Veškeré protivládní protesty v postsovětských zemích, kde se stále drží autoritářský způsob vládnutí, podávají ruská státní a další prokremelská média vždy se zvláštní pečlivostí. Ruské obecenstvo v nich za žádnou cenu nesmí spatřit oprávněnou vzpouru proti režimu, který ztratil spojení s realitou. Namísto tohoto pro Kreml nevýhodného srovnávání se musí k Rusům dostat ty správné „vzkazy“: za vše můžou vnější síly, které Rusku naschvál vysílají do zemí, které s ním sousedí, teroristy a extremisty. Rusko však určitě přijde a zvítězí, případně i pod hlavičkou OSKB. A to dokonce i tehdy, když ho o to sousední stát nijak moc nežádal.

Lednové události v Kazachstánu vyprovokované prudkým růstem cen plynu a pohonných hmot zaskočily nejen vládu této země, ale i Kreml s jeho propagandistickou mašinérií. Hned v prvních dnech protestů, než se Kreml rozhodl, jakým způsobem by se mělo o konfliktu v Kazachstánu informovat, přinášela ruská státní média celkem objektivní obraz dění.

Např. RIA Novosti 5. ledna uvádí názor experta, politologa z Oralu Alexandra Kerimova, který mluví o zjevné spontánnosti protestů: „Vzniká dojem, že společnost ani vláda nebyly na tento vývojový scénář připraveny. Je patrné, že protestující jednají spontánně a že jejich jednání vychází z reakce na hospodářské problémy. Nevidíme žádné jediné centrum, které by protestní hnutí koordinovalo, a nemyslím si, že by existovaly nějaké tajné pružiny a síly, které by se snažily zasáhnout do situace zvenčí“.

Postupně se však popis protestů mění. Tyto sice skutečně vyústí v pogromy, když se však v zemi vypne internet a svobodný tisk neexistuje, není pro neangažovaného čtenáře snadné pochopit, co se ve skutečnosti odehrává. Drancují obchody lidé, které dohnala k zoufalství chudoba, nebo to dělají někým vyslaní ozbrojenci?

Od „lidí“ k „teroristům“ za pouhé tři dny

Pro ruskou propagandu stejně jako pro kazašské státní kanály bylo samozřejmě výhodné vylíčit protestující právě jako extrémně nebezpečné zločince, aby nikdo z občanů nezůstal na pochybách: protest proti vládě je banditismus. A i kdybyste se dokonce odhodlali k poklidnému protestu, mohou toho zneužít nějaké nepřátelské síly a dohnat to k nebezpečí.

Postoj obecenstva vůči protestujícím se vytváří především díky volbě „správného“ výraziva a pečlivého filtrování zveřejňovaných informací. Ze změny slovníku popisujícího účastníky protestu od neutrálního k negativně zabarvenému je tedy velice dobře patrné, jak přesně vytvářel ruský stát představy o událostech v sousední zemi. Vydání Znak.com to dokázalo vysledovat podle telegramového kanálu Vladimira Solovjova (255.000 odběratelů). Na samotném začátku protestů ruské propagandistické kanály přebíraly zprávy v podobě, jak přicházely z nezávislého tisku. Proto byli ještě 4. ledna účastníci protestů „lidmi“, „demonstranty“, „protestujícími“, „manifestanty“ nebo „aktivisty“.

Protestující se účastní mítinku proti zvyšování cen energetických surovin v Almaty 5. ledna 2022 / ARAB NEWS/AFP foto

Jak si však Kreml postupně uvědomoval, že události v Kazachstánu mohly ukázat Rusům špatný příklad, začal se slovník výrazně měnit. 5. ledna do ulic vycházejí už nikoli pouzí „protestující“, ale „násilníci“, „pogromníci“ a „marodéři“. 6. ledna se stále víc mluví o „strůjcích nepokojů“, „agresivním davu“ či „ozbrojených banditech“. 7. ledna se jim už přímo říká „ozbrojenci“. Později se z nich stanou „teroristé“.

Neprotestujte, chraňte majetek

Ve své snaze úzce spojit protest s teroristickými aktivitami ruská propaganda při podávání kazašských událostí klade důrazy velmi zřetelně. Zvláštní pozornost je věnována přebírání strašlivých podrobností, které zveřejňují kazašské státní úřady. Ověřit tato data z nezávislých zdrojů není možné, i ruská propaganda se přitom může jen tvářit, že prostě zveřejňuje oficiální informace. Zejména sloupek zpráv z Kazachstánu oplývá hlášeními, jak „provokatérům platili a vybavovali je energetickými nápoji“ nebo jak se „ve městě našly tajné hroby ozbrojenců ukradených z márnice“.

Média se také zaměřují na škody z protestů a podrobně probírají veškeré možné ztráty. Omílat toto téma je pro propagandu velmi výhodné, podrobné seznamy spálených aut a vydrancovaných obchodů totiž musí Rusy znovu přesvědčit, že protesty nemají smysl a nejsou výhodné, poškozují totiž jak osobní peněženku, tak státní rozpočet. Podrobné „shrnutí“ (viz infografiku od Sputniku Kazachstán) musí zapůsobit na majitele menších obchůdků či stánků zvlášť velkým dojmem a přesvědčit je o jednoduché pravdě: veškeré manifestace jsou zlo, které dokáže zničit živnost.

Mírumilovný stát

Události v Kazachstánu se staly pro ruskou propagandu záminkou, jak nejen zastrašit střední třídu a pasivní občany pogromy, ale také rehabilitovat obraz Ruska jako velmoci. Ukázat, že Rusko dokáže nastolit v regionu mír a pořádek, aniž by zasahovalo do vnitřních věcí cizího státu. Kremlu moc záleží na tom, aby se to zdůraznilo v situaci krize kolem Ukrajiny. Obraz státu mírotvorce potřebuje Rusko právě teď jako nikdy, když stáhlo k ukrajinským hranicím velký kontingent své armády, vymyslelo společné cvičení s Běloruskem a požádalo Západ, aby nepřijímal Ukrajinu do NATO a vůbec stáhl alianční vojáky z pobaltských zemí, Polska a dalších středoevropských zemí (tzv. vrátil NATO do stavu před rokem 1997). Zatímco na Západě dospěli k jednoznačnému závěru, že se Moskva odhodlala k další vojenské avantýře, Kreml ujišťuje, že o invazi do Ukrajiny vůbec nestojí.

Ruský „mírotvorce“ v Kazachstánu

Na tomto pozadí události v Kazachstánu poskytly Kremlu šanci vytvořit alternativní obraz dokonalého Ruska, které není vůbec agresivní a je ochotno nezištně pomoci sousednímu státu s obnovením vnitřního pořádku, aniž by si ho vojensky podmanilo. K ospravedlnění poskytnutí vojenské pomoci Kazachstánu však Moskva nutně potřebovala přesvědčit ruské veřejné mínění, že nepokoje v Kazachstánu jsou důsledkem piklí vnějších sil.

Rozhoupali Kazachstán Rusku naschvál

Podobný scénář je výhodný pro Kreml. Na jednu stranu pomáhá udržovat u ruské populace jistotu, že nejen Rusko, ale i další postsovětské státy jsou v obklíčení nepřátel. Musí se tedy stmelit uvnitř státu a vůbec nepomýšlet na změnu vlády, která proti těmto vnějším sílám bojuje. Na druhou stranu tento důraz na vnější síly automaticky vylučuje verzi, že probíhá boj o moc uvnitř elit. A tato verze by mohla přivést jak samotné Rusy, tak zástupce ruských elit k porovnání, které není pro Kreml příjemné. Kdyby si stárnoucí Putin podobně jako Nursultan Nazarbajev chtěl určit nástupce a sám se stát ruským „jelbasy“ (vůdcem národa), tento postup vůbec nezaručí poklidný tranzit moci. Boj mezi různými „kremelskými věžemi“ by tak propukl s novou sílou. Samotná myšlenka na reálnost podobného vývoje pak podkopává putinovskou „stabilitu“.

V rámci prosazování verze se zásahem zvenčí ruská média zveřejňují názory ruských politiků na různých úrovních, což dodává tomuto scénáři vyšší pravděpodobnost. Hlavní je všude hledat a nacházet stopy protiruských aktivit. Třeba agentura TASS uveřejňuje komentář od předsedy dočasné komise Rady federace pro ochranu státní suverenity a zamezení zasahování do vnitřních věcí RF Andreje Klimova. Tento označuje skokové zvýšení cen na plyn a PHM za pouhou „formální záminku“ k protestům. Pobočky západních neziskových organizací Klimov de facto hází do jednoho pytle s buňkami radikálních islamistů, kdy právě tyto obviňuje ze snah destabilizovat postsovětský prostor, a to s hlavním cílem poškodit Rusko. „Není tajemstvím, že jejich konečným cílem není jen změnit místní vládu, ale také posílit destruktivní tlak na Rusko jako nepřítele číslo jedna pro skutečné majitele agenturní sítě v našem blízkém zahraničí“, cituje Klimova TASS.

Schytaly to od Klimova i pobaltské státy: „O Pobaltí ani nemluvím. Zde působí podvratná centra zcela otevřeně“. TASS píše, že jako příklad senátor také „uvedl Vilnius, kde se v prosinci veřejně řešilo, jak za pomoci sabotáží změnit ústavní pořádek v Rusku a rozštěpit zemi na desítku rádoby států „poslušných zahraničním mocenským centrům podle vzoru říjení zvenčí, jak má současná Ukrajina“. Citované médium ani sám senátor však tento výrok nijak blíže nevysvětlují: kdo konkrétně a kde to měl řešit, zůstává skryté, nicméně, jak praví starý vtip, pachuť tu zůstala.

Neodůvodněnosti této verze nasvědčuje skutečnost, že ani kazašský tisk nezveřejnil jediný plnohodnotný důkaz zasahování, jen zprávy o jakýchsi bezejmenných ozbrojencích. Navíc tuto verzi ve vysílání youtubového kanálu Solovjov LIVE se snažil vyvrátit velvyslanec Kazachstánu v Rusku Jermek Košerbajev: „Nemohu říct, že by probíhalo zjevné zasahování, protože tu fyzicky žádné není. I kdyby nějaké existovalo, pak jen na úrovni ideologické, nebo se tam možná někdo snaží, všemožná centra… Oficiálně na státní úrovni se samozřejmě nic takového neděje“.

Naše NATO

Údajné zasahování zvenčí se stalo formálním důvodem k nasazení „mírových sborů“ OSKB. Operace sice netrvala tak dlouho, nicméně, jak píše Sputnik Kazachstán, „lednové události v Kazachstánu ukázaly připravenost OSKB pohotově a účinně potírat hybridní a teroristické hrozby“.

Printscreen webové stránky eurasia.expert

Posláním v podstatě pokusné operace OSKB bylo ukázat životaschopnost této organizace, ba dokonce představit ji jako postsovětskou obdobu NATO s Moskvou v čele. Avšak jen jako takové NATO, které je prý mírumilovné a neagresivní. Vlastně již v únoru se to na rovinu řeklo na konferenci mezinárodního diskuzního klubu Valdaj, který každoročně pořádá Kreml. Náměstek šéfa ruské diplomacie Alexandr Pankin na Valdaji prohlásil, že po OSKB bude na světové aréně poptávka „v širokém slova smyslu“ a že „na rozdíl od NATO se Rusko ani jeho spojenci neusilují o změnu vlády v jiných státech“. Generální tajemník OSKB Stanislav Zas pak přímo postavil OSKB proti Organizaci severoatlantické smlouvy a dokonce obvinil NATO z vytváření hrozeb pro OSKB.

„Vítali jako zachránce“?

Na tvorbě kladného obrazu OSKB aktivně zapracovali i ruští propagandisté. Např. reportáž na Prvním kanále o stažení vojáků OSKB z Kazachstánu vyznívá téměř jako sovětské náměty z konce Druhé světové války. „Vítali jako zachránce“, „zacházeli jako s drahými hosty“, „teď vyprovázejí slovy vděčnosti“, „právě nasazení mírotvorců totiž umožnilo vrátit do republiky pořádek. Zatímco ruští vojáci hlídali objekty, jejich kazašští kolegové likvidovali extremistické skupiny a obnovovali normální život“, nadšeně hlásí zpravodaj. Srovnávání s vítězstvím ve Velké vlastenecké válce se táhne celou reportáží jako červená nit („Pro OSKB šlo o první operaci, naše národy však válčily bok po boku v dobách Velké vlastenecké a také v nejnovějších dějinách proti mezinárodnímu terorismu“). Musí u diváka vyvolat kladnou asociaci: OSKB je nástupcem té síly, která porazila nacistické Německo. Když však dotáhneme tuto paralelu do konce a připomeneme si Zasova slova, musí se v hlavách Rusů uchytit jasné chápání: OSKB pod ruským vedením dnes čelí agresivnímu NATO, jak kdysi SSSR čelil Třetí říši.

Že v reportáži na Prvním kanále chybí samotní vděční Kazaši, kteří údajně s radostí vítali nasazené vojáky, není jen zpravodajova chyba. Důkazem tomu je informační vhoz Izvěstijí. Toto vydání informuje, že v Kazachstánu „vzniká skupina lidí, kteří mluví o údajných negativních důsledcích žádosti o pomoc adresované Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB)“. Izvěstija přitom odkazují na zastoupení Rossotrudničestva v Kazachstánu. Rossotrudničestvo je ruská federální agentura, kterou Kreml speciálně zřídil k propagandistické činnosti s rusky mluvící diasporou mimo Rusko.

Aniž by se uvádělo cokoli konkrétního, zastoupení Rossotrudničestva jako vždy (úředník se také neuvádí) podrobně vysvětluje, že jistou skupinu lidí se podařilo odhalit „monitorováním sociálních sítí, zejména prozápadně smýšlejících komunit a blogerů“. Zdroj Izvěstijí však zároveň podotýká, že „k dnešnímu dni tento vliv není velký“, a dodává, že „občané republiky, kteří cítí vůči Rusku sympatie nebo loajalitu, vyjádřili vděčnost za pomoc a ochranu prostřednictvím nasazení vojsk OSKB“.

Ptáme se, proč bít na poplach, když jde o jevy jen marginální? Nebo že by podobné jevy až tak marginální nebyly, i v Kazachstánu skutečně nebyli nadšeni z testového pokusu nasadit ruské vojáky na území státu, i když pod zástěrkou OSKB?

Zdroj titulního obrázku: Kazachstán / Foto: Valerij Šarifullin/TASS

Natalja Frolovová speciálně pro Centrum občanského odporu Res Publica.

Partner InformNapalmu v Litvě: Res Publica – Centrum občanského odporu

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka InformNapalmu v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol