3. června 2026 zveřejnilo Centrum strategických a mezinárodních studií (CSIS) ve spolupráci s projektem Cyber Solarium Commission 2.0 při Nadaci na obranu demokracií (FDD) závěrečnou zprávu Komise pro zřízení kybersil USA, která je výsledkem desetiměsíční práce cca dvaceti bývalých velitelů, operátorů, zástupců obranného průmyslu a nezávislých badatelů.

Na první pohled jde o další americkou vojenskou reformu: zřízení nového druhu vojsk s názvem Cyber Force. Ve skutečnosti jde však o dokument významnější, než se zdá. Zachycuje závěr, k němuž dospěl nejmocnější stát světa po dvanácti letech pokusů: stávající systém na rychlost kyberprostoru již nestačí. Nejzásadnější pro nás je pak to, že mnoho problémů, které se USA teprve snaží vyřešit, Ukrajina již vyzkoušela v praxi za reálné války.

Americká komise vědomě neřešila, zda potřebují USA samostatné kybersily. Tuto debatu vedou souběžně Kongres a Národní akademie věd. Úkol zněl jinak: popsat, jak konkrétně Cyber Force budovat v případě, že rozhodnutí padne. Jak se při mediálním brífinku z 1. června vyjádřila zástupkyně ředitelky programu strategických technologií CISI Laurin Williamsová, zpráva popisuje, co se má stát „následující den po rozhodnutí prezidenta“.

Nejde o krizi operací, ale rozšiřování

Stěžejní myšlenku zprávy lze snadno pochopit nesprávně. Komise neříká, že by američtí kyberoperátoři pracovali špatně. Právě naopak, kybervelitelství USA (USCYBERCOM) zřízené v roce 2009 a v roce 2018 změněné v samostatné sdružené bojové velitelství zůstává jedním z nejsilnějších kybernástrojů světa.

Problém je jinde. Kontradmirál námořnictva USA ve výslužbě Mark Montgomery, vrchní ředitel Centra kyber a technologických inovací FDD, na brífinku řekl přímo: během posledních šesti až dvanácti let se samotný systém generování sil stal překážkou pro rozvoj kyberkapacit. Rekrutační pracoviště žádné ze služeb neověřují, zda uchazeč umí psát kód na Python, kontrolují se však fyzické normativy.

Jádro problému je strukturální. Kyberodborníci jsou dnes rozptýleni mezi armádou, námořnictvem, letectvem a Sborem námořní pěchoty. To jsou čtyři samostatné výcvikové systémy, čtyři personální politiky a čtyři stupnice odměňování pro lidi, kteří odvádějí podobnou práci. Hlavní však je, že kyberprostor není pro žádnou z těchto služeb prioritou: armáda se zaměřuje na pozemní operace, námořnictvo na lodě, letectvo na letadla.

Jak uvedl spolupředseda komise Joshua Stiefel, který ve výboru Sněmovny reprezentantů pro ozbrojené síly sedm let měl na starosti kyberpolitiku, Kongres narazil na strop: veškeré možné pravomoci kybervelitelství již získalo a jejich další navyšování je možné jen na úkor náčelníků služeb. Je to právě ten bod, kdy jsou kosmetické reformy již vyčerpány.

Podobná hodnocení zaznívala již dříve. V únoru 2025 bývalý velitel USCYBERCOM, generál Paul Nakasone, přiznal, že USA oproti svým soupeřům v kyberprostoru zaostaly. Na podzim 2025 bývalá zástupkyně poradce pro národní bezpečnost Anne Neubergerová zveřejnila ve Foreign Affairs článek s výmluvným názvem Čína vyhrává kyberválku. V dubnu 2026 pak asistentka tajemníka pro kyberpolitiku Katie Suttonová, nejvyšší civilní funkcionářka Pentagonu v této sféře, vypovídala před Senátem o značných potížích se získáváním, udržením a školením personálu.

Nedostatek špičkových operátorů

Jeden z nejzajímavějších závěrů: USA nepociťují kritický nedostatek samotného kyberpersonálu. Montgomery přiznal, že se předtím mýlil, když říkal „nemáme dost lidí“: zástupce NSA v debatách uvedl, že lidí je víc, než se obvykle myslí. Chybí něco jiného, a to špičkoví odborníci.

Komise operuje s třístupňovým kvalifikačním modelem:

• žák (apprentice)
• zkušený operátor (journeyman)
• mistr (master)

Právě mistrů, tedy špičkových operátorů, je kriticky málo. Nejde jen o problém USA. Je to problém kterékoli moderní armády, jejíž kultura je zaměřena na fyzické normativy, nikoli na schopnost vyvíjet exploity nebo nástroje pro kyberprůzkum.

Cyber Force nevznikají kvůli zabezpečení serverů

Zpráva přesné rozhraničuje dvě věci, které v hromadném povědomí splývají: kyberbezpečnost a kyberválku.

Cyber Force nebude mít na starosti servis sítí Pentagonu nebo správu jeho informačních systémů. Tato agenda, tzv. DODIN Operations, zůstane armádě, námořnictvu, letectvu, Sboru námořní pěchoty a Kosmickým sílám, z nichž každá bude chránit vlastní infrastrukturu. Naproti tomu se nová služba soustředí na ofenzivní (OCO) a obranné (DCO) kyberoperace, školení operátorů, vývoj kapacit a podporu bojů.

Stiefel uvedl názorný příklad rozdílu: operace Hunt Forward, kdy američtí operátoři se souhlasem spojence hledají nepřítele v jeho sítích, je DCO. Zatímco „živit, zabezpečovat a provozovat“ vlastní systémy, práce systémových administrátorů – to je DODIN. Komise tak institucionálně odděluje zabezpečení vlastních systémů a vedení války proti nepříteli jako různé úkoly vyžadující odlišné struktury.

Čína, umělá inteligence a rychlost implementace nástrojů kyberválky

Za stěžejního strategického konkurenta zpráva označuje Čínu, přestože Rusko zůstává jedním z hlavních zdrojů ohrožení. Montgomery uvedl odhad, že ČLR má oproti USA zhruba desetinásobek ofenzivních kyberoperátorů. Sám upřesnil, že Číňani kvůli tomu nejsou desetinásobně efektivní, ale postupem času začíná počet přecházet v kvalitu, zejména když se do hry dostává umělá inteligence.

Spolupředseda komise, generálporučík ve výslužbě Edward Cardon, odkázal na uveřejněnou v listopadu 2025 zprávu společnosti Anthropic o používání agenturní AI Čínou pro kyberoperace. Klíčovým faktorem se podle něj stává rychlost cyklu: odhalení hrozby → tvorba nástroje → implementace → použití.

Tradiční nákupní cykly, kdy se počítá s měsíci, v této logice ztrácejí smysl. Nevítězí ten, kdo má větší štáb, ale ten, kdo se rychleji přizpůsobí.

Vojenská struktura postavená jako technologická společnost

Snad ta nejrevolučnější část doporučení se týká personálního modelu. Komise navrhuje rezignovat na klasické mužstvo. Cyber Force budou tvořit důstojníci a warrant důstojníci, techničtí odborníci s příslušným postavením a náhradami. Tento model byl převzat od Zdravotnického sboru USA (USPHS).

Logika je následující: odborníci absolvující náročný kybervýcvik mají úrovní znalostí blíž k důstojníkům než k vojínům, zatímco platná řadová tabulka odměňování tvoří často jen polovinu platu nového warrant důstojníka a neumožňuje je přiměřeně odměňovat. Počítá se s dvěma rovnocennými kariérními dráhami, administrativní pro důstojníky a technickou pro warrant důstojníky. Stiefel to přirovnal k praxi technologických společností jako je Google, kde může inženýr růst buď manažerskou, nebo ryze technickou cestou, nebo k 160. leteckému pluku pro zvláštní operace, kde slouží špičkoví důstojníci a warrant důstojníci.

Montgomery popsal, jak by to mohlo vypadat v praxi: velkou část personálu tvoří civilisté, jejichž podíl může dosahovat až polovinu stavu některých jednotek. Jde o lidi, kteří „špatně zapadají do vojenské uniformy“ (mají nepředpisové účesy nebo tetování), ale dokážou udělat něco, co nezvládne nikdo další, a kteří nepotřebují absolvovat pořadovou přípravu nebo velitelské kurzy, aby mohli být na svém místě.

Doporučené počty jsou tyto: cca 30.000 osob, z toho 20.000 vojáků ve služebním poměru, 3.500 až 5.000 v rámci Národní gardy a 5.000–6.000 civilních odborníků a vojáků z povolání (cca 30 % ze stavu uniformovaného personálu). Počáteční rozpočet: 10–11 mld. dolarů. Stiefel zdůraznil: jde převážně nikoli o nové prostředky, ale o zdroje již schválené v rozpočtu, které jsou dnes rozptýleny mezi čtyři služby. V žádosti na 2027 finanční rok se na kyberoperace počítá se 7,7 mld. dolarů.

Ponaučení z Kosmických sil a rizika „lift and shift“

Komise varuje před prostým přenosem stávajícího personálu do nové struktury dle zásady „lift and shift“, protože je tu riziko prostě zreprodukovat staré problémy pod novým štítem. Na dosažení počáteční operační připravenost je 12 až 18 měsíců s několika fázemi po sobě; prioritou na startu je kvalita, nikoli masovost (pro první připravenost stačí cca 500 odborníků).

Jako orientační bod bylo posuzováno zřízení Kosmických sil v roce 2019. Montgomery uvedl slova prvního šéfa, generála Johna Raymonda, který vzpomínal, že v prvních týdnech zůstával de facto jediným příslušníkem nové služby. Závěr komise: když přijde „go order“, mají být USA připraveny lépe, než tomu bylo u Kosmických sil, protože odpor bude trvat i po prezidentově rozhodnutí.

Jaké ponaučení má z toho vzít Ukrajina

A teď to hlavní: proč tuto americkou zprávu rozebíráme dnes? Od roku 2014 spolupráce mezi státními strukturami, dobrovolníky a nezávislými badateli v kyberprostoru v Ukrajině vznikala do jisté míry spontánně.

Mezinárodní dobrovolnická zpravodajská komunita InformNapalm společně s ukrajinskými kyberodborníky během posledních 10 let provedla stovky kyberoperací a zpracovala desítky CYBINT vyšetřování, kdy šlo o exkluzivní zveřejnění komunikací ruských vysokých úředníků a vojáků, dokumentaci činnosti ruských struktur skrze kombinaci OSINT a CYBINT. Právě ukrajinská zkušenost ukázala, že ty nejúčinnější operace často vznikají na rozhraní státu, dobrovolníků, soukromého sektoru a nezávislých badatelů, tedy v modelu, který se USA teprve snaží institucionalizovat.

Např. v roce 2016 operace SurkovLeaks ukázala, že spojení kyberoperací, analytiky a veřejných zdrojů může generovat strategický efekt, který zdaleka přesahuje význam samotného nabourání. Uveřejněné dokumenty badatelům umožnily zrekonstruovat mechanismy ruské hybridní války proti Ukrajině a staly se zdrojem informací pro mnoho mezinárodních studií. Následně se podobný model opakovaně používal pro usvědčení ruských vojenských struktur, úředníků, zpravodajských služeb nebo hackerských skupin. Ukrajinští kyberodborníci dokonce obstarali jedinečnou fotku velitele vojenského útvaru č. 26165, po němž pátrala FBI kvůli ovlivňování voleb v USA. Udělali tedy to, co američtí odborníci dlouhá léta nedokázali.

Po zahájení totální invaze účinné ofenzivní a zpravodajské operace pravidelně provádějí SSO, HUR, SBU a další struktury Obranných sil Ukrajiny, jakož i různé vlastenecké hackerské a dobrovolnické komunity. O efektivitě těchto operací není pochyb. Nicméně problémy, na něž poukázala americká komise kvůli vlastním zkušenostem, korelují i s ukrajinskými zkušenostmi.

Za prvé. Kyberprostor dnes není prvořadou prioritou pro žádnou ukrajinskou zpravodajskou službu nebo strukturu. Stejně jako v USA jsou odborníci rozptýleni mezi resorty, z nichž každý má vlastní hlavní poslání. Americké ponaučení je přímé: dokud neexistuje jediný orgán, pro nějž je kyber prioritou, rozptylování zdrojů a talentů bude trvat. Talentovaní kyberodborníci u různých služeb pak budou buď sedět v zákopech či vykonávat denní službu, nebo dělat testy na fyzické normativy či překonávat vojenskou papírovou byrokracii. Každá služba totiž má své normativy a předpisy, kdy je kyberiniciativa spíše výjimkou než hlavní náplní.

Za druhé. Problémem už není hledání jednotlivých talentů, ale rozšiřování. Ukrajinští operátoři prokázali svou efektivitu. Otázkou tedy je, jak změnit úspěšné případy v systémovou státní schopnost. Právě to, nikoli kvalitu operací, zkoumala komise. To je pak přesná diagnóza pro nás.

Za třetí. Civilisté nejsou jen „výpomoc“, ale stálá součást struktury. Když dokonce Pentagon kalkuluje s až 30 % civilistů a zvažuje jednotky s poměrem 50:50, pro Ukrajinu s jejím dobrovolnickým kyberekosystémem to pak není exotika, ale přítomná realita, která by se neměla přehlížet, ale legalizovat.

Za čtvrté. Technická kariéra má být rovnoprávná s tou administrativní. Z nejlepších inženýrů by se neměli stávat manažeři jen kvůli profesnímu růstu nebo získání další vojenské hodnosti. Americkou komisí navržený model „dvou drah“ má poslání vyřešit jeden z hlavních problémů moderních kybersil: jak udržet v systému vysoce kvalifikované kyberodborníky, když soukromý sektor často nabízí vyšší mzdy a flexibilnější pracovní podmínky.

V tradičním vojenském modelu bývá kariérní růst zpravidla spojován s přeložením do velitelských či administrativních funkcí. V kyberprostoru však mohou být těmi nejcennějšími právě úzce zaměření techničtí odborníci: vývojáři, kryptografové, odborníci na analýzu dat, zpětní inženýři nebo architekti složitých systémů. Přechod těchto lidí na administrativní práci nezřídka znamená ztrátu experta, který generoval nejvyšší přidanou hodnotu právě díky svým technickým znalostem.

Americká komise de facto navrhuje uznat, že špičkový inženýr dokáže být pro stát neméně užitečný než velitel jednotky, proto musí mít možnost profesně růst, dosahovat vyššího postavení a řádného hmotného zajištění, aniž by musel svou specializaci opouštět.

Za paté. Kyberzálohy a interakce se „státy“. Američané doporučují právě Národní gardu (nikoli zálohy), protože její zapojení umožňují jak federální, tak regionální pravomoci, zejména k obnovení po útocích na kritickou infrastrukturu. Pro Ukrajinu jde o argument ve prospěch plnohodnotných kyberzáloh s jednoznačným právním rámcem.

V roce 2025 Nejvyšší rada Ukrajiny schválila jako základ návrh zákona č. 12349 o zřízení Kybersil. Na konečné hlasování a schválení tohoto zákona však v červnu 2026, kdy byla tato publikace napsána, stále nedošlo. Otázka, kterou pokládá americká komise: jak vybírat, školit a udržet odborníky, jak integrovat civilisty, jak zajistit technickou kariéru – což jsou přesně stejné otázky, které bude muset zodpovědět Ukrajina v případě, že tento návrh zákona nebo jemu podobné budou přece jen schváleny.

Hlavní závěr

Americká zpráva nenabízí hotové řešení. Nabízí však metodologii přizpůsobenou reáliím USA, která by mohla jiným státům posloužit jako vodítko. V tom je pak její hodnota pro Ukrajinu: nikoli okopírovat, ale pochopit logiku, která funguje stejně i z ukrajinských zkušeností.

Když dokonce i USA s největším vojenským rozpočtem na světě dospěly k závěru, že je nutno mít samostatnou kyberslužby, pro Ukrajinu otázka Kybersil už dávno přestala být diskuzí o budoucnosti.

Ve válkách 21. století zvítězí ten, kdo rychleji rozšiřuje vlastní kyberkapacity ve spojení s dalšími doménami války.

Je to paradox, ale Spojené státy se dnes snaží institucionalizovat něco, co byla Ukrajina dlouhá léta nucena budovat ve válečných podmínkách skrze interakci státních struktur, dobrovolnických komunit, kyberodborníků, zpravodajců a OSINT výzkumníků.

Američtí experti dospěli k závěru, že převaha v kyberprostoru nebude podmíněna ani jednotlivými úspěšnými operacemi, ani počtem talentovaných operátorů. Rozhodujícím faktorem se stane schopnost státu rychle sdružit vojáky, záložáky, civilní odborníky, vědce a soukromý sektor v jediný kyberekosystém.

Právě proto Washington dnes zvažuje zřízení Cyber Force se stavem cca 30.000 osob a rozpočtem 10–11 miliard dolarů.

Ukrajinští kyberodborníci již prokázali svou účinnost v reálné válce. Problém už nespočívá v hledání jednotlivých talentů ani vytvoření jednotlivých úspěšných operací. Důležité je, jak tyto úspěchy změnit v systémovou státní schopnost.

Zřízení Kybersil Ukrajiny by umožnilo zlegalizovat stávající mechanismy spolupráce, vytvořit kyberzálohy, zajistit strategické plánování a rozšířit to, co funguje již dnes.

Rozdíl mezi Ukrajinou a USA je pouze v tom, že Washington již řeší architekturu pro vlastní Cyber Force, zatímco Ukrajina stále nedokončila legislativní zakotvení právního základu pro vlastní Kybersíly, které de facto fungují jako samostatné skupiny bez postavení, bez rozpočtů, ovšem s výsledky, jimž by mohly závidět i americké zpravodajské služby.

Právě proto se pro Ukrajinu slabinou stávají již nikoli technologie, odborníci, ba dokonce bojové zkušenosti. Slabinou zůstává chybějící plnohodnotné legislativní a institucionální zakotvení Kybersil. Když se tedy ukrajinský stát snaží nejen zachovat stávající přednosti, ale také zůstat mezi světovými lídry v kyberprostoru jako doméně moderní války, tato věc vyžaduje řešení již dnes.

Informativní materiál k tomuto článku

• Warrant důstojník (Warrant Officer) je samostatná kategorie vojáků v ozbrojených sílách USA, Velké Británie a některých dalších zemí, která se z hlediska postavení řadí mezi poddůstojníky a vyšší důstojníky.
• 160. letecký pluk pro zvláštní operace armády USA (160th Special Operations Aviation Regiment / 160th SOAR), povědomý pod legendární přezdívkou Noční stopaři (Night Stalkers), je elitní letecká jednotka Sil pro zvláštní operace USA určená k výsadkům, evakuacím, palebné podpoře a zásobování zvláštních jednotek (Delta Force, Navy SEALs, „Zelené barety“) v nejnáročnějších podmínkách a v jakékoli denní době.

Analýzu zpracoval Roman Burko, zakladatel mezinárodní dobrovolnické zpravodajské komunity InformNapalm.

Tato publikace je zpracována speciálně pro čtenáře webu InformNapalm. Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Přihlaste se k odběru novinek na české stránce komunity InformNapalm na Facebooku: InformNapalm Česko.

InformNapalm působí již přes 12 let, nedostává žádnou finanční podporu od vlád ani od velkých dárců. Zajišťovat provoz webu pomáhají pouze dobrovolníci pracující pro naši komunitu a naši čtenáři. Mezi dobrovolníky pracující pro komunitu se můžete zařadit i vy, popř. podpořit InformNapalm svými dary.

Překlad: Svatoslav Ščyhol