Redakce InformNapalmu přináší příspěvek o počátečních znacích následné ruské agrese na postsovětském prostoru, které se pravidelně objevují v informačním poli. Podle jejich výskytu můžeme mít důvodně za to, že Kreml chystá zvláštní operace s cílem obsadit některé území nebo udělat z něj nárazníkové šedé pásmo. Tuto publikaci zpracoval litevský etnokonfliktolog Imantas Melianas.

Než přejdeme k aktualitám, dovolme si menší odbočku do nepříliš vzdálené minulosti.

Jak jistě víme, putinovská klika se snažila (a snaží dodnes) zdůvodnit svou agresi proti Ukrajině a odtržení části ukrajinského území, které ji provázelo, tím, že ve dnech 22. až 23. února 2014 jakási „kyjevská chunta“ svrhla legitimního prezidenta Viktora Janukovyče a takto uzurpovala celou veřejnou moc v této zemi, údajně předtím bratrské. S tím, že jako důvod ke „svržení“ Janukovyče posloužilo odmítnutí z jeho strany (o němž se veřejnost dozvěděla 21. listopadu 2013) podepsat plánovanou asociační dohodu s Evropskou unií, což způsobilo Euromaidan, rozsáhlou konfrontaci mezi občanskými aktivisty a proruskými ukrajinskými úřady, která nakonec vyústila v Revoluci důstojnosti.

V tom máme jasno. A nyní prosím věnujme pozornost mapě z dílny „svobodného umělce“ (neboli „alternativního historika“) s přezdívkou Schrodinger – Exdicium uveřejněné v online galerii DeviantArt, kterou autor pojmenoval jak jinak než Budoucí mapa Novoruska v roce 2013. Mnoho věcí (téměř vše) na této mapě jsou nám dobře povědomé: hranice v Kremlu vymyšleného Novoruska (než si tento výmysl zlámal zuby o ukrajinské brnění), počet naplánovaných „lidových republik“, dokonce i zbarvení jejich vlajek. Udivuje jen jedno, a sice dar předvídavosti, který „svobodnému umělci“ Schrodingerovi – Excidiovi (jenž je podle krycího příběhu obyvatelem Krymu, což ovšem není zdaleka jisté) nadělil neznámo kdo (zcela jistě však ne Bůh). První komentáře u této záludné mapy jsou totiž datovány již 3. září 2013, kdy do Kremlem nadiktovaného odmítnutí podepsat dohodu s Evropskou unií a začátku Majdanu zbývalo necelých 80 dní a do chvíle, kdy se na Krymu objevili „zelení mužíčkové“ a de facto začala ruská agrese, 170 dní.

Mapa „Novoruska“ zpracovaná a nahraná na síti půlroku před začátkem ruské agrese proti Ukrajině. Zdroj Deviantart.

Mapy však nejsou plísně, samy od sebe (ani na DeviantArtu) se neobjeví. Nejprve se někdo musel rozhodnout, že zorganizuje tento vhoz, schválí zakreslené v mapě informace, „vymyslí“ vlajky, nakonec nakreslí i mapu samotnou, toto vše vyžaduje nějaký čas.

Zavčas přichystané vlajky „lidových republik“ na jihovýchodě Ukrajiny (1–8), „Novoruské federace“ (9) a „Karpatské Rusi“ (10) https://arcktick.livejournal.com/17052.html (1–8) https://ru.wikipedia.org/wiki/Флаг_Новороссии (9) https://regnum.ru/news/innovatio/2438914.html (10).

Zajímavé je, že po vzniku prvních „lidových republik“ na jihovýchodě Ukrajiny byly stejné vlajky „vytvořeny“ znovu. Dne 13. dubna 2014 další záhadný „svobodný umělec“ s přezdívkou Arcktick informoval čtenáře své stránky na platformě LiveJournal, že „obdržel návrh (od koho? – I. M.), aby zpracoval republikové vlajky pro každou z oblastí Novoruska“, a hned z fleku vydal ukázky pro již zmíněných osm iredentistických novotvarů. Později byly všechny použity na stránkách příslušných „lidových republik“ na ruské sociální síti VKontaktě (a nejen zde).

Schrodinger-Excidium však „vytušil“ vlajky nejen osmi „lidových republik“ na ukrajinském jihovýchodě. Stejně tak už tehdy přesně věděl, jak bude vypadat budoucí vlajka „Novoruska“ (pozměněná vlajka ruského námořnictva), která se začala takto používat teprve od 31. května 2014 (zde jeho předvídavost dosáhla předstihu až 270 dní (!). Vysvětlivky k mapě také obsahovaly proroctví, že „v listopadu až prosinci 2013 by se na mapě světa s velkou pravděpodobností mohly objevit nové státy: Novoruská federace, Krymská republika („jepičí stát“? – I. M.) a Karpatská Rus“, a pak na dalším panelu: „V listopadu nebo prosinci 2013 v důsledku rozsáhlého národně osvobozeneckého povstání (to jako mají být Girkin, Borodaj a spol.? – I. M.) a demokratického projevu vůle lidu v jihovýchodních regionech Ukrajiny a na Zakarpatí vzniknou na území Ukrajinské republiky nové státy: Novoruská federativní republika (NFR) a Republika Karpatská Rus, část karpatských vesnic se pak připojí k Maďarské republice“.

Nabízí se logická otázka: proč vlastně dochází k těmto záměrným únikům zdánlivě utajovaných informací (nešlo přece zdaleka o jediný příklad)? Upozornil bych na to, že souběžně s podobným „neoficiálním“ vyzrazením skutečných plánů Kremlu se na stejných webech zpravidla objevuje velké množství navenek podobných fake news, což otupuje veřejnou pozornost. O to víc tomu přeje skutečnost, že podobné příspěvky bývají často zveřejňovány na mediálních plochách nejrůznějších „alternativních historiků“ nebo „svobodných umělců“, popř. na „nezávislých“ stránkách sociálních sítí, což od počátku nalaďuje čtenáře tak, že nic z toho přece není „seriózní“. Neměli bychom zanedbávat ani možný signální účel podobných zpráv, stejně tak skutečnost, že v budoucnu to umožní kremelské sebrance se cynicky šklebit: „Proč se divíte? Jakápak ruka Moskvy? O tom národně osvobozeneckém boji v regionu X už přece půlroku na rovinu psal snad každý, kdo chtěl“.

Zkrátka je tato mapa každopádně dalším důkazem, že Kreml chystal invazi na Ukrajinu minimálně půlroku před nechvalně známými událostmi na Krymu a Donbasu, s tím, že podobných výtvorů „svobodných umělců“ a „alternativních historiků“ existuje velká spousta. Před časem jsem už napsal, že občas vzniká dojem, že se tito „alternativní historici“ zúčastňují tajných porad u Putina stejně často jako generálové z Generálního štábu. Proto je na čase začít důkladně pracovat na jejich identifikaci a na zjišťování mechanismu interakce mezi putinovskou administrativou, „alternativními umělci/svobodnými historiky“ a tvůrci průmyslu na podporu separatistických nálad na sociálních sítích, úplně stejnou čertovinu přece pozorujeme na celém postsovětském prostoru od Estonska až po Tádžikistán.

Zde máme nejnovější ukázku. Krátce před Novým rokem, 19. prosince 2018 se na internetu objevila nová stránka s názvem Svazový stát Ruska a Běloruska (SSRB), takříkajíc na palčivé téma. Stalo se to ve stejný den, kdy Vladimir Putin podepsal nařízení ohledně vojenské doktríny Svazového státu (faksimile tohoto dokumentu je k vidění na téže stránce). Tato stránka zatím není moc aktivní: během prvního měsíce provozu zaznamenala necelé dvě stovky návštěv. Je celkem jasné, že jejím hlavním účelem je uspíšit likvidaci běloruské státnosti, avšak nejen to. Komentátoři si již přece všimli, že na „svazovém státu“ má Putin bytostný zájem, protože by mu to zaručilo ještě pár dalších funkčních období v prezidentském křesle.

Imperialistické choutky putinovské sebranky se však neomezují jen na běloruské území, což je vidět z textů zveřejňovaných na „SSRB“. Anonymní autor jednoho z nich, opatřeného titulkem O mírových jednotkách Svazového státu. Náhorní Karabach (24. 12. 2018), hned v úvodu prohlašuje, že „nejdůležitějším úsekem, na němž by měl zapracovat uvažovaný mírový kontingent Svazového státu, je karabašský konflikt“. Čtenáři, který se nevyzná v geopolitických detailech, se vysvětluje, že snahami „svazových mírotvorců“ bude přes Arménii a Ázerbájdžán otevřena významná obchodní dopravní cesta z území Svazového státu přímo do Turecka, Íránu a výhledově i do Perského zálivu“. Názory samotného Turecka, Íránu a zemí kolem Perského zálivu (o Arménii s Ázerbájdžánem nemluvě) „svazové“ stratégy podle všeho zajímají ze všeho nejméně.

Úvodník facebookové stránky „Svazový stát Ruska a Běloruska“ s uveřejněným Putinovým nařízením o vojenské doktríně Svazového státu.

Co je však velmi zajímá (a podle textu také budoucí „svazové“ mírotvorce), jsou „nepříjemnosti pro turisty z třetích zemí, kterým v případě vstupu do Karabachu od Arménie hrozí obrovská pokuta nebo vězení, pokud se dostanou do Ázerbájdžánu a jeho orgány činné v trestním řízení se o tom dozvědí“. Soucitní „svazoví“ stratégové rozhodli, že „Ázerbájdžánu bude navrženo ukázat humanistické gesto a zastavit stíhání osob, které navštívily Karabach z Arménie. Jsou-li v této zemi osoby, které byly za tento čin zadrženy, zatčeny nebo odsouzeny, musí být neprodleně amnestovány a propuštěny“. Pokud jsem pochopil správně, v opačném případě by mohli „svazoví mírotvorci“ použít i sílu.

„Svazové“ stratégy také trápí problémy uprchlíků z tohoto regionu, a to velmi zajímavým způsobem. Anonymní stratég, autor textu, připomíná, že tu nejde jen (a zdaleka nejen) o Ázerbájdžánce, ale také o Kurdy, kteří území Náhorního Karabachu opustili již (sic!) začátkem 20. století a dnes žijí v Ruské federaci a některých dalších republikách bývalého SSSR. „Jen v Rusku počet Kurdů k dnešnímu dni dosahuje 250.000 osob“, posteskne si stratég a hned vyvodí, že „navrácení byť části těchto uprchlíků by přineslo do Karabachu investice a rozvoj“.

Hele, fanoušci „Velké Arménie“! Doufali jste, že vám 366. pluk pomáhal při masakru v Xocalı, aby toto ázerbájdžánské území „vyklidil“ pro Armény? Kdepak, vážení: „svazoví mírotvorci“ tu chtějí zřídit něco jako „ruský Kurdistán“, jakýsi amortizér mezi nesmiřitelnými sousedy.

Vědomi si toho, že místní obyvatelstvo by mohlo na tyto výhledové etnodemografické perverze reagovat různě, „stratég“ konstatuje, že „podle toho můžeme pochopit, že mírový kontingent Svazového státu bude mít před sebou úkoly vskutku globální. Nepůjde jen o vyslání a rozmístění skupiny mírových jednotek. Máme před sebou de facto armádní operaci“. V překladu do lidské řeči tedy válku.

Ilustrace na „SSRB“ k textu „O mírových jednotkách Svazového státu. Náhorní Karabach“.

Mezi konkrétními úkoly „svazových mírotvorců“ se uvádí „odblokování hranic mezi Arménií a Ázerbájdžánem a uvolnění nákladní dopravy“. Vysvětluje se, že nepůjde o pouhý tranzit nákladů Ázerbájdžán – Arménie – Turecko, ale o seřazování organizovaných konvojů, které se budou pohybovat striktně za denního světla, a to s použitím vysoce technologických průzkumných a zabezpečovacích prostředků“. Dalším úkolem je demilitarizace regionu. Předpokládá se, že „stanoviště mírových sborů převezmou kontrolu nad bezpečnostním pásmem mezi Arménií a ázerbájdžánskou Nachičevanskou autonomní republikou, územím Náhorního Karabachu a pásmem podél arménsko-ázerbájdžánských hranic, z nějž bude nutno stáhnout těžké zbrojní systémy arménské a ázerbájdžánské armády“. V překladu to znamená, že se z Karabachu a okolního území stane zóna „svazové“ okupace (opět „ruský Kurdistán“?). Je pravda, že další odstavec textu upřesňuje: „na území Náhorního Karabachu bude po karanténní období 10 let vyhlášena zvláštní zóna působení mírového kontingentu podléhající společné správě velitele mírového sboru, stávajících úřadů NKR a zástupců vracejících se uprchlíků (Kurdů? – I. M.). Teprve po vyřešení těchto a dalších otázek by se mělo rozhodnout, co s Náhorním Karabachem dál“. A žádné slovo o tom, že podle mezinárodního práva by mělo být toto území navráceno Ázerbájdžánu bez jakýchkoli výhrad…

Aby Arménie ani Ázerbájdžán neměly žádné iluze ohledně zbytků respektování jejich svrchovanosti mírovými jednotkami Svazového státu, text speciálně uvádí, že „veškeré zločiny spáchané z národnostních pohnutek by se měly jak v přípravném, tak v soudním řízení řešit na území Svazového státu v zájmu zajištění nestrannosti soudu. Výkon trestu se navrhuje také v nápravných zařízeních na území Svazového státu kvůli bezpečnosti odsouzených“.

„Svazoví mírotvorci“ budou také hlídat, aby byly „naplněny projekty integrace Ázerbájdžánu s Euroasijskou unií“. Jak vidíme, názor samotných Ázerbájdžánců na vhodnost podobné integrace nikoho nezajímá.

Kde je Bělorusko a kde Karabach, a proč by tu měli umírat běloruští vojáci? Na tuto otázku je možná jediná odpověď: pod zástěrkou Svazového státu Ruska a Běloruska zamýšlí fašistický režim v Kremlu další dobytí Kavkazu. A ostatně nejen Kavkazu.

Ilustrace k uveřejněnému na „SSRB“ textu „Vilnius: srdce Běloruska v litevském zajetí“.

O tři týdny později se na již zmíněném „SSRB“ objevil další programový dokument budoucího Svazového státu: „Vilna (Vilnius): srdce Běloruska v litevském zajetí“. Text zdobí srdcervoucí obrázek, jak beztvaří fašisté drží ve svých vychrtlých a kostnatých pařátech slovanské dítko Vilnu, které se přes hranice natahuje k své matce Bělorusku (nebo snad přece jen matce Svazovému státu?).

Nemá smysl převypravovat text, jehož celou podstatu lze shrnout ve dvou větách: „Srdce Běloruska je uzamčeno v litevském žaláři“ a „Vilna nese zkomolený název, ulice mají cizí názvy a zní v nich cizí řeč“. A pak nějaký anonymní „svazový stratég“ pokládá čtenářům otázku: „Myslíte, že by bylo spravedlivé, kdyby se litevské úřady rozhodly vrátit Vilnu (Vilnius) a Vilenskou oblast Svazovému státu Ruska a Běloruska?“ (i když na začátku textu byla tato otázka formulována přece jen jednodušeji, aby autoři nemuseli házet zodpovědnost za tak závažné rozhodnutí na litevské úřady: „Měl by Svazový stát Ruska a Běloruska vznést vůči Litvě územní nároky?“). A opět překlad tohoto všeho do lidské řeči: „Samotnému Rusku je ten váš všivý Vilnius na hovno, je tu jen mladší bratr, který si vzpomněl (vymyslel?) na starou křivdu a žádá staršího, aby v tom udělal pořádek“.

Se zahraničněpolitickým směřováním budoucího Svazového státu máme tedy víceméně jasno, i když se „svazoví stratégové“ pitvoří a snaží se mlžit: „Naše komunita sdružuje aktivní občany Ruské federace a Běloruské republiky, kteří účinně odstraňují překážky stojící v cestě integraci. Plně sdílíme historickou volbu našeho společného jediného národa s úmyslem vytvořit silný stát. Tato stránka není oficiálním informačním portálem Svazového státu Ruska a Běloruska, názory na různé věci prezentované v rámci komunity se tedy mohou lišit od oficiálního stanoviska nejvyšších představitelů RF, BR a Svazového státu“. Ale no tak…

Těm, kteří stále zastávají názor, že kreativita podobných anonymních aktivistů a alternativních historiků si nezaslouží jejich vzácnou pozornost, bych rád na závěr nabídl toto podobenství od izraelské básnířky Alisy Jagubcové.

„…Někdejší vězni z koncentráků v Izraeli měli setkání se zdejšími školáky a vyprávěli jim o Holocaustu. Je to něco podobného jako u nás setkání s veterány.

Něco jim řeknou, pak učitel školáky vyzve, aby povstali a, zeptá se jich, jaké ponaučení z toho vyvodili. Ti celkem šikovně odpovídají, že musíme mít úctu k lidem, kteří prošli podobnými útrapy, musíme si vážit míru na zemi apod.

Šedovlasá stařenka, která přežila buď to Osvětim, nebo Majdanek, zdvořile přikyvovala, pak se hořce usmála a řekla, že toto vše je samozřejmě správné, hlavní ponaučení je však někde úplně jinde.

Řekla: ZAPAMATUJTE SI NAVŽDY, že kdyby kdokoli a kdykoli slíbil, že vás zabije, MUSÍTE TO BRÁT VÁŽNĚ. Nezlehčujte to jako my tehdy před Holocaustem, že to říkají jen kvůli politice, jinak to jsou normální a slušní lidé. Až přejdou od slov k činům, BUDE UŽ POZDĚ. Věřte těm, kteří slibují, že vás zabijí. A když máte sílu, chopte se zbraní a zabijte je jako první, abyste ochránili sebe a své rodiny, když ji nemáte, popadněte děti a vše, co poberete, a utíkejte pryč, jen se nevymlouvejte, že říkají sice špatné věci, ale myslí to dobře.“

Imantas Melianas speciálně pro InformNapalm.
V případě použití informací je nutno uvést odkaz na zdroj
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0) Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli. Přihlaste se k odběru novinek na stránce InformNapalm Česko na Facebooku.

Překlad: Svatoslav Ščyhol