Dne 21. května 2019 nově jmenovaný vedoucí kanceláře prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského Andrij Bohdan ve vysílání televize 112-Ukrajina připustil, že by se zanedlouho mohlo konat referendum o mírových dohodách s Ruskem.
Toto prohlášení vzbudilo v ukrajinské společnosti značně negativní odezvu. Vojáci, příbuzní padlých ve válce, dobrovolníci, politici a občanští aktivisté se veřejně vyjádřili proti manipulování s tématem míru a zahrávání si s agresorem. Ruská federace totiž veškeré smlouvy a mírové dohody opakovaně porušovala.
Zároveň 23. května dobrovolníci a příbuzní padlých uspořádali před budovou úřadu prezidenta poklidný protest proti „referendu“ o uzavření míru s agresorským státem.
Pětice zástupců demonstrantů byla pozvána na úřad k debatě o jejich výhradách. Při tomto setkání se nově zvolený prezident nejdříve snažil prosazovat údajnou potřebu jednat s Ruskem, nakonec však ujistil, že výsledky tohoto referenda nebudou závazné s tím, že by se mělo jednat jen o průzkum za účelem zjištění názoru lidu. (I když pro zjištění nálad obyvatelstva by plně postačilo objednat levnější sociologický průzkum, navíc vzhledem k tomu, že ukrajinští sociologové prokázali slušnou odbornost v rámci nedávné volební kampaně – pozn. red.).
Video z protestů a diskuze o výsledcích setkání aktivistů s prezidentem účastníci akce sdíleli na Facebooku.
Podobné protesty a akce před úřadem prezidenta trvají i dnes, 24. května.
23. května skupina poslanců, osobností veřejného života, aktivistů a dobrovolníků pobouřených prohlášením šéfa prezidentské kanceláře Andrije Bohdana podepsala společné prohlášení veřejně vyzývající nově zvoleného prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského, aby dal najevo konkrétní stanovisko vůči Ruské federaci jako agresorskému státu, které hodlá prosazovat. Text tohoto společného prohlášení a seznam jeho signatářů zveřejnila na své facebookové stránce nezařazená poslankyně a právnička Viktorija Ptašnyková.
Celkovou situaci kolem prohlášení o referendu pro redakci mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm dále okomentoval nucený přestěhovalec z Krymu, spoluautor průvodců Donbas v plamenech a Krym za oponou, politolog Maksym Majorov.
„Nejnepříjemnější na naší situaci je celkově dominující zlehčování, která často přechází v posmívání se upozorněním na vnější hrozbu. Hláška „jinak zaútočí Putin?“, jejímž posláním je zasít pochybnosti, byla doplněna o konstataci „nepřítel není v Kremlu“ a odnedávna také dotažena do podoby plánu řešení problému: „stačí jen přestat střílet“. Mnoha apologetům dnešní hlavy státu tato hesla imponují, zatímco proukrajinské křídlo Zelenského příznivců si jich raději nechce všímat.
Tento stav zlehčování dobře znám ještě z předválečného Sevastopolu, kde místní Strana regionů soutěžila s Ruským blokem o pověst nejvíce proruské politické síly. Celkově to bylo vnímáno jako technologie: hra na místní nálady bez jakýchkoli skutečných rizik navádění k proruské vzpouře. Mnoho údajně proukrajinských lidí tehdy pracovalo pro režim, jehož proruskou rétoriku ledabyle odbývalo: nesmíme se prý chytat za slovíčka, tak to musí být. To velice připomíná postoj dnešních příznivců současné hlavy státu.
Nyní veřejně zazněl nápad uspořádat referendum o míru s RF. I kdyby, jak tvrdí prezident, měl takto zásadní výraz označovat pouhý průzkum veřejného mínění, očekávaný výsledek by se stejně stal silným politickým trumfem pro stranu kapitulace. Proč očekávaný? Protože národu přece jen stále nedochází, že jde o existenční konflikt, nikoli o jakýsi „ukrajinský Vietnam“ někde na pokraji světa, kam vláda bůhvíproč posílá naše chlapce na smrt.
Nebo také lze slyšet protiotázku: jak můžeme tento problém vyřešit jinak než jednáním? Vojenské řešení to přece nemá! A protože vlastního maximálního programu (tedy vítězství) dosáhnout nemůžeme, zbývá jen kompromis. O tom, jak může podobný kompromis vypadat, jsem před časem už psal; mělo to groteskní formu, postupem času však tento text jen nabývá na vážnosti. Když, jak veřejně zaznělo, z naší strany nejde o územní ústupky, o jaké ústupky tedy jde? Dejme tomu, že dáme-li před závorku Krym (jedna menší výjimka z našeho zásadního postoje), je kompromis s podmínkou reintegrace Donbasu skutečně možný. Nemuselo by to ovšem dopadnout tak, že se „lidové republiky“ připojí k Ukrajině, ale naopak Ukrajina k „lidovým republikám“. Nebo jako varianta k nějakému integračnímu projektu s RF. O tom lze smlouvat.
Předchozí administrativa uplatňovala jinou strategii: válku na vytrvalost. Pro Ukrajinu to samozřejmě bylo možné jen za předpokladu podpory ze strany mezinárodní koalice. Proto frontová linie prakticky ustrnula, zatímco hlavní střet probíhal na frontách diplomatických. Představa o vítězství vypadala nějak takto: za X let Rusko stáhne svou armádu z Krymu a Donbasu výměnou za dodávku zásilky „Bushových stehýnek“ do Voroněže a Novosibirsku a trochu moderního vybavení do Samary. Nebo že by po zhroucení putinismu chtělo demokratické Rusko ukázat světu široké vstřícné gesto (tato varianta působí méně pravděpodobně).
Zní to fantasticky? Pro mne vůbec ne. Ba ještě víc: způsobit Mordoru těžkou škodu je pro Ukrajinu jediná varianta, jak tuto válku neprohrát. Abychom dosáhli jistého klidu a harmonie, musíme správně definovat cíl našeho boje. Tím není zastavení palby ani navrácení území. To jsou jen následky. Cílem je dosáhnout stavu, kdy Mordor nebude fyzicky ani psychologicky schopen aktivního zahraničně politického postupu vůči Ukrajině. Alespoň tak na dvacet let. Jak to konkrétně proběhne – zde jsou možné varianty, a to nejen spoléhání na mezinárodní sankce. Předchozí administrativa jednak něco v tomto směru dělala sama, jednak nebránila iniciativám nestátních hráčů.
Pokud jde o administrativu současnou, existují velké pochybnosti ohledně její vůle a schopnosti klást vlastní odpor, stejně tak obavy, že bude bránit nestátním hráčům vést svůj boj. Někteří z těchto nestátních hráčů se již veřejně vyjádřili, že bojovat bez zázemí (tedy zaručené loajality státu) nepokládají za možné.
Právě tento pocit ztráty zázemí a mentální připravenost vlády na kapitulaci mě na nové Ukrajině zneklidňuje nejvíc. Nebýt existenčního ohrožení ze strany Mordoru, mohli bychom Zelenského týmu mnoho přešlapů odpustit. Jsem přesvědčen, že vnitřní napětí a úroveň agresivity ve společnosti by byly výrazně nižší. Jednou v době míru, v postruské realitě nebude až tak důležité, jakého prezidenta si Ukrajinci zvolí. Zda budou chtít Holobrádka, nebo Věrku Serďučku, půjde o problém spíše estetického vkusu voličů, nikoli národní bezpečnosti Ukrajiny“.
Dalším projevem negativního postoje veřejnosti vůči prohlášení o „referendu“, které zaznělo z úst šéfa prezidentské kanceláře Andrije Bohdana, se stala petice č. 22/053360-ep za odstoupení Volodymyra Zelenského založená na oficiálním portálu elektronických petic internetového zastoupení prezidenta Ukrajiny dne 22. května 2019. Během 24 hodin překonala počet 25.000 podpisů nutný k jejímu projednání. Ke dni 24. května již měla petice přes 48.000 podpisů. Do oficiálního skončení hlasování zbývá 90 dnů, i počet hlasů stále roste.
Andrij Bohdan se vyjádřil, že kancelář prezidenta považuje tuto iniciativu za žert, prezidenta přece nelze odvolat žádnou peticí. Takto zlehčující odpověď opět pobouřila veřejnost. K prezidentské kanceláři přišly další skupiny aktivistů s plakáty: My považujeme za žert vás.
Fotozpráva z akce na webu Liga.net
Na webu elektronických petic se mezitím objevila nová s číslem 22/053772-ep požadující odvolání Andrije Bohdana z funkce vedoucího kanceláře prezidenta Ukrajiny, vedle skandálních komentářů totiž má další nevyřešený problém: podléhá lustraci na základě zákona Ukrajiny „O očištění veřejné moci“.
Mezinárodní dobrovolnická komunita InformNapalm se solidarizuje s hodnocením aktivistů a se společnými prohlášeními zástupců občanské společnosti a občanských sdružení k prvním politickým krokům prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského, pečlivě sleduje vývoj událostí a veřejné kroky nově zvolené ukrajinské administrativy.
Dovolíme si připomenout, že InformNapalm má největší veřejně přístupnou databázi na světě shromažďující předmětně zaměřené studie a vyšetřování případů ruské válečné agrese na Donbasu a operace záboru ukrajinského Krymu. Fakta z této databáze Ukrajina aktivně používána v soudních řízeních proti Rusku. Doporučujeme nově jmenovaným poradcům a vysokým úředníkům z prezidentské kanceláře, aby tento materiál pečlivě prostudovali, než začnou vydávat zásadní prohlášení o „smiřování s agresorem“.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Přihlaste se k odběru novinek na stránce InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.
Překlad: Svatoslav Ščyhol