Mezinárodní zpravodajská komunita InformNapalm přináší vyšetřování od IGTDS o tom, kdo řídí online trolly v EU, Africe a Latinské Americe.

Analýza informací a psychologických operací v Latinské Americe a Africe nasvědčuje tomu, že tu působí rozvětvená síť, která pracuje pro vojenskou rozvědku RF pod operační kontrolou struktur blízkých k Jevgeniji Prigožinovi. Španělský list El Mundo prohlásil, že ruští internetoví trollové pomáhají rozjíždět referendum v Katalánsku na sociálních sítích, i v pozadí stojí šéf Kremlem financovaných ruských antiglobalistů.

El Mundo informoval o tom, jak španělské orgány činné v trestním řízení vyšetřují „pomoc“ ruských antiglobalistů Kataláncům s „klonováním webů referenda a produkováním botů pro rozšiřování zpráv osobností a organizací jako jsou Assange, Snowden, RT nebo WikiLeaks prostřednictvím sociálních sítí“.

Šetření IGTDS ukazují, že do událostí v Chile a Barceloně jsou zapojeny stejné účty na sociálních sítích. Zkoumání aktivity profilů v době protestních akcí v Santiagu odhalilo skupinu aktivních uživatelů, kteří měli prsty v občanských nepokojích v Katalánsku, zejména při výtržnostech na letišti El Prat.

Systém účtů je vázán na španělsky mluvící kanál RT, většina jejich uživatelů jsou fanoušky tohoto kanálu. Účty mají výrazné politické zaměření a propagují převážně levicové názory. Nejsou-li tyto účty spojeny přímo s Ruskem, je možné, že jsou vedeny z Kuby nebo Venezuely. V jejich aktivitách však lze vysledovat jistou návaznost, která umožňuje předpokládat pravděpodobnou koordinaci kampaní. Některé z těchto účtů se tváří jako založené ve Španělsku, jiné jsou údajně z Latinské Ameriky.

Alexandr Ionov, narozen 12. 12. 1989, je šéfem AGMR zmíněné ve shora uvedených příspěvcích od El Mundo. V roce 2012 získal diplom vedoucího ekonoma technické služby na Moskevské státní agrotechnické univerzitě V. P. Gorjačkina. Magisterského stupně dosáhl v roce 2014 v rámci odborného vzdělání na Ruské státní zemědělské univerzitě K. Timirjazeva.

Dle stručného životopisu v ozbrojených sílách nesloužil. V době studia však absolvoval vojenskou katedru univerzity, která se specializuje na výcvik důstojníků v záloze pro používání mobilních spojů, provoz a opravy automobilů. Potvrzují to i Ionovovy fotografie sdílené na jeho facebookové stránce. Nášivky na rukávech odpovídají nášivkám vojenské katedry této univerzity. V roce 2014 stanul v čele pracovní skupiny pro veřejnou kontrolu zákonných práv a zájmů ruských občanů v zahraničí při výboru Státní dumy pro nevládní organizace a náboženské spolky.

Nášivky na rukávech odpovídají nášivkám vojenské katedry univerzity. Vojenské vozidlo má registrační značku Moskevské oblasti.
V roce 2009 zahájil politickou kariéru u mládežnické organizace Komunistické strany, kde působil 1,5 roku.

Ionova podporuje Fjodor Birjukov, oficiální ideolog ultrapravicové strany Rodina (Vlast) a člen předsednictva její politické rady. Birjukov a Ionov jsou členy Stalingradského sociálně vlasteneckého klubu. V 90. letech byl Birjukov rockovým hudebníkem známým v extrémně pravicových kruzích, zorganizoval kapelu Teror, která měla blízko k národním bolševikům (neonacistická ideologie). Pod pseudonymem Fjodor Volkov spolupracoval Birjukov s korporací Sergeje Troického Hard Rock.

Od roku 2012 Ionov vykonával funkci výkonného tajemníka Výboru pro solidaritu s latinskoamerickými národy. Tento výbor není oficiálně registrován, má jen stránku na síti. Od roku 2011 je prezidentem Ruského antiglobalistického hnutí (AGMR), známého také jako Regionální organizace proti světové globalizaci. „Dnes začínají zpětné procesy: návrat k mezinárodní solidaritě, Kominterna“, je přesvědčen Ionov. „Budeme vyvíjet seriózní činnost a podporovat národně osvobozenecká hnutí v různých zemích“, řekl.

Syrský prezident Bašár Asad a bývalý íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád jsou čestnými členy Antiglobalistického hnutí.

Ionov s Ahmadínežádem

V roce 2013 se Alexandr Ionov, který v armádě oficiálně nesloužil, stal členem předsednictva ruského občanského sdružení Důstojníci Ruska. Někteří důstojníci z ruské vojenské rozvědky, kteří zastupují organizaci Důstojníci Ruska, patří mezi jeho kontakty na síti Facebook.

V březnu 2014 pobýval na Krymu v době jeho anexe. Fotografie z jeho osobního účtu na Facebooku jeho pobyt potvrzují, zejména v Mykolajivce. „Přišel jsem podpořit bratrský Krym“, napsal do popisku k fotce.

Ionov na okupovaném Krymu, březen 2014

Alexandr Ionov také spolupředsedá Výboru pro solidaritu s národy Sýrie a Libye. Tato organizace byla založena v květnu 2011. Podnět k jejímu vzniku dali Sergej Baburin (komunikoval s Ionovem na svém facebookovém účtu), Gejdar Džamal, předseda Ruského islámského výboru, a Oleg Peresypkin, šéf Blízkovýchodního výzkumného centra Diplomatické akademie ruského Ministerstva zahraničí (bývalý velvyslanec v Severním Jemenu (1965, 1975, 1984), Iráku (1969), Libyi (1986) a Libanonu (1999). Po rozpadu SSSR vedl Císařský pravoslavný palestinský spolek napojený na ruské zpravodajské služby.

Maxim Ševčenko, člen Komise pro mezinárodní vztahy, patří také mezi iniciátory tohoto výboru. Maxim Ševčenko je ruský propagandista napojený na ruskou vojenskou rozvědku.

Shora zmíněný Gejdar Džamal pracoval pro odbor vojenské rozvědky Ruska a je otcem Orchana Džamala, novináře, který také spolupracoval s ruskou vojenskou rozvědkou a zemřel v SAR v důsledku bojů. V Libyi pracoval v tandemu s Maratem Sajčenkem zadrženým na Donbasu v roce 2014 při pokusu o pašování protileteckého raketometu.

Ionov byl ve styku s brigádním generálem Ahmedem Al-Mismarim, zástupcem libyjského maršála Chalífy Haftara, již před aktivním ruským zásahem do libyjského vývoje. Příslušné fotografie najdeme na Ionovově profilu.

Udržoval kontakt také s vojenským atašé Velvyslanectví KLDR v Moskvě po vojenské linii.

Ionov udržuje kontakt s Allou Butovou, prezidentskou nadace Cesta domů a manželkou Viktora Buta, který vykonává trest v USA za obchody se zbraněmi. Viktor But je napojen na ruskou vojenskou rozvědku. Zejména časopis Spiegel tuto vazbu nevyloučil, i analýza IGTDS ukazuje Viktora Buta jako člověka, která navázal spojení mezi Kremlem a Taliby a odpovídal za první dodávky ruský zbraní pro Tálibán.

Účast na ruské vojenské rozvědce

Ionov byl zapleten do kauzy Mariji Butinové, která byla zatčena v USA pro protiprávní lobbistickou činnost. Prokázat jí špionáž se americké FBI nepodařilo, Butinové činnost však naplňuje aktivní verbování a vytváření proruské sítě vlivu v USA. Podle vyšetřovatelů se Butinová snažila jménem Ruska navázat styky s americkými konzervativními kruhy, kdy působila při Alexandru Toršinovi, bývalém senátorovi a místopředsedovi Centrální banky RF.

Ionov měl na starosti kampaň s finanční sbírkou pro Butinovou. Právě Ionov mj. vítal Butinovou na letišti po návratu z USA, což dokládá vysoký stupeň jeho zapojení do Butinové kauzy. Roman Chuďakov, bývalý poslanec, čestný člen hnutí Právo na zbraň a jeho spolupracovník, je viceprezidentem Ionov transcontinental, jejímž vlastníkem je Alexandr Ionov. Butinové vazby na ruskou vojenskou rozvědku lze vysledovat jak přes projekt „Novorusko“, kdy v době anexe (v červnu 2014) navštívila Krym a vyzvala dobrovolníky k podpoře separatistů na Donbasu, tak přes projekt BORN (Bojová organizace ruských nacionalistů). Rychlé doznání k činu u obvinění z protiprávného lobbování je nepřímým znakem vysokých rizik pro případ pokračování ve vyšetřování Butinové účasti v ruských tajných službách.

Ionov a Marija Butinová

Jedna z fotek sdílených na Ionovově profilu ukazuje jeho osobu s kremelskou věží v pozadí. Na klopě saka má tzv. náprsní odznak. Za nejasných okolností Ionov tento odznak před uveřejněním fotografie na Facebooku vyretušoval.

Spodní část odznaku však zůstala nedotčena. Tři červené pixely pomohly s jeho identifikací. Jedná se o placku 74455. vojenského útvaru.

Příkaz Ministerstva obrany RF ze dne 20. března 2012 podepsaný bývalým ministrem Anatolijem Serďukovem ukládá výplatu příplatků vojákům „za vynikající úspěchy ve službě“. Odstavec 4 příkazu zní: „Vojákům z 99450. a 74455. vojenského útvaru a strukturálních složek 29155. vojenského útvaru se vyplácí měsíční podpora dle seznamu a ve výši, jak je schváleno ministrem obrany RF“. 99450. vojenský útvar je velitelství zvláštních jednotek RF se sídlem v Seněži a 74455. útvar patří k ruské vojenské rozvědce a figuruje ve spise v kauze podvodu. Tento vojenský útvar byl uveden jako účastník při projednávání kauzy ovlivňování voleb a vyzrazení důvěrných informací o Demokratické straně USA.

Ionov je přítelem Dmitrije Sablina, poslance ruské Státní dumy (parlamentu). Tento je členem „organizace bojového bratrství“ a meziparlamentní skupiny pro přátelství se Sýrií. Také řídí holding Rota Development, který je vlastníkem podnikatelského centra sídlícího v ulici Kirova 22 v Moskvě s názvem Rota-Tower. Tuto budovu zmiňují dokumenty Ministerstva spravedlnosti USA v kontextu ruského zasahování do voleb 2016 v USA. Ruská vojenská průzkumná jednotka č. 74455 sídlí také v Rota-Toweru. V roce 2016 Sablin Rota-Tower prodal dceřiné společnosti ruského Ministerstva obrany.

V únoru 2019 Ionov poskytl exkluzivní rozhovor RIA FAN (Agentura pro internetové průzkumy), která čelí americkým sankcím kvůli vazbám na ruskou rozvědku a trollí farmy ruského vojenského rozvědného úřadu.

Ruské antiglobalizační hnutí je částečně financováno z Prezidentské nadace. 14. září 2016 AGMR získalo grant ve výši 3.500.000 rublů na pořádání mezinárodního kongresu v Moskvě, na nějž pozvalo zástupce separatistických hnutí z celého světa. Konference se zúčastnili delegáti z Katalánska, Severního Irska, Skotska, Kalifornie, Texasu a Západní Sahary. Akce se konala v konferenčním sále hotelu Prezident pod dohledem kanceláře prezidenta RF.

Rota-Tower v Moskvě

Další akce AGMR se však konala již v hotelu Ritz-Carlton, což nasvědčuje navýšenému rozpočtu.

Dmitrij Rogozin, zakladatel a předák strany Rodina a po jistou dobu také vicepremiér pro vojenský průmysl, je také známý tím, že poskytuje financování. Alexandr Ionov má i vlastní podnikání. Jedná se o transkontinentální společnost Onov. Analýza ukazuje, že se tato společnost pohybuje na hranici rentability. Sám Ionov využívá styků AGMR ke sjednávání kontraktů a vydělávání peněz na službách vojenského zpravodajství. Aktivní spolupráci mezi AGMR a Libanonci vysvětluje zejména osoba viceprezidenta společnosti Muhammada Mukhtara, člena politické rady Libanonské demokratické strany od roku 2008. Podstatnou část činnosti AGMR tedy tvoří Ionovovy snahy dosáhnout zisku ze zahraničních kontraktů. Alexandr Ionov už dlouho koordinuje činnost s venezuelskými organizacemi, začal totiž působit ve Výboru pro solidaritu s latinskoamerickými národy. Jak hackeři z Venezuely, tak pouliční bojovníci jsou známi svou aktivní účastí na výtržnostech v Latinské Americe, zatímco Ekvádor vyhostil 59 občanů této země kvůli protiprávnímu jednání.

Hose Enrique Folk z katalánské strany Solidarita za samostatnost na Ionovově akci

V roce 2017 Ionov zastupoval ruské hackery Petra Levašova a Stanislava Lisova, jimž španělské bezpečnostní služby sdělily obvinění z používání falešných účtů na sociálních sítích k prosazování katalánské nezávislosti na Španělsku, čemuž aktivně napomáhaly jak AGMR, tak IRA. Později byla tato dvojice vydána do USA, kde se doznala k různým kybernetickým zločinům. Neexistují však žádné zmínky o Ionovově právnické praxi ani o tom, že by po vystudování zemědělské univerzity získal ještě právnické vzdělání. Zároveň od roku 2018 Ionovova společnost avizovala nový typ služeb, a sice právní podporu zájmů. Nelze tedy vyloučit, že Ionovova společnost realizovala dohled a doprovod advokátů najatých všude možně. Analýza ukazuje, že minimálně na taktické úrovni se Ionovova organizace koordinuje se skupinami Malkeviče, šéfa Národního fondu pro ochranu národních hodnot (FPNV).

V létě 2018 Alexandr Malkevič přiletěl do Washingtonu, aby tu spustil propagandistické webové stránky s názvem USA Really, byl však vykázán z pronajaté kanceláře poblíž Bílého domu do několika hodin po příjezdu. Facebook a Twitter mu zablokovaly přístup ke stránkám. Při další návštěvě Washingtonu v listopadu 2018 byl Malkevič zadržen a vyslechnut na washingtonském letišti a následně zařazen na sankční seznam USA kvůli pokusu o ovlivňování voleb.

Stejné sankce jako proti Malkevičovi byly uplatněny také vůči několika příslušníkům ruské vojenské rozvědky. Malkevič se společně s Ionovem aktivně podílel na finanční sbírce pro Mariju Butinovou. Prostředky byly zaslány prostřednictvím účtů AGMR.

Ionov a Malkevič na tiskové konferenci o sbírce pro Butinovou

V květnu 2019 byli v Libyi zadrženi dva Malkevičovi zaměstnanci, jimž bylo sděleno obvinění z pokusu o ovlivnění voleb v této zemi. Libyjská vláda podporovaná USA obviňuje zadržené Rusy, že se pokusili o schůzku se Sajf al-Islámem Kaddáfím, synem někdejšího vůdce Muammara Kaddáfího svrženého v roce 2011.

Maxim Šugalej a jeho tlumočník Samer Hassan Seifan aktuálně pracují pro FPNV. Dle Bloombergu informace získané z notebooků a paměťových karet identifikovaly tyto muže jako zaměstnance nechvalně proslulé Agentury pro internetové průzkumy (IRA), známější jako ruská továrna na trolly. V dubnu 2019 CNN informovala o „zákeřné strategii“ uklidnění protestů proti bývalému prezidentovi Súdánu Umaru al-Bašírovi koncem roku 2018. Malkevič uveřejnil na FPNV prohlášení, v němž přiznal, že Potěpkin a jeho kolega, ruský politický stratég Pjotr Byčkov, kteří vloni navštívili Súdán za společnost pro sociologické průzkumy, poskytovali poradenství také al-Bašírově vládě ohledně způsobů, jak „[zabránit] hromadným obětem mezi civilisty“ a zajistit „nenásilné předání moci“ v zemi. V e-mailu Malkevič vzal zpět své prohlášení, že Potěpkin a Byčkov v roce 2018 tajně pracovali pro FPNV, nicméně potvrdil, že v současné době dva muži působí jako poradci pro jeho průzkumy v Africe. Pod zástěrkou analýzy nebo průzkumu zpracovali dokument obsahující podrobnosti plánované dezinformační kampaně.

Dokumenty (vlevo), Pjotr Byčkov (dole) a Potěpkin (nahoře vpravo)

Jedním z projektů, které realizuje Ionov na operační úrovni, je africké analytické centrum vedené Matemulanem, zástupcem Mosambiku, který před 20 lety studoval v Petrohradě. V rozhovoru Matemulane řekl, že skupina vznikla v roce 2018 s podporou petrohradského podnikatele, jehož jméno odmítl uvést. Tento projekt patrně financuje Jevgenij Prigožin.

Ionov udržuje kontakty se zástupci ministerstva zahraničí neuznaného Podněstří včetně Dmitrije Palamarčuka, s tzv. „ministrem zahraničí“ teroristické organizace DLR Romanem Kožurinem a s předsedou tzv. „Občanské komory DLR“ Oleksandrem Kofmanem. Další fotka ho ukazuje za jedním stolem se „starostou“ okupovaného Debalceve, který patří do kruhů ruské vojenské rozvědky.

Čtěte další důležité publikace od InformNapalmu

• Junarmija: ruský „Putinjugend“ pro nové války (Zvláštní studie)
• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 32 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Databáze a videografika nejmodernějších zbraní Ozbrojených sil RF na Donbasu
• Vyznamenání ruských vojáků jako cejch válečných zločinců. Databáze a videografika
• RF realizuje zvláštní operace proti ukrajinsko-polské spolupráci v kontextu Rapid Tridentu 2019
• Anglická mutace webu Ministerstva obrany Ukrajiny „mlčela“ 30 dní a dosáhla historického minima (Infografika)
• Ruské velení dodává na Donbas armádní dronové soupravy. Foto dokumentu
• Kdo bombarduje civilisty v Sýrii: osobní údaje 116 důstojníků Vzdušně-kosmických sil RF (infografika)

Překlad z angličtiny: Andrij Hryhanskyj

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0).

InformNapalm velmi potřebuje vaši pomoc – podrobnosti zde.

Přihlaste se také k odběru novinek na stránce InformNapalm Česko na Facebooku a sledujte nové publikace od naší komunity v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol