„Jsme zdejší“: jak ruští okupanti zapouštějí kořeny na cizím území

Mezinárodní dobrovolnická komunita InformNapalm pokračuje v pátrání po faktech spojených s ruskou vojenskou expanzí jak na východě Ukrajiny, tak na dalších frontách. Jakákoli drobnost nebo signál má pro naši práci význam. Významnou roli v informačním odboji proti kremelské propagandě, která zastírá fakta ruské okupace, když ji vydává někdy za mezinárodní pomoc, někdy za „donucování k míru“ nebo za snahu „uzdravit kyjevskou chuntu“, odehrávají obyčejní lidé – insideři z okupovaných území, ať jde o Donbas či Krym, Sýrii nebo gruzínské regiony Abcházie a Samačablo (tzv. Jižní Osetie).

Jako podnět k této publikaci posloužil dnešní status ukrajinského novináře Romana Bočkaly, kde je citován dopis z okupovaného Alčevsku:

„Dobrý den, Romane. Tento týden byl na ZŠ č. 7 zapsán chlapec do druhé třídy. Podle dokladů přišel z Toljatti, Samarská oblast. Jde o syna vojáka s příjmením Orechov, otčestvem Sergejevič. Jeho táta je tedy Sergej Orechov. Na škole se touto informací ani nijak zvlášť netají. Podle mě je na ní zajímavé, že v současné době probíhá soud s příslušníky GRU z Toljatti, mohlo by jít o jejich kolegu. Co se týče vojenské techniky, v polovině minulého týdne do města dorazil konvoj. Den nato jsem pak viděl ve stejné lokalitě džípy OBSE. Není tedy možné, že by o tom mezinárodní pozorovatelé nevěděli. V neděli dne 8. listopadu stejný konvoj Alčevsk opustil v 6:30 hodin ráno. Projel doslova kolem hlavní vrátnice AMK a pak tunelem za město“.

Roman Bočkala připomíná, že v Toljatti sídlí základna 3. brigády zvláštních jednotek GRU Generálního štábu Ruska. Právě zde sloužili kapitán Jevgenij Jerofejev a seržant Alexandr Alexandrov, kteří byli zadrženi u Ščasťa. „Zda je Alexandr Orechov, který se objevil v Alčevsku, příslušníkem GRU, není jisté, ale docela možné. Rusko dnes aktivně zaplavuje okupovaný Donbas svými agenty. Jsou dosazováni do klíčových funkcí v orgánech státní moci neuznaných republik. Kdyby tedy někdo měl možnost shora uvedenou postavu proklepnout, udělejte to prosím. Co se zase týče OBSE a veškerých těchto konvojů, nechci o tom ani psát“, shrnuje ukrajinský novinář.

Toto vše jsme v nepříliš vzdálené minulosti pozorovali v Gruzii: před otevřenou vojenskou agresí v srpnu 2008 (ve skromnější a zastřené podobě) a po ní – když v Ruskem okupovaných regionech Abcházie a Samačablo začaly rychle vyrůstat osady na okupačních vojenských základnách Ministerstva obrany RF a tzv. stanoviště pohraniční stráže úřadů FSB pro tyto okupované regiony. Do těchto nových osad se začali hromadně stěhovat ruští důstojníci a profesionální vojáci i s rodinami, převážně ze vzdálených regionů RF – Dálného Východu a Murmanské oblasti. Většinou jde o ruské přistěhovalce, kteří vyrůstali v drsných podmínkách, nikdy neviděli tak mírné podnebí a úrodnou půdu, žijící a uvažující v sovětsko-ruských stereotypech. Jak se chovají na cizím území, můžeme vidět na následujících fotografiích: manželky vojáků si stejně jako jejich manželové rádi zapózují vedle cizího neštěstí, neštítí se přitom rabování a krádeží, často se pasou v zahradách, které po sobě nechali Gruzíni, a pryč se podle všeho nechystají, ba právě naopak – snaží se zapustit kořeny, které my dříve či později vymýtíme.

Je třeba rovněž upozornit na nízkou efektivitu pozorovací mise OBSE, kde často působí pochybné existence. Účast na misi je příležitost, jak přijít k velkým penězům, zejména příplatkům za mimořádné pracovní podmínky v místě vojenského konfliktu, s tím, že se nemusí nijak zvlášť zatěžovat povinnostmi, stačí jen trávit většinu času v místních restauracích – jak v Gruzii, tak na Ukrajině. Svět potřebuje účinnější kontrolní mechanismus. Kdyby se mezinárodní společenství neprobralo a nepostavilo se ruským agresorům na odpor, je dost možné, že za rok bude stejný obrázek k vidění i na Donbasu, za dalších několik let pak v pobaltských zemích a v Evropě.

Přestože tyto fotografie v roce 2013 masově šířil gruzínský tisk, širšího mezinárodního ohlasu se nedočkaly. Tento fotografický materiál můžeme bez váhání označit za exkluzivní příspěvky InformNapalmu, protože se do gruzínského tisku dostaly z osobního archivu zástupce našeho mezinárodního dobrovolnického projektu.

Fotografie z okupovaného regionu Samačablo