Předmluva překladatele: tento text zveřejnil Arkadij Babčenko, ukrajinský novinář ruského původu, v již vzdáleném roce 2021. Vzhledem k vývoji politické a bezpečnostní situace je tu však nezanedbatelná pravděpodobnost, že v nejbližších letech může být aktuální i pro Čechy, neboť hrozba ruské vojenské invaze je v současné době největší od Druhé světové války. V textu jsem nahradil ukrajinské reálie těmi českými, aby to bylo pro čtenáře srozumitelnější.

Tento text jsem začal psát pro jeden lesklý časopis před pěti lety. V té době dokonce i lesklé časopisy pro muže podobné texty objednávaly. Když válka běžela naplno. Od té doby jsem myslel, že ho už nebudeme potřebovat. Život se však znovu otáčí tak, že může opět začít být aktuální. Ať tu tedy bude.

Pár rad, když do vaší země přišla válka.

1

Utíkejte. Vezměte nohy na ramena ani se neohlížejte zpět! Ihned, právě teď, hned v první chvíli. Bez rozmyšlení. Bez odkládání na potom. Protože žádné „potom“ nebude. Máte na to jediný den, maximálně dva. Než se okupační armáda stabilizuje a stačí zřídit kontrolní stanoviště na všech silnicích. Když nestihnete odjet v prvních pár dnech, budou cesty uzavřeny. A žádné potom již nenastane.

Nic s sebou neberte. Vůbec nic. Nebalte si žádné pytle, kufry, televize. Psychologie vojáka funguje tak, že „ti svoji“ jsou pro něj jen jeho četa. Již sousední četa až tak úplně svoje není. A když před ním někdo utíká, pak je to zcela jistě nepřítel. Nedávejte jim to poznat. Jen to, co máte na sobě, plus cestovní krosna – bunda, telefon, notebook, kreditka, doklady. To je vše. Tvařte se, že válka vás zastihla na cestách, že jste se o ní vůbec dozvěděli právě od tohoto vojáka, jinak jedete za tetou na trhy, abyste jí pomohli prodat kuřata.

Nehrajte si na hrdiny! Žádná hesla, žádné české vlajky, žádné „Ať žije Česká republika“ nebo „smrt okupantům“. Není na to správný čas ani místo. Právě naopak: říkejte vše, co chtějí slyšet. Sláva Putinovi, konečně jste tu, bratři, naši osvoboditelé od těch zatracených Američanů/demokratů/liberálů/homoušů. Na českou vlajku dojde potom, až se přidáte k Armádě České republiky. Nebo k partyzánskému oddílu.

Hrajte si vůbec na venkovského balíka. Děkujte, radujte se, usmívejte se, říkejte hesla, která budou znít pitomě i pro ně, aby si sami oddechli, až jim v tichosti nenápadně zmizíte z očí.

Mějte u sebe hotovost. Kvůli loupení. Nikoli větší částku, abyste nepodnítili další chamtivost, ale také nepříliš malou, abyste nevyvolali hněv. Něco kolem tisícovky. To stačí, aby byli s loupeží spokojeni a nebyli provokováni k další. Seberou vám peníze a pustí vás. Ještě k tomu pomůžou odnést tašky.

Když budou loupit, dejte jim, co chtějí. Dejte vše. Neprovokujte agresivitu. Nebuďte agresivní sami. Nemůžete vzdorovat ozbrojeným naštvaným chlapům. Stejně jako nemůžete vzdorovat hurikánu. Nebo sněžení. Není na tom nic hanebného. Ale ani se neklanějte, nelíbejte jim boty, neškemrejte. Nechovejte se poníženě. Nespouštějte chování oběti. Abyste nevyprovokovali chování násilníka. Zde záleží na dodržení rovnováhy. Menší verbální odpor ze začátku: „Ale rebjata, co mi to děláte, já přece potřebuji jet“, a následný ústup. Přepněte jejich pozornost ze sebe na kořist. Staňte se v této loupeži vedlejším objektem.

Vysvětlete rodičům, že, kdyby něco, tak všeho k čertu necháte – televizi, dům, koberce, husy, kachny, kredenc. Se vším do háje. Chytíte děti pod paži. A všichni společně odjíždíte co nejdál od války.
Bez koberce se dá přežít. Dokonce i bez domu se dá přežit.
Bez půlky hlavy kvůli střepině z tankové střely ovšem ne.

Maximálně využívejte toho, že s vámi jsou děti. Rozhovor hned začněte tím, že jsou nemocné, potřebují neodkladné ošetření, potřebují lékaře – urgentně jedeme do nemocnice, nechte nás projet. Z přítomnosti dětí vytěžte maximum, abyste odvezli právě je.

2

Když se odjet nepodařilo a octli jste se v oblasti bojů, přestěhujte se do sklepa vysokého paneláku. Jsou to nejstabilnější budovy. Zbořit je dokáže jedině bombardování. Neuvažujte o sklepě jako o něčem dočasném. Zařiďte se hned tak, jako byste tu museli strávit pár měsíců. Zhruba tak to vlastně bude.

Žádné konvence již neexistují. Veškerý majetek, který se nachází v oblasti bojů, bude zničen. Přijměte to. Bude vydrancován, zasypán, shoří, vyletí do vzduchu. Kdyby někdo potřeboval peřiny, a vy jich máte deset, rozdělte se. Když máte nějaké hrnce navíc, někomu je dejte. Nesnažte se něco zachránit. Netřeste se kvůli krámům. Mohlo by vás to stát život. Po týdnu se budete sami divit, když se ukáže, jak málo věcí potřebujete. Pár kusů spodního prádla, pět párů ponožek, hrnec, pánev, mýdlo, zapalovač, matraci, peřinu. To je v podstatě vše. Do popředí se dostanou hodnoty nehmotné: teplo, světlo, bezpečí, jídlo, komunikace. Ty hmotné nebudou ani na desátém místě. Nebudete-li mít peřiny sami, navštivte opuštěný byt a nějaké si vezměte. Svetr, teplé ponožky, kvalitní obuv místo děravé – vezměte. Stříbrné lžíce kradou jen pošukové, ale teplé věci v zimě do nevytápěného sklepa – to je otázka přežití.

Svůj sklep maximálně označte jako místo, kde se zdržují civilisté. Nápisy křídou, bílé vlajky, plakáty: „Здесь живут люди!» (Zde bydlí lidé), «Здесь женщины и дети!» (Jsou tu ženy a děti). Přiblíží-li se ozbrojené osoby, dejte o sobě vědět zvukem. Ozbrojení lidé totiž rádi nejdřív hodí do okénka granát a teprve pak se podívají, co tam je. Jen jim nechoďte na oči: také rádi nejdřív střílejí a pak přemýšlejí.

Je lepší shromáždit se do maximálně velké komunity a zůstat na stejném místě, aby obě strany věděli: zde je místo, kde bydlí civilové.

Je jasné: jste-li muž a nejste ještě starý, máte smůlu. Obě strany vás budou hned vnímat jako nepřítele. Proto se snažte působit starší, slabší, přiblblejší a se zlomenou nohou. Vyrobte si berli. Vymyslete si kulhání. Vytáhněte starý kabát po babičce z doby komunismu a pletenou čepici. Utrhněte mu kapsu. Umažte ho. Na nohy budou nejlepší galoše. Zkrátka udělejte vše, abyste nevypadal jako mladý, silný, dobře živený a vzkvétající.
Nebylo by od věci najít brýle s hodně silnými skly.

V minulosti musíš mít povolání maximálně pitomé z válečného hlediska. Překladatel beletrie, učitel dějepisu, knihovník nebo vědecký pracovník mineralogického muzea. Připitomělý humanitní vědec je vnímán jako kombatant v nejmenší míře. Nebo vychovatel dětského domova. Děcák nebo vůbec práce s dětmi, to je obecně vděčné téma. Rodiče tě opustili, když ti byl rok a půl. Dnes jsi ředitelem dětského domova. Nebo vlastně jsi byl před válkou. V sousedním městě. Nehraj si na povolání, která jsou ve válce žádaná, když je neovládáš. Třeba lékař, mechanik nebo švec – ti se hodí vždycky. A snadno se to ověřuje. Lži obratně.

Pro ženy: v žádném případě se nepohybujte samy, jen ve skupinách. A právě v těchto skupinách naříkejte a hysterčete hned od první chvíle. Jakmile někoho spatříte, hned spusťte záchvat. Plačte, vyprávějte, jak byl váš dům vybombardován, žádejte o jídlo, vodu, zápalky, sůl. Říkejte: „Kdy už konečně přestanou střílet?!“ Právě „oni“. Druhá strana. Jsou ti špatní.

V žádném případě nepůsobte žensky! Když jste žena, jste PERMANENTNÍ potenciální objekt sexuálního násilí. Žádné projevy sexuality. Žádný mejkap, účesy, pěkné šaty. Starý československý kabát s límcem ze psa, pláštěnka ze syntetické výplně, vaťák, šátek, holínky, galoše, dřeváky. Vypadejte co nejméně atraktivní a co nejstarší. A co nejšpinavější. Kvůli mimořádným případům – přijeli v noci, vtrhli, je nutno se někam přemístit v nechráněné tmě – je možné mít po ruce psí hovínko. Přesně tak: vezměte a namažte se. Fyziologie mužského organismu funguje tak, že něco smradlavého nedokáže vnímat jako sexuální objekt. V kritické situaci velmi pomáhá se počůrat. Rovnou do kalhot, aby bylo vidět.

Nenoste žádné trofejní oblečení. Žádné paramilitární oblečení. Žádné hnědozelené rybářské kalhoty. Jen civilní hadry.

ŽÁDNÉ NÁBOJE! Vojáci ve válce jsou tvorové vždy velmi nervózní. I jediný náboj bude s velkou pravděpodobností posouzen jako příslušnost k protistraně. Nezáleží na tom, koho máte před sebou, stejně budete patřit k těm druhým. Nikdo to vlastně ani nebude řešit: není to svůj, má munici, takže sbohem. Dokonce i když na nábojích vaříš vodu. Vyšťouráme střelný prach, vysypeme do kelímku od reaktivní střely, zbytek vyhodíme.
A už vůbec Bože chraň sbírat granáty nebo miny. To je téměř zaručený pytel na hlavu a FSB-NKVD-sklep, tam všechno zjistí. To je v nejlepším případě. V tom horším nebudou ani zjišťovat.

Dalekohled je ještě horší. To je téměř dokázaný dělostřelecký pozorovatel. Bydlíte-li ve vlastním domě, najděte všechny dalekohledy a zahoďte je do háje.

Voda, elektřina, plyn ani teplo již nebudou. Snažte se předzásobit vodou a dřívím. Jsou to strategické zásoby. V prvních dnech může rozstřílený vodovod ještě stříkat z trhlin. Naplňte vany. Dokonce i v zimě. Ať zamrznou. Led je nejlepší zásoba vody.

Rozpuštěný sníh je destilát. Žízeň neuhasí vůbec. Napít se z něj nedá, právě naopak. Čím víc pijete, tím větší je žízeň. Vyplavuje elektrolyty, hajzl jeden. Musí se trochu přisolit. Je možné popelem.
Při rozpuštění sněhu klesne jeho objem asi na desetinu. Z kýblu sněhu zbyde necelý litr vody. To vám ale rychle dojde.

Jakoukoli vodu teď převařuj. Řeka, močál, louže – teď se v nich může válet cokoliv. Jednou jsem pil z potoka s chcíplým psem. Jednou ze zavlažovacího kanálu – a pak jsem viděl, že se výš po proudu válí uhynulé tele.
Lze dezinfikovat domácí chemií s obsahem chlóru. Třeba bělidlem. Šplouchněte trošku a nechte půldne odstát. Jen to nepřežeňte, potřebujete opravdu jen málo.

Psi mají nahořklý tuk. Musí se seřezávat. Tukem mažeme ekzém na rukou a obličeji. Kdyby to trvalo několik měsíců, pak to určitě začne. A také ti budou hnít nohy. Streptodermie. Dobře se léčí sluncem.
Noviny pod ponožky skutečně zahřejí lépe. Dámské vložky vstřebávají vlhkost, ty dáváme do bot.
Kulka se z nábojnice snadno vyndává plochými kleštěmi nebo jakýmkoli jiným způsobem bočního lomu, prach se zapaluje jiskrou, třeba kamenem o kámen.
Vytápět v krbu lze miskou mazutu s hadrem, který v ní plave. Je možné nalít mazut do lékařské kapačky a vyrobit přívod hadicí do krbu. Je to velmi pohodlné, tento systém umožňuje nastavovat intenzitu přívodu paliva.
Rukavice ve výfuku neohříváme, zvlhly by. Dej je raději na motor. Dávej však pozor, aby je to nezatáhlo do řemenů.
Stopovka dává silný, i když krátkodobý, oheň. Dá se rychle zapálit táborák.

Máme-li vatu nebo náboje, oheň rozděláme vždy. Náboj rozdloubáme, prach zapálíme jiskrou. Z úderu nebo ze dvou drátků připojených na svorkovnice akumulátoru. Stejný účinek má vata s proužkem alobalu a baterkou. S folií z krabičky cigaret, která je s papírem, je to obdobné. Na internetu jsou postupy, podívejte se.
Když se vata z matrace dá na obyčejnou žárovku, chytne za dvě až tři minuty.
Aby toho nebylo málo, oheň z vaty lze vůbec získat banálním třením. Váleček z vaty dáme mezi dvě prkénka a intenzivně je třeme o sebe. Chytne to obdivuhodně rychle. Vata je vůbec cenná věc.

Knihy hoří velmi špatně. Abychom z nich udělali táborák, potřebujeme je otevřít, ještě lepší roztrhat na několik částí. Ve městě jsou jako otop nejlépe použitelná dřevěná futra, je na nich nejméně barvy. Samotné dveře však také přijdou vhod, i když ve starých panelákových bytech mají za dlouhá desetiletí několik vrstev nátěru. Pak nábytek: židle, skříně, postele. Parkety se však jako dříví již skoro nehodí: laky a impregnace jsou strašně jedovaté, velmi těžko se dýchá.

Dodržujme hygienu. Nohy myjme pravidelně! Roztíráme je sněhem. Pereme ponožky. Čisté nohy hnijí méně a především se méně potí. Méně vlhkosti, menší šance si udělat mozol. Mohlo by se zdát, že mozol je hloupost, nicméně dvě až tři oděrky na noze vás už připraví o schopnost rychlého přesunu. Na cvičení jsem měl 13 mozolů na jedné noze a 18 na druhé, což ze mě udělalo prakticky invalidu.
Příliš velká obuv nohy odře, příliš malá způsobí omrzliny. Měj to na paměti.

Ze stejného důvodu se vyhýbejte úrazům. Bolest z nás udělá zcela neužitelné břemeno, ba ještě horší – obtížné.

Nejdůležitější valuta a bohatství je mazut. Sežeň ho, kolik dokážeš.

„Sehnat“ teď bude vůbec tvým hlavním existenčním prostředkem. Kreditky již neexistují, bankomaty nefungují, peníze nejsou, ani nejsou potřeba, protože obchody také neexistují. Buď tedy připraven na to, že se přemístíš do čtrnáctého století. Budeš se divit, jak moc bude tvůj život připomínat středověk.

Regály s konzervami v opuštěném cizím sklepě – teď je to tvoje. Na morálku a trestní zákoník prozatím zapomeň. Pak najdeš majitele a zaplatíš, budeš-li chtít. Když to přežiješ. A když to přežije on.

3

První měsíce jsou ty nejnebezpečnější. Když k rozhraničení ještě nedošlo, pravidla ještě nejsou vypracována, úřady se neustálily, všichni jsou nervózní a naštvaní. Všichni jsou nepřátelé všem.
Tato doba patří ozbrojeným skupinám. Zákon neexistuje. Právo neexistuje. Existuje pouze jejich vůle, ať už dobrá či zlá.
Tito ozbrojení lidé jsou neustále ve stavu agrese, nenávisti, strachu a podrážděnosti. Pamatuj na to.

Při vzniku kritické situace hlavní je, aby tě nezabili v hysterii. Tady již vymýšlej cokoli, lži, až se hory zelenají. Tvým hlavním úkolem je zachytit se, aby tě nezabili v první čtvrthodině. Je lepší se dostat do sklepa, než do lesíka. Když tě nezabili během první čtvrthodiny, šance stoupají. Ale přece jen také nepřeháněj.

Ještě jednou: netvař se jako oběť. Neplaz se u jejich nohou. Snaž se uchovat nějakou pevnost, dokud je to možné, toho si váží.
Ale také to nepřeháněj. Jediné, čeho tím dosáhneš: pažbou po čele a pak do pytle.

Pamatuj: už sám sobě nevládneš. Vládnou tu jiní. Ti, kdo mají zbraně. A tito mohou a budou nakládat jak s mocí, tak s tvým životem.

Ve válce funguje zásada kolektivní odpovědnosti. Pamatuj na to. Proto nenech dělat kraviny ty, kdo jsou vedle tebe. A vůbec se snaž pečlivěji vybírat životní souputníky.

A také pamatuj jednu věc. V mimořádně extrémní situaci, když volíme mezi životem svým a cizím, téměř jistě se rozhodneš pro ten svůj. Neustálé hrdinství najdeme jen ve filmu a v knihách. V životě lidé opouštějí ty své mnohem častěji, než si myslíš, opouštějí zraněné, opouštějí zajatce. Teď nemluvím o tom, co je dobré, a co je špatné. Není to dobré ani špatné. S morálkou to vůbec nemá co dělat. Souvisí to jen s instinktem. A ten většinou funguje takto. A na to musíme být připraveni. Aby uvědomění si toho, co jsme provedli, nás později nezdrtilo a nedohnalo k oprátce.
A také se nenech zdrtit uvědoměním si toho, že opustili tebe.

4

Rychle padnout na zem není až tak jednoduché. Na videu je ten nejoptimálnější způsob: stočit se do klubíčka, natrénujte si to. Skákat do země hrozí úrazem. Sklo, kameny, střepiny, výztuže, kusy betonu, trhané železo – tím vším teď budou ulice poseté.
Psychologicky je jednodušší ležet s tváří zarytou do země, prakticky však na tom nezáleží.

Palba je nejnebezpečnější na pevném povrchu: skalnatá půda, zdi domů, asfalt, promrzlá půda. Plus k tomu účinek zásahu umocňují kamenné střepiny. Zmrzlá půda je na malé vzdálenosti stejně nebezpečná jako střepina ze samotné střely. Čím je půda měkčí, tím je exploze střely bezpečnější.

To ovšem platí jen pro střelu. Ta rozhazuje střepiny převážně vějířovitě souběžně se zemí ve směru palby, plus dozadu odletí utržená zadní část, je to kus kovu velký jako pár pěstí.
Naproti tomu mina vybuchuje okamžitě a rozhazuje střepiny do všech stran souběžně se zemí. Na tom, jak rychle se naučíte identifikovat typ munice podle zvuku a podle okolností vyhledat úkryt, závisí váš život.

Po explozi mohou střepiny letět ještě dost dlouho. Několik vteřin. Doletí až pět set metrů. Jednou mi takhle jedna vlítla do tenisky: reálně asi půl kilometru, obrovská střepina velká jako palec. Velké střepiny jsou vidět už ve vzduchu, jak se přibližují, dá se jim dokonce vyhnout. Já jsem se vyhnul dvakrát.

Když vás palba nezastihla ve sklepě, nejlepším úkrytem je prostor mezi dvojitými dveřmi. Ten se nezřítí. Musí to samozřejmě být na opačné straně domu, než odkud se střílí.

Skleněná výplň okna je při palbě stejně nebezpečná jako samotná střela. Při výbuchu generuje obrovské množství skleněných střepů, které vás rozřežou stejně dobře jako ty muniční.

Výbuch granátu filmaři hodně přeceňují. Je prakticky bezpečná již na asi pětimetrovou vzdálenost. Samozřejmě když ležíte. Když zabírá pozemní mina, vydává jakési bouchnutí. Pak máte tři vteřiny. Dva rychlé skoky do strany – a na zem.

Vědecky se však musí padat hlavou směrem ke granátu. Hlavu přitom zakryjeme zepředu rukama: nikoli dlaněmi, ale předloktími. Psychologicky je to těžší, nicméně ruce, lebka a ramena poskytují prakticky zaručenou ochranu před zásahem životně důležitých orgánů lehkými granátovými střepinami. Lidské tělo totiž má tvar rozšiřujícího se lichoběžníku od nohou k ramenům. Pobřišnice by zůstala odkrytá. Ledviny by nebyly chráněny. Od ramenou k nohám je to pak zužující se lichoběžník. Ramena jsou ta nejširší část. V konečném důsledku je tedy větší šance, že všechny střepiny zůstanou ve svalech rukou a ramen.

Nelehejte pod stromy: exploze miny nebo střepinového granátu v koruně vám nadělí všechny střepiny seshora. Totéž platí i o zdech domů.

Nebojte se, že ostatním budete připadat legračně nebo zbaběle. To lidem ještě dělá starosti jen ze začátku. Tě, kdo přežijí prvních několik dní, se naučí vrhat ksichtem do hoven při každém bouchnutí z automobilového výfuku. Čím rychleji se ve vás tento životní instinkt probudí, tím lépe.

Při přesunech v každém okamžiku pátrejte pohledem po úkrytu ve vzdálenosti 20–30 metrů. Svou trasu plánujte tak, aby tu úkryty byly. Na otevřené plochy, náměstí apod., nevycházejte. Když není žádná varianta, jak je obejít, přeběhněte je.

Zapomeň na vše, co jsi viděl v kině. Je prostě nutné si představit účinnost moderních zbraní. Samopal Kalašnikov prorazí zeď silnou dvě cihly. Z těsné blízkosti dokonce půlmetrový strom. Hradbu z udusané hlíny silnou metr a půl.
Když se do sto padesáti metrů od tebe vyskytují ozbrojené osoby a budou po tobě chtít střílet, zastřelí tě na třetí až pátý pokus.
Ve válce vůbec přežívá jen ten, kdo není vidět. A to právě dokud není vidět.

5

Hlavní odpověď však je: utíkejte. Čím jsme začali, tím také končíme. Jakmile jste pojali podezření, že ve vašem městě co nevidět propukne masakr, všeho nechte a utíkejte. A neohlížejte se.

Autor: Arkadij Babčenko
Zdroj: Site.ua, 21. dubna 2021
Překlad: Svatoslav Ščyhol