Mohla by Ukrajina s podporou Západu uzavřít s Ruskem jistou dohodu s tím, že by se na Krym „zapomnělo“ a na oplátku by ruské jednotky odešly z okupovaných částí Donbasu a Putin by nechal Ukrajinu být? Třeba je to docela přijatelná cena za ukončení války, stabilitu a deeskalaci. Navíc v situaci, kdy mnoho obyvatel samotného Krymu chce, aby toto území kontrolovala Ruská federace.

První argument proti tomuto přístupu by mohl být z oblasti mezinárodního práva. Rusko anektovalo Krym v rozporu s veškerými jeho právními předpisy. Smířit se s tím nelze, je to facka nejen pro Ukrajinu, ale i pro celé světové společenství. Oponenti by však mohli v reakci odkázat na příklad pobaltských zemí. Jejich státnost Sovětský svaz také zlikvidoval v rozporu s veškerými předpisy mezinárodního práva. USA nikdy neuznaly, že by Lotyšsko, Litva a Estonsko přišly o svou samostatnost. Což jim však nebránilo udržovat vztahy s Moskvou. Žádné sankce za anexi pobaltských zemí také nikdy nebyly uvaleny. Proč by se tedy Ukrajina a Západ nemohly zachovat v otázce Krymu stejně jako u pobaltských zemí? Neuznávat, ale ani netrestat. Žít v míru.

Mezi Krymem a pobaltskými zeměmi však existuje jeden zásadní rozdíl. Stalin skutečně potřeboval „sovětské Pobaltí“. Putin na rozdíl od něj Krym nepotřebuje. Potřebuje celou Ukrajinu. Kompletně a beze zbytku.

Okupace Krymu je jen prvním krokem k totální likvidaci ukrajinské státnosti. Když Putin svou operaci na Krymu teprve zahajoval, mnoho západních politiků si také myslelo, že jde jen o tento poloostrov se symbolickým významem a že ruský diktátor dál nepůjde. Tento kalkul však byl chybný. Již ve svém nechvalně známém „krymském projevu“ na slavnosti anexe poloostrova Putin vznesl nárok na celý ukrajinský východ, který Ukrajině podle něj „darovali“ bolševici. Následně začala vojenská operace na připojení východních oblastí Ukrajiny, kterou zastavili teprve naši vojáci a dobrovolníci. Kdyby tato operace bývala dopadla úspěšně, další nároky by byly vzneseny již na celé zbylé ukrajinské území. Možná již nikoli jménem Putina, ale jménem loutkové „pravé“ ukrajinské vlády, která by zahnízdila v Doněcku nebo Charkově. A pak by došlo k okupaci tohoto zbylého území s jeho následným připojením k Ruské federaci.

Stavba pomníku kyjevskému knížeti Vladimírovi v centru Moskvy se měla mimochodem stát vyvrcholením tohoto plánu a připomínkou skutečnosti, že k Moskvě byla připojena její „odvěká území“. Okupace celé Ukrajiny se nezdařila, ale pomník zůstal. A Putinovy plány na zničení naší země také.

Jen sotva by ruský diktátor přistoupil na to, že by tyto plány vyměnil za Krym.

Autor: Vitalij Portnykov
Zdroj: KrymR.com, 11. ledna 2016

Přeložil Svatoslav Ščyhol speciálně pro InformNapalm.org