Publikujeme úryvky z výstupu Zjanona Pazňaka, významného běloruského politika, vědce, básníka a publicisty, na sněmu Křesťanskodemokratické strany – Běloruské lidové fronty a Běloruské lidové fronty Obrození v září 2015, o vážném nebezpečí rozmístění velkého kontingentu okupačních ruských ozbrojených sil v Bělorusku.

Nejpalčivější otázka, která vyvstala již dávno a nabyla na intenzitě v posledních dnech, jsou plány Moskvy a protiběloruského režimu ohledně rozmístění základny ruského vojenského letectva v naší zemi, a sice v Baranavičích. Rusové přitom nezastírají, že zvýšená vojenská přítomnost Moskvy v Bělorusku bude de facto znamenat začátek vojenské okupace naší země.

Zločinný režim této okupaci napomáhá a ultimativní podmínky Moskvy akceptuje.

Ruská letecká základna v Bělorusku být nesmí. Ani zákony, ani naše národní vůle neumožňuje, aby v naší zemi pobývala cizí armáda. Náš postoj musí být politicky jednoznačný.

Režimní a moskevští agenti dnes vypouštějí do sítě falešnou vlnu rádobyanalytiky a rádobyúvah, že Lukašenko se prý postaví této moskevské politice na odpor. Mezi ruskou rádobyanalytikou se objevily dokonce příspěvky, jejichž autoři připouštějí, že jakmile Putin zeslábne, může se Lukašenko obrátit na Západ směrem k demokracii, ba dokonce k nacionalismu.

Zopakuji axiomy, které již dávno chápeme a víme:

Axiom č. 1. Ve vztazích s Ruskem je Lukašenko ve skutečnosti úplná nula. Žádný odpor ani vzdor z jeho strany není možný již ze samotné definice. Na veškeré podmínky ohledně ruské vojenské základny, dalších základen a všeho ostatního, co se týká moskevské vojenské přítomnosti v Bělorusku, přistoupí až k úplné zradě státní svrchovanosti a samostatnosti.

Axiom č. 2. Lukašenko nikdy, za žádných okolností ani příležitostí, se neobrátí na Západ a nevydá se cestou demokracie a hospodářských reforem, o nacionalismu ani nemluvě.

Axiom č. 3. Lukašenko ze samotné definice nikdy nepřestane s likvidací běloruštiny, běloruské kultury a běloruské občanské společnosti, nikdy nerezignuje na rusifikaci naší země.

Toto vše stojí za to vědět, abychom adekvátně pochopili, co se nyní v Bělorusku děje.

Nyní pozorujeme další frašku zvanou „volby“, opět je kolem toho spousta povídání. Skončí tato fraška banálně jednoduše. Lukašenko si udrží svůj úřad a v prostředí rádobyopozice kontrolované KGB dojde ke střídání osob. Místo Milinkeviče ve stycích se Západem zaujme Taccjana Karatkevičová (za doprovodu A. Dzimitrava).

Několik slov k bojkotu. Naše myšlenka bojkotu, kterou jsme dostávali do veřejného povědomí od začátku tohoto století, přinesla viditelný efekt teprve v roce 2008. Od té doby k volbám chodí v průměru 30 až 40 % voličů (včetně těch z donucení). Totéž se bude dít i nyní. Stejně jako dříve by měla naše strana zorganizovat namátkové kontroly volební účasti a podílet se na pozorování průběhu hlasování.

Dnes o bojkotu nahlas mluví téměř všichni odpůrci bojkotu, kteří vykřikovali proti naší straně a této myšlence celé roky předtím (když Západ dával peníze). Je pochopitelné, že dochází k profanaci této koncepce. Bojkot pro ně znamená jen to, že nepůjdou volit. Nikdy nebudou pracovat pro Bělorusko, na vytvoření protirežimního souběžného národního života společnosti. V jejich pojetí jde jen o bojkot voleb, nikoli o bojkot režimu. Mám však za to, že dobré je aspoň, že se k volbám nepůjde, lidé se nechtějí nechat podvádět. Třeba se dostaví pocit národní cti.

Letos jsme si řekli, že slavnostně připomeneme Den národní bíločervenobílé vlajky a znaku Pahoňa. Tento den, 19. září, bude v svobodném Bělorusku krásným státním svátkem.

Jak se dalo čekat, režim nám neumožnil tento svátek oslavit. Musíme proto najít odpovídající formy, abychom tuto událost zviditelnili a mohli Den vlajky a Pahoni slavit.

Zjanon PAZŇAK | narodnaja-partyja.org | dne 13. září 2015

Originál publikován dne 16. září 2015

Překlad: Svatoslav Ščyhol