Již šestkrát Ukrajinci volili prezidenta. Úřad hlavy ukrajinského státu zastávalo celkem pět politiků. Pouze jednomu z nich se podařilo dosáhnout znovuzvolení, a sice Leonidu Kučmovi. Jeden z prezidentů o svůj úřad přišel po předčasných prezidentských volbách, šlo o Leonida Kravčuka. Další předčasné prezidentské volby musely být vypsány z důvodu útěku Viktora Janukovyče.

Rádio Svoboda připomíná, kdy, za jakých politických podmínek a s jakým výsledkem probíhaly volby prezidentů samostatné Ukrajiny.

1991

První volba prezidenta Ukrajiny se konala 1. prosince 1991.

Zvolen byl Leonid Kravčuk.

Kandidovalo šest osob: Vjačeslav Čornovil za Lidové hnutí Ukrajiny, Levko Lukjanenko za Republikánskou stranu Ukrajiny, Leopold Taburjanskyj za Lidovou stranu Ukrajiny, tři kandidáti se navrhli sami: Leonid Kravčuk, Volodymyr Hryňov a Ihor Juchnovskyj.

63,65 procent hlasů hned v prvním kole získal tehdejší předseda Nejvyšší rady Ukrajiny Leonid Kravčuk. Druhé kolo tedy nebylo nutné.

23,27 procent hlasů (druhý nejvyšší počet) získal poslanec Nejvyšší rady a předseda Lvovského oblastního zastupitelstva Vjačeslav Čornovil.

Leonid Kravčuk získal největší počet hlasů ve všech regionech s výjimkou Lvovské, Ivanofrankivské a Ternopilské oblasti, kde zvítězil Vjačeslav Čornovil.

Ve stejný den s volbou prezidenta se konalo celostátní referendum na potvrzení Aktu vyhlášení samostatnosti Ukrajiny. Položenou otázku zodpovědělo kladně přes 90 % občanů, kteří se hlasování zúčastnili.

1994

Druhá volba prezidenta Ukrajiny se konala v roce 1994 (první kolo 26. června, druhé kolo 10. července).

Zvolen byl Leonid Kučma.

V září 1993 parlament odhlasoval uspořádání referenda o vyslovení nedůvěry prezidentovi a parlamentu. V lednu 1994 však Nejvyšší rada přece jen dosáhla kompromisu s hlavou státu a vypsala předčasné parlamentní a prezidentské volby.

Většina kandidátů se do těchto voleb navrhla sama, a sice Leonid Kravčuk, Leonid Kučma, Ivan Pljušč, Volodymyr Lanovyj, Valerij Babyč a Petro Talančuk, kandidoval také Oleksandr Moroz za Socialistickou stranu Ukrajiny.

V prvním kole:

38,36 procent hlasů získal dosavadní prezident Leonid Kravčuk,

31,17 procent hlasů dali voliči expremiérovi Leonidu Kučmovi.

V druhém kole se hlasy voličů přerozdělily takto:

52,2 procent za Leonida Kučmu,

45,1 procent za Leonida Kravčuka.

Prezidentské volby z roku 1994 byly první, jejichž výsledky naznačily počínající štěpení země podle volebních preferencí na pomyslný „východ“ a „západ“. Leonida Kučmu totiž tehdy podpořily převážně východní regiony, zatímco Leonida Kravčuka ty západní.

1999

Třetí volba prezidenta Ukrajiny se konala v roce 1999 (první kolo 31. října, druhé kolo 14. listopadu).

Zvolen byl Leonid Kučma na druhé funkční období.

Dne 25. března 1999 tragicky zemřel lídr Lidového hnutí Ukrajiny a potenciální kandidát Vjačeslav Čornovil.

V létě 1999 předseda Nejvyšší rady Ukrajiny Oleksandr Tkačenko, bývalý předseda Nejvyšší rady Oleksandr Moroz, bývalý předseda vlády Jevhen Marčuk a starosta Čerkas Volodymyr Olijnyk po schůzce v Kanivě oznámili vznik politické koalice, tzv. „kanivské čtveřice“. Tito opoziční politici měli v úmyslu navrhnout jediného kandidáta. Ke „kanivské čtveřici“ se však nikdo další nepřipojil, proto se tento záměr nepodařilo uskutečnit. Krátce před volbami se Oleksandr Tkačenko své kandidatury vzdal ve prospěch předsedy Komunistické strany Petra Symonenka a Volodymyr Olijnyk se vzdal kandidatury ve prospěch Jevhena Marčuka.

Vybíralo se nakonec z těchto kandidátů: Petro Symonenko za Komunistickou stranu Ukrajiny, Oleksandr Moroz za Socialistickou stranu Ukrajiny, Natalija Vitrenková za Pokrokovou socialistickou stranu Ukrajiny, Hennadij Udovenko za Lidové hnutí Ukrajiny, Vasyl Onopenko za Sociálně demokratickou stranu Ukrajiny (sjednocenou), Jurij Karmazin za Stranu obránců vlasti, Oleksandr Ržavskyj za Jedinou rodinu, Vitalij Kononov za Stranu zelených Ukrajiny, Oleksandr Bazyljuk za Slovanskou stranu, Mykola Haber za Vlasteneckou stranu Ukrajiny; sami se navrhli Leonid Kučma, Jevhen Marčuk a Jurij Kostenko.

Výsledky prvního kola:

36,49 procent hlasů voliči hodili Leonidu Kučmovi,

22,24 procent získal Petro Symonenko.

Druhé kolo mělo stejného vítěze:

56,25 procent za Leonida Kučmu,

37,80 procent za Petra Symonenka.

S největším odstupem zvítězil Leonid Kučma v západních oblastech Ukrajiny, o něco menší náskok měl v Dnipropetrovské, Kyjivské, Chmelnycké, Oděské a Doněcké oblasti, v Kyjevě a Sevastopolu.

Petro Symonenko získal největší procento hlasů ve Vinnycké, Poltavské, Černihivské, Luhanské, Chersonské, Kirovohradské, Čerkaské oblasti a na Krymu.

2004

Čtvrtá volba prezidenta Ukrajiny se konala v roce 2004 (první kolo 31. října, druhé kolo 21. listopadu, nakonec 26. prosince opakování druhého kola).

Prezidentem se stal Viktor Juščenko.

Volby se konaly ve velmi vypjaté politické atmosféře, s obviňováním médií a bezpečnostních sborů ze zaujatosti, na pozadí zastrašování voličů a přiotrávení kandidáta Juščenka, což nakonec vyústilo v Pomerančovou revoluci.

Největší šance na vítězství v těchto volbách se přisuzovaly tehdejšímu premiérovi Viktoru Janukovyčovi a opozičnímu předákovi Viktoru Juščenkovi. První z nich měl podporu dosluhujícího prezidenta Leonida Kučmy, ruské vlády a ruského prezidenta Vladimira Putina. Druhý se prezentoval jako prozápadní politik s podporou Evropské unie a USA.

K účasti ve volbách však byli nakonec zaregistrováni: Viktor Janukovyč za Stranu regionů, Viktor Juščenko za Naši Ukrajinu, Petro Symonenko za Komunistickou stranu Ukrajiny, Oleksandr Omelčenko za Jednotu, Oleksandr Moroz za Socialistickou stranu Ukrajiny, Anatolij Kinach za Stranu průmyslníků a podnikatelů Ukrajiny, Mychajlo Brodskyj za Jablko, Oleksandr Bazyljuk za Slovanskou stranu, Bohdan Bojko za Lidové hnutí Ukrajiny pro jednotu, Natalija Vitrenková za Pokrokovou socialistickou stranu Ukrajiny, Vasyl Volha za Občanský dohled, Ihor Dušyn za Liberálně demokratickou stranu Ukrajiny, Jurij Zbitněv za Novou sílu, Roman Kozak za Organizaci ukrajinských nacionalistů na Ukrajině, Dmytro Korčynskyj za Bratrstvo, Vladyslav Kryvobokov za Lidovou stranu vkladatelů a sociální ochrany, Oleksandr Ržavskyj za Jedinou rodinu, Oleksandr Jakovenko za Komunistickou stranu Sovětského svazu; sami se navrhli Mykola Hrabar, Serhij Komisarenko, Volodymyr Nečyporuk, Mykola Rohožynskyj a Andrij Čornovil.

Velký počet kandidátů, kteří de facto neměli šanci na vítězství, vedl k tomu, že na Ukrajině vznikl pojem „technický kandidát“. Hlavním účelem „technických kandidátů“ bylo využívat vysílací čas a kvóty u volebních komisí ve prospěch jiného kandidáta nebo přetahovat voliče kandidátovi, k němuž mají údajně názorově blízko.

V prvním kole:

39,87 procent si „odnesl“ Viktor Juščenko,

39,26 procent Viktor Janukovyč.

Druhé kolo, jak bylo původně oficiálně oznámeno:

49,5 procent hlasů voličů získal Viktor Janukovyč,

46,6 procent Viktor Juščenko.

Proti výsledku druhého kola těchto voleb se Viktor Juščenko odvolal. On sám, jeho podporovatelé a mezinárodní pozorovatelé tvrdili, že výsledky hlasování byly zfalšovány.

Úřady tato obvinění odmítly, což způsobilo politickou krizi s rozsáhlými poklidnými protesty, které získaly název Pomerančová revoluce.

Nakonec v prosinci 2014 Nejvyšší soud Ukrajiny oficiální výsledek voleb zrušil a nařídil druhé kolo zopakovat.

Opakované hlasování přineslo tento výsledek:

51,99 procent hlasů získal Viktor Juščenko,

44,20 procent hlasů Viktor Janukovyč.

Mezinárodní pozorovatelé hlásili, že opakované hlasování považují za spravedlivější, než bylo to původní.

V prezidentské volbě 2004 bylo rozdělení na „východ“ a „západ“ nejvýraznější. Proruského Viktora Janukovyče podporovaly převážně regiony na východě a jihu země, proevropský Viktor Juščenko měl převážnou podporu na západní a střední Ukrajině.

2010

Pátá volba prezidenta Ukrajiny se konala v roce 2010 (první kolo 17. ledna, druhé kolo 7. února).

Prezidentem byl zvolen Viktor Janukovyč.

Zaregistrováni byli tito kandidáti: Viktor Janukovyč za Stranu regionů, Julija Tymošenková za Vlast, Serhij Tihipko za Silnou Ukrajinu, Oleh Ťahnybok za Svobodu, Arsenij Jaceňuk za Frontu změn, Inna Bohoslovska za Věče, Mychajlo Brodskyj za Stranu svobodných demokratů, Jurij Kostenko za Ukrajinskou lidovou stranu, Volodymyr Lytvyn za Lidovou stranu, Oleksandr Moroz za Socialistickou stranu Ukrajiny, Oleksandr Pabat za Veřejný aktiv Kyjeva, Petro Symonenko za Komunistickou stranu Ukrajiny, Ljudmyla Suprunová za Lidově demokratickou stranu; sami se navrhli Viktor Juščenko, Vasyl Protyvsich, Serhij Ratušňak a Oleh Rjabokoň.

V prvním kole:

35,32 procent hlasů voličů získal Viktor Janukovyč,

25,05 procent hlasů Julija Tymošenková.

Druhé kolo skončilo výsledkem:

48,95 procent hlasů za Viktora Janukovyče,

45,47 procent hlasů za Juliju Tymošenkovou.

Tým Juliji Tymošenkové se proti výsledku odvolal, Nejvyšší správní soud Ukrajiny však tuto stížnost zamítl.

2014

Šestá volba prezidenta Ukrajiny se konala v roce 2014 (v jediném kole 25. května).

Prezidentem se stal Petro Porošenko.

Jednalo se o volby předčasné. Nejvyšší rada Ukrajiny je vypsala po de facto dobrovolné rezignaci a útěku Viktora Janukovyče v důsledku Revoluce důstojnosti.

Na začátku volební kampaně byli podle sociologických průzkumů za favority voleb pokládání Petro Porošenko, Vitalij Klyčko a Julija Tymošenková. Klyčko však oznámil, že se rozhodl v prezidentských volbách nekandidovat, a podpořil Petra Porošenka.

Na území Krymské autonomní republiky uspořádat hlasování ve volbě prezidenta Ukrajiny nebylo možné z důvodu ruské okupace poloostrova. Jen cca 6 tisíc obyvatel Krymu dokázalo odvolit v jiných regionech Ukrajiny.

V Doněcku, Luhansku, Slovjansku a na některých dalších místech na Donbasu se nehlasovalo, protože do volebních místností v těchto městech nebyly dodány volební lístky. V Doněcku byla po dobu 10 minut otevřena jediná volební místnost, musela se však uzavřít pod tlakem 17 ozbrojenců. V Dokučajivsku se ozbrojenci zmocnili všech volebních místností.

Pohlaváři ozbrojených skupin „DLR“ a „LLR“ před volbami prohlásili, že neumožní volbu prezidenta Ukrajiny na územích, která tehdy kontrolovaly ruské hybridní jednotky. V Luhanské oblasti se tedy volilo jen ve 2 z 12 obvodů, v Doněcké v 7 z 22.

Tyto prezidentské volby měly největší počet kandidátů, kteří se navrhli sami: Petro Porošenko, Olha Bohomolcová, Jurij Bojko, Andrij Hrynenko, Mychajlo Dobkin, Valerij Konovaljuk, Renat Kuzmin, Mykola Malomuž, Vadym Rabinovyč a Volodymyr Saranov, nechyběli však ani kandidáti straničtí: Oleh Ljaško za Radikální stranu Oleha Ljaška, Petro Symonenko za Komunistickou stranu Ukrajiny, Anatolij Hrycenko za Občanskou pozici, Oleksandr Klymenko za Ukrajinskou lidovou stranu a Vasyl Kujbida za Lidové hnutí Ukrajiny.

Z výsledků prvního kola vyplynulo, že druhé kolo nebylo nutné:

54,7 procent hlasů voličů získal Petro Porošenko,

12,81 procent hlasů (druhý největší výsledek) měla Julija Tymošenková.

Nejvyšší skóre zaznamenal Petro Porošenko ve Lvovské, Vinnycké a Ivanofrankivské oblasti.

Julija Tymošenková měla nejlepší výsledky v Černihivské, Černovické a Chmelnycké oblasti.

2019

Sedmá volba prezidenta Ukrajiny se má konat v roce 2019 (první kolo 31. března, případné druhé kolo 21. dubna).

Tyto volby přinesly další rekord, Ústřední volební komise zaregistrovala 44 kandidátů: exministr ekologie Ihor Ševčenko, poslanec Serhij Kaplin, expředseda SBU Valentyn Nalyvajčenko, profesor Vitalij Skocyk, starosta Lvova Andrij Sadovyj, poslanec Vitalij Kuprij, poslanec Jevhenij Murajev, exministr obrany Anatolij Hrycenko, bývalý poslanec Hennadij Balašov, poslankyně Olha Bohomolcová, poslanec Oleksandr Ševšenko, obnovený ve funkci předsedy Státního finančního úřadu Roman Nasirov, poslanec Jurij Bojko, poslanec Oleh Ljaško, poslanec Arkadij Kornackyj, poslanec Oleksandr Vilkul, poslankyně Julija Tymošenková, poslanec Dmytro Dobrodomov, expředseda Nejvyšší rady Oleksandr Moroz, exporadce ministra vnitra Illja Kyva, bývalý poslanec Ruslan Košulynskyj, člen strany Občanské hnutí „Společná věc“ Oleksandr Danyljuk, poslanec Serhij Taruta, bývalý předseda SBU Ihor Smeško, bývalá poslankyně Inna Bohoslovska, herec a bavič Volodymyr Zelenskyj, předseda Vlastenecké strany Ukrajiny Mykola Haber, poslanec Jurij Derevjanko, bývalý poslanec Roman Bezsmertnyj, poslanec Viktor Bondar, podnikatel Serhij Nosenko, poslanec Viktor Kryvenko, první zástupce velitele zvláštních jednotek Ozbrojených sil Ukrajiny Serhij Kryvonos, zaměstnanec Sevastopolského námořního rybářského přístavu Ruslan Ryhovanov, poslanec Jurij Tymošenko, dočasně nezaměstnaný Andrij Novak, předseda Federace fotbalu Mariupolu Vasyl Žuravlov, úřadující prezident Ukrajiny Petro Porošenko, bývalý poslanec Jurij Karmazin, novinářka Julija Lytvynenková, předseda představenstva občanského sdružení Vláda lidu Oleksandr Vaščenko, politický technolog Volodymyr Petrov, novinář Dmytro Hnap a předseda strany Rozumná síla Oleksandr Solovjov.

Nejpozději 3. června letošního roku má nově zvolený prezident složit slib na slavnostním zasedání Nejvyšší rady Ukrajiny a ujmout se úřadu.

Autor: Dmytro Barkar
Zdroj: Rádo Svoboda, 25. února 2019
Titulní foto: RFE/RL Graphics
Překlad: Svatoslav Ščyhol