Dobrovolníci z mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm prozradili, jak na propuštění Volodymyra Cemacha reagovala ukrajinská společnost, proč je tento precedent nebezpečný pro Ukrajinu na mezinárodní aréně a jak se ukrajinská vláda nechala chytit do „mírových“ želez Kremlu. Je jasné, že všichni máme radost z lokálního vítězství v podobě propuštění části ukrajinských politických vězňů, nelze však nevidět a nevarovat před riziky následných strategických ztrát.

5. září jako hrom uprostřed jasného nebe zapůsobila zpráva, že Kyjevský odvolací soud propustil z vazby Volodymyra Cemacha, jejž v rámci bezprecedentní operace koncem června nedobrovolně evakuovali z hlubokého vnitrozemí okupované zóny ukrajinské tajné služby. Tato událost se tehdy stala nefalšovaným vítězstvím, to se však později obrátilo v hanebnou zradu.

Víme, že Volodymyr Cemach nejenže se podílel na založení teroristické skupiny, ale také svého času řídil jednotku protiletecké obrany ozbrojenců od LLR ve Snižne. Již po jeho zadržení redaktoři média Nastojaščeje vremja našli archivní video z roku 2015, na němž se Cemach ruským propagandistům podřekl, že schovával onen předmětný BUK a viděl, odkud startoval. Slovo BUK se propagandisté samozřejmě snažili vypípat jako nějaký sprostý výraz, kontext věty však nenechával nikoho na pochybách, že šlo právě o pověstný ruský protiletadlový raketový komplet BUK, který sestřelil letadlo na lince MH17.

Kvapné rozhodnutí soudu o Cemachově propuštění z vazby „pod příslib“, navíc bez závazku nosit elektronický náramek navzdory tomu, že jde nejen o člověka obviněného z terorismu proti Ukrajině, ale i o možného spolupachatele jiného rozsáhlého zločinu proti lidskosti, působí jako politické rozhodnutí z nejvyšších míst.

Z čehož vyplývají hned dvě špatné zprávy: za prvé, ukrajinské soudnictví je stále manuálně řízeno vedením státu a bude vydávat jakákoli rozhodnutí, dokonce i zjevně zločinná, s porušováním veškerých předpisů a protokolů na žádost vládnoucích špiček.

Druhá špatná zpráva spočívá v tom, že je toto rozhodnutí zcela a úplně výhodné jen pro RF a hned dostává Ukrajinu mimo vlaječky možné ztráty mezinárodní podpory, v předvečer tohoto rozhodnutí totiž 40 poslanců Evropského parlamentu oficiálně požádalo prezidenta Ukrajiny, aby Cemacha do Ruska nevydával.

Volodymyr Cemach je ostatně stále ukrajinským občanem, neexistuje tedy žádný legální způsob, jak ho zařadit na seznam k výměně a vydat na ruskou žádost. Nicméně jeho propuštění z vazby otevírá prostor pro snadný útěk tak cenného svědka nebo k jeho zmizení v rámci zvláštní operace již ruských tajných služeb.
Každopádně je dalším signálem skutečnost, že prezident RF Vladimir Putin synchronně s rozhodnutím kyjevského soudu ve svém projevu na plenární schůzi na Východním hospodářském fóru ve Vladivostoku prohlásil, že jednání o výměně s Ukrajinou „jdou do finále“ a že půjde o výměnu zajatců ve velkém.

Vlastizrada, nebo „lstivý plán“

Mezinárodní zpravodajská komunita InformNapalm provedla neoficiální průzkum mezi osobně známými příslušníky různých struktur tajných služeb a resortů, a sice Hlavního rozvědného úřadu, Bezpečnostní služby Ukrajiny a Sil pro zvláštní operace, stejně tak mezi důstojníky Ozbrojených sil Ukrajiny, aby zjistila, zda je Cemachovo propuštění podle nich „zradou národních zájmů“, nebo by přece jen mohlo jít o „promyšlený tah“, jakýsi „lstivý plán“, který by umožnil Rusko přehrát. Vzorek průzkumu pochopitelně nebyl reprezentativní, zúčastnil se ho jen menší počet důstojníků, navíc pod příslibem anonymity, byl však proveden proto, aby se zjistil názor jistého insidu, který by možná prozradil, že se věci nemají až tak špatně. Ukázalo se však, že naprosto všechny kontaktní osoby to vidí shodně. Důstojníci uvedli, že je soudní rozhodnutí šokovalo a že jeho rychlost mohou vysvětlit jedině tím, že prezident Volodymyr Zelenskyj touží za každou cenu předvést svou schopnost propustit rukojmí, proto se uchyluje k ústupkům a rychlým nepromyšleným krokům.

Vláda tedy ignoruje žádosti mezinárodních partnerů, kteří celá ta léta Ukrajinu podporovali, a snaží se získat „vavříny mírotvorců“ u voličů, nechápe však, že tím tlačí Ukrajinu do propasti a otevírá dveře pro ještě silnější ruskou agresi, za kterou zaplatí svými životy další tisíce Ukrajinců. Tato agrese na sebe nenechá dlouho čekat, kdyby mezinárodní podpora pro Ukrajinu oslábla a sankce byly zrušeny.

Po zveřejnění materiálu s neoficiálními vyjádřeními zástupců tajných služeb zakladatel a šéfredaktor webu komunity InformNapalm Roman Burko také provedl bleskový průzkum mezi čtenáři Twitteru, jimž položil stejnou otázku: zda je Cemachovo propuštění „zradou ukrajinských zájmů“, nebo „promyšleným tahem“. Průzkum trval 1 den, zúčastnilo se ho 1833 čtenářů, z nichž naprostá většina, a sice 83 %, odpověděla, že jde skutečně o „zradu“, a jen 14 % optimisticky doufá, že by se za tímto řešením mohla skrývat nějaká víceúrovňová hra tajných služeb nebo ukrajinské vlády ve spolupráci s mezinárodními partnery. Ti ostatní se v komentářích vyjádřili ve smyslu, že by o „promyšlený tah“ sice jít mohlo, ale pouze na jednu branku, a to ve prospěch Kremlu.

#Україна #MH17
Звільнення #Цемах‘а з-під арешту під «чесне слово» на вашу думку це:

— Roman Burko (@newsburko) 5. září 2019

A nyní už nejde ani o avizované Zelenským v rámci volební kampaně „domluvit se někde uprostřed, třeba i se samotným čertem“, ale o zugzwang, do nějž se Ukrajina dostává díky krátkozrakým nebo vyloženě zločinným rozhodnutím politických špiček.

6. září redaktorka portálu Censor.net Violetta Kirtoková na své facebookové stránce rovněž informovala, že se zvláštní operace ukrajinských tajných služeb s evakuací Cemacha jako cenného svědka pro mezinárodní soud neobešla bez krve. Podle novinářky při této operaci padl Národní hrdina Ukrajiny, průzkumník Oleksandr Koloďažnyj. Také byl vážně zraněn další příslušník zvláštní jednotky, jehož jméno se neuvádí.

Najdou se však na sociálních sítích i „ďáblovi advokáti“, kteří se snaží Cemachovo propuštění ospravedlnit, prosazují názor, že za rukojmí Kremlu lze zaplatit jakoukoli cenu, a apelují k matkám politických vězňů jako ke konečné instanci. A někteří zase předhazují, že EU a jmenovitě Nizozemsko bychom neměli poslouchat vůbec, protože „sami dělají ústupky Moskvě a jednají o obchodu“. Jsou to cynické manipulace a citové vydírání, které se snaží odpoutat pozornost společnosti od skutečné příčinné souvislosti a zahnat Ukrajince do pasti logické chyby. Tyto pasti Rusové velmi často a zručně používají v informační válce. Necháme-li se vést Putinovými choutkami, může to být dnes naservírování Cemacha Moskvě jako na talíři, zítra uznání, že Krym je „ruský“, a pozítří postavení kolonie RF a vůbec ztráta svrchovanosti? Copak je to cíl, kvůli němuž v této hybridní válce RF proti Ukrajině již padly tisíce Ukrajinců, miliony rodin byly zasaženy agresí nebo okupací, a „mír“ za podmínek Kremlu je prezentován jako politické vítězství? Podobný „mír“ lze považovat pouze za kapitulaci, stejně hybridní jako celá tato válka.

V srpnu 2016 snad nejznámější ukrajinský politický vězeň Oleh Sencov ve svém dopise z ruského vězení již napsal o podobných pastích, které může ruský režim nastražit, a varoval:

„Nesnažte se nás vytahovat za každou cenu, vítězství se tím nepřiblíží. Používat nás jako zbraň proti nepříteli, to ano. Vězte, že nejsme vaše slabé místo. Je-li nám souzeno stát se hřeby do víka tyranovy rakve, přál bych si stát takovým hřebem. Jen vězte, že se tyto hřeby neohnou“.

Radujeme se spolu, ale varujeme před riziky

7. září byli Rusku společně s Cemachem vydáni další špioni, zrádci a teroristé, kvůli nimž zemřelo mnoho ukrajinských vojáků. Výměnou však byli Ukrajině předáni i někteří známí političtí vězňové Kremlu. Z tohoto lokálního vítězství máme samozřejmě radost. Radujeme se, že Sencov, Baluch a další rukojmí, jimž dobrovolníci z InformNapalmu celé ty roky drželi pěsti a psali články požadující jejich propuštění z kremelského zajetí překládané do mnoha jazyků, jsou dnes na svobodě.

Dobrovolníci z InformNapalmu také pořádali partyzánské akce na Krymu na podporu zajatých ukrajinských námořníků a je dobře, že jsou dnes volní.

Přesto je příchuť „zrady“ a pocit prohrané významnější bitvy cítit ve vzduchu. Rusku se totiž povedlo, že na velké politické aréně začalo být prezentováno nikoli jako agresor či okupant, ale jako „mírotvůrce“, a Putin jako člověk, s nímž se dá domluvit. Ve skutečnosti však žádné smlouvy podepsané s agresorem nemají ani cenu papíru, na němž jsou sepsány. A k jakým dalším ústupkům se uchýlila vláda kvůli politickým preferencím, ukáže čas.

Již dnes experti odhadují, že dále by vláda mohla přistoupit na podmínky RF o Donbasu, zrušit blokádu Krymu a postupně změnit prozápadní směřování na pohodlný pro RF formát nárazníkové zóny a území v geopolitickém vlivu Ruska. Je to smutné, ale oficiální Kyjev pohrdl životy tisíců Ukrajinců a jejich bojem a ukázal, že může ustupovat Kremlu. Ukázal spojencům, že je ochoten přijmout veškeré podmínky Moskvy, i předchozích 5 let zápasů na diplomatické úrovni bylo přeškrtnuto. To uvádí do rozpaků, taktické vítězství v podobě propuštění jen části rukojmích (jejich většina je dosud v zajetí) má totiž příchuť strategické prohry, která by mohla vést k ještě větším ztrátám, protože k ústupkům Putinovi došlo velmi rychle za ignorování žádostí spojenců.

Čtěte také: Důležité: porovnání hlášení OSS a OBSE za 5. týden „příměří“ na Donbasu (Infografika)

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Přihlaste se k odběru novinek na stránce InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině. Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.

V případě zájmu můžete také podpořit InformNapalm dobročinným příspěvkem, který dobrovolníkům pomůže uhradit náklady na provoz webu a přispěje k rozvoji našeho dobrovolnického projektu. Potřebujeme vaši podporu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol