„Svým vše, cizím podle zákona!“

Vůdce paraguajské chunty Alfredo Stroessner

„S tímto tvrzením plně souhlasím.
Věřte mi, mnoho přítomných zde v sále ví,
že se ho snažím uvést do praxe […] Otázka je však pochopitelně v tom, koho považovat za své.“

Premiér RF Vladimir Putin, 28. října 2011

Mám už plné zuby všech těch řečí o „opolčencích“ a ruských občanech, kteří prý mají právo „svobodně nosit zbraně“ a možnost „nakoupit ve vojentorgu“ (prodejnách vojenských potřeb) obrněné transportéry v plné výzbroji, pancéřované KamAZy a další vojenské náčiní. Jde o lež natolik cynickou, že ji musíme rozebrat podrobněji.

Začněme u řadových občanů RF. Vládnoucí režim, který tak rád rozdává zbraně kdejakým kanibalům, nijak nespěchá na to, aby vyzbrojil svůj vlastní lid. Vlastnění a nošení BOJOVÝCH zbraní mají ruští státní občané zákonem zakázáno, totéž platí o účasti na ozbrojených útvarech, s nimiž ruská legislativa nepočítá.

Zákon RF „O obraně“

„9. Vytváření a provozování jiných útvarů s vojenskou organizací nebo zbraněmi a vojenskou technikou, popř. u nichž jde o absolvování vojenské služby, než zřizovaných na základě federálních zákonů, je zakázáno a stíhá se podle zákona (ve znění Federálního zákona ze dne 30. 12. 1999 č. 223-FZ).“

Shora uvedené platí pouze na území Ruska. Na území Moldavska, Gruzie nebo jihovýchodní Ukrajiny se platnost tohoto předpisu nevztahuje. Stačí, když ruský ozbrojenec neporuší monopól na násilí, který přísluší jeho rodné federaci. Je tu však také Trestní zákoník RF, článek 208:

„2. Účast na jiném ozbrojeném útvaru než zřízeném na základě federálního zákona nebo účast na jiném ozbrojeném útvaru na území cizího státu než zřízeném na základě právní úpravy tohoto státu, jehož účel je v rozporu se zájmem Ruské federace, se trestá odnětím svobody v délce pěti až deseti let s omezením svobody v délce jednoho až dvou let (ve znění Federálního zákona ze dne 5. 5. 2014 č. 130-FZ).“

A co kdyby šlo o účel, který není „v rozporu se zájmem RF“? Pak nevadí ani ostřelování mateřských školek z granátometu. Pro Kreml jde o otázku pouhé účelnosti a možnosti terorizovat nepohodlné úřady sousedních států. Činnost oddílů Ministerstva vnitra Ruska na územích pohraničních s Ukrajinou složí jako názorný příklad tohoto tvrzení. Zatímco na Ukrajinu proudí zbraně ve velkém, zpět do Ruska ani náhodou! Žádné zbraně spadající do kategorie „bojových“ (hlavňová energie přes 300 kJ, možnost automatické palby, kapacita zásobníku větší než 10 nábojů) nejsou pro občany Ruska na jeho území přístupné a k jejich používání jsou oprávněny pouze ruské silové resorty. Totéž se tyká i tlumičů, které se tak často dostávají do záběrů videokronik ukrajinských událostí. Trestní paragraf je stanoven nejen za používání těchto zařízení, ale i za jejich namontování.

Důvod podobného postoje k otázce vyzbrojení vlastních občanů spočívá v neustálém strachu, který mají ruské úřady ze svého lidu. Vládní struktury, které jsou si své zločinnosti vědomy, se nechtějí rozloučit s mocí za žádných okolností, aby se vyhnuly zaslouženému trestu. Na druhou stranu, „nevyslyšení“ a utlačovaní „krajané“ v zahraničí si mohou dovolit vyřizování účtů s místní vládou za pomoci hlavní. Což Kreml všelijak ospravedlňuje a schvaluje.

Plnohodnotná bojeschopná armáda je pro Kreml také hrozbou. Proto ani ruská armáda nemá vlastní zbraně.

„12. Majetek ozbrojených sil Ruské federace, ostatních vojsk, vojenských útvarů a orgánů je federálním vlastnictvím a je shora uvedenými složkami využíván z titulu hospodářské správy nebo operačního řízení“ (zákon RF „O obraně“).

Armáda získává zbraně od vlády a používá je nikoli k obraně národa, ale k uspokojení potřeb vládnoucí moci. Namísto plnohodnotných bojových jednotek proto v ruské armádě vzkvétají kádrové oddíly, výsadkáři a všelijaké zvláštní jednotky. I zde máme co dělat s dědictvím sovětských tradic. Kádrové oddíly lze snadno obsadit nevycvičenou „potravou pro kanóny“ a vyslat na porážku. Zvláštní vojenské jednotky si sice neporadí s úkolem ochrany územní celistvosti ruského státu, dokážou však vést teroristickou činnost a destabilizovat situaci nejen v tylu nepřítele, ale i na území mírumilovných států, které si Kreml vybral jako terč. Hlavní kvalitou vojáka z těchto oddílů není odhodlání bránit svou zem, ale osobní oddanost vůdcům a ochota splnit jakýkoli rozkaz. Pouze tyto útvary se v Rusku vybavují těmi nejmodernějšími (v té míře, v jaké lze toto označení u ruského obranného průmyslu vůbec použít) zbraněmi. Pouze tito vojáci procházejí nejkvalitnějším výcvikem. Pokud by došlo k revolučním událostem, právě oni se stanou štítem, který bude chránit Kreml před lidem. I když se teď v zóně protiteroristické operace našlo pro zvláštní jednotky nové využití. Vypadá to, že je teď nasazují jako „živé zátarasy“. Tento přístup opět dokládá oddanost ruských kágébáckých úřadů starým mizantropickým tradicím Sovětského svazu.

Dobrá, dejme tomu, že psychicky labilní ruští občané bojují na Ukrajině. Jakým způsobem však obstarávají zbraně, i když na území jiného státu? V žádném případě jako separatisté! Stačí prostudovat platný v Rusku předpis pro přidělování bojových střeleckých zbraní a munice k ním, abychom pochopili, že touto cestou se žádný „makarov“ do rukou „opolčenců“ nedostane. Jako civilní osoby by je ani nepustili na práh Ministerstva obrany, o nějaké vidimaci povolení, vystavení dispozičních listin, provedení přejímky zbraní a jejich následném odvozu na Ukrajinu pod ochranou ani nemluvě (viz přílohu). Zbývá jediná varianta: zbraně se nevydávají separatistům, ale vojákům RF, kteří řídí, koordinují a vedou hlavní vojenské operace (viz zákon RF „O zbraních“). Vše ostatní je předtančení pro afektované dámičky, kde účinkují tupí marginálové pod bedlivým dohledem ruských vojáků.

Takže teď, kdy byly veškeré nitky operace na územním rozkolu Ukrajiny soustředěny v rukou ruských silových resortů, lze přejít k otázkám zásobování. Jak už víme, proudí vojenská technika na Ukrajinu prakticky ze všech konců Ruska, přes Jižní vojenský okruh. V případě, že přeprava vojenského majetku přesahuje působnost jednoho vojenského okruhu, zabývají se plánováním a řízením takových přeprav štáby podle okruhů a druhů vojsk. Tudíž ti, kteří dosud žili v domnění, že by nějaký nadmíru zapálený velitel vojenského útvaru mohl z vlastní iniciativy předat tank „z osobní sbírky“ nebo alespoň jeden samopal ze zbrojnice pro „obránce Donbasu“, nechť se vrátí z nebe na zem. Bez kýženého podpisu velitele s nejvyšší šarží neopustí žádný náklaďák „na pomoc opolčení“ vojenskou základnu.

Ale když veškeré zbraně podléhají přísné evidenci, jak je možné utajit, že tyto zbraně ozbrojením sílám RF chybí? Bezchybným způsobem je dodávat „armádě Novoruska“ zbraně, které jsou vedeny jako určené k likvidaci (popř. dokonce již zlikvidované!). Pokud někdo dosud nevěděl, hned povím, že v roce 2012 bylo v Rusku vyřazeno k likvidaci 16 milionů kusů samopalů Kalašnikova, a sice jde o modely u ozbrojenců DLR/LLR nejběžnější: AKM a AK-74. U žádné z těchto zbraní nebyly dle ruských zákonů provedeny balistické zkoušky. Tím je znemožněno provedení balistických expertíz za účelem identifikace zbraní a zjištění jejich ruského původu. Kolik zbraní bez balistické zkoušky a munice z nedotknutelných zásob zase zmizelo ze skladů Ministerstva obrany RF? Obdivuhodně pravidelné exploze, které otřásly uskladněným majetkem ruské armády v období 2002 až 2012 (15krát!!!), napoví, že by tyto zbraně mohly Kremlu stačit na zorganizování „kapesních“ válek ve všech republikách bývalého SSSR současně.

Nejde-li o případ, kdy se připravuje puč, operuje armáda kteréhokoli státu na základě vůle jeho politického vedení. Rada federace Ruska, jak je známo, svůj souhlas k nasazení armády v zahraničí udělený o pár měsíců dříve odvolala. A zde nastává okamžik pro hurónský smích. Na základě zákona „O obraně“ rozhoduje o nasazení armády mimo území Ruské federace… prezident se svolením Rady federace. V podstatě však rozhodnutí Rady federace neznamená nic, protože ještě v roce 2009 získal prezident právo rozhodovat v této věci samostatně.

Usnesením Rady federace č. 456-SF ze dne 16. 12. 2009 bylo prezidentovi RF umožněno vydávat rozhodnutí o nasazení ozbrojených sil v zahraničí.

Celá tato šaškárna se „souhlasem/odvoláním“ měla tedy za cíl působit dojmem, že v Rusku existuje zákon, který dokáže nejvyšším funkcionářům zabránit, aby vydali zločinné rozhodnutí. Jak je vidět, armáda RF je zmobilizována a aktivně se podílí na agresi proti sousednímu státu, zatímco kremelská diplomacie a propaganda se veškerými prostředky snaží tento zločin před mezinárodní veřejností utajit a vymýšlí báchorky o „opolčení“ a „dobrovolnících“.

Pro žádného z odborníků samozřejmě nepředstavuje velkou námahu zjistit původ a zdroj zásobování „povstalců“, kteří dokážou kontrolovat největší městskou aglomeraci na Ukrajině, sestřelovat dopravní letadla ve výšce 10 km a disponovat skupinou tanků v počtu 700 kusů. Cynismus ruské vlády, která svou roli na konfliktu zcela popírá, prostě přesahuje veškeré meze. Trpaslíci, kteří se usadili v Kremlu, jsou si svou jadernou beztrestností natolik jisti, že ztratili veškeré spojení s realitou. Právě to je zahubí. Což všem upřímně přeji!

Publikaci připravil Al Gri speciálně pro INFORMNAPALM.ORG.
Foto: Associated Press. Při převzetí tohoto materiálu je aktivní odkaz na náš zdroj povinný.

Příloha

PŘEDPIS PRO VYDÁVÁNÍ BOJOVÝCH RUČNÍCH STŘELECKÝCH A JINÝCH ZBRANÍ, MUNICE K NIM A CHLADNÝCH ZBRANÍ Z DISPOZICE MINISTERSTVA OBRANY RUSKÉ FEDERACE

1. Na základě tohoto předpisu sepisuje seznam zbraní, které se vydávají bezúplatně (dále jen „seznam“), Hlavní raketový a dělostřelecký úřad Ministerstva obrany Ruské federace (HRDÚ MO), který tento seznam odsouhlasí s Hlavním organizačním a mobilizačním úřadem Generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace a nechá schválit od ministra obrany Ruské federace.
2. Na základě schváleného seznamu a rozhodnutí ministra obrany Ruské federace s přidělením zbraní HRDÚ MO se vystaví příkaz (formulář č. 200) <*> v počtu nejméně čtyř vyhotovení.
3. Převzetí a předání zbraní probíhá na základě vystavených příkazů přímo ve skladovacích objektech (arzenálech, základnách, zbrojních skladech), s tím, že musí být provedeno stoprocentní přepočítání a porovnání čísel předávaných zbraní a vyhotoven soupis evidenčních čísel předaných zbraní.
4. Za účelem přepočítání se ustaví společná komise ze zástupců odesílajícího vojenského útvaru a přebírající organizace (po odsouhlasení).
   Složení komise a její organizační řád se schvaluje příkazem vedoucího arzenálu (základny, zbrojního skladu).
5. Přepočítané zbraně se odešlou zástupci přebírající organizace, pokud tento disponuje plnou mocí k převzetí zbraní, speciálními dopravními prostředky pro jejich přepravu a ozbrojenou ochrankou zajišťující nedotknutelnost zbraní v průběhu přepravy.
6. Předání zbraní přebírající organizaci se potvrdí protokolem o převzetí a předání základních prostředků (kromě budov a staveb), formulář OS-1, dle ZKÚD 0306001 (dále jen „protokol o převzetí a předání“), k němuž se připojí soupis evidenčních čísel předaných zbraní, a to po zapečetění balení se zbraněmi, u nichž zástupce přebírající organizace provedl přepočítání. Protokol o převzetí a předání se vyhotoví ve čtyřech stejnopisech.
   Všechna vyhotovení protokolu o převzetí a předání po jeho odsouhlasení vedoucím arzenálu (základny, zbrojního skladu) se zašlou ke schválení vedoucímu přebírající organizace. Po schválení protokolu o převzetí a předání stanoveným způsobem se protokol vrací odesílajícímu vojenskému útvaru.

7. Provedený příkaz a protokol o převzetí a předání schválený odesílajícím vojenským útvarem se zašlou:
   první vyhotovení na HRDÚ MO, druhé vyhotovení službě vojenského okruhu pro raketové a dělostřelecké zbraně, třetí vyhotovení odesílajícímu vojenskému útvaru, čtvrté vyhotovení přebírající organizaci.

8. Vyřazení zbraní z evidence odesílajícího vojenského útvaru se provádí na základě schváleného protokolu o převzetí a předání.

Náměstek ministra obrany
Ruské federace
armádní generál
D. BULGAKOV

Rusky: https://informnapalm.org/4878-bezzakonye-na-eksport, publikováno dne 20. 1. 2015