Tento článek je analýzou ruské hybridní války, vojenské transformace Ukrajiny a strategie přední obrany NATO v pobaltských zemích. Samostatná pozornost je věnována situaci na Krymu a na východě Ukrajiny, používání bezpilotních letounů, ochraně kritické infrastruktury a strategickým bezpečnostním výzvám v Evropě.
V únoru až březnu 2014 zahájili anexi ukrajinských správních a vojenských objektů na Krymu ruští vojáci bez identifikačních znaků. Dobrovolníci z mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm pohotově zveřejnili podrobné informace k ruským ozbrojeným formacím ve více jazycích.
Shromažďování zpravodajských dat o nepřátelských jednotkách, jejich příslušnosti, jakož i osobních údajů jednotlivých vojáků probíhalo za pomoci OSINT metod (průzkum založený na veřejných zdrojích). Prostřednictvím sociálních sítí bylo osloveno NATO a zejména garanti bezpečnosti Ukrajiny dle Budapešťského memoranda. Účelem těchto výzev bylo docílit okamžité intervence, aby se tím zbrzdila eskalace hybridní války, kterou Kreml v Evropě rozpoutal. Již tehdy bylo možné vysledovat výrazné paralely s územními anexemi, které předcházely Druhé světové válce.
Reakce politických špiček a mezinárodních aktérů
Ani ukrajinské politické vedení, které se po Revoluci důstojnosti ocitlo ve zranitelném postavení, ani lídři evropských zemí či USA se k okamžitým krokům neuchýlili. Opatrnost byla nadřazena intervenci. To poskytlo Moskvě čas a umožnilo jí zatáhnout státy NATO do vleklých konzultací.
V období poznamenaném teroristickými akcemi na východě Ukrajiny byly zaznamenány početné útoky na ukrajinské pozice provedené z ruského území. Tyto útoky často doprovázelo nasazení obrněné techniky, dělostřelectva a dalších zbrojních systémů. Mnoho z těchto operací se posuzuje jako součást širší strategie zaměřené na destabilizaci regionu.
Anexe Krymu a okupace východu Ukrajiny
Po anexi Krymu Ukrajina nesáhla k rázným opatřením s tím, že by vyslala na poloostrov posily, což by mohlo umožnit osvobození ukrajinských jednotek. Jednou z pravděpodobných příčin mohlo být znepokojení z možné eskalace a krveprolití. Pokládalo se za vhodné řešit situaci dialogem se západními spojenci.
K ruské invazi a okupaci východu Ukrajiny docházelo postupně, pod zástěrkou údajného „místního odboje“. Kyjev sahal k ráznějším krokům, ty se však ukázaly jako nedostačující. Namísto vyhlášení všeobecné mobilizace a výjimečného stavu bylo oznámeno provedení protiteroristické operace. Ukrajina začala postupně vytvářet nezávislé vojenské kapacity, kdy musela vycházet z postsovětského dědictví. Ukrajinské jednotky neměly zkušenosti s vedením ofenzivních bojů na rozdíl od těch ruských, které se po roce 1991 na podobných operacích podílely. Tento nedostatek zkušeností se stal jedním z důvodu k opatrnosti při používání zbraní proti agresorovi.
Očekávání mírového a spravedlivého řešení za podpory mezinárodního společenství postupně sláblo, zejména po řadě dalších agresivních akcí z ruské strany. Šlo o porušení dohod, zabíjení, mučení a únosy Ukrajinců. Jejich oběťmi se nejčastěji stávali ti, kdo otevřeně vystoupili proti okupaci nebo bránili činnosti ruských či kolaborantských ozbrojených formací, které působily po záštitou jednotek RF.
Ponaučení z konfliktu a příprava na totální invazi
V letech 2014 až 2022 nashromáždila Ukrajina značné zkušenosti s odporem vůči ruské hybridní agresi s permanentními eskalacemi a boji různé intenzity na východě země. Tyto zkušenosti se staly jakousi přípravou pro nejaktivnější vrstvy společnosti, které se zapojily do obrany státu jak v rámci Ozbrojených sil, tak i jako dobrovolníci.
Ruská totální invaze společnost sice šokovala, nepodlomila však její odolnost. V té době Ukrajinci již měli za sebou osm let praktických zkušenosti s ozbrojenou konfrontací, což výrazně zvýšilo připravenost na novou vlnu agrese a umožnilo rychle se přizpůsobit změnám v povaze bojů.
Zkušenosti Ukrajiny jsou ukázkovým příkladem státu, který již prošel fází hybridní války a ruské hybridní agrese. V letech 2014 až 2022 Kreml nedosáhl svých strategických cílů prostřednictvím lokalizovaných ozbrojených akcí a hybridních operací. Důsledkem bylo, že boje přešly do fáze totální invaze, která zachvátila celé území Ukrajiny a byla doprovázena používáním veškerého arzenálu, které měly ruské ozbrojené síly k dispozici.
Ofenziva na Kyjev skončila fiaskem, ruská armáda se zasekla na všech frontách. Značná část území dobytého v průběhu prvního měsíce invaze byla později osvobozena.
Cherson se stal jediným oblastním městem, které ruská armáda dokázala v počáteční fázi okupovat. Po osmi měsících okupace byl osvobozen ukrajinskou armádou. Znovuzískání území ukázalo omezenost ruské vojenské strategie a narůstající schopnost Ukrajiny vést účinné protiofenzivní operace.
Geografická zranitelnost pobaltského regionu
Někteří členové NATO, zejména Estonsko, Lotyšsko a Litva, čelí výzvám kvůli blízkosti Ruska a Běloruska. Omezená rozloha komplikuje strategické ustupování, což vyžaduje rychlou reakci a účinné brzdění. Ruská hybridní agrese by mohla zahrnovat infiltraci a kyberútoky podobné těm, co byly použity na Krymu v roce 2014. NATO posiluje obranu prostřednictvím multietnických praporových skupin a operace Baltic Sentry, která byla spuštěna v roce 2025 a brání infrastrukturu Baltského moře s využitím pokrokových technologií.
Ukrajinské zkušenosti s používáním dronů a radioelektronickým bojem by mohly posílit schopnost pobaltských států čelit hrozbám. Koncept přední linie obrany počítá s přítomností stálých brigád, jako je lotyšská brigáda zřízená v roce 2024, která je vybavena technikou a prostředky protivzdušné obrany. Linie obrany Pobaltí budovaná v letech 2024–2025 vytvoří fyzické bariéry zabraňující infiltraci.
Zadokumentovaná eskalace sabotážních operací
Zadokumentovaná fakta dokládají prudkou eskalaci ruských hybridních operací proti státům NATO v letech 2023 až 2025. Podle Centra strategických a mezinárodních studií se počet ruských útoků na evropské objekty v letech 2023 až 2024 meziročně téměř ztrojnásobil. V Evropě bylo od roku 2022 zaznamenáno nejméně 110 případů sabotáží nebo fyzických útoků spojených s Ruskem. Naprostá většina těchto útoků připadla na Polsko (20 případů) a Francii (15).
Operace zahrnují sabotáže kritické infrastruktury, násilné činy, kyberútoky a využívání migrace jako politické páky. Tyto akce koordinuje ruská vojenská rozvědka. Kampaň zapojuje kriminální uskupení a provádí online verbování k zapalování objektů, rozesílání zápalných balíčků a vandalství. Cílem je destabilizovat západní země jak hospodářsky, tak politicky.
Zadokumentované incidenty zahrnují útoky na nákladní letadla DHL nebo atentát na generálního ředitele německé zbrojovky Rheinmetall. Počet podezřelých případů ruských sabotáží dosáhl nejméně 44 případů v roce 2024 oproti 13 v roce 2023 nebo 6 v roce 2022. Eskalace se chronologicky kryje s povolením Západu, aby Ukrajina používala rakety dlouhého doletu proti ruským cílům.
Poškození podmořské infrastruktury na Baltu
Poškozování podmořské infrastruktury na Baltském moři představuje obzvlášť závažný projev hybridní agrese. 25. prosince 2024 bylo zaznamenáno poškození podmořských kabelů mezi Estonskem a Finskem, což podnítilo konzultace v rámci NATO. Podobný incident byl ve stejném roce zaznamenán již předtím.
Tyto incidenty zdůrazňují zranitelnost kritické infrastruktury v regionu Baltského moře a nutnost posílit opatření na její ochranu. Dánská zpravodajská služba informuje o trvajícím vyhrocení hybridní války proti státům NATO, což zahrnuje kyberútoky, tajné sabotážní operace a rozsáhlé výpadky provozu GPS signálů.
V lednu 2025 zahájilo NATO operaci Baltic Sentry v reakci na narůstající hrozby pro kritickou infrastrukturu. Summit spojenců na Baltu se konal 14. ledna 2025 pod předsednictvím Generálního tajemníka Marka Rutteho za účasti finského prezidenta Alexandera Stubba a estonského premiéra Kristena Michala. Operace koordinuje akce spojeneckých námořních sil, vybavení k námořnímu pozorování a soukromých sektorů za účelem zajištění reakce v reálném čase na destabilizační akce na Baltském moři.
Koordinaci mezi NATO a Evropskou unií posiluje zřizování pracovních skupin na vysoké úrovni, které si kladou za cíl rozšířil stávající spolupráci na obraně podmořské infrastruktury a kritických systémů.
13. ledna 2021 zveřejnily Ozbrojené síly Švédska na svém youtubovém kanálu sérii videí se společným názvem „Když začne válka“.
Nejistá budoucnost
Šedé pásmo
Budoucí bojiště
Totální obrana
Co má cenu bránit
Přechod k frontové obraně
Vojenská přítomnost NATO v pobaltských zemích prochází významnou transformací: od předsunuté přítomnosti ke konceptu přední linie obrany. Na summitu 2022 v Madridu bylo rozhodnuto navýšit síly až na úroveň brigády tam, kde je to nutné. NATO zřídilo multietnické praporové skupiny v Bulharsku, Estonsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Rumunsku a na Slovensku. Tyto formace tvoří bojeschopné jednotky z více členských států a ukazují společné možnosti aliance.
V červenci 2024 se Lotyšsko stalo prvním státem, který svůj vojenský kontingent povýšil na brigádní úroveň zřízením Multietnické brigády NATO v Lotyšsku. Kanada byla v tomto procesu vůdčí zemí a zavázala se rozšířil praporovou skupinu na plnohodnotnou bitevní brigádu nejpozději v roce 2026. Do této ozbrojené skupiny patří kontingenty z Albánie, Česka, Islandu, Itálie, Černé hory, Severní Makedonie, Polska, Slovenska, Slovinska a Španělska. V květnu 2025 Německo oficiálně zřídilo multietnickou brigádu, jíž šéfuje v Litvě. Do německé brigády patří jednotky z Nizozemska, Norska, Belgie, Česka, Francie, Chorvatska, Lucemburska a Islandu.
Výdaje na obranu v rámci NATO byly v reakci na zhoršení bezpečnostní situace značně navýšeny. V roce 2024 investovali spojenci NATO v Evropě a Kanadě 485 mld. USD do obrany, což oproti roku 2023 představuje nárůst téměř o 20 %. Prognózy nasvědčují dalšímu nárůstu obranných výdajů v průběhu roku 2025. Implementace strategie přední obranné pozice bude vyžadovat neustálé investice v průběhu dalšího desetiletí za účelem dosažení a rozvoje požadovaných kapacit.
Linie obrany Pobaltí je fyzickým posílením pohraniční bezpečnosti mezi pobaltskými zeměmi a Ruskem/Běloruskem. Stavba byla zahájena v Lotyšsku 2. května 2024, v Estonsku v červnu 2025. Litva plánuje práce zahájit koncem léta 2024. Podle lotyšské ministryně zahraničí Baiby Bražeové by mohlo dokončení výstavby obranné linie trvat až deset let. Cílem této infrastruktury je posílit územní obranu a ztížit průnik a rychlý postup do baltského vnitrozemí.
Transformace ukrajinského obranného průmyslu
V letech 2014 až 2024 prošly Ozbrojené síly Ukrajiny komplexní transformací, která podstatně navýšila jejich bojeschopnost a způsobilost čelit moderním hrozbám. V Ukrajině pokračuje vytváření systému branné výchovy harmonizovaného se standardy NATO. Na říjen 2025 je naplánována institucionální kontrola ze strany expertů NATO. Po této kontrole by Ukrajina mohla požádat o certifikaci odborného vojenského vzdělání dle standardů Aliance. Program „Bezpečnostní pomoc a příprava Ukrajiny“ (NATO Security Assistance and Training for Ukraine) vznikl na summitu ve Washingtonu v červenci 2024 a začal fungovat v prosinci téhož roku. V lednu 2025 převzalo NATO velení a dohled nad systémy protivzdušné obrany v Polsku, které brání logistické uzly pro tuto operaci.
Ukrajinský obranný průmysl prochází překotnou modernizací s tím, že výroba zbraní je v rámci země vytyčena jako prioritní zaměření. Vláda plánovala investovat 1,3 mld. USD do vědeckovýzkumné a návrhářské činnosti v obranné sféře v průběhu roku 2024. Výdaje na tuzemskou výrobu zbraní byly ve stejném období odhadovány na cca 10 mld. USD. Turecký výrobce bezpilotních letounů Baykar zahajuje výstavbu provozních kapacit v Ukrajině, což je dokladem mezinárodní důvěry vůči průmyslovému potenciálu této země.
Ukrajinská výroba dronů a mezinárodní podpora
Výroba dronů se stala jednou z nejnápadnějších složek transformace obranného průmyslu Ukrajiny. V roce 2024 byl vyroben nejméně jeden milion dronů, na rok 2025 je pak naplánována výroba 2,5 až 3 milionů kusů. Ministerstvo obrany Ukrajiny plánuje v průběhu roku 2025 nakoupit 4,5 milionu bezpilotních letounů.
Každoměsíční dodávky dronů pro potřeby Ozbrojených sil Ukrajiny meziročně narostly z 20.000 ks na začátku roku 2024 na 200.000 ks, jde tedy o desetinásobný nárůst. Ukrajinské drony tvořily přes 96 % ze všech bezpilotních letounů, které používaly Ozbrojené síly Ukrajiny v roce 2024.
Mezinárodní dronová koalice plánuje uvolnit cca 2,75 mld. eur na podporu Ukrajiny, aby mohla zakoupit další milion dronů do konce roku 2025. Financování počítá jak s nákupem dronů od tuzemských výrobců, což přispěje k rozvoji ukrajinského obranného průmyslu, tak s dodávkami kriticky významných součástek.
Ve druhém pololetí 2024 prezentovala Ukrajina nové dronové rakety typu Paljanycja a Peklo, již v roce 2025 plánuje vyrobit nejméně 30.000 bezpilotních letounů dlouhého doletu. Tyto kroky nasvědčují růstu ambic Kyjeva ve sféře bezpilotních technologií, jakož i posílení role dronů v moderní válce.
Strategické následky pro bezpečnost Evropy
Bezpečnost v regionu Baltského moře je do značné míry závislá na ruské hybridní agresi a klasických vojenských hrozbách. Omezené zeměpisné vzdálenosti v rámci pobaltských zemí představují strategickou výzvu pro obranu, což vyžaduje výkonné brzdění a schopnost rychlé reakce. Poloha Kaliningradu jako ruské exklávy a role Běloruska jako spojence dodávají regionální bezpečnosti na složitosti. Zkušenost s využitím běloruského území jako předmostí k ruské invazi do Ukrajiny v roce 2022 nasvědčuje výhledové možnosti obdobných operací proti pobaltským zemím.
Ozbrojené síly Ukrajiny neustále získávají zkušenosti v rámci probíhajících bojů. Tyto zkušenosti lze využít pro vývoj a přizpůsobení doktrín a operačních konceptů NATO. Patří sem zejména používání bezpilotních systémů, radioelektronického boje, integrované protivzdušné obrany či opatření na potírání hybridní agrese. Schopnost identifikovat, dokumentovat a klást odpor hybridním operacím se vyvíjela déle než deset let praktického používání. Tyto znalosti lze využít k posílení připravenosti a obranyschopnosti členských států NATO, které podobným hrozbám čelí. Spolupráce Ukrajiny s NATO skrze stanovené výcvikové a standardizační programy umožňuje přenášet operační zkušenosti do aliančních doktrín a plánování obrany.
Spojení zkušeností z boje, rostoucí obranné výroby a zavádění standardů NATO pokládá základy značného vojenského potenciálu Ukrajiny. Tento postup vyžaduje další mezinárodní podporu. Úspěšné ukončení současné války je nutnou podmínkou k tomu, aby Ukrajina mohla upevnit kontrolu nad svým územím a zahájit jeho obnovu v podmínkách stabilní bezpečnosti.
Podpora obrany a transformace Ukrajiny je investicí do evropské bezpečnosti, která přesahuje rámec aktuálního konfliktu. Výdaje na včasnou reakci na agresi jsou vždy nižší než výdaje na překonání následků nečinnosti a zdržování.
Ukrajina v alternativním světovém bezpečnostním řádu
Prvních 48 hodin od začátku ozbrojené agrese proti Estonsku, Polsku nebo severským zemím budou kritickým obdobím pro jednotu a autoritu NATO. Chybějící rozhodnost nebo neochota členských států plnit své závazky z článku 5 by mohla vyvolat potřebu vytvořit dočasnou koalici ochotných a zahájit počáteční vojenskou obranu. V tomto scénáři vystupuje Ukrajina jako klíčový hráč a hybná síla díky svým zkušenostem z bojů.
Ukrajinské speciální jednotky používají drony a rakety, čímž zvyšují efektivitu boje a zároveň zkracují dobu potřebnou k reakci na útok. Síly NATO operují s omezenou svobodou manévrování kvůli zdlouhavým konzultačním a rozhodovacím postupům. Možné opuštění role hlavního garanta euroatlantického bezpečnostního řádu ze strany USA skýtá Ukrajině důvod k převzetí této role.
Změna rolí vyžaduje zajištění vytrvalosti Ukrajiny prostřednictvím dlouhodobé finanční a hmotné podpory ze strany států, které usilují o obranu svého území před agresí. Alternativní bezpečnostní řád dále předpokládá ověření vojenských kapacit a potvrzení politické vůle všech zúčastněných.
Tento článek zpracoval R. Tavan
Překlad: Svatoslav Ščyhol