Dnes si všichni v Rusku, kdo má něco společného s politikou, lámou hlavu ve snaze najít odpověď na tři vzájemně související klíčové otázky. Zodpovědět je se pokusím i já.

V posledních dnech se ruské politické dění soustředilo do dálnovýchodního Chabarovsku, kde se uskutečnily svým rozsahem bezprecedentní protestní akce.

Tyto akce mimochodem stále trvají. Konají se denně s tím, že přes noc před budou úřadu vždy zůstane několik desítek lidí. Moc bych jim doporučoval postavit stany. Jakmile se totiž objeví stany a zazní slovo „Majdan“, budou všechny jejich požadavky ihned splněny.

Vzhledem k tomu, že protesty v Chabarovsku stále neutichají, všichni v Rusku, kdo má něco do činění s politikou, si lámou hlavu ve snaze najít odpověď na tři vzájemně související otázky:

• za prvé, co způsobilo vzedmutí protestní aktivity?
• za druhé, mají tyto události již dnes nejen regionální, ale i federální dosah?
• nakonec za třetí, vyústí chabarovský protest v něco víc?

Pokusím se o odpověď i já.

1. Co způsobilo tak fenomenální aktivitu ve městě, kde se nikdy předtím nekonaly vůbec žádné mítinky?

Odpověď je nasnadě: je to příliš drzé, hulvátské a sviňské chování vůči Chabarovsku ze strany Kremlu. Toto chování by se dalo nejlépe označit za koloniální. Hlavní princip, jak Vladimir Putin pracuje s regiony, spočívá v tom, že pošle hloupým domorodcům svého místodržícího. Tento místodržící vysává z regionu veškeré zdroje, posílá je do Moskvy a hlídá, aby se domorodci nebouřili. Má přitom volnou ruku dělat s místními obyvateli cokoli bude chtít. Třeba je pálit plamenometem. Záleží hlavně na tom, aby do Moskvy proudily peníze a na místě byl klid.

V Chabarovsku však tento systém v roce 2018 selhal: i přes falšování voleb je vyslaný místodržící z Moskvy nedokázal vyhrát. Gubernátorem se tedy stal místní systémový opozičník Sergej Furgal. Žádné hrdinství se od něj nečekalo, přesto se z něj nečekaně vyklubal celkem slušný gubernátor a kvalitní rozumný člověk. Přestal vysávat z regionu zdroje, vrátil volby do místní samosprávy a k obyvatelům se choval jako k normálním lidem, nikoli jako k okupovanému póvlu jako jeho předchůdci.

To způsobilo, že Furgalova obliba vystoupala až k nebesům. Přesněji řečeno dokonce nad nebesa: je v kraji od dost populárnější než Vladimir Putin. Kvůli tomu začala ruského prezidenta trápit černá závist. Samotnému Furgalovi to osobně řekl Putinův „kurátor“ pro Dálný Východ Jurij Trutněv.

A když chabarovský gubernátor odmítl šmelit s účastí a výsledky nedávného Putinova „vynulování“, ruskému prezidentovi přeskočilo úplně. Poručil za každou cenu samozvance Furgala, který si o sobě začal myslet příliš, veřejně a maximálně tvrdě potrestat. Gubernátor si vyslechl obvinění ze zosnování vraždy několika lidí v letech 2004 až 2005 a byl letecky dopraven do Moskvy, kde stanul před nejúplatnějším na světě obvodním soudem Basmannyj.

Obyvatel Chabarovsku se přitom nikdo na nic neptal. Putin se tvářil, jakoby oni ani jejich zájmy vůbec neexistovaly. Bylo to šťavnaté plivnutí do tváře celému ruskému regionu. V jiných dobách a za jiných okolností by to region nejspíš spolkl. V jiných oblastech a republikách se už něco podobného přece stalo mnohokrát. Dnešní doba a okolnosti jsou však dost výjimečné.

Po fiasku s hlasováním o ústavních změnách přišel Putin o legitimitu. Jeho moc velmi oslábla, neboť všem bylo zřejmé, že král je nahý. Nebo že car není opravdový.

Bez legitimity přestává být tím, kdo může uplatňovat svou moc na celou zemi. Prostě ho nikdo neposlouchá a na jeho názoru již nezáleží. Přichází o autoritu a vliv. Dokonce se ho už ani nikdo nebojí. Ba ještě víc, sám začíná rozčilovat, a jeho drzá rozhodnutí, která všichni předtím prostě snášeli, začala dnes hrozně štvát.

Proto obyvatelé Chabarovsku bez problémů či jakéhokoli strachu prostě přišli na protestní mítink proti Putinovi, aby podpořili svého gubernátora. Po putinovském „vynulování“ se něco předtím tak nemyslitelného jako masová protestní akce stalo něčím naprosto logickým, normálním a snadným.

Slyšel jsem příběhy zdejších lidí, kteří šli na první ve svém životě mítink s obavami, zda tu nebudou sami. Ale když viděli, že jim podobných tu jsou desetitisíce, jejich povědomí se měnilo! Z poslušných podaných se okamžitě v jediné vteřině stávali přísní občané. A to je již zcela jiný druh člověka.

Přiblížili jsme se k odpovědi na druhou otázku na seznamu: zda mají tyto události dosah nejen regionální, ale také celostátní.

Jsem si jistý, že ano. Obyvatelé Chabarovsku, kteří prosazují své regionální cíle, odkryli a zviditelnili několik velmi významných vlastností Ruska po vynulování. Zde bych si dovolil stručně převyprávět status od politologa Kirilla Rogova.

Za prvé vyšlo najevo, že obyčejní lidé žijící v ruské provincii Vladimira Putina nenávidí. Vidí v něm skutečného nepřítele, který je nenechá v klidu žít. Právě onoho koloniálního diktátora, pro nějž nejsou víc než vzduch.

Prezident RF nemá mezi prostým lidem žádnou podporu. Lid chudne a vidí, že všechny peníze jdou do Moskvy. Nepokládají tento systém za spravedlivý a již jsou ochotni proti němu bojovat. Něco podobného se určitě neděje jen v Chabarovsku, ale i po celém Rusku.

Za druhé mítink v Chabarovsku ukázal, že s protestní akcí s počtem účastníků 50 až 60 tisíc úřady nezmůžou vůbec nic. Kdyby jich přišlo 20 tisíc, pak by je zmlátili a pozatýkali. Ale když je lidí přes 50 tisíc, policie se vytratí.

V podstatě tedy může každý dostatečně aktivní a charismatický člověk vést lidi ke svržení režimu a k revoluci. A kdyby se policie začala vzpouzet, jen by tím dav ještě víc rozvášnila.

To je snad ten nejvýznamnější postřeh pro současnou situaci, kdy Putinovi již nezbyla žádná legitimita, což vědí i sami policisté. V Chabarovsku viděli, že je celý lid kompletně proti Putinovi, a nechtěli stát lidu v cestě. Totéž se stane i v dalších městech.

A nakonec ještě jedna důležitá stránka, kterou Rogov vyzdvihl. V Rusku se mělo vždy za to, že mít kompromitující materiál na úředníka znamená, že je pro nadřízené lépe řiditelný. Složka s trestním spisem se považovala za „trumfové eso“, které nic nepřebije. Furgalův příběh však ukázal, že to již neplatí. Ani obvinění z vraždy dnes lidi nedojme. Lid řekne: „Je nám to fuk! I kdyby vraždil, stejně vy tam v Kremlu jste horší!“.

Rozebereme-li to do hloubky, je to pro Kreml prostě katastrofa. Dříve bylo vždy možné vypustit páru lidové nevole odvoláním nebo uvězněním ministra či gubernátora. Ministři a gubernátoři se vždy obávali právě tohoto osudu. Dnes však jsou z tohoto strachu vysvobozeni. Obvinění Furgala z vraždy s jeho preferencemi a oblibou vůbec nepohnulo. Právě naopak, stal se z něj nefalšovaný lidový hrdina. Což znamená, že jeho příklad mohou následovat i další gubernátoři. Tím padají omezení na vzpouru uvnitř elit.

Předtím byl Putin považován za ochránce svého okolí, oligarchů a úředníků před naštvaným a hladovým lidem. A tu se najednou ukáže, že někoho, kdo hodí rukavici prezidentovi, je lid ochoten nosit na rukou. Jde o situaci pro Putina velmi nebezpečnou. Z povstání proti němu začíná být věc obecně schvalovaná, sociálně pozitivní chování. Ruský lid vnímá v tomto příběhu Furgala jako hrdinu, zatímco Putina jako zloducha. Všichni to vidí a chápou. A již vyvozují závěry.

Nyní zkusme zodpovědět otázku třetí: zda vyústí chabarovský protest v blízké budoucnosti v něco víc.

Tato otázka je pochopitelně nejtěžší. Rozhoří se z této jiskry oheň? Přece jen je Chabarovsk a Dálný Východ od Moskvy velmi daleko, skoro jako na jiném kontinentu. Proto mnoho politologů a analytiků dnes tvrdí, že se lidé v Chabarovsku budou chvíli bouřit a pak se uklidní. Vyloučit to samozřejmě nelze. Já si však myslím něco jiného.

Dokud je Furgal ve vězení, tito lidé se neuklidní. Mítinky se jim začaly líbit, pocítili, že jsou síla. Kvůli změně kvality lidí, kvůli jejich přeměně z obyvatelstva v občany zahnat je zpět do chlívku nebude vůbec snadné. Budou chodit na mítinky dál. Řekněme, že nestrpí dosazení nějakého dalšího místodržícího z Moskvy. Nyní se spokojí jen s vypsáním nových voleb.

Mimochodem k volbám. Už v září proběhnou po celém Rusku volby do místní samosprávy. A ujišťuji vás, že se Chabarovsk už stal zdrojem inspirace a vzorem k následování pro Putinovy odpůrce i v dalších ruských regionech.

Všichni viděli, že na mítinky chodit lze, že je to bezpečné a že policie nic nepodniká. Což znamená, že lidé mohou snadno změnit svůj osud. Nic složitého na tom není. Potřebují jen záminku. A volby takovou záminku poskytnou.

Nakonec to poslední, co bych tu rád vyzdvihl. V poslední době mi mnohokrát říkali: „Co pořád řešíš tu Putinovu legitimitu? Je to příliš neuchopitelná substance. Klidně se obejde bez ní. Pluk poldů s pendreky ji snadno nahradí“.

Chabarovsk však ukázal, že nenahradí. Obří mítink, na nějž přišli prostí lidé, neochota policie ho rozhánět nebo rozhodovací paralýza v Kremlu – toto vše jsou důsledky právě ztráty Putinovy legitimity. A čím dál, o to bude tento proces zjevnější.

Bez legitimity je osud Vladimira Putina zpečetěn. Jak zcela správně řekl vzdoroigumen Sergij, Chabarovsk je jen první vlaštovka. A vlaštovky žijí po celém Rusku a létají dokonce i nad Kremlem.

Autor: Ivan Jakovyna
Zdroj: Nv.ua, 15. července 2020
Titulní foto: MBK-NEWS
Překlad: Svatoslav Ščyhol