal Hvězdu Hrdiny in memoriam za boj u Palmýry
- Získal Hvězdu Hrdiny také účastník operace v Sýrii, zkušební navigátor (je možné, že toto vyznamenání nebylo jen za syrskou válku)
- Armádní generál Bulgakov získal Hvězdu Hrdiny za zásobování armády v syrské válce
- Za úspěšné provedení první etapy války v Sýrii dostal Hvězdu Hrdiny armádní generál Gerasimov
- Sestřelený u Palmýry pilot Chabibullin získal Hvězdu Hrdiny in memoriam
- Generálporučík Žuravljov získal Hvězdu Hrdiny za velení skupině ruských vojsk v Sýrii
Hrdiny se tak stávali buď sestřelení piloti (4 „hvězdy“), nebo štábní důstojníci (4 „hvězdy“), popř. zástupci zvláštních jednotek (2 „hvězdy“). Posledním známým „hrdinou“ byl zastřelený v Turecku ruský velvyslanec Andrej Karpov, jehož smrt byla rovněž zařazena do „syrského bojiště“.
Je nutno uvést, že všichni vyznamenaní vojáci patřili do druhů vojsk, které podle oficiální ruské verze v Sýrii válčí. Jak se však stal hrdinou v Sýrii kapitán od dělostřelectva, je velká otázka. Samotná skutečnost, že nejvyšší vyznamenání získal zástupce frontových pozemních vojsk, potvrzuje účast ruské armády na pozemní operaci v Sýrii. Tento případ účasti však chtěli ruským maloměšťákům zatajit, proto jsme mezi zmedializovanými hrdiny syrské války onoho provinčního dělostřelce vůbec nenašli. Ne všichni hrdinové Ruska jsou pro ruskou propagandu stejně prospěšní.
Dne 12. září byl v parčíku v Prochladném odhalen památník vojáků. Na ústřední mramorové desce je vyryto 88 jmen padlých z čečenského tažení a 28 jmen padlých ze Cchinvali. Na seznam byla zařazena i jména padlého v Sýrii kapitána Marata Achmetšina a padlého na Krymu gardového svobodníka Semjona Syčova z Primalkinského.
Achmetšinova starší dcera byla přijata na kadetskou školu v Moskvě, na ostatní dvě děti čeká Suvorovské učiliště. 10. prosince se na kazaňské škole konal vzpomínkový večer, kde o Achmetšinově životě vyprávěli příbuzní a bývalí kolegové.
Zástupci školy sdíleli dojemný film o vzpomínkovém dni na jeho rodné škole v nejlepších tradicích sovětských besídek (nervově labilní lidé by se raději dívat neměli):
Podle manželky Marat Achmetšin znovu nastoupil službu v roce 2015 u jednoho vojenského útvaru v Nižním Novgorodě. Na základě kapitánových vojenských zkušeností můžeme předpokládat, že jde o 288. dělostřeleckou brigádu (vojenský útvar č. 30683 v Mulinu).
Zajímavé je, že u Palmýry v březnu 2016 tým InformNapalm zaznamenal 120. samostatnou dělostřeleckou brigádu z Jurgy. V roce 2015 byli spatřeni i vojáci z 291. samostatné dělostřelecké brigády.
Některým se poštěstilo být hrdinnými piloty nebo hrdinnými generály, jejichž každý krok sledují oficiální kanály propagandy. Úplně jiná věc však je, když jde o hrdiny pozemní války, která oficiálně neexistuje. Zprávy o jejich hrdinství zůstávají na úrovni regionálních médií a vzpomínkových besídek na školách hrdinů.
Příspěvek připraven k publikaci na základě vlastního OSINT vyšetřování. Autoři: Victory Krm a Anton Pavluško
Překlad: Svatoslav Ščyhol