V Sýrii velmi rozsáhle a různorodě působí různé opoziční skupiny, každá taková skupina a každý aktivista se věnuje svým věcem, které však společně tvoří hmatatelný výsledek. Velká práce probíhá v informační sféře: někdo se zabývá statistikou, někdo působí v médiích, vede blogy a stránky na sociálních sítích, kde šíří informace o událostech. Podařilo se mi promluvit s dívkou, která se touto informační prací zabývá, a natočit s ní rozhovor.

Chápu, že v Sýrii dnes dochází k hrozným událostem, kdy je ohrožena osobní bezpečnost kohokoli, kdo vystoupí proti režimu, proto prosím, abyste o sobě něco pověděla tak, jak je to jen možné. Přece jen chci, aby lidé, kteří si tuto publikaci přečtou, chápali, jaká osobnost za těmito napsanými slovy stojí.

Kateryno, o sobě zatím nemohu nic říct z bezpečnostních důvodů: lidé, kteří ukazují zvěrstva režimu, jsou likvidováni jako první.
Cokoli, co vás zajímá ohledně povstání, ovšem ráda povím.

Marie, v současné době dostáváme obrovské množství informací ze Sýrie o bombardováních a ostřelováních, o destrukcích, utrpení civilistů a humanitární katastrofě. Tento informační proud je tak hustý a emotivně nasycený, že vyvolává dvě základní reakce – buď člověk nedokáže vnímat a hodnotit nic jiného, nebo se před těmito informacemi zcela uzavře, aby ochránil vlastní nervy a psychiku.
Myslím, že abychom se v této situaci vyznali, musíme z ní vystoupit, nahlédnout ze strany, shrnout a systematizovat ty údaje, které máme. Navrhuji, abyste to zkusila pro web mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm, jehož čtenáři se v aktuální situaci v Sýrii docela obstojně vyznají, historický vývoj věci však patrně neznají dost dobře. Pro začátek si promluvme o tom, jaký je syrský národ, o specifikách společnosti a kultury a proč se stalo, že se ve vzdáleném roce 1970 k moci dostal diktátor.

Háfiz az-Asad se postavil do čela vojenského převratu v roce 1963. V roce 1967 jako ministr obrany úspěšně prohrál válku a prodal Golany. Právě prodal, což dosvědčilo mnoho jeho spolubojovníků, které pozavíral do vězení při svém druhém vojenském převratu v roce 1970, protože katastrofální fiasko s válkou vyvolalo nevoli ze strany jeho spolubojovníků, legitimní vláda byla tehdy zcela zničena. Asad zřídil 16 druhů tajné policie podle sfér působnosti, tato tajná policie rozhodovala naprosto o čemkoli: od přijetí do zaměstnání až k založení firmy. Udělal ze Sýrie zemi ticha skrze strach, mučení a mizení lidí. Je důležité, že u tajné policie pracovali jen alavité a způsoby mučení měly několik vzestupných kategorií. Mnoho druhů mučení bylo převzato ze středověku. Tolik k otázce, jak se dokázal udržet. Dalším faktorem se stala spolupráce ze strany sunnitských oligarchů. Levicové strany měly zákaz působit u armády a na školách. Celý nejvyšší armádní velitelský sbor byl alavitský.

Povězte prosím o strašné tragédii z roku 1982, co se stalo, jak to lidé v Sýrii tehdy vnímali a co si o tom myslí dnes.

V roce 1982 došlo k povstání ve městech Hamá a Idlib a částečně v Aleppu. Toto povstání vedli „Muslimští bratři“ – tato organizace vznikla koncem 20. let minulého století a představuje tzv. „politický islám“. Hlavní události se odehrály v Hamá. Když povstání začalo, město obklíčila armáda, potlačení řídil osobně Asadův bratr, který dnes žije ve španělské Marbelle. Město bylo bombardováno ze vzduchu a bylo téměř celé zničeno, zbylé budovy se bouraly buldozery. Vojáci vstupovali do domů a zastřelili každého i s dětmi a starci, dívky a ženy vyváděli ven a znásilňovali na tancích před zraky manželů a rodičů. Podle různých údajů zemřelo 35 až 40 tisíc osob. Neexistoval internet ani mobily, aby se to ukázalo světu. SSSR tuto katastrofu zcela zamlčel, protože měl velký profit z prodeje zbraní syrskému režimu: 60 % HDP se investovalo do zbraní pod záminkou osvobození Palestiny, ačkoli během 45 let, kdy rodina setrvávala u moci, byla hranice mezi Sýrií a Izraelem ta nejklidnější.

Vím, že po smrti Háfize Asada spojovala syrská společnost jistá očekávání s jeho synem – vystudoval přece v Anglii, odkud také pochází jeho manželka, která je sunnitka. Ze začátku tomu bylo právě tak: začal se rozvíjet internet a mobilní komunikace, lidé se cítili svobodnější. Co myslíte, že se stalo pak, že se z toho stala strašidelná diktatura? Třeba důvody tkví v osobnosti Bašára Asada?

Všechny tyto Bašárovy reformy byly pouhou kosmetikou. Nevládl pochopitelně on, ale tajná policie: i ten nejmenší četařík od tajné policie dokázal v Sýrii zničit kohokoli v jakékoli vládní nebo armádní funkci. Existovala jistá liberální hnutí, existovaly tzv. Hyde parky v domácnostech, kde se scházeli opozičníci a vyjadřovali své názory. Existovalo hnutí Damašská rezoluce, které tvořila inteligence doufající v demokratické reformy, psaly se návrhy Asadovi, jak mírovou cestou usnadnit lidem život. Patřili sem muslimové, křesťané, alavité nebo Kurdové, zkrátka zástupci všech vyznání. Postupně však všechny Hyde parky zakázali a posílali policii, aby je rozháněla. Vzpomínám si, jak jsem se při jednom takovém rozprášení ptala policisty: proč bychom si nemohli promluvit? Sedněme si a popovídejme, jsme přece civilisté a nejsme ozbrojeni. Následovala jediná odpověď: nejsme tu od toho, abychom spolu mluvili, všichni jděte domů.

Marie, národ žil 40 let v podmínkách diktatury, což je z biblického pohledu příznačná doba, a tu najednou dojde k revoluci. Když ani 40 let nestačilo, aby si národ zvykl na otroctví, není to patrně vůbec možné, lidská touha po svobodě a spravedlnosti je přece přirozený proces, který nejde zastavit.
Každá sociální událost ale má přece jen své příčiny, proč k ní došlo tady a teď. Víme o dětech v Dar’á, což byla spíše záminka. Skutečné příčiny, proč lidé prakticky po celé zemi vyšli do ulic a nepodřídili se režimu, který šíleně tlačil a používal střílení a násilí, jsou však jinde. Vyjmenujte mi prosím ty příčiny syrské revoluce, které jsou pro vás osobně nejvýznamnější.

Mohla bych uvést mnoho příčin: nestydatý oligarchát, zejména Bašárův bratranec, který si otočil kolem prstu téměř celou syrskou ekonomiku. Mohla bych uvést astronomickou korupci – byl to stát ve státě, mimochodem podle stejného scénáře fungují „Strážci revoluce“ v Íránu, kteří řídí obchod s drogami, alkoholem a zbraněmi, mají vlastní letiště a přístavy a nemusí platit žádná cla, mají čistý zisk až 12 miliard ročně (Ali Nuri Zada: Ústav pro strategická studia Írán – arabský svět). V Sýrii na pozadí pohádkového bohatství lidé živořili, protloukali se ve více zaměstnáních a stejně s penězi nevycházeli.
Hlavní příčinou, která nevyhnutelně vedla k povstání, ovšem bylo soustavné ponižování sunny: veškerá pracovní místa ve státě se nabízela alavitům, policie mohla zbít kohokoliv a jakkoliv, lidé mizeli na základě udání, dívky unášeli a vraceli zneuctěné. Přitom to nejstarší vzájemné oslovení Syřanů bylo SVOBODNÍ. Sunnitští Syřané vytvořili jedinečnou civilizaci v Andalusii v 8. až 14. století, byli to Omájovci, v jejich městech Córdobě a Alhambře bylo obyvatelstvo vesměs gramotné a sbíralo knihovny. Tato památka na důstojnost se soustavně pošlapávala 45 let, což nevyhnutelně vedlo k povstání.

Jakákoli kvantita se jednou promění v kvalitu: nemůžete celých půlstoletí tropit výsměch z národa, který nikdy nepoznal otroctví, a mít za to, že jste v bezpečí. V Dar’á tajná policie řekla neslýchanou urážku: když rodičům vrátili mrtvoly jejich dětí proti podpisu, že to prý udělali teroristé, tajná policie říkala: pošlete nám své ženy a my jim uděláme děti jako náhradu za tyto. V Sýrii tak nikdo nemluví, dnes, když povstalci odcházejí na smrt, říkají: jdeme bránit zemi a čest.

Často slýchám od Syřanů právě toto pojmenování: revoluce důstojnosti. Na Ukrajině v době Majdanu se to říkalo také. Spojujete události na Ukrajině a v Sýrii?

Přímo ne, ale máme na paměti, že agresor je na Ukrajině a v Sýrii stejný. A také má identické metody: masakr v Debalceve je podobný masakru v Dar’á. Syřané v Evropě vycházeli demonstrovat společně s Ukrajinci, společně pozvedali ukrajinskou a syrskou vlajku povstání. Jeden chalíf vyřkl slova, která v Sýrii zná každý školák: jak můžete doufat, že zotročíte ty, koho matky rodí jako svobodné lidi? Národy jsou si podobné svou touhou po SVOBODĚ. Je to nejdražší, co na této zemi máme.

Já to velmi dobře chápu, pro mě osobně je svoboda základní hodnotou. Nyní bych ráda přešla k mimořádně náročnému tématu jejího tyranského omezování. Jedním z nejslibnějších směrů pro obvinění zločinného syrského režimu je podle mě situace ve věznicích. Poskytl mi rozhovor muž, který strávil 7 měsíců v těžkém žaláři a vyprávěl mi o mučení. Mohla byste říct o některých případech, o nichž víte?

Human Rights, Amnesty a Komise OSN shromáždily tuny svědectví o mučeních – odkaz.

Marie, dopadlo to tak, že Sýrie vstoupila do této války dříve než Ukrajina, dnes zkoumáme vaše zkušenosti, velmi mnoho technologií, které byly použity v Sýrii, si později našlo uplatnění i u nás. Kráčíte déle než my cestou dokazování zločinů proti syrskému národu ze strany režimu na mezinárodní úrovni.
Myslím, že i zde máme co se učit. Který mezinárodní orgán má takovou váhu, aby se to mohlo uskutečnit? Existují takové právní mechanismy?

Je to Rada OSN pro lidská práva, Amnesty a Human Rights. Nejúčinnější je však televize a internet. Zejména televizní kanály. Video s utopeným syrským dítětem skutečně vyburcovalo celý svět. Důležité je veřejné mínění v Evropě, kde může volič reálně provalit kteréhokoli kandidáta. Navíc to máte snazší, protože se na vás nevztahuje islámofobie. My musíme jen obtížně vysvětlovat světu pokaždé znovu od začátku, kdo kam patří a kdo co dělá.
Ukrajina ovšem již má za sebou dost úspěšnou cestu v tomto smyslu: máte to snazší, jste křesťané a nemusíte plýtvat energií na vysvětlování truismů.

Povězte nám prosím o tribunálu při OSN – jak funguje, jaké věci bude projednávat, kdo jsou strany, jaké jsou důkazy a v čem mohou spočívat právní následky.

Podle stanov OSN má soud 15 soudců z kterékoli země, kteří musí být morálně bezúhonní a profesionální. Problém je však v tom, že k ustavení tribunálu je zapotřebí rezoluce Bezpečnostní rady. Na Bezpečnostní radě Rusko uplatnilo proti povstání a syrskému národu 4 veta, to poslední bylo proti humanitárním koridorům, což vedlo k hladomoru v damašské čtvrti Jarmúk a dalších 18 městečkách.
Specialisté z OSN, kteří zkoumali dokumenty Sezara a shledali, že jsou pravé, říkají, že Komise OSN má dost podkladů, aby požádala Bezpečnostní rádu o Tribunál. Je tu však Čurkinovo veto. Jsou pak i další možnosti:
Tribunál na žádost více států světa, kterou se obchází Bezpečnostní rada.
Tribunál na žádost více států ze stejného regionu jako Sýrie.
Tribunál na žádost Syřanů. To poslední je zatím nejnáročnější.
Přesto Tribunál určitě bude.

Řekněte, jaké důkazy bude tento tribunál posuzovat.

Jakékoli: Komise se pravidelně setkává s uprchlíky, s lidmi, kteří prošli mučírnami, se zmrzačenými a znásilněnými, tajně působí i v samotné Sýrii a sbírá podklady. Již bylo shromážděno dostatečné množství podkladů ke všem chemickým útokům, které vedly k usmrcení lidí. Komise pro vyšetřování chemických útoků již ví, kdo používal sarin a chlorin, Čurkin ale na Bezpečnostní radě zablokoval v rezoluci označení viníka, bylo tak sice prohlášeno, že k chemickému útoku došlo, ovšem bez uvedení pachatele. Rusko se v Sýrii ukázalo jako typický koloniálně fašistický stát, který nezná ani právo, ani zákon, ani lidskost.

Tato Komise OSN na tiskové konferenci oficiálně obvinila režim ze zločinů proti lidskosti. Vyšetřovatelé OSN požadovali urgentní sankce proti viníkům – odkaz, odkaz, odkaz.

Marie, co byste ještě mohla říct o roli Ruska? Sbíráte důkazy také o zločinnosti kremelského režimu?

Ano, samozřejmě. Rusko sehrálo v Sýrii destruktivní protilidskou roli z těchto důvodů:
1. Režim už byl poražen, boje probíhaly již v samotné metropoli a nebýt intervence Kremlu, byla by Sýrie dnes osvobozena z područí rodiny.
2. Kreml v průběhu necelých 5 let udělal astronomický kšeft na mrtvolách Syřanů: hned od začátku povstání se režimu dodávají zbraně, které platí íránští ajatolláhové částkou 500 milionů za dodávku. Informace o ceně pochází od Ali Nuri Zada z ústavu pro strategická studia Írán – arabský svět. Je to jeden z důvodů, proč spoluorganizátoři v Kremlu konflikt prodlužují.
3. Neslýchaná špinavá politika pomluv v ruských médiích proti celému syrskému národu. Rusové tak věří, že v Sýrii je jen IS proti hodnému Asadovi, že události na Blízkém Východě jsou válka mezi sunnity a šíity. A nic k tomu. Dokonce i mezi gramotnými politology jen málokdo ví, že nejde o válku mezi sunnity a šíity, ale mezi Araby a kolonialistickými choutkami íránských ajatolláhů. Íránští lídři celých těchto 5 let vytrubovali, že „kontrolujeme 4 arabské metropole a Sýrie je vůbec 35. provincie Íránu“.
5. Povstání v Sýrii je povstání proti despotismu, nikoli občanská válka mezi alavity a sunnou. Vůdci protestů jsou sunnité, křesťané, Kurdové a alavité. Mnozí mají za sebou režimní gestapo.

Marie, náš rozhovor bude zveřejněn na mém blogu na webu Mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm, která se zabývá shromažďováním důkazů zločinů ruského režimu na Ukrajině a nyní i v Sýrii. Jsou tyto důkazy použitelné v rámci připravovaného tribunálu?

Lze je použít v tom smyslu, že odkážou příslušné organizace na svědka. Uznává se pouze přímý kontakt s člověkem.

A co důkazy dokládající spojení mezi událostmi, např. bombardováním syrského města a ruským letadlem, které je provedlo a patří do ruského vojenského systému – budou zohledněny?

Akceptují se veškeré informace, které se následně filtrují. S vyšetřováními od InformNapalmu jsem se seznámila a předala je vojákům. Každopádně pro Syrskou svobodnou armádu byly tyto údaje přínosné a byla jsem ohromena všímavostí lidí, kteří tyto údaje hodnotili. Je to jednoduché a geniální.

Dopis pro Ukrajince: “Ukrajinští bratři! Nevzdávejte se ruským barbarům, pokračujte ve své věci, spoléhejte na sebe a nespoléhejte na mezinárodní společenství” 7. 3. 2014

Co je podle vás perspektivní v kontextu tohoto soudu? Jakou práci bychom měli provést už dnes? Dejte svá doporučení Ukrajincům.

Doporučení ne, je to příliš silný výraz. Jen se podělím o zkušenosti. Sbírali jsme vše po kapkách. Natáčeli jsme na mobily a skryté kamery a předávali to za velmi náročných podmínek. Původně ani arabské kanály nechtěly tyto obrázky přijmout. Ze začátku, aniž bychom tušili plánovaná zvěrstva, jsme přímo natáčeli na demonstracích, Šabiha (vy jim říkáte tituškové) hned chytala ty, co natáčeli, a vlekla pryč, povstání přece zahájily právě demokratické síly. Právě demokraty nenávidí režim jak v Rusku, tak v Sýrii. Proto byly ze začátku všechny způsoby boje poklidné: natáčelo se ze střech domů, házely se letáky před dveře, organizovaly se mobilní demonstrace, aby tajná policie nestihla chytit. Byl tu i kuriózní případ: v Damašku probíhalo sochařské bienále, kde byli hosté z jiných zemí včetně Ruska. Na rozloučenou byli všichni obdarováni krabicemi s vyhlášenými cukrovinkami přímo na letišti. Na dně byl leták s vysvětlením situace v Sýrii, pro každého v jeho jazyce.

Demonstrace se natáčely na kamery umístěné na zádech, aby tajná policie nepronásledovala, transparenty se držely směrem na kamery, tedy dozadu. Pak byli všichni zabiti, zatčeni nebo uprchli. V reakci na zvěrstva režimu se národ vyzbrojil a začala válka.

V naší době mají informace velký význam. Přesvědčili jsme se o tom, když jsme vyprávěli o blokádě Madáje, kdy se za pomoci sociálních sítí, blogerů a médií podařilo zapojit do řešení tohoto problému světovou veřejnost. Mně se velice líbí práce Syřanů v tomto směru – existují účty na sociálních sítích, kde se zaznamenávají fakta, sdílejí se fotky a videa, používá se infografika a vedou se statistiky.

Tato válka na informační frontě je ovšem neméně vypjatá než tam, kde se střílí. Uveďte příklady informační agrese proti syrské opozici, které se podařilo odhalit.

Nedávno BBC vyhrála spor s Russia Today v kauze pomluvy. BBC ukázala příspěvek o chemickém útoku ze srpna na předměstí Damašku, RT řekla, že je to výmysl a že k žádnému útoku nedošlo. BBC podala proti RT žalobu a spor vyhrála. Získala dokonce odškodnění.

Ruská média mají mnoho kiksů, dříve jsem se bavila jejich sledováním. Třeba novinářka vysílá reportáž ze Sýrie a pak následují záběry z Jemenu. Nebo se na Mail.ru píše o režimu a na obrázku je vlajka povstání.
Prochanov na začátku událostí společně s Leonťjevem přijel do Damašku. Režim ho nechal dopravit údajně do Dar’á, kde Šabiha načmárala na zdech s příšernými chybami tato slova: „děkujeme Izraeli za pomoc“, „nejdříve Sýrie, pak Rusko“. Povstalci by něco podobného nikdy nenapsali. Prochanov to ale pustil do vysílání.

Tuto otázku pokládám často, protože mě zajímají názory lidí. Za začátku revoluce měla sociální povahu a byla zaměřena na boj za práva lidí, po nějaké době se ji však podařilo otočit směrem k mezináboženským rozporům. Je to znát dodnes, zejména na jednotě opozice a její vizi budoucnosti Sýrie.
Jaký je váš názor: kdo za tím stojí, jaký to mělo účel a hlavně jak z toho ven?

První transparent pozvednutý na první demonstraci v Damašku zněl: „nikdo nesmí nás ponižovat“ a „selmie“ – „poklidná“. Šlo o vůbec první protest. Druhé heslo znělo: „jsme jeden národ“. První slogany nebyly sociální, ale hned politické: „národ chce svrhnout režim“ bylo pozvednuto v Dar’á po vraždě dětí.
Po dobu 8 měsíců byly protesty poklidné, lidé vycházeli s pozvednutými transparenty a beze zbraní. Během této doby probíhalo totální zatýkání a vraždění íránskými odstřelovači, kteří mířili přesně na hlavu a srdce. Režim šířil videa s mučeními a šikanou ve snaze zastrašit. Dokonce vicepremiér Faruk al-Šaré přiznal: režim chtěl, aby se národ vyzbrojil, aby mohl konečně prohlásit, že nejde o všelidové povstání, ale o terorismus. Rovněž přiznal, že tajná policie schválně podsouvala zbraně demonstrantům.
Když vraždění překročilo veškeré přípustné meze, lidé se chopili zbraní.
Proč revoluce nabyla náboženské povahy? Žádný diktátor se nebojí marginálů, s nimi je vše jasné. Všichni diktátoři se bojí demokratů. Jakékoli splnění požadavků demokratických sil znamená krach diktatury. Syrský režim byl kopií feudálního sovětského režimu. Bylo zakázáno naprosto vše: názory, shromažďování, tisk nebo kritika. Režim pozatýkal nebo povraždil celé demokratické hnutí, ti ostatní uprchli. Pak je vystřídali ti, co zůstali: lidé, kteří si pamatovali vyprávění rodičů o masakru v Hamá, radikálové a Muslimští bratři. Přesto stejně nejde o konfesní válku, ale o povstání syrského národa proti despotismu.

Je nad veškeré pochybnosti, že syrský národ zvítězí. Myslíte, že k tomu dojde vojenskou, nebo politickou cestou?

Dnes stojí 150tisícová armáda u tureckých hranic. Jsou to armády Saudské Arábie, Turecka, dalších zemí Zálivu a Maroka. Vypadá to, že Saudi a Turci věděli, že „jednání“ selžou, jen to chtěli ukázat světu. Armáda na hranicích vstoupí k nám údajně za účelem boje proti IS a pak se uvidí. Politicky se to již nevyřeší. Putin se kvůli svému ignorantství a smyšlení kriminálníka domníval, že dokáže Syřany zastrašit bombardováním a zkrotit jako Rusy. Je tu však jiná mentalita a jiné náboženství: islám nezná strach ze smrti. Navíc funguje zákon vendety, kdy bude Kremlu jen sotva dovoleno, aby tu řádil i po Holocaustu, i když se tu dnes chovají jako ve své kolonii: z režimu nic nezbylo, všemu velí ruští a íránští vojáci. Jeden generál SSA řekl: chtějí permanentní válku? Budou ji mít, ale k žádnému znovunastolení režimu nedojde.

“Naše revoluce je revoluce pro všechny Syřany”

Marie, pro situaci v Sýrii je charakteristická přítomnost chaosu, kdy je každý proti každému, neexistují stabilní partneři ani jasné cíle. Myslíte, že by nasazení této armády na území válkou zpustošené země tento chaos nezvýšilo?

Není to chaos, ale koloniální okupace ze strany Ruska, Íránu a Hizballáhu. Jiné východisko zatím není. Rusko se chová jako vražedný barbar, který vpadl do starobylé země se starobylými tradicemi. Andrej Piontkovskij uvádí v jednom článku úryvek z Hadži Murata: „Staří hospodáři se shromáždili na návsi a sedě v podřepu probírali svou situaci. O nenávisti vůči Rusům nikdo nemluvil. Pocit, který zažívali všichni Čečenci od nejmenšího k největšímu, byl silnější než nenávist. Nešlo o nenávist, ale o odmítání uznat tyto ruské psy za lidi a o takový odpor, zhnusení a rozpaky vůči nesmyslné krutosti těchto tvorů, že touha je vyhladit představovala, podobně jako touha vyhubit krysy, jedovaté pavouky nebo vlky, stejně samozřejmý pud jako je pud sebezáchovy“. I v Sýrii není dnes vůči ruským okupantům nenávist, ale hnus, jaký vyvolávají hadi nebo potkani. Kreml si myslí, že mu syrský Holocaust projde, stejně jak tomu bylo s Holocaustem Džochara.
Buď tu Rusko zůstane a Syřané odejdou, jak odešla již polovina národa. Nebo Rusko odejde a národ se vrátí. Sýrie však již nikdy nebude kolonií.

Zpovídala Kateryna Jaresko

Originál publikován dne 14. února 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol