Deportované litevské děti
Letos v červnu uplyne 80 let od hromadného vraždění a deportací litevských obyvatel, jemuž se později začalo říkat „Černý červen“. Tento článek připravili k publikaci dobrovolníci od Vakcina nuo vatnikų a dobrovolníci z litevské redakce mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm. Článek poprvé vyšel na webových stránkách centra občanského odporu ResPublica.
Ve vesnici byly dva autobusy nacpané lidmi až k prasknutí. Vpředu autobusy měly obrovské tabule s nápisem „Vyhlídková jízda“. Když autobusy vyrazily směrem na Salakas, naskočil jsem na jízdní kolo a vydal se za nimi.
Na nádraží jsem spatřil něco, co mi vyrazilo dech.
Ten den bylo vedro a dusno. Ze všech stran přijížděly autobusy nacpané lidmi. Vystupující lidé byli zpocení, jako by je právě vytáhli z vody.
Ve stanici čeká dlouhá řada z nákladních vozů. Muži, ženy, děti, babičky a dědečky jsou násilím naháněni dovnitř. Všude je plač a křik. Matky pláčou kvůli svým dětem, děti odloučené od rodičů pláčou samy. Do vozů cpou tolik lidí, kolik je místa. Pak se dveře vozu zavírají a zatloukají. Vysoko pod střechou vozu jsou okna zasíťovaná ostnatým drátem nebo také zatlučena prkny. K večeru byly všechny vozy, které stály na nádraží, přeplněny“.
Vizualizace z knihy Litevci na Sibiři
Jde jen o krátkou epizodu z našich litevských dějin. Je to příběh, jak Sovětský svaz zahájil deportace našich krajanů. V letech 1940 až 1953 bylo deportováno 131.600 občanů. Dalších 156 tisíc pak zamířilo do gulagu. Na 300.000 lidí bylo nedobrovolně odsunuto na Sibiř a do dalších regionů Sovětského svazu.
Přestože deportace začaly ve dnech 14. až 18. června 1941, měli sovětští okupanti k dispozici seznamy možných narušitelů klidu již před invazí v roce 1940. Mnoho lidí bylo zatčeno, když do Litvy vtrhla Rudá armáda. Šlo o přípravu po paktu Ribbentrop-Molotov.
Většinu deportovaných tvořili inteligenti, politikové nebo vedoucí organizací, vojáci, lékaři, učitelé, farmáři nebo jejich rodinní příslušníci. V podstatě tedy každý, kdo mohl pozvednout hlas proti utlačovatelům. Šlo o cca 10 % tehdejší litevské populace.
Na 50.000 lidí ve vyhnanství zemřelo. Někteří se již natrvalo usadili tam, kam byli vyhnáni. Ti, kteří měli štěstí, se dokázali vrátit a znovu začít od nuly po amnestii v pozdějších sovětských dobách. I když v očích komunistů již byli ocejchováni, i doma je nečekal snadný život.
I když se tedy některým lidem podařilo vrátit, je nepředstavitelně těžké popsat trápení, jemuž museli čelit v nápravných pracovních táborech.
Takto vypadá náš příběh ze začátku „Války po válce“. Dnes si tedy připomínáme 80. výročí „Smutku a naděje“. Druhá světová válka pro nás v roce 1945 neskončila.
Sověti nebyli žádní osvoboditelé, kteří nás zachránili před hrůznými činy a plány nacistů. Osvoboditel národ osvobodí a umožní mu žít vlastním životem. Sověti nás prostě okupovali a donutili plnit jejich vůli a příkazy.
Čtěte také další příspěvky k tématu na InformNapalmu:
- Nová divize RF u litevských hranic vzniká v předstihu
- (Pro)ruští kozáci cvičí na běloruském území „oddíly domobrany“
- Kalmykové obvinili ruské úřady ze skryté etnocidy, Moskva reagovala zatýkáním
- Běloruský režim se postavil proti polské etnické menšině
- Kremlem přivlastněném vítězství nad Německem a teroru proti Litvě
- 40 vojáků z 15. brigády Ozbrojených sil RF usvědčeno z účasti na agresi proti Ukrajině (Infografika)
- Kremelské informační kanály podněcují protesty proti karanténě na Západě
- Partyzánská válka. Znalosti a dovednosti
- Známky neonacistické ideologie mezi ruskými žoldáky z tzv. SVS Vagner
- Obsadit Litvu za 24 hodin? Ani 24 dní by nestačilo: bude to dlouhý, urputný a krvavý střet
Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka InformNapalmu v češtině: InformNapalm Česko.
Překlad: Svatoslav Ščyhol