Předmluva k překladu

Dne 31. března 2026 vydal Chris Sampson, známý americký investigativní novinář, šéfredaktor NatSecMedia a moderátor pořadu The Wire Tap on Substack, obsáhlý článek Walking the Path of Fire: Twelve Years of InformNapalm’s War Against the Kreml. Tento článek věnoval popisu 12 let dlouhé historické cesty mezinárodní dobrovolnické zpravodajské komunity InformNapalm od března 2014 do března 2026. Ani ten nejobsáhlejší článek samozřejmě nemůže pojmout informace o celé historii naší komunity. Pro nás je však obzvláště cenné, že tento příběh napsal člověk, který pozoroval aktivity komunity zvenčí, shromažďoval svědectví kus po kusu a hodnotil rozsah událostí, v jejichž víru jsme se nacházeli.

Tento článek stojí za přečtení každému, kdo chce lépe poznat InformNapalm a pochopit fenomén komunity, která se zabývá dobrovolnickým zpravodajstvím a zároveň se spoléhá na malé zdroje, které proměňuje ve velké věci.

Samostatně bychom připomněli, že před totální ruskou invazí šéfoval Chris Sampson výzkumnému zaměření u protiteroristické společnosti, kdy se specializoval na zkoumání Islámského státu, Al-Káidy a agresivní a teroristické zahraniční politiky Ruska. Je spoluautorem knihy Hacking ISIS a pracoval jako hlavní výzkumník na několika bestsellerech The New York Times věnovaných tématům terorismus a Rusko.

Totální invaze a válka ho zastihla v Ukrajině, po celá tato léta pomáhá Ukrajincům. Jeho vnitřní motivace je také založena na snaze o spravedlnost, na touze osvobodit území Ukrajiny dočasně okupovaná Ruskem, aby se i jeho přátelé mohli vrátit do svých domovů.
Doporučujeme si tento jeho článek přečíst nejen proto, že tu píše o InformNapalmu. Jeho článek totiž má neskutečný oheň a energii, která vám umožní cítit plamen ve vašem srdci, jenž překonává temnotu.
Níže je uvedena zkrácená verze původního obsáhlého článku, upravená s vloženými zdroji a obrázky.

Ohnivá cesta: Dvanáct let války InformNapalmu proti Kremlu

„Kráčíce po cestě sebepoznání se nevyhnutelně vracíme na začátek naší cesty, ale s každým dalším kolem se povznášíme nad sebe.“

– Roman Burko, zakladatel InformNapalmu

Tento víkend mezinárodní dobrovolnická zpravodajská komunita v tichosti oslavila v Kyjevě dvanáct let své existence.

Žádné ceremoniály. Žádná tisková zpráva. Žádné oslavy. InformNapalm oznámil, že výročí bude připomenuto jako den ticha – na památku přátel, které ztratili, spolubojovníků, kteří položili své životy za Ukrajinu v letech, které uplynuly od chvíle, kdy si pár lidí v Ruskem okupovaném Sevastopolu sbalilo notebooky do batohů a vytratilo se do noci. Tento den, 30. března, později pojmenují „den prvního ohnivého slova“ a začnou všechno od začátku.

V poselství zakladatele komunity však toho rána bylo něco víc než jen bolest ze ztráty. Obsahovalo filozofii – jedinou frázi, která, pokud pochopíte, čeho tato organizace za dvanáct let války dosáhla, nepůsobí jako další moudré rčení, ale jako životní pravda:

„Kráčíce po cestě sebepoznání se nevyhnutelně vracíme na začátek naší cesty, ale s každým dalším kolem se povznášíme nad sebe.“

Každé kolo. Každá další spirála. Pokaždé jde o návrat ke stejnému boji, se stejnou lží, se stejným protivníkem, ke stejné zásadní volbě: dokumentovat pravdu, nebo nechat vládnout temnotu, ale pokaždé je to vzestup na vyšší úroveň než minule. To není pokrok v obvyklém lineárním smyslu. Je to něco složitějšího. Vykoupeného utrpením.

První kolo: Sevastopol, únor 2014

Roman Burko vyrůstal na Donbasu, později se přestěhoval na Krym. Studoval, žil a pracoval v Sevastopolu – domovském přístavu ruské Černomořské flotily, ve městě tak prostoupeném ruskou vojenskou kulturou a imperiální nostalgií, že většina jeho obyvatel vnímala kremelské vidění světa jako součást pozadí okolní reality. O tom, co ho stála ruská invaze, psal s upřímností, která proniká hlouběji než jakákoli emocionální rétorika: „Ruská agrese nás vytrhla z našeho obvyklého prostředí, zničila naše normální životy a přeškrtla naše plány do budoucna.“

Krutou ironií osudu byly oba jeho ukrajinské domovy, Donbas i Krym, nakonec obsazeny stejným agresorem. Tato skutečnost jeho životopisu položila základ pro vše, co se událo později. Nic z toho se nedalo dělat na dálku, z bezpečí a pohodlného odstupu analytika, který operační svodky spíše čte, než žije uprostřed nich.

V lednu a únoru 2014, kdy v Kyjevě plápolal Euromajdan, Burko v úzkém kruhu tří lidí v Sevastopolu sledoval živé vysílání a vnímal revoluci zcela jinak než jeho sousedé. „Přestože jsem celý svůj předchozí život strávil v regionu protkaném silným ideologickým vlivem Ruska,“ napsal později, „já osobně jsem začátek protestů na Euromajdanu vnímal pozitivně, ba až s velkým nadšením.“ Zároveň většina mých kolegů a známých tzv. Revoluci důstojnosti ostře kritizovala“. Proto se shromáždili v menším kruhu. Tito tři lidé posílali teplé oblečení protestujícím, kteří v Kyjevě trávili noci ve stanech, a sledovali, jak se blíží dějiny.

Uvědomění si toho, k čemu se schyluje, přišlo v posledních únorových dnech. Masová střelba do protestujících na Majdanu. Útěk Viktora Janukovyče z Ukrajiny na palubě ruské válečné lodi Černomořské flotily, potvrzený svědky, které Burko osobně znal – námořníky i náhodnými civilisty. Následovaly podezřelé pohyby personálu Černomořské flotily. Evidentně koordinovaná shromáždění na podporu „občanské neposlušnosti“. Ozbrojené obsazení budovy krymského parlamentu a úřadu vlády. A pak se na klíčových místech po celém poloostrově začali objevovat vojáci v uniformách bez rozlišovacích znaků, se zakrytými obličeji, bez insignií, ale s moderními ruskými zbraněmi, s ruskou technikou, jako součást ruských taktických formací.

V Kremlu se jim říkalo dobrovolníci místní domobrany.

Burko dokonale chápal, co vidí. Vedle těchto lidí žil celý život.

Jeho instinktivní impuls byl ozbrojený odpor. „Moje první myšlenky samozřejmě byly zorganizovat partyzánskou jednotku a zapojit se do skutečného boje,“ napsal. „Ale neměl jsem ani zbraně, ani speciální výcvik.“ Chápal, proč by tato cesta nikam nevedla: „I kdyby existovala šance provést byť jen jednu úspěšnou ozbrojenou operaci proti ruským vojákům, jen by to situaci zhoršilo…“. Rusko velmi účinně vysílalo filtrované informace globálnímu obecenstvu. Jakýkoli nesystematický ozbrojený odpor by byl v zárodku potlačen a použit k ospravedlnění okupace. Informační opona, kterou Rusko kolem Krymu vytvořilo, byla jejich hlavní zbraní. Jedinou účinnou reakcí by mohl být jiný druh palby.

„Musel jsem tedy vymyslet jiný způsob, jak jim způsobit skutečné škody s dlouhodobými následky.“

Začal natáčet. Videa zveřejnil na YouTube. Své nahrávky mu poslali i další očití svědci událostí. „Chápal jsem, že je nesmírně důležité informovat světové společenství o událostech na Krymu,“ napsal. „Myslel jsem si, že by to mohlo situaci zlepšit a s největší pravděpodobností zabránit okupaci a válce.“ Jedno video, natočené 2. března 2014, zaznamenalo během prvního dne téměř dva miliony zhlédnutí.

Světové zpravodajské služby měly tajné zprávy potvrzující vše, co Burko natáčel, ale nevydaly žádná veřejná prohlášení. Oficiální mlčení vytvořilo informační vakuum. „Rekordní počet zhlédnutí mi dal pochopit, že vnější svět naše videa potřebuje a že dokážeme překonat izolaci.“

Pak přišla hrozba. Prostřednictvím uzavřeného kanálu v aplikaci Zello, jejíž internetová rádia používali proruští kozáci a paramilitární skupiny ke koordinaci obsazení Krymu, se Burko dozvěděl, že ruské speciální služby po něm a jeho přátelích již hledají. Rozhodnutí padlo okamžitě. „Rozhodli jsme se nečekat, až nás najdou. Nacpali jsme si notebooky a pár triček do batohů, vypnuli telefony, vyndali SIM karty a zmizeli“. Aby zmátli pronásledovatele a dostali se z Krymu, použili několik dopravních prostředků. Druhý den ráno byli v Kyjevě a poté ve Lvově, kde měl Burko jen jednoho známého, se kterým dříve komunikoval pouze online. Tato osoba jim poskytla útočiště, zatímco oni pokračovali v práci na dálku a sledovali, co se děje doma, prostřednictvím telefonátů a internetu.

Na konci března 2014 „jsme s pomocí programátora ze Sevastopolu vytvořili webové stránky a rozhodli se je pojmenovat InformNapalm, podle informačního plamene informací, který spaluje agresorovy lži.“ Webové stránky byly spuštěny 29. března 2014. Přesně před dvanácti lety.

Tento název, který vymyslel Roman Burko, se stal jakousi deklarací. Informace jsou jako tekutá zápalná směs, kterou po vznícení nelze zadržet ani uhasit, která ničí struktury, jichž se dotkne. Nešlo jen o publikování faktů, ale o použití informací jako zbraně proti agresorskému státu, který sám proměnil informace ve zbraň proti jejich zemi. Tuto symetrii zvolil člověk, který žil uvnitř lží tohoto státu a jasně chápal, co je třeba udělat.

Metodologie: vypalovat ruské lži pomocí veřejně dostupných zdrojů

Abychom pochopili podstatu InformNapalmu, je nutné si uvědomit jedno specifikum, které organizaci s obdivuhodnou kázní provázelo po dvanáct let: jasné rozlišení mezi tím, co objevili, a způsobem, jak to bylo objeveno.

OSINT neboli průzkum veřejně dostupných zdrojů tehdy ještě nebyl uznávanou disciplínou, jakou se později stal. V počátečních měsících InformNapalm bezděčně improvizoval. Podle Romana Burka: „Zpočátku byli naším hlavním zdrojem informací insideři, lidé nacházející se v samém centru dění. Vědomě riskovali svou svobodu a životy, aby nám řekli, co sami viděli a slyšeli.“ Tento zdroj však byl křehký, závislý na odvaze a blízkosti lidí, které bylo možné identifikovat, umlčet nebo zatknout.

Tento model vystřídal model stabilnější. „Později tento zdroj ztratil svůj význam. Nahradil ho OSINT,“ napsal Burko. „Rusové tehdy ochotně sdíleli obrovské množství cenných důkazů: na sociálních sítích, ve zpravodajských relacích, na internetových fórech a v rozhovorech s ruskými novináři.“ Ruští branci a vojáci z povolání vyrůstali v kultuře sociálních sítí, kde bylo zveřejňování selfies považováno za běžnou věc. Na tajné operace si s sebou nosili telefony, pózovali s vojenskou technikou v pozadí, označovali svou polohu a zveřejňovali loga jednotek. Chlubili se svým partnerkám, jejich rodiny pak tyto příspěvky hrdě sdílely, aniž by měly nějaké podezření. Kreml se snažil prosazovat své lži, zatímco jeho vlastní vojáci je v reálném čase vyvraceli. Stačilo se jen pozorně podívat.

Investigativci našli fotografii ruského vojenského vozidla zveřejněnou na VKontaktě, analyzovali poznávací značky, terén na pozadí a poznávací znak jednotky a poté hledali další fotografie na stejném profilu nebo se stejným geotagem, čímž sestavili řetězec dokumentů, které spojovaly vojenské vozidlo, jednotku, vojáky a geografickou polohu v jediný důkazní řetězec. A to vše na východě Ukrajiny a v době, kdy Rusko jakoukoli přítomnost v těchto místech oficiálně popíralo. Postupně byla digitální stopa každého vojáka položena jako cihla do důkazní základny.

Model vícejazyčných publikací se ukázal být stejně důležitý jako samotná metodologie vyšetřování. Publikace v ukrajinštině fungovaly pro ukrajinské publikum. Publikace v ruštině ukazovaly důkazy o agresi ruskému publiku, rodinám vojáků a řádovým občanům země, kteří by jinak nikdy neviděli dokumentární důkazy o tom, co se skutečně dělo. Publikace v angličtině, němčině, francouzštině a dalších evropských jazycích se dostaly do těch politických a mediálních ekosystémů, kde Ukrajina potřebovala největší podporu. Každá jazyková verze nebyla jen překladem vyšetřování. Jednalo se o účelnou prezentaci důkazů pro konkrétní publikum a konkrétní účel. Překladatelé z ukrajinské diaspory a spřátelených jazykových komunit pracovali zdarma, často v noci, a zajišťovali, aby materiály byly pro západní média připraveny včas pro jejich každodenní zpravodajské relace.

Burko bez obalu vysvětlil, proč po celou dobu zůstával maskován. „Mám za to, že anonymita je nezbytným opatřením sebeobrany, když čelíte teroristickému státu, odhalujete jeho tajemství a přinášíte důkazy jeho zločinů.“ Nešlo o vyhýbání se odpovědnosti, ale o logiku jednání osoby, jejíž domov již obsadil stát, jehož zločiny dokumentovala, a která chápala, že k pokračování v této práci je nutné přežít dostatečně dlouho.

Jak se rozvíjely partnerské vztahy s hackery, začalo se v publikovaných vyšetřováních od InformNapalmu objevovat standardní prohlášení: komunita „není zodpovědná za způsoby získávání informací“. InformNapalm data analyzoval a publikoval. Jejich extrakci provedli jiní. Tento dvoustupňový model nebyl jen právním postavením, ale odrážel skutečnou dělbu práce, která zvyšovala efektivitu každé úrovně. Hackerské skupiny měly expertní dovednosti v pronikání do nepřátelských systémů a extrakci dat. InformNapalm měl zkušenosti s analýzou a vyhodnocováním zpravodajských informací, ověřováním dle veřejně dostupných zdrojů, určováním geolokace a vícejazyčným publikováním. Společně vytvořili něco, co by žádný z nich nevytvořil sám: extrahovaná zpravodajská data porovnaná s veřejně dostupnými zdroji, zanalyzovaná na operační relevanci a zveřejněná formou, kterou by mohli dále používat novináři, politici a soudy.

Vzniklý ověřovací standard se nestal jen souborem postupů, ale součástí interní kultury komunity. Zdrojová data od hackerských partnerů přicházela s různou mírou úplnosti a věrohodnosti. Standard InformNapalmu vyžadoval před zveřejněním křížovou kontrolu s nezávislými veřejně dostupnými zdroji. E-mailový dump nebyl nikdy publikován pouze na základě samotného obsahu dumpu; byl kontrolován jeho soulad se známými skutečnostmi, veřejnými daty a dalšími zdroji informací. Byla kontrolována metadata dokumentů. Porovnávala se chronologie událostí. Figuranti byli ověřováni dle veřejných rejstříků. Vyšetřování bylo zveřejněno až po důkladném ověřování důkazů.

InformNapalm byl založen společně s Iraklijem Komachidzem, gruzínským vojenským expertem, který velmi dobře rozuměl metodám ruské hybridní války – jeden z jejích scénářů Gruzie zažila v roce 2008. Komunita, která se kolem této činnosti utvořila, byla vskutku mezinárodní: dobrovolníci z Ukrajiny, Gruzie, Německa, Jihoafrické republiky, Česka, Bulharska, USA, Španělska, Francie, Švédska, Běloruska, Portugalska a dalších zemí. Přes třicet dobrovolníků z více než deseti zemí, které nespojuje příslušnost k žádné organizaci, ale společná zkušenost s životem v sousedství Ruska a základní pochopení toho, jak hybridní agrese vypadá.

Do konce roku 2014 zveřejnil InformNapalm 176 vyšetřování.

Druhé kolo: Budování důkazní základny, 2015–2016

V roce 2015 došlo k prudkému nárůstu publikací – 649 publikovaných vyšetřování, což představuje nejvyšší roční údaj v historii InformNapalmu a časově se krylo s eskalací bojů na Donbase a posílením analytického potenciálu komunity. Boje o Debalceve a letiště v Doněcku vedly k nasazení ruských vojsk v Ukrajině ve velkém, což mělo za následek vznik obrovského množství digitálních důkazů. „Někdy se nám také podařilo shromáždit důležité důkazy z oficiálních dokumentů, rejstříků a nekrologů, které byly veřejně dostupné,“ poznamenal Burko. Zdrojem dat byly rutinní byrokratické postupy státu, který vedl tajnou válku a zároveň musel nějakým způsobem uctít památku svých padlých. Vyšetřovatelé získali specializované dovednosti: identifikace techniky, geolokace, křížová kontrola osobních údajů personálu.

Do roku 2016 InformNapalm zdokumentoval aktivity nejméně 75 různých ruských vojenských útvarů na Donbase. Žádné milice, žádní „dobrovolníci“. Do války v Ukrajině byli zapojeni vojáci z pravidelných jednotek ruské armády – motostřeleckých brigád, speciálních jednotek GRU, vzdušných výsadkových vojsk, spojařských vojsk, pluků protivzdušné obrany, dělostřeleckých brigád – ze všech vojenských okruhů Ruska, včetně jednotek nasazených na Dálném severu a Dálném východě. 64. samostatná motostřelecká brigáda se stálou základnou v Kňaze-Volkonském v Chabarovském kraji byla jednou z nich. Složka k této jednotce přišla později velmi vhod, když ukrajinské jednotky osvobodily Buču.

Tato práce se u 75 neskončila. Do roku 2021 se databáze zdokumentovaných dat rozrostla: 101 ruských vojenských jednotek a také přes 50 typů zbraní a vojenské techniky, které nebylo možné ukořistit jako trofeje, ale byly tajně dodány na Donbas. Každé vyšetřování je potvrzeným důkazem, že Moskva prosazovala lži.

Databáze vyznamenání se stala jedním z nejsilnějších důkazních nástrojů InformNapalmu. V období březen 2014 až srpen 2017 zaznamenal InformNapalm více než 170 udělení ruských státních vyznamenání: přes 116 za operace na Donbase, 19 za Krym, 6 za invazi do Gruzie, 30 za Sýrii. Každé vyznamenání je datovou jednotkou. Shromážděná do jediné databáze vytvořila obžalovací spis proti Ruské federaci.

Ruská rušička Žitěl, náročný systém elektronického průzkumu a rušení, který neměl žádný zákonný důvod se dostat do rukou separatistů, získal takovou pozornost InformNapalmu, že její operátoři začali pociťovat následky. Jména operátorů systému byla rychle zjištěna, jejich jednotka zdokumentována, jejich poloha geolokována a systém byl z operačního hlediska kompromitován. InformNapalm si rychle uvědomil, že publicita může být použita k narušení operací, že transparentnost může být útočnou zbraní. Pozornost InformNapalmu tak „vypálila“ rušičku Žitěl.

Souběžné bojiště se odehrávalo v Sýrii. Ruští vojáci, kteří tam byli nasazeni, se na sociálních sítích chovali stejně jako na Donbase. Zveřejňovali fotografie před vojenskou technikou a letadly na ruské základně v Latákii, čímž dokumentovali vybavení a logistiku intervence, kterou se ruské vojensko-politické vedení snažilo skrýt. Během dvou let InformNapalm zveřejnil přes 150 příspěvků o ruské vojenské přítomnosti v Sýrii, kdy identifikoval vojáky z nejméně 20 ruských jednotek, z nichž 13 již figurovalo v jejich vyšetřováních k Donbasu. Staří známí… Zároveň se území zkušebního polygonu pro ruské zbraně rozšířilo na Blízký východ.

Činnost InformNapalmu přesáhla rámec dokumentování bojů a zahrnovala operace ruských zpravodajských služeb po celém světě. Ve spolupráci s ukrajinskou hacktivistickou skupinou CyberOdboj provedla komunita dvě přelomové operace proti vojenskému útvaru č. 26165, jednotce GRU známé také jako APT 28 nebo Fancy Bear. Jedná se o hackerskou skupinu ruské vojenské zpravodajské služby, která stojí v pozadí ovlivňování amerických voleb v roce 2016 a také dalších operací po celém světě.

První operace vyústila ve zveřejnění kompletních osobních údajů podplukovníka Sergeje Morgačeva, jednoho z velitelů APT 28, důstojníka GRU hledaného FBI: osobní komunikace, občanský průkaz, adresa bydliště, registrační značka vozidla a platební údaje – to vše bylo zveřejněno na webu InformNapalm. Tým se ale nezastavil. Prostřednictvím Morgačevova osobního účtu na AliExpress objednal pro něj domů upomínkové předměty se symboly FBI a velkou várku sexuálních hraček. Tím skončila Morgačevova profesionální hodnota pro GRU. Kreml už nemohl předstírat, že neexistuje. Jeho vlastní digitální život byl použit jako zbraň, která nakonec spálila jeho samotného.

Druhá operace byla ještě významnější: byla získána vůbec první fotografie plukovníka Viktora Netykša, velitele vojenského útvaru č. 26165 GRU a Morgačevova přímého nadřízeného, jednoho z 12 ruských zpravodajců obžalovaných americkým Ministerstvem spravedlnosti z ovlivňování prezidentských voleb v roce 2016. Fotografie byla získána hacknutím e-mailu Netykšovy manželky, který byla několik měsíců sledován.

Okamžik pro zveřejnění byl vybrán s chirurgickou přesností: den nato měl Netykšo i se svým synem odletět z Moskvy do jeho rodného města Čity. Materiál InformNapalmu byl zveřejněn ještě před jeho nástupem do letadla. Žádná zpravodajská služba na světě předtím fotografii této osoby nezveřejnila. Ukrajinští dobrovolníci tak učinili jako první.

Zpočátku nezávisle na sobě fungovaly samostatné skupiny hacktivistů: RUH8, FalconsFlame, Trinity nebo CyberHunta. InformNapalm fungoval jako analytické a koordinační centrum. To, co začalo jako novinářská práce, se organicky proměnilo v pojivovou tkáň ukrajinské hacktivistické komunity.

V dubnu 2016 ukrajinští hackeři zničili servery Anna News, ruského propagandistického kanálu, který vysílal z Donbasu. InformNapalm zveřejnil analýzu operace. Výsledný dosah publika, 270 000 zhlédnutí jen samotného dokumentu o operaci, ukázal, že koordinované akce hackerských skupin a analytická publikace vedly ke zvýšení efektu, kterého by žádná z těchto složek sama o sobě nedosáhla. To se stalo jedním z katalyzátorů pro oficiální vznik Ukrajinské kyberaliance (UCA) v červnu 2016.

K polovině roku 2016 bylo celé soukolí připraveno k sestavení. RUH8, FalconsFlame, Trinity a CyberHunta se spojily v UCA. InformNapalm se ukázal jako cenný partner pro shromažďování a publikování zpravodajských informací. Dvouvrstvá architektura fungovala: ukrajinská armáda získávala informace, InformNapalm je analyzoval, ověřoval a publikoval. Poté nastal vrchol kybernetické války ukrajinských dobrovolníků proti Rusku, kterou vedli výhradně civilisté používající notebooky, bez povolení a vládní podpory.

Třetí kolo: zlatá éra – říjen 2016.

12. října 2016 Ukrajinská kyberaliance na síti VKontaktě nabourala profil Michaila Polynkova přezdívaného Chrustalik, bývalého trestance, který se stal náborářem a koordinátorem separatistické sítě Igora Girkina. Polynkovův profil měl uloženo přes 300 000 zpráv, které obsahovaly seznamy tisíců ruských žoldáků, kteří tímto konfliktem prošli: jména, adresy, telefonní čísla a fotografie. Databáze personálu, kterou si sami kolaboranti spravovali a která byla vytvořena za účelem řízení toku ozbrojenců, se dostala na profil na sociální síti.

Téže noci UCA nabourala účet Igora „Strelkova“ Girkina na Live Journal. Girkin, ruský zpravodajec, který se stal velitelem kolaborantů, byl jedním z prvních figurantů vyšetřování od InformNapalmu. Hacktivisté se také infiltrovali do „Svazu dobrovolníků Donbasu“, ruské organizace, která po celou dobu konfliktu verbovala a koordinovala žoldáky.

Výsledky hackerského útoku na „Svaz dobrovolníků Donbasu“ předčily veškerá očekávání. Organizace uchovávala podrobné dotazníky dobrovolníků – profily s osobními údaji, které obsahovaly nejen jména, ale také adresy bydliště, kontakty na příbuzné, profesní zkušenosti, trestní rejstříky a pasové fotografie. Přibližně 1 000 těchto profilů bylo předáno ukrajinským tajným službám. Mezi vyplněnými dotazníky byly i některé, které byly odeslány kanály přístupnými pouze zaměstnancům oddělení „K“ FSB, což naznačovalo, že zaměstnanec FSB na plný úvazek pracoval s dokumenty z náborového systému SDD uvnitř organizace. Nejde o koordinaci, ale o operační infiltraci, tedy o insidera.

To, co udělala UCA s Polynkovovými daty, názorně ilustruje doktrínu, kterou komunita vyvinula. Všechno to zveřejnila. A pak použila jako psychologickou zbraň. Na hacknutých Polynkovových stránkách se objevily fotografie usmívajícího se Vladimira Putina a separatistické veřejné stránky Věry Babininové byly ozdobeny patetickými bannery s „300 strelkovci“. Během několika hodin opustilo hacknutou skupinu na VKontaktě přes 30 000 sledujících.

Fungovalo to. Polynkov a Věra „Gjurza“ Babininová, další postava separatistického hnutí, si na sebe navzájem stěžovali u FSB a obviňovali se z úniku informací. Moskovskij Komsomolec otiskl titulek: „Krysa v našich řadách.“

Mluvčí UCA to komentoval jedním jízlivým návrhem: „Jménem Ukrajinské kyberaliance bych rád apeloval na Federální bezpečnostní službu Ruské federace (agresorskou zemi): všechny je svažte!“

Finanční dokumenty Svazu dobrovolníků Donbasu ukazují rozpor mezi oficiální ruskou verzí událostí a realitou účinněji než jakýkoli manifest: peníze z Ruské federace byly dokonce vyčleněny na salám na smuteční hostině za padlé bojovníky organizace. To je ale pěkné spontánní lidové povstání s finančními prostředky vyčleněnými na organizaci pohřbů. Jak se říká, bez komentáře.

Pak, dva týdny po 12. říjnu, poskytla UCA InformNapalmu něco dokonce ještě významnějšího.

Tento dump nebyl jen chaotickou komunikací dalšího byrokrata. Vyklubal se z něj obrovský zdroj operačních dat. Data, jména, rozkazy, platby. Přes 2 000 e-mailových zpráv ze schránky Vladislava Surkova, gigabajty komunikací za několik let, se stalo podrobným listinným potvrzením jeho osobní aktivní účasti na řízení tzv. DLR a LLR. Ani jedno jmenování v tzv. lidových republikách se neobešlo bez jeho souhlasu. Jediné vyčlenění rozpočtových prostředků, jediný propagandistická narativ ani jediný strategický obrat. Všechno probíhalo přes něj. Zacharčenko a Plotnyckij, kteří byli veřejně prezentováni jako organičtí místní „vůdci odporu proti kyjevskému režimu“, byli ve skutečnosti loutkami dostávajícími instrukce z Moskvy.

InformNapalm zveřejnil informace o nabourání 26. října 2016. Následovala série patnácti vyšetřování založených na získaném materiálu, která po několik dní vyvolala silnou mezinárodní odezvu. Ruská státní televize označila podklady za falešné. Kreml však neposkytl přesvědčivé vyvrácení. FSB zahájila interní vyšetřování, které vedlo k zatýkání mezi vlastními lidmi.

Dobrovolníci udělali to, co státní zpravodajské služby udělat nemohly nebo nechtěly.

Důsledky tohoto hackerského útoku se ukázaly být mnohem dalekosáhlejší, než si kdokoli dokázal představit. V roce 2019 zveřejnila Mezinárodní společná vyšetřovací skupina, která vyšetřovala sestřelení letu MH17 společnosti Malaysia Airlines nad Donbasem v červenci 2014, příspěvky, které přímo odkazovaly na publikace InformNapalmu k SurkovLeaks jako na přípustné důkazy. Ve stejném roce britský Královský sjednocený institut pro obranná studia (RUSI) zveřejnil oficiální zprávu založenou přímo na zveřejněných vyšetřováních od InformNapalmu s názvem Surkov Leaks: interní mechanismy ruské hybridní války v Ukrajině“, jejímiž autory jsou novinářka Alya Shandra a poslanec Robert Seely. RUSI, jeden z nejstarších a nejuznávanějších obranných think-tanků na světě, se odvolal na ukrajinskou dobrovolnickou zpravodajskou komunitu, která existuje z darů čtenářů.

V roce 2020 byl Vladislav Surkov z funkce prezidentského asistenta odvolán. V roce 2022 byl již v domácím vězení, pravděpodobně kvůli obvinění z korupce a zpronevěry finančních prostředků přidělených na projekt na Donbase. Muž, který navrhl ruskou hybridní válku proti Ukrajině, který roky podstrkoval Putinovi virtuální realitu a zjevně na ní vydělával jmění, se stal vězněm systému, kterému sloužil.

Operativní přehled z února 2017 zaznamenal, že jen v roce 2016 měla UCA 39 zveřejněných kyberoperací, což představovalo asi deset procent jejich skutečné operační činnosti. Devadesát procent toho, co ukrajinští hacktivisté v daném roce provedli proti ruským cílům, nebylo nikdy zveřejněno. Zpravodajské informace putovaly k ukrajinským tajným službám, partnerským organizacím a bojovým jednotkám.

Čtvrté kolo: Tlak na ekosystém, 2019–2021

V roce 2018 začala frekvence publikací InformNapalmu na kybernetická témata klesat. Část dobrovolnického kybernetického ekosystému, který vedl ke vzniku SurkovLeaks, se dostala pod tlak. K podzimu 2019 se Ukrajinská kyberaliance pokusila formalizovat své vztahy s ukrajinským státem, nechala se zapsat jako spolek u Ministerstva spravedlnosti a snažila se přejít od divokého hacktivismu k právním vztahům se státem, který od roku 2014 bránila.

Poté následovaly zásahy jednotlivých orgánů a institucionální tlak, ke kterému často dochází ve válečných podmínkách, kdy neformální struktury fungují souběžně s oficiálními. Nelze říci, že by se jednalo o akce ukrajinského státu jako celku. Tento tlak však vedl k rozpadu jedné z nejúčinnějších dobrovolnických kyberformací, které v Ukrajině vznikly.

Tiskový mluvčí UCA Andrij Baranovyč popsal situaci v rozhovoru ze 4. února 2021: „A tak jsme pokračovali v práci po celý rok 2019, dokud nás v únoru 2020 nenavštívila kyberpolicie a Bezpečnostní služba Ukrajiny s naprosto absurdními obviněními…“.

Během tohoto období se Ukrajinská kyberaliance jako celek začala rozpadat. Někteří účastníci se pod tlakem haktivismus opustili. Jiní pokračovali ve své práci – v různých konfiguracích a v některých případech i v nových formách spolupráce s InformNapalmem a dalšími partnery.

To mělo okamžitý negativní dopad na počet publikací. Podle Baranovyče do února 2021 Aliance jako široká komunita prakticky zanikla, takže „nyní máme spolek složený ze tří zakladatelů“.

Hlavní práce InformNapalmu se však nezastavila. Vyšetřování pokračovala, zejména v oblasti dokumentace ruských vojenských útvarů a techniky. Archiv se dále rozrůstal. Na platformě vycházely nové publikace.

Včetně dokumentárních důkazů o tom, že následující dva roky mezi začátkem roku 2020 a invazí v únoru 2022 se staly pro Ruskou federaci léty maximálně intenzivní přípravy na totální útok. A v těchto letech museli někteří z lidí, kteří pronikli do nejhlubších částí ruské vojenské komunikace, operovat za přísných omezení, a to nikoli z vlastního zavinění ani z ruského záměru.

V roce 2022 Ukrajina formalizovala nové kyberdobrovolnické struktury, aby tuto mezeru vyplnila. Tyto iniciativy se výrazně lišily původem, strukturou a operační historií od dřívějších dobrovolnických skupin, které zpracovaly SurkovLeaks.

Páté kolo: únor 2022 – návrat k počátkům

24. února 2022 Totální invaze.

Prohlášení InformNapalmu bylo ten den přímočaré: zveřejnili únik osobních údajů více než 100 000 ruských vojáků – data získaná hackerskou skupinou E_N_I_G_M_A – s následujícím zněním: „Vzhledem k tomu, že ruská armáda na rozkaz diktátora a válečného zločince Putina 24. února 2022 zrádně a ve velkém zaútočila na Ukrajinu, vzhledem k tomu, že v tuto chvíli nemáme čas a příležitost každého z nich prověřit z hlediska účasti na agresi. Považujeme tato data za společensky významná jako nástroj pro další vyšetřování všech válečných zločinů spáchaných ruskou armádou: v Ičkerii, v Gruzii, v Sýrii a v Ukrajině!“

„Nechte si tato data pro sebe, mohou být zapotřebí k vypátrání každého válečného zločince a podle míry jeho účasti ve válkách k vydání odpovídajícího rozsudku nad každým z nich. Sláva Ukrajině!“, napsali.

Zpět na začátek. Osm let důkazní práce a nyní Rusko otevřeně dělá to, co celá ta léta popíralo. Proud ruských lží se nezastavil, zločiny se prostě staly masivnějšími.

A InformNapalm postoupil k dalšímu kolu spirály.

Léta práce okamžitě našla své uplatnění. Jednotky, které komunita již zdokumentovala na Donbase, se nyní ukázaly v Kyjevské oblasti, Chersonu a Mariupolu. 64. samostatná motostřelecká brigáda, k níž se informace již nacházely v donbaských archivech InformNapalmu, nyní operovala v Kyjevské oblasti. Když byla Buča koncem března až začátkem dubna 2022 osvobozena a svět se otřásl při pohledu na těla v ulicích, byl InformNapalm mezi prvními, kdo jmenoval jednotku odpovědnou za masakr. Tuto složku již měli. Shromažďovali ji roky.

Verdikty nizozemského soudu v případu MH17 z listopadu 2022, včetně doživotního trestu pro Igora Girkina, se staly precedentem, který potvrzuje přístup InformNapalmu k důkazům. Řádně shromážděná, ověřená a uchovávaná data z veřejně dostupných zdrojů mohou tvořit základ pro odsouzení vysoce postavených ruských vojáků.

Zároveň prošla transformací i samotná komunita. Část mezinárodního týmu InformNapalmu se připojila k Ukrajinským obranným silám. Lidé, kteří bojovali proti Rusku s notebooky a databázemi, se chopili zbraní a připojili se ke svým spolubojovníkům. Někteří z nich se nevrátili.

Databáze a lidská těla bojují stejnou válku. To není řečnictví, ale realita ukrajinské zpravodajské a informační komunity v podmínkách dvanácti let ruské agrese.

Šesté kolo: noví partneři, nové příležitosti

Do roku 2023 se operační situace výrazně změnila. V prvních týdnech a měsících války se objevili noví partneři v kybersféře: KyberOdboj, 256. KyberÚtočná“, analytické kybernetické centrum Fenix, Ukrainian Militant. Lišili se od UCA složením a strukturou, ale fungovali ve stejném koncepčním prostoru kolem stejné dvouvrstvé architektury, kterou InformNapalm budoval předchozích osm let. Metodologie byla otevřená každému, kdo chtěl archiv studovat.

AlabugaLeaks, třídílné vyšetřování založené na interních dokumentech z ruské továrny na výrobů Shahedů v Alabuze, podrobně popsalo dodavatelské řetězce, jejichž prostřednictvím Rusko získávalo elektroniku, motory a navigační zařízení, díky nimž se dron stal primární zbraní dlouhého doletu pro údery proti ukrajinské civilní infrastruktuře. Švédské kamery AXIS, čínská elektronika, evropské součástky prostřednictvím asijských zprostředkovatelů. InformNapalm publikoval všechny materiály ve více jazycích, takže již nebylo možné věc ututlat prostřednictvím bilaterální koordinace. Jednalo se o vědomou doktrínu: informace, které přicházejí pouze oficiálními kanály, mohou být zadrženy nebo ignorovány. Veřejné informace nelze v takových mezích udržet.

Série BaumankaLeaks využila dokumenty z Moskevské státní technické Baumanovy univerzity k odhalení technických specifikací řady systémů protivzdušné obrany a druhá část odhalila tajné detaily smlouvy na dodávku protiletadlových raketových kompletů S-400 do Indie.

Vyšetřování OKBMLeaks z listopadu 2025 provedené ve spolupráci s kybercentrem Fenix dosáhlo kvalitativně nové úrovně citlivosti. Voroněžská Výzkumná a konstrukční kancelář motorového inženýrství (OKBM) je subdodavatelem OOO „Tupolev“ a výrobcem kritických komponentů pro nejpokrokovější ruské letecké programy. InformNapalm a Fenix infiltrovaly interní systémy OKBM a po několik měsíců si udržovaly přístup, přičemž před zveřejněním předávaly tajnou dokumentaci ukrajinským obranným silám a spojeneckým zemím.

Zveřejněné materiály ukázaly, že ruský program vývoje strategického stealth bombardéru nové generace PAK DA Poslannik, který má nahradit stárnoucí Tu-95 a Tu-160, se zastavil. Hydraulické pohony pro otevírání pumovnice Poslanniku pod kódy 80RŠ115 nebo 80RŠ nebylo možné vyrobit bez německých obráběcích strojů, japonského vybavení, tchajwanských CNC systémů – Hartford HCMC-1100AG, Johnford SL-50, srbských obráběcích strojů Grindex2 – jejichž dodávky společnosti po uvalení sankcí v roce 2022 zastavily. Zprávy z interního auditu jasně zaznamenaly zpoždění termínů. Smlouvy na výrobu klíčových komponentů PAK DA vyprší v srpnu 2027. Interní dokumenty jasně naznačovaly, že ruský letecký průmysl se fakticky dostal do slepé uličky.

Dne 23. října 2025 byla OKBM oficiálně zařazena do 19. balíčku sankcí Evropské unie. Dobrovolnická zpravodajská komunita financovaná z darů čtenářů přímo ovlivnila rozhodnutí EU o sankcích.

V březnu 2026 pak InformNapalm zveřejnil analýzu dokumentů získaných v roce 2024 v rámci víceúrovňové operace, která kombinovala kybernetický a agentní průzkum a také informace z veřejně dostupných zdrojů. Vyšetřování se týkalo tajného projektu s kódovým označením Poljus-24, mezitímních testů speciálních softwarových modulů pro ruské strategické jaderné síly. Technické zadání bylo vydáno ruskému vojenskému útvaru č. 33949, který byl podle InformNapalmu spojen s ruskou Službou zahraniční rozvědky. V dokumentech se zmiňovalo „Centrum pro problémy strategických jaderných sil Akademie vojenských věd RF“. Vyšetřování bylo publikováno ve 13 jazycích.

Zastavte se a zamyslete se nad tím, co to znamená. Dobrovolnická organizace založená mužem, který musel uprchnout z Krymu s notebookem a párem triček, který „musel přijít s jiným způsobem, který by Rusům způsobil skutečnou škodu a měl dlouhodobé následky“, zveřejnila začátkem roku 2026 technické dokumenty popisující softwarovou architekturu používanou v ruském programu strategických jaderných zbraní. Dokumenty. Se jmény. Shromážděné v archivu a dostupné každému výzkumníkovi, novináři, státnímu zástupci nebo analytikovi zahraničních zpravodajských služeb, který je chce studovat.

Ani den bez speciálních operací: 2026

Po oslavě svého dvanáctého výročí InformNapalm přijal závazek, který se stal i jeho mottem: „ani den bez speciální operace“. Prvních devadesát dní roku 2026 bylo testem, zda lze tento závazek splnit. Výsledky byly masivní.

Na Silvestra proniklo analytické kybernetické centrum Fenix do uzavřených komunikačních kanálů ruské armády a spustilo upravenou verzi Putinova tradičního novoročního projevu. Miliony Rusů viděly na svých obrazovkách dvě různé verze: v jedné měl Putin červenou kravatu, v druhé černou. Anomálie se během několika málo hodin rozšířila po ruských sociálních sítích. InformNapalm byl první, kdo tuto nesrovnalost zdokumentoval a analyzoval, pak šel ještě dál a předložil technické důkazy o tom, že Kreml pro Putinovy standardní veřejné projevy již dlouho používá video avatary generované AI. Dva novoroční projevy nebyly pouhým nabouráním s defacementem. Staly se důkazem existence infrastruktury klamání, na kterou hackerský útok náhodou upozornil.

Operace Starlink. Dne 27. ledna zveřejnil InformNapalm vyšetřování ve třinácti jazycích s dokumentárními důkazy o tom, jak Rusko systematicky dováželo satelitní terminály Starlink prostřednictvím sítí obcházejících sankce – celní deklarace, v nichž byly terminály uvedeny jako autodíly, dodací trasy přes zprostředkovatele a také četné důkazy o tom, že antény Starlink byly instalovány na ruských Shahedech. Vyšetřování bylo zveřejněno několik hodin předtím, než ruský dron zasáhl civilní vlak v Ukrajině. Publikaci retweetoval polský ministr zahraničí Radosław Sikorski. Během několika dní kontaktovalo ukrajinské ministerstvo obrany přímo SpaceX a poskytlo listinné důkazy o existenci neoprávněné sítě terminálů, které shromáždil InformNapalm.

SpaceX zavedla systém „bílé listiny“, který blokoval terminály, které neměly předchozí povolení k použití v Ukrajině. Ruské vojenské telegramové kanály se hemžily zprávami o odpojení jejich terminálů Starlink. Za jedenáct dní se vytvořil kauzální řetězec – od okamžiku zveřejnění až po potvrzený operační dopad na bojiště.

Honeypot. 12. února zahájily InformNapalm a 256 KyberÚtočná operaci s cílem vytvořit „medovou past“, přičemž jako zbraň použily stejnou zranitelnost, která byla odhalena během vyšetřování Starlinku. Tým vytvořil síť falešných telegramových kanálů, které inzerovaly aktivaci terminálů Starlinku pro ruské vojenské jednotky v Ukrajině. Během týdne bylo shromážděno 2 420 datových balíčků o nepřátelských terminálech, včetně jejich souřadnic, a zdokumentováno 31 potenciálních kolaborantů v Ukrajině. Zároveň bylo ruským vojákům, kteří zaplatili za neexistující aktivační službu, zajištěno 5 870 dolarů. Souřadnice byly předány přímo armádě k zacílení. Data ke kolaborantům byla předána ukrajinským orgánům činným v trestním řízení.

Opakovací systémy pro drony na území Běloruska. Publikace o této šestiměsíční operaci vyšly ve dnech 18. až 21. února. Dokumentovaly využívání běloruské opakovací infrastruktury ruskými operátory dronů ke zvýšení dosahu útočných dronů nad severní Ukrajinou. Řídicí signály byly směrovány přes opakovací stanice v Bělorusku, aby se obešla geografická omezení. Data shromážděná během této operace se stala nástrojem státní politiky. Když prezident Zelenskyj 18. února 2026 uvalil sankce na Alexandra Lukašenka, veřejně se odvolal na důkazy ohledně opakovačů. Zpravodajské informace shromážděné dobrovolníky se staly základem pro prezidentské rozhodnutí s mezinárodními důsledky.

Zbrojní černá díra. Vyšetřování, které bylo zveřejněno 8. ledna, kombinovalo tradiční techniky OSINT a sociálního inženýrství k cílenému ovlivňování profilů spojených s majorem Jevgenijem Dmitrijevem, ruským důstojníkem a velitelem útočné jednotky Štorm V na Záporožské frontě. Dokumenty extrahované z komunikace odhalily existenci sítě pašování zbraní z frontové linie, které s pomocí ruské stínové flotily putovaly přes Krym na černé trhy v Evropě, Asii a Africe. Souběžně s hackerským útokem se odehrávala i složka sociálního inženýrství: tým se na internetu vydával za majora Dmitrijeva, oznámil finanční sbírku na milionovém Z-kanálu Dva majora a poté přesměroval vybrané prostředky na nákup dronů pro ukrajinské speciální jednotky. Ruští dárci se domnívali, že podporují své vlastní síly, přitom však financovali drony pro ukrajinské speciální jednotky.

Role InformNapalmu už není pouze pochopitelná. V „den prvního ohnivého slova“ veřejně vyjádřily svou vděčnost a poblahopřály komunitě četné ukrajinské obranné a zpravodajské struktury. Mezi těmi, kteří oslavili dvanáct let práce, najdeme Síly speciálních operací Ozbrojených sil Ukrajiny, Hlavní rozvědný úřad, Službu zahraniční rozvědky, Centrum pro boj s dezinformacemi Rady národní bezpečnosti a obrany, Síly bezpilotních systémů a další.

InformNapalm zaujímá jedinečné postavení. Není jen spolkem, ale dobrovolnickou zpravodajskou komunitou. Nyní tuto roli otevřeně uznávají i státní zpravodajské struktury.

Informace jako zbraň: co bylo vytvořeno za dvanáct let

Dne 9. července 2025 vydal Velký senát Evropského soudu pro lidská práva své přelomové rozhodnutí v případu Ukrajina a Nizozemsko vs. Rusko – největším mezistátním sporu v dějinách soudu. Soud ve svém rozhodnutí shledal Rusko odpovědným za systematické a rozsáhlé porušování lidských práv v Ukrajině během osmi let konfliktu, který začal v roce 2014: nevybíravé vojenské útoky, mimosoudní popravy, mučení, nezákonné zadržování a ničení civilního majetku. Soud rovněž shledal Rusko odpovědným za sestřelení letadla na lince MH17 společnosti Malaysia Airlines. Rozhodnutí je založeno na souboru důkazů o ruské vojenské přítomnosti, odhalených a systematizovaných během let vyšetřování veřejně dostupných zdrojů týkajících se velitelské struktury a operačních aktivit.

Zpravodajská hodnota archivu dokonce přesáhla rámec právního využití. Ukázala mezeru mezi ruskou vojenskou teorií a ruskou vojenskou praxí. Dokumenty z operací na Donbase vysvětlují četné chyby a špatné taktické kalkuly ruského velení, které se projevily, když tytéž síly v roce 2022 zahájily totální invazi. Archiv se stal nástrojem pro spolehlivé předpovědi.

Jak ukázal příklad InformNapalmu – a to je důležité ponaučení pro demokratické země čelící hybridní válce ze strany Ruska – transparentnost je sama o sobě formou obrany. Informace z veřejně dostupných zdrojů, pečlivě prověřené a systematicky publikované, mohou omezit ruské operace způsoby, jakými to utajované zpravodajské informace nedokážou – právě proto, že je lze veřejně šířit, citovat u soudů, používat v politických debatách a přetiskovat v médiích ve třiceti jazycích. Rušička Žitěl, kterou InformNapalm svými publikacemi „vypálil“, je tomu malou, ale názornou ukázkou. Jakmile je uvedena jednotka, geolokace a jména operátorů systému, je z operačního hlediska kompromitována. V případě války má transparentnost operační důsledky a InformNapalm to chápal již od počátku.

Význam dvanácti kruhů

„Když kráčíme po cestě sebepoznání, nevyhnutelně se vracíme na začátek naší cesty, ale s každým kruhem se povznášíme nad sebe.“

Cesta sebepoznání, kterou popisuje Roman Burko, není pohodlná. Začala volbou. A tato cesta vyžadovala každodenní návrat k této volbě po celá léta. Člověk musel zjistit, čeho je schopen, že informační fronta je někdy frontou v každém slova smyslu, že lidé, kteří tuto práci vykonávají, jsou zároveň terči, že tato práce má svou cenu, často nejvyšší a neodvolatelnou.

„Náš boj neskončil a potrvá, dokud se Rusko nestáhne z okupovaných území, a to nejen v Ukrajině, ale i v dalších zemích,“ napsal Burko v roce 2020. „Je to boj za pravdu, spravedlnost a možnost žít ve světě, kde není místo pro agresi, vojenskou okupaci a hybridní válku.“

Hlavním ponaučením pro demokratické státy čelící hybridní válce je, že vlastní InformNapalm nelze vyrobit na míru. K tomu potřebujete protivníka, který tvrdohlavě popírá svou účast v hybridní válce a zároveň všude zanechává digitální stopy. K tomu potřebujete politický a kulturní moment, kdy skupina lidí vykoná neuvěřitelné množství neplacené dobrovolnické práce v podmínkách reálného právního rizika a fyzického nebezpečí. K tomu přidejte zvláštní vášeň – ať už je to vlastenectví, odmítání lží nebo specifický vztek, když je vaše země trhána na kusy a celý svět předstírá, že se to neděje. Vášeň, která člověka nutí zvolit informační vzpouru namísto partyzánského samopalu, protože po chladnokrevném a střízlivém zvážení situace chápe, která zbraň způsobí nepříteli vážnější a trvalejší škody.

Činnost InformNapalmu se zařadila mezi nejvýznamnější zpravodajské operace této války. Nikoli proto, že by měli státní zdroje nebo institucionální prestiž, ale protože měli houževnatost, metodologii a odvahu začít s touto prací a pokračovat v ní déle než dvanáct let tváří v tvář rostoucí hrozbě…

Překlad: Svatoslav Ščyhol