Imperiální rusofobové

Vladimir Putin se nechal slyšet, že Rusko naráží na „bezostyšné snahy o zúžení prostoru pro ruštinu ve světě“. Ze všeho obvinil „zavilé rusofoby“ a státní politiku některých zemí. Slíbil proti tomu bojovat.

Ruský prezident zůstává v zajetí své minulosti. V jejímž rámci je obvyklé, že se jakékoli problémy nezdůvodňují pochybením, ale úklady nepřátel. Proti úkladům totiž stačí vyhlásit boj, zatímco pochybení je nutno nejprve uznat.

Ruskému prezidentovi nikdo nevysvětlil důvody obliby angličtiny. Nikdo mu neřekl, že ovládání tohoto jazyka činí z člověka součást „anglického světa“. Po učebnicích nepřicházejí expediční sbory. Angličtina si nenárokuje identitu: Francouz, který se ji naučí, zůstane i nadále Francouzem a Číňan zase Číňanem. Proto nikoho na světě nenapadne vnímat tento jazyk jako ohrožení.

Kreml prodává ruštinu jako zboží v balíčku

Ruština se však podobnou politickou neutralitou pochlubit nemůže. Dnešní Kreml ji prodává jako součást balíčku zboží. Tento balíček zahrnuje také loajalitu vůči impériu, solidaritu s ruským výkladem dějin a latentní protizápaďáctví. A pokud jde o sousedy Ruska, zde je ruština dodávána jako záminka pro invazi: jakýkoli mluvčí je prohlášen za ruské vlastnictví, které Moskva musí bránit.

Stráž před ukrajinským Ústavním soudem, který tehdy posuzoval ústavnost “jazykového zákona Kivalova-Kolesničenka. Kyjev, 17. listopad 2016. (V konečném důsledku ÚS v únoru 2018 tzv. zákon Kivalova-Kolesničenka zrušil)

Rusko dokázalo udělat ze zahraničních „ruských škol“ továrny na „ruské lidi“, kteří musí být v opozici vůči svému státu, jeho dějinám a jazyku. Kreml je nejdříve zažene do jazykového ghetta a odřízne jim cesty k integraci do společnosti, pak je používá jako páku pro nátlak a vydírání. Něco, z čeho se mohl stát nástroj „měkké síly“, Moskva raději využívá jako záminku k uplatnění síly hrubé.

Miluj také Sovětský svaz, patriarchu Kirilla a Jednotné Rusko

Angličtina je jazykem vědy a obchodu, cestování a komunikace. Lidé se ji učí, aby získali poukaz k životu. Zatímco z ruštiny dokázalo Rusko udělat zbraň. Nemůžeme se tedy divit, že se sousední země snaží chránit ne tolik před jazykem samotným, ale spíše před tím vším, co se Rusko snaží dodávat společně s ním v rámci „balíčkové nabídky“.

S tím, že tento osud potkal nejen jazyk. Dnešní Rusko se snaží srovnat do latě všechny klasiky bez výjimky. Chceme-li prý obdivovat Čechova nebo Dostojevského, musíme se také radovat z Krymu, Donbasu a vážit si „duchovních základů“. Toužíme-li obdivovat Gagarina a Mendělejeva, zvykejme se klanět cihlovým stěnám Kremlu a těm, co odpočívají uvnitř. Kdo miluje Stanislavského a Mejercholda, nechť miluje také Sovětský svaz, patriarchu Kirilla a Jednotné Rusko.

Stráž před ukrajinským Ústavním soudem, který tehdy posuzoval ústavnost “jazykového zákona Kivalova-Kolesničenka. Kyjev, 26. leden 2017

Kremlu se vlastním přičiněním povedlo naplnit kulturní odkaz své země archaičnem, tmářstvím a šovinismem. Prohlásil za pátou kolonu všechny, kdo s tím nesouhlasí. A dnes se tváří uraženě, kdy se sousední země snaží toto meníčko nekupovat.

Vladimir Putin má naprostou pravdu. Prostor pro ruštinu se zužuje kvůli vědomé státní politice některých zemí.

Třeba Ruska.

Autor: Pavlo Kazarin, komentátor Krym.Realii
Zdroj: Rádio Svoboda, 24. 11. 2019
Překlad: Svatoslav Ščyhol