Vojáci Dobrovolných obranných sborů Ozbrojených sil Litvy a vojáci zvláštních jednotek USA monitorují výsadek jednotek z civilní techniky v rámci cvičení Allied Spirit VIII / Foto Armáda USA thedrive.com

Pokračujeme v přátelství se stejně smýšlejícími partyzány v Litvě, Locked N ’Loaded. Nabízíme článek od Locked N ’Loaded o znalostech a dovednostech nutných k vedení partyzánské války. Tento článek byl poprvé zveřejněn na blogu Locked N ’Loaded.

Válka je obecně ukázkou dovedností a kapacit, válka partyzánská je pak její specifickou formou. V době partyzánské války jsou totiž možnosti získávání neodborných dovedností nebo doplňování zdrojů obtížné, příprava tedy musí být obzvlášť dobře cílená.

Taktika

Největší chyba, kterou dokážeme udělat, je vycházet z toho, že „to nebudeme potřebovat [hlídkové základny, kontrolní stanoviště, zákopy atd.], dokud nezačne válka“. Budí to dojem, jako by lidé, kteří něco takového prohlašují, byli informováni o plánech nepřítele a skutečně věděli, jak bude válka vypadat, jaké postupy nepřítel použije a kam přesně zamíří. Co včera vypadalo jako zastaralé, se může dnes ukázat jako to nejgeniálnější rozhodnutí v konkrétní situaci. Na každé dovednosti záleží, je uložena v osobní zbrojnici, i člověk neví, v jakém ohledu může být užitečný v nejrůznějších situacích. Viděl jsem vojáky, kteří dobře ovládali dovednosti plnění úkolů v rámci konkrétní „mise“, zcela však poztráceli dovednosti „zelené“ taktiky a proto byli „zraněni“ již při cvičení. Ve skutečném životě na podobná opomenutí doplácíme svými životy a zdravím. Takže nefňukejme, ale pracujme.

Je nutno rozvíjet specifické dovednosti, průzkum, plánování a provádění operací, logistiku, řízení a dohled pro případ partyzánské války. Akce na okupovaném území se musí stát nedílnou součástí odborného bojového výcviku každé bitevní jednotky. Vedení a řízení zde hrají zvláštní roli. Změna subordinačního řetězce („ty, kdo máš nižší hodnost, teď velíš“), stanovení prioritních cílů, plánování operací („Mám 7 vojáků, jeden kulomet FN MAG a 5 kg trotylu: co uděláme?“), flexibilita průzkumných metod (bezdomovec, sportovec, prodavač a další scénáře) – nezbývá než pořád přemýšlet a makat. Právě proto přemýšlíme, plánujeme a pracujeme.

Za samostatnou zmínku stojí strategické komunikace / INFOOPS / PSYOPS. Naše schopnost postupovat jako jednotný celek a motivovat naše kolegy (vojáky, spojence atd.), dávat našim občanům najevo, že je bráníme a činíme tak odborně a legálně, abychom přesvědčili spojenecké státy, že bojujeme, a laskavě je pozvali, aby se k nám přidaly, a zároveň nepřátelskému státu připomněli, že každý, kdo přijde bez pozvání, se dříve či později utopí v krví – toto vše je záruka vítězství. S vědomím, že možnosti otevřeného odboje mohou být omezené, představují informační a psychologické operace součást destruktivních aktivit, které si kladou za cíl rozvrácení okupačního mechanismu a potlačení nepřátelských sborů. Nejde sice o přímé poškození nepřítele, můžeme na to však pohlížet už jako na pasivní sabotáž. Musíme tedy nepříteli zajistit, aby neměl ani chvilku klidu.

Je nutno trénovat interakci partyzánských a hlavních jednotek. Partyzáni musí velmi jasně vědět, jaké podmínky potřebují hlavní jednotky k plnění úkolů (rozměry přistávací plochy, pozice pro nasazení tanků atd.). Naproti tomu musí hlavní jednotky velmi dobře vědět, co partyzáni dokážou, a co již ne, jak se s nimi spojí a tak dále. Takže cvičit, cvičit a zase cvičit.

Důležitou stránkou je přežití. Mluvíme o udržení individuálních a hromadných životně důležitých a bojových funkcí v městském prostředí, aniž bychom zároveň opomíjeli zkušenosti s plněním úkolů v otevřeném terénu. Nicméně skrývat se v lese je těžké, i zkušenosti z nedávných konfliktů ukazují, že město je prostředím, kde lze účinně přežít. Musíme se naučit nejen osobní hygienu v situaci, kdy chybí voda, jídlo nebo ústřední topení. Přítomnost úkrytů (pro vojáky, zraněné, zařízení nebo munici), připravených míst pro schůzky (s agenty kvůli výměně informací), připravenost na provedení logistických operací (zásobování potravinami, vodou, zařízením nebo léky) je nedílnou součástí přežití v těchto podmínkách.

Individuální dovednosti

V případě partyzánské války budou disponibilní zdroje munice a jejich doplňování omezeno, bude tedy vyžadovat velkou a důslednou práci dostat každý náboj nebo jinou výstroj k cíli. Potřebujeme také poznat zbraň uvažovaného nepřítele a umět z ní střílet, abychom při získávání trofejí neztráceli čas nácvikem.

Vyhodnotíme-li zkušenosti z konfliktů, můžeme postřehnout velký význam ženijních prostředků (miny nebo výbušniny) v partyzánské válce. Tyto nejenže účinně potírají nepřátelské síly, ale dokážou to také na větší vzdálenosti, což snižuje riziko pro vlastní vojáky a navíc vytváří psychologický diskomfort pro postup nepřátelských jednotek. Je tedy nutno prohloubit odborné znalosti v oblasti ženijního školení (nikoli tedy získávat informace z YouTube nebo Google, pak bychom přicházeli o ruce a nohy jako na běžícím pásu) a toto školení integrovat do bitevního tréninku.

Možnost vést palbu z krytých pozic nebo používat prostředky palebné podpory výrazně zvyšuje schopnost partyzánů účinně potírat nepřátelské síly. V případě klasických bojů je relativně jasné, kdo seřizuje palbu, řídí dělostřelectvo či navádí letectvo. V případě partyzánské války však může minomet s bednou munice padnout do rukou někdejšího pěšáka. Ten dokáže sice střílet, je však velká otázka, zda se trefí. Je proto nutno poskytnout základní znalosti všem, aby v nutném případě nemuseli trénovat na bojišti nebo trpět vlastní ztráty kvůli nesprávnému zacházení se zbraněmi.

Zdravotnictví, zdravotnictví a opět zdravotnictví. O první pomoci ani nemluvě, je třeba se do této sféry pustit pečlivěji, věnovat jí co nejvíce času a kapacit. V případě partyzánské války operaci nebo včasnou amputaci v polních podmínkách zaručit nelze. Tato agenda je samozřejmě nedílnou součástí celkové připravenosti. Víme-li, jak dobře operovat, ale vhodná infrastruktura za partyzánské války chybí, dopadne to velmi smutně. Dalo by se říct, že budeme potřebovat najít způsoby, jak „dopravovat“ partyzány do vojenských nemocnic. To by bylo nejlepší, ale se znalostí „protipartyzánských“ metod uvažovaného nepřítele musíme být schopni zajistit maximální nutnou péči sami. Pracujme tedy, dokud síly stačí, učme se, zachraňujeme totiž život sobě a svému příteli.

Domácí úkol

Infrastruktura partyzánské války se buduje předem. Skrýše (na zbraně, munici nebo materiál) se nezřizují na útěku před psy z Národní gardy, ale v předstihu. Samozřejmě se do toho nepouštějte, aniž byste se poradili s nadřízenými („tak když už se střílelo, něco nám tu zbylo, zakopejme to, mohlo by se hodit“), zřizovat skrýše je věda a umění zároveň. Musíme jasně vědět, co a jak dlouho budeme v tomto úkrytu skladovat, abychom po jeho otevření neměli „kliku“ najít náboje 7,62×51 k našemu G36.

Je životně důležité znát terén, kde máme bojovat. V době partyzánské války nestačí znát terén, krajinu, systém zásobování vodou a tak dále. Jde o lásku k bližnímu. Kdo nám v případě okupace bez váhání pomůže? Kdo se sice usměje, ale zradí? Kdo bude vykřikovat do tlampače o své lásce k Litvě, ale přesto zrazovat? Kdo nám nenápadně pomůže, kdo nebude dělat starosti a kdo si nás prostě nevšimne? Kdo má léky? Kdo ví, kde je sehnat? Kdo má přístup k vybavení, zápalným nebo výbušným látkám? Kdo pije „ohnivou vodu“? Kdo předává přesné údaje a kdo vše zestonásobí? Kdo říká, co chceme slyšet? Co jsme si mohli nechat ujít bez povšimnutí?

Zkoumejme také nejpravděpodobnější metody vedení boje nepřítelem, orientaci, jednotky, prvky výstroje. Když nastane čas na partyzánštinu, na výuku bude již pozdě. To nejen usnadní vedení našich vlastních operací, ale také přispívá ke kvalitnímu plánování operací našimi spojenci na základě získaných věrohodných informací, což z nás činí spolehlivé partnery. Pak i zájem o spolupráci s námi z jejich strany bude růst.

Když známe nepřítele, musíme znát i sami sebe. Nebudeme-li znát metody, postupy, termíny a zkratky NATO, jak máme komunikovat s našimi spojenci? Velká část informací je k dispozici na internetu, zajímejme se tedy.

Vedle specifického jazyka prostě potřebujeme ovládat jazyk „životní“. Vůbec nemluvím o jazyce uvažovaného nepřítele: jak máme sbírat informace a podle nich plánovat, jak můžeme být pro hlavní jednotky užiteční, nebudeme-li schopni číst nepřátelské dokumenty, jejich komunikaci na sociálních sítích nebo opilecké blepty okupanta? Zároveň je nutností angličtina. Bez její znalosti budeme při setkání se spojenci jen řvát: „good, my friend, welcome“, nebudeme však schopni společně vést žádné operace. Takže učme se.

Nepřítel se bude pokoušet ovlivňovat povědomí naše a našich blízkých, nejčastěji se budou provádět psychologické operace, aby naši touhu po odboji ovlivňovali naši blízcí rodinní příslušníci. V naší době není těžké z veřejných zdrojů zjistit, kdo jsou naši blízcí. Demotivující zprávy, které obdrží, by mohly přispět k tomu, že se naše rodina, které upřímně záleží na naší bezpečnosti, zeptá: „je to skutečně nutné?“. Nesmíme se však toho bát, potřebujeme to vědět, mluvit o tom s rodinou a rozvíjet kritické myšlení. Úkolem každého vojáka je rozvíjet informační imunitu těch druhých, informační operace jsou ostatně také součástí války, nestačí jen posilovat svaly.

Na kybernetické a komunikační hygieně hodně záleží, protože neuvážené kliknutí, prohlížení webových stránek, chatování nebo nekontrolované připojení může v naší době přijít velmi draho. O možnostech radioelektronického boje v Rusku jsme již psali. Mohou být schopni odhalovat partyzány, kteří se v kyberprostoru chovají nezodpovědně, jako kuřata. Podle situace je internet pro nepřítele a jeho kolaboranty stejně významný jako pro nás. O tom však napíšeme jindy.

Závěrem tedy můžeme shrnout, že příprava na akce v podmínkách okupace musí být nedílnou součástí bojového tréninku, k tomu je nutné plánovat zdroje a vyučovat konkrétní předměty. Nejde o žádnou paniku, programování toho nejhoršího apod. Jde jen o jeden z možných scénářů, i nepřipravovat se na něj je stejné jako kreslit terč na vlastních zádech.

Čtěte také další příspěvky k tématu na InformNapalmu

• NEXTA: Lukašenko. Zlatý důl
• 8. samostatný dělostřelecký pluk Černomořské flotily RF na Krymu: od cvičení s raketomety k zastřelenému vojákovi z povolání
• Ruský vojenský útok na českém území: podrobnosti, důsledky a další kroky (anglicky)
• Erzjanský předák poprvé přednesl v OSN obvinění proti Moskvě z etnocidy původních národů Ruska
• Bayraktary TB2 v ukrajinských zbrojnicích brzdí RF lépe než „hluboké znepokojení“
• Známky neonacistické ideologie mezi ruskými žoldáky z tzv. SVS Vagner
• Speciální vyšetřování: co střeží Berkut v Bělorusku? Díl III.
• Obsadit Litvu za 24 hodin? Ani 24 dní by nestačilo: bude to dlouhý, urputný a krvavý střet
• Příslušníci běloruské KGB zadrželi novináře a dobrovolníka z mezinárodní komunity InformNapalm Dzjanise Ivašyna (průběžně aktualizováno)
• Nabídka, která se neodmítá. Jak „kmotra“ prosazuje zájmy Kremlu v pobaltském regionu

Partner InformNapalmu v Litvě: Res Publica – Centrum občanského odporu

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka InformNapalmu v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol