Ruské útočné bezpilotní letouny jsou stále rychlejší, autonomnější a odolnější vůči rušení. Ukrajinské zkušenosti ukazují: budoucnost protivzdušné obrany budou určovat nejen stíhací letouny, ale také situační informovanost, maximálně krátký kill chain a schopnost likvidovat útočný potenciál nepřítele ještě před odpalem. Pro Evropu již nejde o teoretický problém.
Válka v Ukrajině ukazuje jednoduchou technologickou zákonitost: stane-li se určitý prostředek k potlačení dost efektivním, změní nepřítel parametry samotné hrozby.
Právě k tomu dochází s ruskými útočnými bezpilotními letouny.
Ukrajina v průběhu několika let vybudovala víceúrovňový systém na potlačení pístových kamikadze dronů typu Shahed-136 / Geraň-2: protivzdušné raketové komplety, mobilní palebné skupiny, prostředky radioelektronického boje, letectvo a stále masovější záchytné drony. Rusko reagovalo postupem k dalšímu technologickému cyklu.
Hlavní rozvědný úřad Ministerstva obrany Ukrajiny označuje tryskovou Geraň-4 za prostředek k potlačení účinku ukrajinských záchytných dronů. U tohoto nového přístroje Rusko rezignovalo na obyčejné namontování tryskového motoru do starého větroně a vytvořilo konstrukci dimenzovanou na výrazně vyšší rychlosti.
Evoluce ruských útočných dronů: vyšší rychlost, bojová hlavice a odolnost navigačních systémů. Interaktivní modely ruských dronů Geraň-4 a Geraň-5 v podkladech Hlavního rozvědného úřadu / War&Sanctions
Geraň-5, kterou Rusko proti Ukrajině již použilo, pak naznačuje směr další evoluce: cestovní rychlost 450–600 km/hod, bojová hlavice cca 90 kg, dolet až 950 km a výška až 6 km. V konstrukci byla zaznamenána odrušená satelitní navigace, systém pro přenos telemetrie a mesh-modem.
Hranice mezi kamikadze dronem a relativně levnou raketou s plochou dráhou letu se postupně rozmazává.
Ruský tryskový útočný dron Geraň-5, 9. května 2026. Zdroj: OTC LIVE / Militarnyi.com
Evropa již nepotřebuje protivzdušnou obranu proti Shahed-136 / Geraň-2 ve stylu z roku 2023
Hlavní chyby, jíž se může dnes Evropa dopustit, je připravovat se na ruskou taktiku, kterou viděla Ukrajina před dvěma až třemi lety nebo vidí dnes.
Tradiční cyklus vojenských zakázek trvá léta. Cyklus přizpůsobování bezpilotních systémů na ukrajinské frontě se někdy počítá na měsíce.
Proto se může stát, že systém, který dnes působí proti pomalému dronu optimálně, v době masových dodávek do armády již bude odpovídat minulé verzi ohrožení.
Plánovat v letech 2026 až 2027 je nutno nikoli s ohledem na konkrétní Geraň-4 nebo Geraň- 5, ale na vývojový trend ruských zbraňových prostředků:
- vyšší rychlost, letová výška a hmotnost bojové hlavice;
- autonomnější navigace a rozpoznávání cílů;
- vyšší odolnost proti radioelektronické obraně a ztrátě satelitního signálu;
- síťové uplatnění různých bezpilotních letounů, falešných cílů a raket v rámci jednoho útočného balíčku;
- zkrácení doby mezi detekcí cíle a jejím zásahem na obou stranách.
Ne každý budoucí systém bude mít všechny tyto parametry současně. Záleží na samotném vektoru.
Hlavní kapacitou protivzdušné obrany se stává čas
Sestřelit rychlý cíl nestačí, musí se nejprve včas zahlédnout.
Čím rychleji se zbraňový prostředek pohybuje, tím větší hodnotu má každá ztracená vteřina mezi jeho detekcí a spuštěním záchytného dronu.
Proto se klíčovým pojmem budoucí protivzdušné obrany stává kill chain, tedy řetězec „detekce – klasifikace – rozhodnutí – určení cíle – zásah“.
Tento řetězec je pak nutno neustále zkracovat.
Nejde jen o radary. Potřebujeme jediný systém, který sdružuje radiolokační, optické, zvukové, letecké, satelitní a jiné snímače, automaticky porovnává informace, detekuje ohrožení a předá je tomu zbraňovému prostředku, který to dokáže udělat nejrychleji a nejlevněji.
Znamená to také stále větší automatizaci. Člověk sice zůstává pro rozhodování kritický, neměl by však manuálně vykonávat všechny úkony, které stroj zvládne ve zlomku vteřiny.
Ukrajina de facto již žije uvnitř tohoto technologického přechodu.
Pro NATO je situace dokonce příznivější. Aliance má mnohem větší možnosti pro satelitní, letecký a radiotechnický průzkum, AWACS, moderní bitevní letectvo a výkonnou komunikační infrastrukturu.
Problémem nemusí být chybějící informace, ale rychlost konverze informace v rozhodnutí.
Nejlepší záchytný dron je ten, jehož nebylo zapotřebí, protože nepřátelský dron nebo raketa neodstartovala
Dokonce i ta nejúčinnější protivzdušná obrana zůstává reaktivním systémem: začíná fungovat až poté, co nepřítel již vyrobil zbraňový prostředek, dopravil ho na místo použití, připravil a odpálil.
Při masových útocích to generuje problém ekonomický.
Obránce musí samostatně detekovat a zachytit stovky až tisíce cílů. Útočníkovi stačí zajistit velkovýrobu a neustále hledat nejlevnější způsoby, jak přetížit obranu.
Boj proti ohrožení ze vzduchu proto nesmí skončit u protivzdušné obrany.
Musí zahrnovat „deep precision strike“ a „counterforce“, tedy schopnost zasáhnout vojenský systém, který zajišťuje samotný útok: výrobu zbraňových prostředků, sklady, odpalovací a pomocnou infrastrukturu, vojenskou logistiku, velitelská stanoviště a bojové obsluhy.
Samotné NATO již tuto logiku de facto uznává. Na oficiálním úrovni Aliance uvádí, že rychlý nárůst hrozby dálkových útoků vyžaduje nejen účinnou protivzdušnou a protiraketovou obranu, ale také „deep precision strike capabilities“, které zvyšují cenu agrese pro nepřítele. V roce 2026 spojenci spustili samostatné multinárodní projekty vývoje pozemních vysoce přesných systémů dlouhého dostřelu a útočných dronů dlouhého doletu.
Je to zásadně důležitá změna paradigmatu.
Jediný záchytný dron zpravidla řeší jeden cíl.
Zásah správně detekovaného vojenského stanoviště dokáže znemožnit vytvoření celé části další útočné vlny.
NATO již vyvíjí deep strike jako nutné doplnění protivzdušné a protiraketové obrany. Zdroj: NATO — Multinational Capability Cooperation
Rusko již dávno operuje proti Evropě podle koncepce „Left of Launch“
Zajímavé je, že Rusko začalo mnohem dříve používat logiku vojenského konceptu Left of Launch, tedy zasáhnout nepřátelské útočné prostředky, zejména rakety a drony, ještě před jejich bezprostředním startem, proti evropským obranným kapacitám.
V noci na 31. srpna 2026 v polské Skarżysko-Kamienné (Svatokřížské vojvodství) došlo k požáru v továrně WB Electronics, jednoho z největších polských výrobců obranných a bezpilotních systémů. Tento incident vzbudil vážné znepokojení, protože tento podnik vyrábí součástky do dronů (zejména FlyEye a Warmate).
Two plants in Lublin and Skarżysko-Kamienna, Poland, were target of terrorist attacks. The factories produce drones and drone components.
It is only the latest incident of terrorist attacks across Europe.
Source: Niezalezna https://t.co/wIbvsidRC8
— (((Tendar))) (@Tendar) August 31, 2026
Polská prokuratura zjistila, že požár byl založen úmyslně za pomoci zařízení se vznětlivými materiály. Vyšetřování probíhá podle ustanovení o činnosti zahraniční rozvědky a teroristickém trestném činu. V době publikace ruský podíl právě na této epizodě nebyl oficiálně konstatován.
Další složky ruské záškodnické kampaně v Evropě se však již dokumentují mnohem konkrétněji. V březnu Eurojust (Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech) informoval o 22 podezřelých osobách v Litvě a Polsku, které jsou podezírány z činnosti pro vojenskou rozvědku RF v kauze samovznítitelných balíčků, které způsobily požáry v logistických centrech v Německu, Polsku a Velké Británii.
Logika je zjevná.
Moskva se snaží ovlivňovat již nikoli jen zbraně na bojišti, ale také továrny, logistiku a infrastrukturu, která umožňuje armádám členských států NATO tyto zbraně získat.
Právě to pak má být signálem pro Evropu.
Ukrajina již je „forward defence“ Evropy
Pro NATO leží únik z budoucí politické slepé uličky de facto na povrchu.
Není třeba čekat, až se riziko přímé ruské agrese proti pobaltským zemím, Polsku nebo jiné alianční zemi změní v reálnou krizi.
Není třeba čekat na chvíli, kdy budou evropské vlády muset řešit útoky na ruskou vojenskou infrastrukturu až poté, co ruské rakety a drony začnou ve velkém mířit na města států NATO.
Část tohoto úkolu lze splnit už dnes, a to posilováním ukrajinských kapacit dlouhého doletu.
Ukrajina vede válku právě s tím vojenskoprůmyslovým systémem, který bude v případě budoucí konfrontace vyrábět rakety, útočné drony a další prostředky již proti NATO.
Podpora ukrajinského deep strike proto není jen pomocí Ukrajině.
Je to „forward defence“ Evropy.
Ruská raketa nebo dron zničený ve vojenském skladu před odpálením již nevyžaduje protiraketu nad Kyjevem či jinými městy Ukrajiny nebo EU, a nelze je ani nahromadit pro budoucí válku.
Vyřazená z provozu vojenská výrobní kapacita nutí Rusko vynakládat čas na obnovení namísto navyšování zásob.
Zmařená příprava útočné operace znamená desítky až stovky cílů, které se ve vzduchu vůbec neobjeví.
Zde se potkávají ekonomika, technologie a strategie.
Budovat stále dražší systém protivzdušné obrany, jehož hlavním úkolem bude donekonečna chytat každý nový ruský „šíp“, nestačí.
Je třeba současně snižovat schopnost nepřítele tyto šípy vyrábět, hromadit, vystřelovat a řídit je.
Rusko již tento princip chápe a snaží se operovat proti evropskému obrannému potenciálu ještě před otevřenou válkou.
Pro Evropu má smysl vyvodit zrcadlový strategický závěr
Ukrajina již platí za tuto zkušenost vysokou cenu a neustále se přizpůsobuje novým výzvám.
Pro NATO je klíčová otázka: zda má smysl se připravovat na budoucí válku s oporou v ukrajinských zkušenostech, které se vojáci NATO naučí pomaleji než se vystřídají technologické cykly? Nebo je na čase přiznat, že Rusko již vede aktivní válku nejen proti Ukrajině, ale stále častěji uplatňuje v Evropě vlastní logiku Left of Launch, kdy se snaží zasahovat výrobu, logistiku a infrastrukturu již předtím, než se zbraň dostane na bojiště.
V této logice otázky dostupnosti satelitní komunikace Starlink pro ukrajinské drony dlouhého doletu nad územím RF, předání Ukrajině zbraňových prostředků s delším doletem/dostřelem a zrušení politických omezení pro útoky na ruskou vojenskou infrastrukturu pak již nejsou vedlejšími debatami.
Jsou to rozhodnutí, která měla padnout ještě včera.
Mnohem levnější a bezpečnější je totiž likvidovat odpalovací zařízení, sklady, velitelská stanoviště a výrobní kapacity raket a dronů, a to včetně takových center jako je Alabuga, předtím, než se stovky až tisíce těchto zbraňových prostředků dostanou do vzduchu.
A právě taková rozhodnutí dokážou dnes určit, zda se budou muset zítra pobaltské státy, Polsko a další státy východního křídla NATO učit ze stejných chyb, za něž Ukrajina již zaplatila příliš vysokou cenu.
InformNapalm pracuje již 12 let na zkoumání a dokumentování ruské agrese. Nedostáváme žádné financování od vlád, grantových programů ani velkých dárců. Provoz webu a projektů komunity zajišťují dobrovolníci.
Pokud naši činnost považujete za důležitou, můžete se přidat k InformNapalmu jako dobrovolník i vy, popř. naši činnost podpořit měsíčními příspěvky nebo jednorázovými dary prostřednictvím Patreon, BuyMeACoffee, popř. zaslat převod v kryptoměně přes WhitePay.
Vaše podpora nám pomáhá zachovávat nezávislost, rozvíjet zaměření na OSINT a CYBINT průzkumy, podporovat operační činnost a pokračovat v dokumentování ruské agrese pro ukrajinské a mezinárodní obecenstvo.
Čtěte také další příspěvky k tématu:
- Cesta ohně: dvanáct let války InformNapalmu proti Kremlu
- Ukrajinští hackeři odhalili, jak operátoři ruských dronů využívají Bělorusko
- OKBMLeaks: tajné dokumenty výrobce součástek pro Su-57 a PLK DL Poslannik
- CYBINT operace proti satelitnímu systému Goněc, který bývá označován za ruskou obdobu Starlinku
- Wildberries mezi dvěma ohni: dronové útoky a kyberoperace
- 10 let od OSINT záchytů až k zásahům: ukrajinské námořnictvo zaútočilo na ruský pobřežní raketový komplet Bastion na dočasně okupovaném Krymu
- Hackeři přinesli novou neveřejnou dokumentaci STC, ruského výrobce dronů Orlan-10
- Nabourání ruského výrobce dronů. Díl I. Kdo montuje Geraň-2
- Díl 2.: Kaspersky Lab a neurosítě pro ruské vojenské drony
- Díl 3: Albatros, válka, NVIDIA, Sony a Saito
Překlad: Svatoslav Ščyhol