17. června 2014

Proruští teroristé sestřelili dopravní letadlo společnosti Malaysia Airlines, nikdo z cestujících ani posádky (celkem 298 lidí) nepřežil. Letadlo bylo sestřeleno z ruského protiletadlového zařízení na odpalování raket Buk.

14. října 2014

V Sartaně u Mariupolu se smuteční průvod dostal pod palbu proruských ozbrojenců: sedm civilistů zemřelo, dalších 17 utrpělo zranění.

5. listopadu 2014

Proruští ozbrojenci ostřelovali od Makijivky školu č. 63 v Doněcku. Dva žáci zemřeli, tři další utrpěli různě těžká zranění.

13. ledna 2015

Proruští ozbrojenci ostřelovali linkový autobus u Volnovachy. Na místě zemřelo 10 lidí, z toho 4 muži a 6 žen včetně 14leté dívky. Dalších 18 lidí utrpělo zranění.

21. ledna 2015

Proruští ozbrojenci ostřelovali trolejbus v Doněcku v lokalitě ulice Bosse. Během dne bylo 20 civilistů zraněno, 15 osob zemřelo. Ostřelování probíhalo z tzv. mobilního minometu osazeného ve vozidle.

24. ledna 2015

Proruští ozbrojenci ostřelovali CELÉ sídliště VOSTOČNYJ v Mariupolu. Nejméně 20 lidí zemřelo a 75 utrpělo zranění.

10. února 2015

Proruští ozbrojenci ostřelovali letiště v Kramatorsku, střely zasáhly i vilovou čtvrť: sedm civilistů přišlo o život, 21 bylo zraněno (z toho dvě děti).

13. února 2015

Proruští teroristé ostřelovali Artemivsk z Uraganu kazetovou municí. Zemřeli žák druhé třídy a mladá žena, její dcera a další 4 lidi byli zraněni. Celkem jsou mezi zraněnými tři děti ve věku 6 až 8 let.

22. února 2015

Proruští teroristé provedli teroristický útok v Charkově při vzpomínkové akci k výročí Majdanu. Čtyři lidé zemřeli, devět bylo zraněno.

6. března 2015

Samantha Powerová na zasedání Bezpečnostní rady OSN prohlásila, že v Debalceve bylo v suterénech obytných domů nalezeno přes 500 těl civilistů zabitých rusko-teroristickými jednotkami.

Z existence systému vyplývá existence úmyslu a přímého rozkazu.
Tedy nastoluje otázku úmyslné
LIKVIDACE UKRAJINSKÉHO LIDU
ruskými teroristickými vojsky
v čele s Vladimirem Putinem.

Ve videu se používá zvuková stopa od rozhlasové stanice Echo Moskvy, pořad „Úplný Albac. Chtějí Rusové válku?“ (vysílalo se dne 9. února 2015, 20:07 hod). Rozhovor Je. Albacové s P. Felgenauerem poskytující představu o skutečných možnostech regulérní armády RF.

P. Felgenauer je nezávislý ruský vojenský komentátor a analytik. Narozen v roce 1951 v Moskvě. V roce 1975 ukončil Moskevskou státní univerzitu. Pracoval jako vědecký spolupracovník Ústavu rozvojové biologie AV SSSR. V roce 1987 obhájil kandidátskou disertační práci. V letech 1991 až 1993 pracoval jako vojenský komentátor listu Nězavisimaja gazeta. V letech 1993 až 1999 působil jako vojenský komentátor a člen redakčního kolegia listu Segodňa. Od roku 1999 dosud je nezávislý vojenský analytik. Publikuje v listech Moscow Times a Novaja gazeta. Spolupracuje s domácími a zahraničními elektronickými a tištěnými médii.

Je. Albacová

Hostem studia Echa Moskvy je Pavel Felgenauer, vojenský komentátor Nové gazety. Mám první otázku. Přicházejí nejrůznější informace o tom, s čím přijeli Merkelová a Hollande do Moskvy. Teď Merkelová odletěla do USA, ve středu je setkání v Minsku. Proč podle Vás Merkelová a Hollande právě teď přiletěli do Moskvy, proč Merkelová odletěla do USA?

P. Felgenauer

Za prvé byla návštěva Merkelové plánována předem.

Je. Albacová

Merkelové a Hollandova?

P. Felgenauer

Ne, Merkelové ve Washingtonu. Jen se právě nyní ukázalo, že jde o velmi aktuální návštěvu. Proč se nyní snaží konflikt uhasit, je jasné. Nyní je okamžik rozcestí. Existuje pravděpodobnost, že dojde k další rozsáhlé eskalaci válečných událostí. Lidem z vojenské branže je totiž jasné, že se ofenzíva separatistů (neboli opolčenců) zadrhla. Máme tu jakýsi Verdun. Počet zúčastněných je pochopitelně jiný. Zatím se obsazují pouze pěchotní zákopy, dělostřelecké pozice se k nim musí dostat, protože dokud dělostřelectvo zůstává na místě, pořád do vás buší. Bojuje se tu v podstatě jako za První světové války. Letectvo vůbec žádné. Je tu dělostřelectvo, pěchota a tanky. Tanky se hromadně objevily také za První světové. Tímto způsobem války se moc dobýt nedá. Nikde nedokázali prolomit frontu. Proto je teď třeba buď domluvit na příměří, nebo na operační pauze, protože naše regulérní vojska na přední linii nemají teď prakticky žádné možnosti.

Je. Albacová

Koho myslíte těmi „našimi“?

P. Felgenauer

Ruskou regulérní armádu.

Je. Albacová

Máte nějaké důkazy, že tu bojuje ruská regulérní armáda?

P. Felgenauer

Bojovala tu dřív. Koncem srpna došlo k velké invazi.

Je. Albacová

Ilovajský kotel.

P. Felgenauer

Nejen ten, celá jižní skupina byla prostě roztrhána na kusy. Zbývalo přitom pouhých cca 10 dnů do úplného ukončení války a pádu svévolně vyhlášených republik. Tak to vysvětloval Strelkov-Girkin později.

Nyní se naši regulérní vojáci zabývají logistickou podporou, je tu dělostřelectvo a radioelektronické systémy, protiletadlová děla to jistí. Dopředu byli puštěni tamti. Jejich možnosti jsou již prakticky vyčerpány. Dnes je nutná buď operační pauza, nebo velká eskalace.

Velká eskalace by znamenala nasazení 20 až 30 tisíc regulérních ruských jednotek a leteckou ofenzívu až ke Karpatům, k polským hranicím. Protože jinak by neměla smysl. Je to vojenská logika. Jsem si prakticky jistý, že to nechce ani Putin.

Proto je dnes nějaké příměří téměř nevyhnutelné. Nebo operační pauza. Pak budou následovat snahy vyřešit věc politickými prostředky a dosáhnout, co by chtěla Moskva a Evropa. Dnes ale všem jaksi vyhovuje příměří. Proto právě teď, aby nedošlo k velké eskalaci, se Evropané snažili jí svým příjezdem zabránit.

Rád bych vysvětlil jednu věc. Příprava této ofenzívy, která začala v polovině ledna, trvala 2 až 3 měsíce. Protože tak dlouho to trvá. Jsou to prostě fyzické reálie přípravy seriózní válečné ofenzívy.

Navíc tu bylo třeba vytvořit úplně jiné bojové jednotky. Namísto tzv. somálských, které tu byly předtím – naši důstojníci tomu říkají somálská armáda. Mysleli tím, jak se v Somálsku jezdí džípy. Tedy jednotky, které nejsou zorganizovány, takové napůl banditské. Bylo zapotřebí sestavit útočné bojové oddíly pod vedením mj. ruských důstojníků. Kteří by byli schopni plnit úkoly v ofenzivním boji. Protože předtím v létě tu takové jednotky nebyly. Trvá to dost času.

Tato konkrétní příprava byla podle všeho zahájena 15. ledna, po ukrajinských parlamentních volbách. Protože již nešlo o vojensko-technické, ale politické rozhodnutí. Volby vedly k tomu, že v Kyjevě vznikla koalice naprosto nepřijatelná pro Moskvu a pro Kreml, které se u nás říká strana války, vůbec se nečekalo, že Porošenko získá méně hlasů a že jich tolik získají Jaceňuk a Turčynov, vnímaní Moskvou jako nepřijatelné prozápadní uskupení. Které musí být odstraněno. Naši diplomaté jim oficiálně říkají strana války. Právě tehdy začaly volby, které celý proces zmařily. Od listopadu tedy nedošlo k žádným skutečným jednáním a nevznikly žádné nové dohody.

Minské dohody byly mrtvé již v listopadu. Probíhala již technická příprava budoucí ofenzívy, která měla vyřešit především politické úkoly. Nejde o dobytí Debalceve – Moskvu nezajímá ani Debalceve, ani dokonce Mariupol. A vůbec kdo ovládá kterou vesnici či vrch. Putin dokonce přímo řekl, že ho to nezajímá. Nemělo by zajímat ani Vás. Moskvu zajímá Krym a kontrola Kyjeva, celé Ukrajiny vůbec. Právě to Moskvu zajímá. O tomtéž vždy mluvil Putin a nyní požaduje po západních kolezích, aby po zastavení bojů začala jednání. Mezi Kyjevem a povstalci, tedy opolčenci. Pak musí dojít ke změně režimu. Ústavní cestou. S tím, že se z Ukrajiny stane jakási Bosna.

Je. Albacová

Nechcete snad říct…

P. Felgenauer

Jakási konfederace – vyklizení Rady, pak nové volby. Takové, že i kdyby nevznikla vyloženě proruská většina, každopádně by Rusko získalo kontrolní balík. Právě v tom by spočívalo politické rozhodnutí. Pak by se z příměří stalo… něco jako v Moldavsku. Tedy jakási konfederace, možná dokonce demilitarizovaná. A ruské mírové jednotky by tu střežily mír.

Je. Albacová

Nemáte tedy na mysli, že se Rusko chystá prorazit koridor až ke Kyjevu a vzít Kyjev útokem?

P. Felgenauer

V první řadě se budou používat hospodářské, politické a finanční páky, pak vojenské.

Je. Albacová

Na okupaci Ukrajiny tedy Putin nepomýšlí?

P. Felgenauer

Na okupaci nemáme dost sil. Potřebovali bychom k tomu nejméně milion lidí. Tedy dobýt Kyjev a kontrolovat ho jsou dvě různé věci, stejně jako dobýt a kontrolovat Bagdád. Třeba by ho i dobyli, ale neudrží. Jsou tu 4 miliony obyvatel. Víte, kolik vojáků by museli nasadit? Minimálně 200 tisíc. Lepší je dokonce 300 tisíc. Jsou to jednoduché výpočty, aby se dal nastolit zákaz vycházení a víceméně stabilní okupační režim.

Je. Albacová

Chtělo by to tedy mobilizaci?

P. Felgenauer

Ano, ze zálohy. Dnešní ozbrojené síly na to prostě nestačí. To, co se tu nyní děje, jsou tedy pokusy Ukrajince ponížit a vyvolat v Kyjevě politickou krizi. Ukázaly „kyborgy“ v poníženém stavu, rádi by také uzavřeli Debalcevský kotel a i tím Ukrajince ponížili. Politická krize v Kyjevě a změna režimu, to je hlavní strategický cíl. Když to vyjde za pomoci Merkelové a Hollanda, bylo by to skvělé. Cíl je však tento. A musíme chápat, že právě to je cíl, žádné vesničky na Donbasu, který na rozdíl od Krymu Moskvu ani trochu nezajímá.

Je. Albacová

Zachrání Ukrajinu dodávky amerických zbraní?

P. Felgenauer

Ukrajinci skutečně potřebují mnoho věcí, které nemají. Mají v podstatě vše sovětské. Výzbroj a technika je ze 70. let, něco dokonce z 60., něco málo z 80. Moc jim to nenahrává. Rusko má vážný náskok. Třeba porážku ukrajinské skupiny Jih nebo hroby v Ilovajsku umožnila především skutečnost, že my máme izraelská bezpilotní letadla, ale oni ne. Protože našinci po válce z roku 2008 pochopili, že to bez dronů moc nejde. Gruzínci je totiž měli a visely nad hlavou, jak vyprávěli naši generálové, nemohli nic dělat. Gruzínci viděli, k čemu se ruská vojska chystají. A když viděli, že chtějí překročit řeku Inguri, zahájili ústup na Tbilisi, takže jsme nemohli zajmout gruzínskou armádu, jak se plánovalo. V západní části země. V první řadě jsme tedy nakoupili bezpilotní letadla. Část se začala vyrábět jako Forpost podle izraelské licence, montáže probíhaly zde. Ukrajinci však z toho nemají nic. Nevědí, co naši dělají, a nemohou navádět palbu za pomoci dronů. Tedy je potřebují. I když je pravda, že spíše ty izraelské, nikoli příliš náročné americké. Izrael ale prodávat Ukrajině nebude, protože mají vůči Ukrajině negativní postoj a nechtějí se hádat s Ruskem. Ale potřebují to.

Pak jde vůbec o komunikační a řídicí soustavu. Třeba 17. ledna se Ukrajinci pokusili o poměrně silný protiútok, který měl přejít do ofenzívy v Doněcku u letiště, vše ale selhalo, protože vypadlo řízení vojsk, nefungovala komunikace. Právě to potřebují v první řadě. Nejde ani o letální zbraně, ale o systémy shromažďování informací: vyslat informace, zpracovat a dostat k vojskům. Nejde ani o GPS zaměřování. Stačilo by, aby věděli, kam střílejí. Zařízení pro salvovou palbu mají velké zásahy, ale stačilo by mít jen představu, kde se nachází nepřítel. Američané jim to v zásadě nejspíš dokonce již připravili. Protože toho mají hodně, Američané nic nevyhodí, vše uskladní na skladech. Mají tu věci, které nepotřebují a které by se daly využít.

Potřebují ostřelovačské pušky. Mluví se o Javelinu, nevím, jak to dopadne. Je velmi drahý. A je skutečně velmi dobrý. Je to protitankový prostředek. Ale stojí 150 tisíc dolarů za kus. Protože se vystřelí a pak zapomene. Kolik jim toho Američané můžou darovat, nevím a sotva by to podstatně změnilo situaci na zemi. Třeba Karel Gustav, který byl dříve ve výzbroji americké armády. Je to také granátomet, jen bez naváděcího systému, ale na rozdíl od našich granátometů má vyrážecí střelu. S našim granátometem nelze střílet z budovy nebo z bunkru, protože vzadu je výfuk. Vypálilo by to vše uvnitř. Tento má vyrážecí střelu, ta vyskočí, pak se pochodový motor vypne až za letu. Svého času to vymysleli Švédové a Američané toho hodně nakoupili. Dnes jsou z výzbroje vyřazeny. A pokrývají se prachem ve skladech.

V poziční válce by to pro ně byla opravdu pomoc. Dnes totiž nelze za pochodu přezbrojit ukrajinskou armádu na západní vzory nebo ráže. Začala by úplná hrůza s logistickým systémem. My totiž máme ráži 122 milimetrů, na Západě tohle vůbec nemají. My máme 152 milimetrů, tedy šest palců, zatímco oni 155.

Systém GPS zaměřování, který využil Izrael za války v Libanonu, je velmi efektivní, byl vyvinut pro západní houfnice. Jsou tu úplně jiné střely. Udělat to přímo teď v průběhu válečných operací bez příměří je velmi těžké, téměř nemožné. Dalo by se zavádět jaksi po kusech. Myslím, že Pentagonu to už ukázali, byly tu inspekce a mise, které viděly, co Ukrajinci potřebují, co se dá najít ve skladu, co Američané nepotřebují a mohli by darovat.

Je. Albacová

Obama je ale proti dodávkám bojových zbraní.

P. Felgenauer

Je tu mnoho věcí, které bojové nejsou. Špionážní dron nelze považovat za letální zbraň. Ve skutečnosti to ale přinese výrazný zvrat a změní poměr sil. Kdyby je Ukrajinci začali používat. Proto by mohlo zahájení výraznějších dodávek zbraní, takříkajíc až 100 milionů ročně, možná až miliardu ročně, dokonce z amerických zásob, výrazně zlepšit kvalitu ukrajinských ozbrojených sil. Pochopitelně se musí také vycvičit a zreformovat, mají desítky různých resortů, územní prapory, normální prapory, národní gardu, pohraničníky, Ministerstvo vnitra a ozbrojené síly. Generální štáb velí pouze ozbrojeným sílám, mají tu úplnou hrůzu. V konečném důsledku ale není vždy všechno dobré. Větší dodávky amerických zbraní tedy mohou skutečně změnit situaci na zemi. Jako kdysi v Afghánistánu teprve když se objevily Stingery, které ohrozily ruské letectvo, což změnilo způsob boje. V konečném důsledku SSSR z Afghánistánu odešel a pak se rozpadl.

Překlad: Svatoslav Ščyhol

Rusky: Хроника российских военных преступлений против человечности в Украине, publikováno dne 10. března 2015