Voják ze 175. řídicí brigády Jižního vojenského okruhu před rušičkou SPR-2M Rtuť-BM

Jedním ze zaměření činnosti InformNapalmu je vyhledávání a identifikace speciálních prostředků, a sice souprav pro komunikaci, elektronický průzkum a radioelektronický boj, které používají Ozbrojené síly RF na Donbasu. Během své dvouapůlleté činnosti odhalila komunita dobrovolníků řadu souprav, které má ve výzbroji pouze ruská armáda, a to včetně těch nejnovějších. Tato publikace je věnována nejen zjištěnému stroji pro radioelektronický boj Rtuť-BM, ale i milovníkům selfies z řad ruských vojáků, kteří prozradili nejen svou ilegální „ukrajinskou misi“, ale i shora uvedený speciální prostředek.

Osoby, které jsme identifikovali, jsou vojáky ze 175. řídicí brigády Jižního vojenského okruhu (vojenský útvar č. 01957) se základnou v Aksaji, Rostovská oblast. Tento vojenský útvar zahrnuje řídicí a komunikační jednotku a několik tzv. divizních osad.

Úkolem 175. brigády je mj. zajišťování spojení mezi velením a štábem Jižního vojenského okruhu a provozování různých řídicích systémů, od pevných až k přenosným. Útvar disponuje nejnovější satelitní technikou. Personál se aktivně podílí na implementaci nejnovější techniky a bojovém výcviku, zejména svou účastí na rozsáhlém cvičení Kavkaz 2016. Takže:

• Dmitrij Kartašov, nar. 20. května 1993, je ruský voják z povolání ze 175. řídicí brigády Jižního vojenského okruhu. Byl spatřen na Ukrajině.

V dálce na fotce je vidět fotbalová branka, která se nachází přes silnici od vojenského útvaru č. 01957. Místo je vyznačeno na mapě.

Hned poukažme na fotku, která zachycuje ruské vojáky před soupravou pro radioelektronický boj. Obrysy kabiny jsou typické pro všechny soupravy radioelektronického boje RB-341V Leer-3. Záběry s touto technikou není těžké najít na síti: byla spatřena jak v Sýrii, tak i mnohokrát na okupovaném Donbasu.

Dmitrij Kartašov (vlevo) a Roman Roško (vpravo)

• Roman Roško (dnes na sociálních sítích „Roman Romaněnko“) je ruský voják z povolání ze 175. řídicí brigády Jižního vojenského okruhu. Narozen 11. června 1995. Byl spatřen minimálně u hranic s Ukrajinou.

Ivan Remizov (vlevo) a Roman Roško (vpravo)

• Ivan Remizov je voják z průzkumné jednotky 18. samostatné motostřelecké brigády (vojenský útvar č. 27777 se základnou v Chankale a Kalinovské, Čečensko) patřící do 58. vševojskové armády Jižního vojenského okruhu Ozbrojených sil RF. Narozen v roce 1975 ve Volgogradě. V dubnu 2016 z nostalgie po „ukrajinské misi“ sdílel několik záběrů. Podrobněji se o něm dočtete v tematicky příbuzné publikaci ze dne 5. července 2016.

Vraťme se však k Dmitriji Kartašovovi, který neodolal pokušení a pořídil selfie před ruskou speciální technikou nacházející se v okupované části Donbasu, i když přitom zbaběle skryl svou tvář pod kuklou.

Dvě fotky pro porovnání tváře ruského válečného zločince:

Ruský voják ze 175. řídicí brigády Jižního vojenského okruhu před rušičkou SPR-2M Rtuť-BM stojící na ukrajinské půdě

Poznámka: SPR-2M Rtuť-BM je moderní rušička, která je nástrojem pro radioelektronický boj a jejímž účelem je snižovat dopady letálních prvků dělostřeleckých projektilů na spřátelená vojska a pancéřovou techniku ovlivněním funkce rádiem řízeného detonátoru. SPR-2 dokáže způsobit, aby střela explodovala v bezpečné výšce, nebo přepnout funkci detonátoru na dotykový režim. Hlavním místem pro její uplatnění jsou vojska v prvním sledu, velitelská stanoviště, místa kumulace vojsk a odpalovací zařízení. Rtuť-BM se také dá použít ke krytí pohyblivých objektů při překonávání vodních překážek. Podrobněji o prvním případu zachycené rušičky Rtuť-BM na Donbasu čtěte v tematicky příbuzné publikaci ze dne 17. srpna 2016.

Dle vyhodnocení terénu (za geolokaci děkujeme uživateli @5urpher) byl záběr pořízen u ilegálního dolu poblíž obce Jelyzavetivka v Antracytském okrese, v části Luhanské oblasti, kterou okupuje Rusko.

Tento příspěvek zpracovali Vidal Sorokin & Victory Krm

(CC BY 4.0) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na zdroj.

Originál publikován dne 17. září 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol