
Dnes, 2. března 2020, je tomu přesně 6 let, co pro mě osobně začala válka proti ruské okupaci Krymu. Právě 2. března 2014 jsem se v Sevastopolu poprvé stal svědkem agrese Rusů, kteří v uniformách bez identifikačních znaků blokovali ukrajinské vojenské útvary. Právě tento den před 6 lety se stal zlomovým pro mě osobně, kdy jsem se rozhodl, že se této agresi postavím na odpor veškerými dostupnými a nejúčinnějšími prostředky. Podařilo se mi nafilmovat některé epizody agrese v Sevastopolu z 2. března a sdílet je na YouTube. Jedno z těchto videí mělo jen během prvních 24 hodin přes 2 miliony zhlédnutí, pak ho po dobu následujících 2 týdnů nejednou vysílaly různé ukrajinské televize.
Toto video ještě dlouho povzbuzovalo také ukrajinské námořníky a Ukrajince v kontinentální části země, mne to motivovalo k vedení osobního informačního boje proti ruským lžím, chtěl jsem, aby o tom svět slyšel a zasáhl. Už tehdy, v prvních dnech března, jsem měl naději, že světové společenství dokáže situaci na Krymu nějakým způsobem ovlivnit tak, že RF bude muset své jednotky stáhnout na stálé základny. Ruská propaganda však ne té nejvyšší úrovni bombardovala mezinárodní organizace totálním lhaním o událostech, prezident RF Vladimir Putin osobně lhal, že tu žádní ruští vojáci nejsou a že jde prý o „místní domobranu“, která „zakoupila uniformy v armyshopu“. Světoví lídři se také zachovali bezpáteřně a kromě „velkého znepokojení“ nedokázali ničím pomoci. Ukrajinská mocenská vertikála po útěku Viktora Janukovyče do Ruska byla zároveň také ochromena, nikdo se nechtěl k ničemu písemně zavazovat a vydávat vojákům nějaké jiné rozkazy než „pozorovat, držet se a neprovokovat“.
Parubijův telefonát
V oněch dnech jsem se musel také stát svědkem telefonátu od mého blízkého přítele, tehdy nadporučíka námořnictva, který přes mé přátele z Majdanu 1. března vzkazoval informaci, že kapitán 3. stupně Denys Berezovskyj, který byl z Kyjeva právě jmenován velitelem ukrajinského námořnictva, zradil a přeběhl na ruskou stranu. Ostatně přátelé z Majdanu, kteří to slyšeli, dost rychle kontaktovali Andrije Parubije (který byl tehdy již tajemníkem Rady pro národní bezpečnost a obranu) a předali tuto informaci jemu. Andrij Parubij mému kamarádovi osobně zavolal a ptal se na situaci, důstojník mu hlásil, že je Berezovskyj zrádce a že skutečnost, že byl z Kyjeva právě jmenován velitelem, dnes demoralizuje celý sbor námořnictva, že důstojníci nechápou, co se děje, ruské jednotky zároveň blokují útvary, ale žádné pokyny nepřicházejí. Od svého přítele jsem se dozvěděl, že Parubij do telefonu také řekl „držte se“ a zeptal se, zda mu bude moci volat kvůli upřesnění situace. Ten odpověděl, že volat nejen může, ale dokonce musí, v první řadě je však třeba odvolat zrádce z velení. Nakonec mu Parubij už nevolal ani nereagoval na SMS informující o ruských útocích a výjezdech konvojů ruských pancéřových automobilů Tygr z Lazarevských kasáren. I když k ránu 3. března byl Denys Berezovskyj z funkce velitele námořnictva přece jen pohotově odvolán. Nevím, zda měl na tom nějakou zásluhu Parubij, nebo to byla jen shoda okolností a někomu jinému v Kyjevě docvaklo, že by v takto pohnuté době zrádce velet námořnictvu neměl.
Videa ze Sevastopolu z 2. až 6. března 2014
Dále sdílím několik vlastních videí zachycujících chronologii událostí. Na jednom z videí říkám: „Bráško, hlídej, aby se k tobě nikdo nepřiblížil zezadu…“. Bylo to hned poté, co ruští vojáci požadovali schovat foťák a vyhrožovali, že budou střílet ostrými kvůli tomu, že se je někdo snaží natočit na video. Pak byla ještě útržkovitá videa a také video ze Štábu námořnictva, kde 3. března 2014 Denys Berezovskyj, tehdy již zbavený velení, agitoval důstojníky k přechodu na stranu RF.
Později následovalo mnoho dalších událostí, z nichž si některé již nepamatuji, protože paměť má tu vlastnost, že bolestivé vzpomínky vymazává. Musel jsem opustit svůj domov a stát se nedobrovolným migrantem, i když jsem neváhal ani chvíli, protože žít v okupaci by bylo nesnesitelné. Navíc jsem už v prvních březnových dnech začal společně s dvěma spolehlivými přáteli vytvářet na Krymu vlastní středisko hnutí pro informační odboj, neměl jsem žádné plány na období přesahující 24 hodin, intuitivně jsem však věděl, že se nesmím zastavit, musím „dloubat tuto skálu“ každý den, dokud v srdci plápolá vnitřní plamen. Právě tyto dny se ostatně staly počátkem sebeorganizace lidí dobré vůle v komunitu, která nese název InformNapalm, tedy informační napalm, který vypaluje nepřátele a zahřívá přátele. Je to plamen, který přemáhá tmu…
Krym za oponou…
K tématu okupace Krymu, jejích politických a sociálních předpokladů a jejích důsledků obecně doporučuji přečíst skvělou knihu od expertů z Centra pro výzkum bezpečnostních prostředí Prometheus, která má název Krym za oponou. Průvodce okupační zónou (ukrajinsky). Do práce na tomto průvodci se trochu zapojil i já jako poradce a designer, své místo si tu našly i důležité příspěvky a vyšetřování od komunity InformNapalm. Prosím všechny, aby si tuto knihu přečetli a napsali na ni vlastní recenze. Je to významné i pro mne, protože náš boj proti ruské okupaci stále trvá…
Roman Burko, zakladatel mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm.
Přečíst si bližší informace o aktivitách InformNapalmu a podpořit naši komunitu můžete zde.
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM