Dnes přinášíme čtenářům InformNapalmu zajímavý analytický článek, který vysvětluje, proč jeden z největších ugrofinských národů RF, a sice Erzjané, schválili systém národních zastupitelských orgánů. Příslušné rozhodnutí odhlasoval 1. května 2020 Aťaň Ezjem (v překladu Rada stařešinů).
Ukrajinský analytik Pavlo Podobjed pracující pro Výzkumné centrum bezpečnostního prostředí Prometheus analyzuje nejnovější vývoj v erzjanském národním hnutí a objasňuje, proč Erzjané právě dnes přecházejí k aktivnímu postupu.

Mordvinizace jako asimilační nástroj

Vznik erzjanského národního hnutí úzce souvisí s otázkou sebeidentifikace Erzjanů jako samostatného etnika, který spojuje jazyk, území a hluboké vnitřní hospodářské vazby.

Situace, do níž se Erzjané dostali v době pozdního SSSR, připomínalo ukrajinské národní hnutí v posledních desetiletích Ruské říše, kdy Ukrajinci nejen bojovali za naplnění svých práv, ale museli dokazovat existenci osobitého ukrajinského národa s vlastním jazykem a kulturou.

V důsledku asimilace a migrací přišel erzjanský lid o souvislé osídlení a vytvořil souostroví etnických enkláv sahajících až k Uralu. Když tedy vznikla otázka zřízení národnostního okruhu, určit jeho hranice nebylo snadné. Bolševici rozhodli, že spojí ty největší z dochovaných areálů osídlených Erzjany a Mokšany, které podle starého ruského zvyku považovali za jediný národ „Mordviny“. Z toho nakonec vznikl Mordvinský národnostní okruh, do nějž se začlenila část historického území Erzjaň Mastor (v překladu Země Erzjanů). Později byl tento okruh přeměněn na autonomní oblast a nakonec na autonomní republiku. Dnes Erzjané a Mokšané tvoří v Mordvinsku pouhých 40 % celkové populace a musí čelit další rusifikaci již ve vlastní republice.

Mapa Erzjaň Mastoru na dnešním topografickém základě

Vzhledem k tomu, že jazyk erzja se od ruštiny zásadně liší, i porozumět mu bez vytrvalého studia prostě nelze, považovat erzja za nářečí ruštiny by byl holý nesmysl. Úředníci v Moskvě ani v Saransku však zároveň nespěchali s tím, aby uznali Erzjany jako samostatný národ. V Sovětském svazu bylo rozhodnuto klasifikovat Erzjany a jejich sousedy Mokšany jako jediný národ Mordviny. I když tento „jediný národ“ měl dva různé jazyky (erzja a mokša), které jsou naprosto rozdílné. V roce 1955 sovětský filolog Michail Koljaděnkov přišel se studií, která zdůvodňovala, že ve vzdálené minulosti existoval jediný společný základ pro dnešní jazyky erzja a mokša, a navrhl tento základ studovat jako samostatný jazyk mordvinštinu, kterou ovšem už nikdo nemluvil. I tento nápad se však ukázal jako marginální. Erzjané ani Mokšané neměly o přechod na mordvinštinu pramalý zájem, tento jazyk totiž postrádal jak gramatiku, tak literární tradici. K této myšlence se vrátili teprve v polovině 1990. let, realizovat se ji však nepodařilo. Na projektu vytvoření jediného mordvinského jazyka dlouhodobě pracují mordvinský úředník Alexandr Luzgin a jazykovědec Michail Mosin.

Moskevská politika slepování jediného „mordvinského národa“ z dvou různých etnik měla také složku zcela politickou. Jak za sovětských časů, tak v době Ruské federace se totiž Erzjané vyznačovali vyšší horlivostí v kulturním a politickém životě než Mokšané. Jak uvádí ukrajinský ugrofinista Rostyslav Martyňuk, erzjanské a mokšanské národní hnutí nejsou srovnatelná, „lze je srovnávat s národním hnutím ukrajinským a běloruským, kdy Ukrajinci jsou Erzjané a Bělorusové jsou Mokšané“. Sloučení Erzjanů (kteří měli sice menší, ale zanícenou vrstvu národní inteligence) s Mokšany by tedy nutně oslabilo erzjanský nacionalismus, který se v letech 1988 až 1994 začal právě rodit.

Moderní erzjanské národní hnutí se rozvinulo koncem 1980. let na pozadí oslabení národnostní politiky SSSR. Konfrontace s touto politikou, prohlášení Erzjanů za osobitý soběstačný národ s vlastním jazykem, kulturou a historií tvoří ideologický základ erzjanského národního hnutí. Jeho ideology jsou zástupci erzjanské inteligence, kteří se scházeli v redakci dětského časopisu Čilisema (Východ slunce). V redakčních prostorách se diskutovalo o otázkách národně kulturního obrození Erzjanů, jejich interakce se zástupci dalších ugrofinských národů SSSR, o perspektivách vytvoření plnohodnotného školství v mateřském jazyce, o rozvoji erzjanského tisku a vydavatelství. Tato buňka inteligence působila pod vedením Mariz Kemalové, erzjanské básnířky, novinářky a folkloristky, jíž patří výrok „kavto keĺt́ — kavto raśket́“ (dva jazyky, dva národy), což definuje Erzjany a Mokšany jako dvě samostatná etnika, nikoli jako subetnika jediného národa, pro který se v Ruské říši a Sovětském svazu používal exonym Mordvini.

Na jaře 1989 vzniklo z podnětu profesora Dmitrije Cygankina, novináře Nikolaje Išutkina, básnířky Mariz Kemalové, Grigorije Michatova a dalších erzjanských aktivistů komunitní centrum Vjelmjema, které rychle získalo popularitu mezi erzjanskou inteligencí. Zanedlouho činnost tohoto centra upoutala pozornost Mokšanů, kteří se do jeho aktivit zapojili. Již v tomto rozšířeném složení začínají být pro část aktivistů mantinely národně kulturní činnosti příliš těsné, i Vjelmjema zažívá rozkol. Umírnění členové v čele s Dmitrijem Cygankinem zakládají organizaci Vajgjel, která se začala věnovat obrození a propagaci národních tradic, ti radikálnější pak zřizují Erzjansko-mokšanské občanské hnutí Mastorava, které se neomezuje jen na národní obrození Erzjanů a Mokšanů, ale také usiluje o zastupování jejich zájmů ve veřejné moci.

Vajgjel sdružuje spisovatele, básníky, novináře, jazykovědce (celkem až 80 aktivních členů) a zaměřuje se na problémy obrození a rozvoje jazyka erzja.

Erzjan Vasilij Bokin na sjezdu sdružení Mastorava, 3. až 5. srpna 1990

V čele erzjansko-mokšanského občanského hnutí Mastorava stanul uznávaný profesor a publicista Dmitrij Naďkin. Jeho spolupracovníky se stali Mariz Kemalová, Šaronoň Sandra, Kšumancjaň Pirguž, Nujaň Vyďaz a řada dalších známých erzjanských aktivistů. Jako svůj cíl hnutí avizovalo „aktivizaci národního, sociálního, duchovního a kulturního rozvoje kraje, který se stal vlastí pro Erzjany a Mokšany… v souladu s Ústavou SSSR a Všeobecnou deklarací lidských práv OSN“. 14. dubna 1989 se konala schůze iniciativní skupiny tohoto hnutí, která schválila výzvu k Nejvyššímu sovětu Mordvinské ASSR s těmito požadavky:

1. Zrušení pseudoetnonymu „Mordvini“.
2. Nahrazení úřední národnosti „mordvinská“ národností erzjanskou nebo mokšanskou.
3. Nahrazení názvu Mordvinsko názvem Mastorava s etnickými oblastmi Erzjansko a Mokšansko.
4. Udělení republice úplné autonomie ve věcech národní kultury.
5. Provedení sčítání erzjanského a mokšanského obyvatelstva na celém území SSSR.
6. Povýšení jazyků erzja a mokša na úřední jazyky.
7. Zavedení výuky v rodných jazycích na erzjanské a mokšanské národní škole.
8. Zavedení výuky mateřského jazyka a národní literatury na celém území SSSR v místech, kde žijí Erzjané nebo Mokšané.
9. Zavedení výuky národního folkloru na erzjanských a mokšanských školách.
10. Zavedení výuky dějin erzjanského a mokšanského národa na všech školách v republice a na erzjanských a mokšanských školách na ostatním území SSSR.
11. Zavedení výuky erzjanské a mokšanské literatury, folkloru, jazyka a dějin na školách v republice s ruským vyučovacím jazykem.
12. Zřízení národního divadla.
13. Zřízení literárního a uměleckého měsíčníku Mastorava, který by měl vycházet souběžně v jazycích erzja, mokša a v ruštině.
14. Přejmenování hlavních ulic v Saransku tak, aby jejich názvy odrážely historii erzjanského a mokšanského národa a místního rusky mluvícího obyvatelstva.
15. Navázání všestranných vztahů s Erzjany a Mokšany žijícími mimo republiku.
16. Dosažení ekologicky čisté průmyslové a zemědělské výroby.
17. Učinění opatření k tomu, aby Saransk získal normální architektonický vzhled.
18. Pomoc se zachováním historických a kulturních památek.
19. Zastavení migrace původních obyvatel z republiky.
20. Zastavení přívalu vykázaných a odsouzených osob do republiky.
21. Pomoc s internacionální výchovou všech národů žijících v republice.

Mastorava musela čelit tvrdé kritice ze strany tisku a komunistických špiček, které jí předhazovalo „podněcování nacionalismu a politického extrémismu v Mordvinsku“. V atmosféře přímé konfrontace se stranickou nomenklaturou uspořádala Mastorava 17. prosince 1989 svou konferenci, která stvrdila její přeměnu z kroužku inteligentů na vlivné veřejně politické sdružení. V dubnu 1990 získala Mastorava registraci od výkonného výboru zastupitelstva města Saransku. Spolek zahájil přípravy na svůj první sjezd, který se konal ve dnech 3. až 5. srpna 1990. De facto z podnětu Mastoravy byl uskutečněn I. Všeruský sjezd mordvinského národa, který proběhl ve dnech 14. až 15. března 1992.

Organizační institucionalizace erzjanského národního hnutí

Na I. Všeruském sjezdu mordvinského národa (14.–15. březen 1992) byli Erzjané v menšině a museli požádat Radu sjezdu a jeho výkonný výbor, aby se pro Erzjany používal jejich vlastní národní název Erzja. Ignorování tohoto požadavku dalo erzjanským delegátům aktivní podnět k účasti na přípravách I. Světového kongresu ugrofinských národů, který se konal 1. až 3. prosince 1992 v Syktyvkaru. Erzjanští delegáti od sdružení Mastorava na tomto kongresu přednesli veřejné projevy, v nichž se hlásili k samostatnému erzjanskému národu a odsoudili používání exonymu „Mordvini“.

V roce 1993 bylo erzjanské národní hnutí organizačně institucionalizováno. Ministerstvo spravedlnosti Mordvinské republiky zaregistrovalo Hnutí za rovnoprávnost a rozvoj Erzjaň Mastor (Země Erzjanů). Za hlavní úkol tohoto hnutí bylo prohlášeno zřízení Republiky Erzjaň Mastor. Jak první krok na cestě k tomuto cíli se uvádělo „zřízení Erzjanského autonomního okruhu v souladu s Ústavou RF“. V prosinci téhož roku byl zapsán spolek erzjanských žen Erzjava. V následujícím roce 1994 zahájilo erzjanské hnutí vydávání vlastních novin Erzjaň Mastor, které se vyznačovaly nezávislou redakční politikou a tvrdou kritikou jak republikových, tak federálních úřadů.

Nujaň Vyďaz, erzjanský publicista a spisovatel, jeden z lídrů erzjanského národního hnutí v 21. století

V roce 1995 nechal Nujaň Vyďaz, jeden ze zakladatelů spolku Mastorava, zaregistrovat Nadaci na záchranu jazyka erzja A. P. Rjabova, jejímž hlavním úkolem se stala popularizace jazyka erzja a rozšíření sféry jeho používání. Tato nadace založila tradici oslav Dne jazyka erzja a řadu nakladatelských projektů. Téhož roku obnovil další spoluzakladatel Mastoravy Kšumancjaň Pirguž tradici erzjanských modliteb Raskeň Ozks. Erzjanské národní hnutí dokázalo navázat kontakty s OSN.

23. března 1995 se v Saransku uskutečnil I. kongres erzjanského národa, jehož se zúčastnilo 98 delegátů zastupujících různé subjekty Ruské federace. Kongres zahájil básník Erjuš Vežaj. Delegáti schválili deklaraci o oficiálním názvu erzjanského národa, čímž zpochybnili legitimitu mordvinských sjezdů, jejichž pořadatelé jednali nejen za Mokšany, ale i za Erzjany.

V roce 1999 v rámci konání Raskeň Ozks (erzjanských modliteb) v obci Čukaly, Bolšeignatovský okres, Mordvinská republika, zvolili erzjanští stařešinové Kšumancjaň Pirguže za iňazora (hlavního stařešinu) erzjanského národa.

Začátkem 2000. let Moskva ve své personální politice v Mordvinské republice vsadila na Mokšany jako loajálnější a nakloněnější vůči federálnímu centru domorodý národ. Iňazor Pirguž jde do otevřené konfrontace s republikovým vedením. Celé erzjanské národní hnutí upadá v nemilost federálního centra a je ocejchováno jako „rusofobní“ a „extrémistické“. Erzjanům se upírá přístup k médiím, národním aktivistům jsou kladeny umělé překážky pro jejich osvětovou činnost nejen v Saransku, ale i na venkově.

V roce 2004 Aťaň Ezjem (Rada stařešinů) definovala pravomoc iňazora a pravomoci stařešinů. V průběhu 2000. let schválil Kongres erzjanského národa řadu dokumentů, v nichž:

1. Požadoval zřízení erzjanské autonomie v rámci Ruské federace.
2. Velmi nepříznivě zhodnotil národnostní politiku Ruské federace.
3. Zkritizoval vedení Mordvinské republiky kvůli neustálému popírání existence Erzjanů jako osobitého národa.
4. Odsoudil soudní perzekuce proti nezávislému listu Erzjaň Mastor.
5. Podpořil působení Kšumancjaň Pirguže ve funkci iňazora.
6. Vyslovil důvěru a celkovou podporu autoritě Aťaň Ezjem a iňazora.

Kšumancjaň Pirguž, aktivista erzjanského národního hnutí a ochránce lidských práv, iňazor erzjanského lidu v letech 1999 až 2019. V roce 2014 za vynikající zásluhy na obrození národa Erzjanů získal od prezidenta Estonska Toomase Hendrika Ilvese Řád Země Marie 5. stupně (č. 1108)

Antagonismus mezi Erzjany a Mokšany zesílil. Mnoho Erzjanů začalo vnímat politiku mordvinizace jako asimilační nástroj, v němž vůdčí role patřila Mokšanům. Vyhrotily se kontroverze s Ruskou pravoslavnou církví. Inteligence téměř jednomyslně odmítá pravoslaví a navrací se k ineškipazii, národnímu polyteistickému náboženství s panteistickými prvky. Mordvinská diecéze RPC se dost agresivně staví vůči samotnému obrození tradičního náboženství Erzjanů. Lídři erzjanského národního hnutí zároveň veřejně obviňují pravoslavnou církev z porušťování erzjanského národa a označují Moskevský patriarchát za „imperiální nástroj Kremlu“. V roce 2007 v obci Čukaly, Bolšeignatovský okres, Mordvinská republika došlo při slavení Raskeň Ozks ke střetu mezi vyznavači ineškipazie na jedné straně a zástupci úřadů Mordvinské republiky a duchovenstva RPC na straně druhé. Podnětem ke konfliktu se stala skutečnost, že republiková vláda přesunula oslavy z posvátné mohyly Maare na palouk před lesem a změnila jejich formát na zábavnou show s populární hudbou v ruštině. Což vedlo k tomu, že erzjanští lídři svévolně obsadili pódium a veřejně před tisícovkami přítomných lidí označili ruské písně a projevy v ruštině za „frašku“ a „hanobení památky erzjanských bojovníků pohřbených v posvátné mohyle Maare“. Erzjané oficiální slavnost hromadně opustili a přešli na Maare, kde vykonali své modlitby. Ještě většího napětí dodala konfliktu agitace místních duchovních RPC proti oslavám Raskeň Ozks. Příkrá polemika mezi erzjanskou inteligencí a pravoslavnými duchovními vyšplouchla na internet a na stránky místních tiskovin.

V 2010. letech rozjeli Erzjané aktivní mezinárodní kampaň za své uznání jako osobitého soběstačného národa a pokusili se navázat kontakty se zástupci národních hnutí dalších ugrofinských národů. Erzjané piketovali VI. Sjezd Světového kongresu ugrofinských národů, který se konal ve dnech 5. až 7. září 2012 v maďarském Siófoku. Na sjezd dorazila delegace Erzjanů, která piketovala hotel Azúr, kde probíhala kongresová jednání. Důvodem nespokojenosti Erzjanů bylo sestavení jediné delegace „mordvinského národa“, nikoli samostatných delegací Erzjanů a Mokšanů. Účastníci protestu prohlásili, že jim účast na kongresu nebyla umožněna kvůli nátlaku Moskvy. Dva aktivisté, Syres Boljajeň a Erjuš Vežaj, oblečeni do triček s národními symboly, roztáhli v hotelové hale velkou erzjanskou vlajku a skandovali v jazyce erzja: „Ať žije Země Erzjanů!“. Vedoucí konzultačního výboru ugrofinských národů Valerij Markov se musel omlouvat, nicméně přiznal, že přihláška od Erzjanů byla doručena a přeposlána úředním strukturám Mordvinské republiky s tím, že mordvinské úřady již samy rozhodovaly, koho mají na kongres vyslat a kdo účasti na tak vysokém zastupitelském fóru není hoden. Markov také vyjádřil nespokojenost se systémem výběru delegátů, podobné problémy totiž měly i delegace Marijců a Udmurtů.

Syres Bojajeň a Erjuš Vežaj piketují VI. Sjezd Světového kongresu ugrofinských národů, který se konal ve dnech 5. až 7. září 2012 v maďarském Siófoku

Syres Boljajeň a ustavení Kirdijuru

V létě 2019 sáhli Erzjané k neočekávanému kroku: za svého hlavního stařešinu zvolili váženého aktivistu z diaspory. Jejich novým lídrem se stal ukrajinský občan, podplukovník Ozbrojených sil Ukrajiny a veterán rusko-ukrajinské války Syres Boljajeň, jehož Erzjané pověřili zastupováním jejich národa před mezinárodním společenstvím. Po inauguraci stařešiny, kterou provedli erzjanští emigranti v Kyjevě, se tento vydal do Tallinnu, kde se sešel se zástupci erzjanské diaspory, estonskými politiky, občanskými aktivisty a novináři. V rozhovoru pro týdeník Eesti Päevaleht Boljajeň prohlásil, že „nepřijel do Estonska, aby tu hledal soucit Estonců, kteří na něj pohlížejí jako na předmět z muzejní sbírky, ale přijel za bratry s voláním o pomoc“.

Syres Boljajeň aktivně vyhledává mezinárodní pomoc pro svůj národ. Ze zpráv v médiích víme o jeho kontaktech s řadou ukrajinských, estonských a litevských politiků a s národními hnutími dalších domorodých národů RF. Erzjanský iňazor trvale pobývá na území Ukrajiny, kde sídlí hned několik komunit erzjanské diaspory, které jednomyslně podporují směrování svého lídra, a sice v Kyjevě, Kyjevské oblasti, Oděse a Chersonu.

Dle informací, jimiž Prometheus disponuje, zpracoval Syres Boljajeň se svým nejbližším okolím na Ukrajině v dubnu 2020 návrh Předpisu o zřízení a fungování národních zastupitelských orgánů erzjanského národa. Tento dokument obsahuje šest částí, které vymezují cíle a úkoly národního hnutí, jeho řídicí orgány, jejich pravomoci a strukturu. Dle tohoto dokumentu vedení národního hnutí uskutečňuje Promks, sjezd delegátů od erzjanských politických stran a občanských sdružení. Tento sjezd připravuje Aťaň Ezjem, který působí mezi schůzemi Promksu a volí iňazora, hlavního stařešinu, který zastupuje erzjanský národ a jedná jeho jménem. V případě legislativního omezení pro zakládání a fungování národních stran (zákaz v tomto smyslu ukládá právní úprava RF) přebírá působnost Promksu Aťaň Ezjem. Hlavním úkolem Promksu, Aťaň Ezjemu a iňazora je zajištění a ochrana národních, politických, hospodářských a kulturních práv erzjanského národa, zejména práva na národně státní sebeurčení na svém etnickém území.

Redaktor webu Idelreal.org Ramazan Alpaut uvádí do paralely erzjanský a krymskotatarský systém národních zastupitelských orgánů. Promks je srovnatelný s Kurultajem, Aťaň Ezjem s Medžlisem a iňazor s předsedou Medžlisu. Celý systém národních zastupitelských orgánů má společné pojmenování Kirdijur.

Syres Boljajeň a americký ugrofinista Jack Rueter, Tallinn, Estonsko, 2019

Závěry

Erzjané tedy rezignovali na systém národně kulturních autonomií kontrolovaných Kremlem. V situaci politické turbulence, kterou pozorujeme v Ruské federaci, můžeme připustit, že doba pro ustavení Kirdijuru nebyla zvolena náhodou. Syres Boljajeň aktivně využívá sociální sítě a videoklipy ke komunikaci s Erzjany a kritice jak mordvinských, tak federálních úřadů. V poslední době o podněty pro tuto kritiku není nouze.

Podaří se Erzjanům zvýšit vlastní politickou subjektivitu? Jaké vyhlídky má jejich národní hnutí? Záleží na tom, jak účinně bude působit Kirdijur na území Ruské federace, stejně tak na úspěšných diplomatických akcích iňazora. Jedním z mezinárodních hráčů, na něž Erzjané apelují, je Ukrajina. Letos v lednu se Syres Boljajeň obrátil na předsedkyni ukrajinské delegace u Parlamentního shromáždění Rady Evropy, poslankyni Jelyzavetu Jaskovou. Ve svém dopise hlavní erzjanský stařešina požádal ukrajinskou poslankyni, aby „využila svého vysokého postavení k ochraně ugrofinských národů Ruské federace, k ochraně základních lidských práv“.

Mezinárodní politiku však můžeme jen stěží zařadit mezi silné stránky politického týmu Volodymyra Zelenského. Kdy se ukrajinská diplomacie dostane z politického kómatu, je dnes těžké odhadnout. Je možné, že Ukrajinci vůbec nedokážou využít oslabení Ruska, které způsobila světová pandemie, nízké ceny ropy a vnitropolitická krize. Neznamená to však, že se této situace nepokusí využít domorodé národy v Rusku, kteří v krizi spatřili příležitost bojovat o přežití, byť i bez spojenců.

Pavlo Podobjed, analytik pracující pro centrum Prometheus

Čtěte také: Analytika od centra Prometheus: jak může COVID-19 ovlivnit změny politické mapy světa

Čtěte a sdílejte další příspěvky od InformNapalmu

• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 32 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Veřejnosti poprvé zpřístupněna kniha „Krym za oponou. Průvodce okupační zónou“ (ukrajinsky)
• Experti shrnuli mezinárodní úspěch knihy Donbas v plamenech. Infografika
• Zástupci původních národů Povolží oznámili zahájení boje za samostatnost

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol