Když byl sestřelen “Boeing”, doněčtí teroristé okamžitě a radostně prohlásili, že sestřelili ukrajinské nákladní letadlo a vyhrožovali, že takto dopadne každý, kdo se objeví v “jejich nebi.”
Pak si uvědomili, že sestřelili civilní letadlo a začali zatloukat. A někteří pochybovači dodnes nemohou uvěřit faktu, že stříleli teroristé…
Když byl rozstřílen autobus poblíž městečka Volnovacha v Doněcké oblasti, teroristé okamžitě a radostně oznámili, že zničili ukrajinské kontrolní stanoviště.
Potom však pochopili, že trefili autobus, v němž cestovali civilisté, a znovu vše zatloukali. A někteří pochybovači dodnes nemohou uvěřit faktu, že stříleli teroristé…
Když minometná palba v Doněcku zasáhla civilisty na trolejbusové zastávce, teroristé okamžitě nařkli z toho ukrajinskou armádu.
Potom si však uvědomili, že minomet nezasahuje na vzdálenost 15 km (vzdálenost, na které se nacházejí ukrajinské pozice), a prohlásili, že ve městě působí „diverzní jednotka“, která schválně vnikla do města, aby postřílela trolejbusovou zastávku. A někteří pochybovači dodnes nemohou uvěřit faktu, že stříleli teroristé…
Když v Mariupol pod palbou GRADů a URAGÁNů zahynuli lidé, teroristé okamžitě a radostně oznámili ofenzívu na město (předtím se jejich pohlavár chlubil tím, že už nebude brát zajatce).
Potom si však uvědomili, co se stalo, a pokusili se, jak to mívají ve zvyku, všechno svést na ukrajinskou armádu a nazvat to „provokací“, ale tentokrát všechny důkazy svědčí o tom, že se střílelo z území, které kontrolují teroristé.
V současné době veřejně pochybovat o tom, kdo má na svědomí smrt 30 lidí v Mariupolu, můžou jen ruští diplomaté, kteří stále blokují rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN proti doněckým teroristům a ruští propagandisté v civilu, od redaktorů Kreml-TV až po anonymní blogery, kteří naříkají, že Mariupol nestihli „osvobodit“ dříve …
Kolik ještě je potřeba obětí po “Mariupolském přelomu”, aby zmizely poslední pochybnosti o katastrofálnosti politiky Kremlu v “ukrajinské otázce”?
Právě Kremlu – protože bez ruské podpory teroristé by padli za týden. Protože právě z Ruska proudí kolony GRADů a URAGÁNů, BUKY a přenosné protiletadlové raketové komplexy, tanky a obrněné transportéry
Copak ještě někdo pochybuje o původu těchto zbraní? Copak se někdo stále domnívá, že donečtí horníci sbírají je v improvizovaných zbrojovnách ve sklepech? A tam rovněž vyrábějí granáty a náboje?
Stále někdo pochybuje o tom, že proti ukrajinské armádě na Donbase nebojují „povstalci”, kteří se zázrakem naučili řídit tanky a střílet z GRADů, nýbrž zaslaní profesionálové z Ruska?
Mimochodem, kdo si pamatuje, jak ruské úřady a ruské propagandisté říkali Čečencům, kteří bojovali proti ruské armádě (a kteří přitom nedostávali ze zahraničí ani tanky, ani obrněné transportéry, ani raketomety)? Copak jim říkali „povstalci“?
A Vyšetřovací komise RF, pokud si vzpomínám, nestíhala nikoho za masové zabíjení civilistů v Čečensku. Ale teď statečně zahajuje trestné stíhání ukrajinských vojáků…
Samozřejmě, ruské vedení neustále popírá přítomnost svých jednotek na Ukrajině.
Ale stejně tak popíralo svou přítomnost na Krymu před jeho anexí – a pak se přiznalo.
Stejně tak popíralo přítomnost “dobrovolníků” na východě Ukrajiny – a pak se přiznalo.
A stejně tak jejich předchůdci ze sovětské vlády popírali, že naši vojáci bojují v Koreji a Sýrii, Angole a Mosambiku, Egyptě a Jemenu, Alžírsku a Vietnamu, Etiopii a Libanonu – a pak se přiznali. Tradice má hluboké kořeny…
Svět je uspořádán tak, že tajemství bude odhaleno tak jako tak.
A stejně jako nyní Strělkov-Girkin otevřeně mluví o obsazení krymského parlamentu a začátku povstání na Donbase – brzy se přesně dozvíme, kdo a jak rozpoutával válku na Ukrajině. Kdo a jak tam posílal ruské „dovolenkáře“ a „dobrovolníky”, kdo si hrál na “povstalce”, kdo a kolik poslal ruských zbraní na Donbas, kdo pěstoval nenávisti a lži.
Nepochybuji – a doufám, že brzy – přijde doba, kdy se budou zodpovídat za své činy. I před ruským národem, i před Ukrajinci.
Budou se zodpovídat za zabité a zraněné, za zmrzačená těla a pošramocené duše.
Vzpomeneme si na všechna jména.
Autor: Boris Višněvskij, člen zákonodárného shromáždění v Sankt-Petěrburku, strana Jabloko
Rusky: https://informnapalm.org/5146-vojna-v-ukrayne-maryupolskyj-rubezh