Novinář a analytik pracující pro mezinárodní dobrovolnickou komunitu InformNapalm, dobrovolník a investigativec ukrajinského původu z Německa Anton Pavluško zpracoval pro naše čtenáře zajímavou analýzu digitalizovaných archivů předního švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung. Antonův zájem vzbudily zmínky o Ukrajině na stránkách tohoto média od roku 1780. Tento příspěvek se stane zdrojem inspirace nejen pro ukrajinské historiky, ale i pro každého, kdo se zajímá o evropské dějiny 18. až 19. století.

List Neue Zürcher Zeitung

V lednu 2020 oslavil přední švýcarský list Neue Zürcher Zeitung 240 let od svého založení. V rámci oslav bylo rozhodnuto předat archivy novin do Švýcarské národní knihovny a Ústřední knihovny v Curychu. Ke konci roku 2021 se plánuje převést archiv média do online formátu a zpřístupnit ho veřejnosti. Poznamenejme, že všechna vydání dohromady tvoří 1,9 mil. stránek textu (odkaz na list Neue Zürcher Zeitung; odkaz na článek o zpřístupnění archivu; odkaz na archiv).

List původně vycházel dvakrát týdně, v roce 1821 však začal vycházet třikrát týdně a v roce 1843 se stal deníkem. Časem množství zpráv vzrostlo natolik, že od roku 1869 vycházel list dvakrát denně a od roku 1894 dokonce třikrát! Od roku 1974 se NZZ opět staly deníkem vycházejícím jednou denně.

V posledních letech list aktivně rozvíjí online formát a hraje vůdčí roli na švýcarském a německém mediálním trhu. NZZ jsou dnes nejstarší švýcarské noviny, které jsou předním médiem nejen v této zemi, ale i v celém německy mluvícím segmentu.

První číslo vyšlo 12. ledna 1780. Jak tehdy vypadal svět? Právě probíhá válka o nezávislost USA na Velké Británii, která ovládá půlku planety. Napoleonovi Bonapartovi je teprve 11, i až za šest let začne sloužit u královské francouzské armády Ludvíka XVI. Německo jako stát ještě neexistuje, na jeho území skomírá Svatá říše římská. Švédsko je stále říše, jeho význam na světové aréně však už upadá.

Přenesme se však do Ukrajiny. V roce 1775 byla s konečnou platností zrušena Záporožská Sič. Ještě žije poslední hejtman Vojska záporožského Kyrylo Rozumovskyj, poslední košový ataman Petro Kalnyševskyj ještě bude žít dlouhých 23 let ve vyhnanství v Soloveckém klášteře. Ruská říše postupně pohlcuje Ukrajinu.

„Ukrajina“ vs. „Malorusko“

V první fázi byla očíslována vydání listu do roku 1914, jde o cca 260.000 stran textu. Veškerý materiál je veřejně přístupný. Zkusme tedy hledat podle výrazu „Ukrajina“. V letech 1780 až 1914 je Ukrajina zmíněna 218krát. Nejčastěji v prvním desetiletí existence novin, tedy 1780 až 1789 (68krát). Později zájem o Ukrajinu střídavě slábne a znovu se vrací.

Nejméně se na ni vzpomínalo v posledním desetiletí před První světovou válkou (1900 až 1909), pouze čtyřikrát. Zajímavá je jedna z publikací, zpráva z Rakouska-Uherska z 22. února 1906 o vzniku časopisu Ukrainische Rundschau. Jeho vydání plánoval poslanec Říšského sněmu Wassil Ritter von Jaworstki – ve skutečnosti šlo o haličského právníka Vikentije Javorského.

Tento nový časopis navazuje na noviny Ruthenische Revue, namísto označení „Rutenie“ však Javorskyj chce v Západní Evropě propagovat „Ukrajinu“ a „Ukrajince“, aby svět na jeho vlast nezapomněl a nepoužíval pro ni ruský termín „Malorusko“. Zajímavé je, že tento termín používá NZZ jen vzácně, pouze 48krát, z toho třetina připadá právě na ono poslední bouřlivé desetiletí před První světovou.

„Ukrajina“

Co však Ukrajina pro Švýcary v té době znamená? V pátém vydání NZZ z 18. ledna 1786 autoři v článku o Polsku zmiňují Ukrajinu a dodávají poznámku pro čtenáře: „Ukrajina je země ležící na pomezí Ruska, Polska, malé Tatarie a Turecka. Je rozdělená mezi Polskem a Ruskem“ (odkaz na článek v archivu).

Poprvé o Ukrajině píše NZZ již v prvním roce své existence, a to v č. 46 ze 17. června 1780. Dočteme se zprávu z Polska, že došlo k útoku na polského knížete Karola Radziwiłła, když se vracel z lovu, kníže byl zraněn na ruce. Dále se informuje o plánech založit školské zařízení pod patronátem ruských carů s pomocí pozvaných z Francie jezuitů.

Z „dopisů z Haliče“ se dozvíme, že polní maršál hrabě Romancov všude doprovází panovníka, který plánuje strávit několik dní v Kyjevě (Kiow), kde navštíví podzemní jeskynní pohřebiště.

NZZ píše: „Říká se, že celá cesta do Kyjeva se Jeho Veličenstvu velmi líbila, stejně jako Ukrajina, jedna z nejkrásnějších a nejúrodnějších provincií“.

„Kiow“ vs. „Kiew“

Zajímavé je, že název Kyjeva píšou Švýcaři osobitým způsobem Kiow. Tento způsob psaní se nejaktivněji používá v prvním desetiletí existence listu (1780–1789), celkem 28 z 39 zmínek. Není to sice polský Kijow, avšak ani ruský Kiew. Ojediněle používá NZZ i tvary Kijew či Kijow.

Kyjevě je aktivně zmiňován od poloviny 19. století. Nejprve se město zařazuje do předpovědí počasí vedle dalších evropských velkoměst (zajímavé je, že se počastí tehdy nepředpovídalo ve stupních Celsia, ale v hodnotách barometru). Postupně však byla rubrika předpovědi počasí v NZZ přepracována a Kyjev začal být zmiňován častěji, protože se tam každou chvíli něco dělo.

„Kobsar und Ruthenen“

Ukrajina nebo Ukrajinci jsou často zmiňováni jen letmo, ve zpravodajství nebo jiných událostech: třeba umírá Michail Mikešin (malíř a sochař, autor pomníku Bohdana Chmelnického v Kyjevě), i list píše, že posledními Mikešinovými díly byly ilustrace ke Kobzarovi od Tarase Ševčenka (č. 44 ze dne 13. 2. 1896).

Poprvé je Kobzar zmíněn už v roce 1880, a to bez uvedení autora ve zprávě o literárních novinkách. Čtenáři se prý mohou seznámit s ruskou literaturou, nicméně „Malorusové jsou téměř stejně bohatí na lyrické písně a lidový epos jako Velkorusové. Antonovyč a Drahomanov vytvořili velmi kvalitní sborník epických děl (Kyjev 1874/75)“ (č. 164 z 12. 6. 1880).

Článek ke 100. výročí narození Nikolaje Gogola (č. 90 z 31. 3. 1909) připomíná čtenářům jeho ukrajinský původ a že spisovatelův dědeček „patřil mezi bojovné kozáky Záporožského pluku“ (odkaz na článek o Gogolovi).

Nebo třeba článek z roku 1901 (č. 350 z 18. 12. 1901) s titulkem Trápení rusínského lidu (Das Elend des ruthenischen Volkes), který de facto vypráví dějiny Ukrajiny s kozáky, hejtmany, Chmelnickým, ortodoxní vírou a „Malorusy“. Název „Ukrajina“ se tu však nevyskytuje ani jednou (odkaz na článek).

V publikacích o Polsku se pro změnu často píše o Rutenii, zejména v posledním desetiletím před začátkem První světové války. Na jednu stranu list píše o permanentních problémech ve vztazích mezi Poláky a „Ruteny“. Na druhou stranu je zmíněno, že část „Rutenů“ žije v Ruské říši. V NZZ k tomu vyšlo hned několik analytických článků. Otázka samostatnosti Ukrajinců/Rutenů jako by se vznášela ve švýcarském ovzduší.

Ukrajinská města v NZZ

Nyní zaměřme pozornost na ukrajinská města, která jsou na stránkách NZZ zmiňována nejčastěji (počet zmínek je uveden vedle názvu města):

• Oděsa/Odessa – 5356 (o Oděsanech píše list neustále, v tomto městě přece žijí evropští diplomaté a samotná Oděsa je jedním z největších přístavů na Černém moři);
• Kyjev/Kiew – 1808;
• Lvov/Lemberg – 1524;
• Charkov/Charkow – 828;
• Cherson/Cherson – 464;
• Dnipro/Jekaterinoslaw – 241;
• Poltava/Poltawa – 202;
• Mykolajiv/Nikolajew – 177.

Zajímavé je, že Simferopol (42) a Sevastopol (44) jsou zmíněny zhruba stejně často, mnohem častěji však Švýcaři píšou o krymské Jaltě (147). S tím, že používají dva různé tvary Jalta (59) a Yalta (88).

Ternopil/Tarnopol se často dostával do předpovědí počasí (76). Vybájený ruský termín „Novorusko“ (Neurussland, 18 zmínek) v novinách pro změnu vůbec nezakořenil, tehdy téměř neznámý přístav Mariupol je zmíněn častěji (18krát).

Shrnutí

Zveřejněné digitalizované archivy NZZ představují zajímavý materiál pro ukrajinské historiky, který by se mohl stát dalším zdrojem poznatků o Ukrajině. Aktuálně je archiv NZZ zdigitalizován do roku 1914. Ti, kdo bude zkoumat ukrajinské dějiny podle publikací v NZZ, mají de facto před sebou ještě celé 20. století. Pro každého, kdo ovládá němčinu, jsou tyto archivy pak skvělým materiálem pro studium dějin Západní Evropy v 18. až 19. století.

Čtěte také další příspěvky k tématu na InformNapalmu

• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 35 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Na Donbase poprvé zaznamenán nejmodernější ruský komplet Navodčik-2
• Bayraktary TB2 v ukrajinských zbrojnicích brzdí RF lépe než „hluboké znepokojení“
• 40 vojáků z 15. brigády Ozbrojených sil RF usvědčeno z účasti na agresi proti Ukrajině (Infografika)
• Do konce roku plánuje RF zřídit 20 nových formací u západních hranic
• Ruská informačně psychologická operace proti ukrajinským mariňákům. Ponaučení pro informační odpor
• Poziční válka: Rusko neustále vysílá na Donbas své vojenské odstřelovače (FOTO)

Tuto publikaci speciálně pro web InformNapalm zpracoval Anton Pavluško. Šíření nebo převzetí s odkazem na InformNapalm je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

Podpořte prosím rozvoj jedinečného dobrovolnického zpravodajského média InformNapalm svými příspěvky na Patreonu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol