Redakce webu mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm uveřejňuje přehledovou analytickou publikaci z elektronického média Ukrajinský týden s tím, že dokládá v článku zmíněná fakta vlastními videi a fotkami s odkazy na materiál z unikátních OSINT studií, který dobrovolníci z InformNapalmu nasbírali. Doufejme, že tento příspěvek doplněný o jedinečné důkazní podklady bude pro naše čtenáře zajímavý a užitečný.

Síly pro speciální operace (SSO) v rámci Ozbrojených sil Ruské federace byly zřízeny v roce 2013 na bázi zvláštních a průzkumných útvarů, které předtím podléhaly Generálnímu štábu. SSO je významnou složkou armády agresora v hybridní válce proti Ukrajině, což odráží názory ruského Generálního štábu na úlohu a místo zvláštních jednotek ve „válce nové generace“.

Krymský debut

Akce zvláštních jednotek měly rozhodující význam pro úspěch operace na okupaci Krymu, na jejímž plánování se velitelství SSO přímo podílelo. Pro zneškodnění ukrajinských ozbrojených složek na poloostrově, především Ozbrojených sil Ukrajiny, a pro vyloučení možnosti odporu proti agresi byl uplatněn soubor opatření, v nichž vůdčí roli sehrály právě zvláštní jednotky. Tyto jednotky byly na Krym přesunuty jako první.

26. února 2014 dopravila transportní letadla Vzdušně-kosmických sil RF na letiště Hvardijske 500 příslušníků zvláštních jednotek Hlavního rozvědného úřadu Generálního štábu RF (záškodnické jednotky, zaměřovači, průvodci apod.). Ostatní oddíly, jako např. jednotky 45. samostatného gardového průzkumného pluku, 3. samostatné brigády, 25. zvláštního pluku a další, byly do Sevastopolu přesunuty výsadkovými loděmi.

Redakční poznámka: fotka z vyšetřování od InformNapalmu, vojáci z průzkumné jednotky od 346. zvláštní brigády GRU Ruské federace (Hlavního úřadu Generálního štábu RF) v areálu obsazeného ukrajinského vojenského útvaru A-2544 na Krymu.

S ohledem na rozhodující význam časového faktoru pro ruskou operaci na Krymu zaměřovaly se operace zvláštních jednotek převážně na akce přímého působení, a sice průzkum, blokádu a obsazení klíčových státních objektů Krymské autonomní republiky, stejně tak vojenských útvarů a lodí ukrajinského námořnictva. Důraz byl kladen na rychlost a překvapivost, aby ukrajinská strana byla postavena před hotovou věc a mohla jen obtížně vojensky reagovat. SSO vedly zábor významných objektů Ozbrojených sil Ukrajiny na poloostrově, k čemuž nasadily nejen vlastní jednotky, ale také zvláštní jednotky Hlavního úřadu Generálního štábu RF a námořní pěchotu.

První akcí SSO na poloostrově bylo ozbrojené obsazení budov Nejvyšší rady a vlády Krymské autonomní republiky v Simferopolu v noci na 27. února 2014, nad nimiž byly hned vztyčeny ruské vlajky, příslušníky 45. samostatného zvláštního pluku. Jedním z velitelů a účastníků této akce byl Igor Girkin (Strelkov), který se vydává za plukovníka FSB ve výslužbě, veterána dělostřelectva apod., SBU ho však považuje za důstojníka GRU.

Záškodnicí zajistili Kremlem požadovaný výsledek „hlasování“ v parlamentu Krymské autonomní republiky pro odtržení od Ukrajiny a spustili scénář uzurpace moci proruskými sílami. Zatímco Viktor Janukovyč, který byl už tehdy v moci velitele SSO generálmajora Alexeje Ďumina (byl to právě on, kdo dopravil tehdejšího prezidenta do RF), podepsal výnos o jmenování Sergeje Aksjonova předsedou vlády Krymské autonomní republiky. V tu chvíli začaly urychlené přípravy tzv. referenda, které mělo zlegalizovat okupaci Krymu.

Čtěte také: Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 32 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu

Tzv. zelení mužíčci operovali bez identifikačních znaků a nášivek, obvykle pod zástěrkou civilistů, „domobranců“ a/nebo dopravených z Kubáně „kozáků“. Vyjímali se však tím, že měli ruskou osobní bojovou výstroj Ratnik a moderní kusy zbraní (samopal Val, odstřelovačská puška Vintorez apod.), které vševojskové útvary Ozbrojených sil RF nemají. Záboru ukrajinských vojenských útvarů předcházela blokáda a akce psychologického vlivu.

Redakční poznámka: jako doplnění zveřejňujeme unikátní videa od InformNapalmu: dne 2. 3. 2014 příslušníci ruské zvláštní jednotky protiprávně vtrhli do areálu vojenského útvaru 191. výcvikového oddílu námořnictva Ukrajiny a zmocnili se beden se zbraněmi. Pokus o odvoz těchto zbraní byl zmařen tím, že ukrajinský obrněný transportér BTR-80 zablokoval ruský vojenský KAMAZ, na nějž byly ukořistěné bedny již naloženy. Námořní důstojníci se postavili kolem transportéru jako „živý štít“ a nenechali ruské vojáky odtáhnout ho z komunikace. Zvláštní jednotka RF měla plnou moderní výstroj ruské armády, ale žádné identifikační znaky. Její příslušníci se několikrát snažili o psychologický nátlak a stříleli ze samopalu do vzduchu, ukrajinští vojáci však neustoupili. Když se ruská zvláštní jednotka dozvěděla o plánovaném příchodu novinářů, areál ukrajinského vojenského útvaru opustila, a KAMAZ se zbraněmi byl za doprovodu ukrajinských vojáků odeslán na 174. skladovací základnu zbraní námořnictva Ukrajiny.

27. až 28. února zvláštní oddíl na letišti Simferopol zablokoval provoz ukrajinského státního podniku Krymaeroruch, který zajišťoval leteckou navigaci na Krymu, čímž přerušil letecké spojení mezi Krymskou autonomní republikou a zbytkem světa. Další jednotka se vylodila na vrtné plošiny ukrajinské společnosti Čornomorhaftohaz na Černém moři a zmocnila se jich.

V noci na 5. března provedly SSO operaci pro zneškodnění hlavních ukrajinských oddílů protiletecké obrany na poloostrově, 174. a 50. raketových pluků protiletecké obrany, které měly základny v Sevastopolu a Feodosiji (byly vyzbrojeny protiletadlovými raketomety S-300PS). Jejich obsazení předcházelo vyřazení řídicích systémů. Téhož dne obsadily zvláštní jednotky 25. a 85. raketový oddíl Pobřežní obrany ukrajinského námořnictva.

6. března zablokovali tzv. zelení mužíčkové komunikační uzly krymského Ukrtelekomu v Simferopolu a 10. března v Jaltě s tím, že zároveň přepnuli ukrajinský televizní signál na ruský. Současně byla odpojena vyhrazená komunikace mezi jednotkami Ozbrojených sil Ukrajiny na poloostrově a Kyjevem, což donutilo velitele přejít na veřejné komunikační kanály, zranitelné z pohledu odposlechů a rušení.

Redakční poznámka: Kamerový záznam ze dne 6. března 2014, který se dobrovolníkům od InformNapalmu podařilo získat. Nahrávka zachycuje, jak v době zahájení operace anexe Krymu z areálu výcvikového oddílu Černomořské flotily v ulici Lazarevskoji (Černomořská pobočka Moskevské státní univerzity Lomonosova v Sevastopolu) nonstop, zejména v noci, vyjížděly a vjížděly nákladní automobily, obrněné automobily TYGR a speciální technika, vše bez registračních značek. Probíhaly rotace personálu jednotek ruské armády na místa, kde byly blokovány útvary Ozbrojených sil Ukrajiny. Ke koordinaci jejich akcí, vnějšímu monitorování a odposlechům mj. mobilní komunikace byli přibíráni příslušníci FSB, kteří se pohybovali civilními a vojenskými speciálními automobily (věnujme pozornost bílému automobilu GAZel, VW transporter aj.). Areál výcvikového oddílu Černomořské flotily RF v Sevastopolu byl hlavní základnou nezákonných ozbrojených formací, i videomateriál přímo dokazuje jejich příslušnost k Ozbrojeným sílám RF.

15. března byl uskutečněn první ruský výsadek na pevninské území Ukrajiny. Ze čtyř vrtulníků se vysadilo 80 příslušníků zvláštních jednotek na výběžek Arabatska Strilka s přístupem do Chersonské oblasti a obsadilo plynovou rozvodnu Čornomornaftohazu. Další postup výsadku zablokovali ukrajinští pohraničníci, což později donutilo Rusy stáhnout se.

19. března zvláštní jednotky v Sevastopolu obsadily předtím zablokovaný štáb Ozbrojených sil Ukrajiny a korvetu Chmelnyckyj, v noci na 25. března se pak na jezeře Donuzlav po pronásledování čluny a vrtulníky zmocnily minolovky Čerkasy.
Splnění těchto úkolů zvláštními jednotkami mělo operační význam, protože znemožnilo ukrajinské straně klást agresi organizovaný odpor. Rusko zároveň i nadále navyšovalo stav jednotek a okupovalo celý poloostrov. Od obsazení parlamentu Krymské autonomní republiky až do podpisu dohody o „přijetí“ Krymu do RF uplynulo pouhých 19 dnů.

Čtěte také: Seznam 1097: jak 18. samostatná motostřelecká brigáda ruských Ozbrojených sil okupovala Krym (podrobné vyšetřování od InformNapalmu s fotkami, videi a seznamy vojáků Ozbrojených sil RF, kteří se operace zúčastnili)

Donbaské skóre

Ruské zvláštní jednotky začaly operovat na pevninském území Ukrajiny již dlouho před začátkem bojů na Donbase. Již v březnu 2014 zaznamenala SBU zvýšenou aktivitu tajných služeb agresora v jižních oblastech současně se startem protestních akcí a mítinků na jihu a východě inspirovaných z Moskvy. Předmětem prvořadého průzkumného zájmu pro SSO byly oddíly Ozbrojených sil Ukrajiny se základnami poblíž Krymu. Za tímto účelem prováděli průzkum, který byl veden v malých skupinkách max. 4 osob s využitím veřejné mobilní komunikace. V noci na 12. března jednu z těchto záškodnických průzkumných skupinek vedenou profesionálním vojenským průzkumníkem, podplukovníkem Romanem Filatovem zajala na Čonharu operační skupina Ozbrojených sil Ukrajiny. Tato skupinka prováděla automobilový průzkum bitevních pozic 79. aeromobilní brigády, 208. protiletecké raketové brigády a 3. protileteckého raketového oddílu Ozbrojených sil Ukrajiny a instalovala v jejich blízkosti speciální infračervené majáky pro přesné navádění ruských letadel a raket na cíl.

Návštěva z druhé strany „porebriku“. Okupace Donbasu začala invazí ruských zvláštních jednotek Girkina-Strelkova pod zástěrkou tzv. domobranců

Zadrženým byly zabaveny pravé ukrajinské občanské průkazy s uvedeným trvalým pobytem na Krymu. Zejména Filatov měl pravou ukrajinskou občanku na jméno Jevhen Arbuzov a ukázalo se, že jde o osobu důležitou pro Kreml, o jeho propuštění totiž tehdejšího dočasně zastupujícího prezidenta Ukrajiny Oleksandra Turčynova osobně požádal ministr obrany RF Sergej Šojgu. Když Moskva oficiálně přiznala svou účast na vzetí rukojmí na Krymu, byl tento špion vyměněn za 40 zadržených ukrajinských aktivistů a vojáků.

Jak se ukázalo, Filatovova skupina neoperovala sama. V březnu téhož roku bylo v Mykolajivské oblasti poškozeno zařízení pro dálkové navádění letadel poblíž jednoho vojenského letiště, což by mohlo nasvědčovat aktivitám další záškodnické průzkumné skupiny, která zůstala bez povšimnutí.

Podle moskevského scénáře začátkem dubna 2014 proruští separatisté na východě Ukrajiny vyhlásili vznik tzv. DLR a LLR. Zároveň Igor Girkin, který se i se skupinou příslušníků zvláštních jednotek přesunul na Donbas, zahájil na moskevský rozkaz rozsáhlou záškodnickou operaci. 12. dubna obsadila jeho skupina Slovjansk a Kramatorsk a střílela ze zálohy na skupiny příslušníků SBU. 16. dubna 2014 Girkinova skupina prostřednictvím místních proruských živlů v Kramatorsku a Krasnotorce zablokovala a odzbrojila dva konvoje aeromobilní brigády Ozbrojených sil Ukrajiny, přičemž se zmocnila šesti kusů obrněné techniky, zejména samohybného minometu 2S9 Nona. 17. května pak tato skupina obsadila vysílací středisko na kopci Karačun u Slovjansku, kde odpojila ukrajinské kanály a nastavila vysílání těch ruských.

Na rozdíl od Krymu uplatnění ruských zvláštních jednotek na pevninském území Ukrajiny trvalo dlouho. Důvodem je, že Kreml má jiný cíl, a sice destabilizovat zemi (aniž by musel obsadit celé její území) a zablokovat její evropskou a euroatlantickou integraci. Proto na Donbase plnily SSO tradičnější funkce: speciální průzkum, vojenskou pomoc a akce přímého působení. Jedním ze zaměření činnosti zvláštních jednotek SSO bylo také zřízení ozbrojených formací rádoby republik na bázi proruských živlů za účelem realizace moskevských geopolitických projektů jako je „osvobození“ jihovýchodní Ukrajiny a vytvoření tzv. Novoruska. K tomu jen zvláštní jednotky GRU zapojily na Donbase střídavým způsobem tři až čtyři formace v počtu 250 až 300 vojáků od sedmi brigád. Pracovali ve skupinách 10 až 12 osob a koordinovali své akce s jednotkami radioelektronického průzkumu.

Čtěte také: „Nejlepší“ záškodníci z 346. brigády GRU RF přistiženi v Horlivce

Nepříliš vysoká bojeschopnost proxy formací tzv. LLR/DLR však nakonec donutila Kreml nasadit zvláštní jednotky i do přímých bojů. Nejaktivnější byly SSO v létě 2014, kdy ofenziva Ozbrojených sil Ukrajiny dohnala tzv. lidové republiky na pokraj zániku. Příslušníci zvláštních jednotek zajišťovali průzkum a značkování cílů infračervenými majáky a realizovali navádění na cíl pro následné dělostřelecké ostřelování ukrajinských pozic poblíž státních hranic. Soustředěné ostřelování hraničních přechodů Izvaryne, Dovžanske a Červonopartyzanske přimělo ukrajinské pohraničníky k ústupu, což umožnilo přímé propojení separatistických enkláv s územím RF.

Oddíly SSO také hodnotily účinnost provedených útoků a někdy činily kroky ke konečné likvidaci cílů vlastními prostředky. Informace o následcích útoků (zejména fota a videa) zpravidla používaly jiné zvláštní jednotky k cíleným informačně psychologickým akcím.

Mezi úkoly záškodnických průzkumných skupin zvláštních jednotek patřilo také minování terénu a úseků komunikací v tylu ukrajinské armády, nastražení fugasů, zálohy, sabotáže, blokáda dopravního spojení nebo útoky na slabě chráněné konvoje. Na začátku války zvláštní jednotky také pomohly nasytit bojové formace hybridních vojsk protiletadlovými prostředky za účelem potírání letectva Ozbrojených sil Ukrajiny. V noci na 14. června 2014 poblíž letiště Luhansk sestřelily z protiletadlového raketometu Igla transportní letadlo Il-76 pohraniční služby Ozbrojených sil Ukrajiny, v důsledku této operace padlo 49 ukrajinských vojáků.

Čtěte také: „Deceptikoni“ z protiletecké obrany RF na Donbase. Kdo sestřeloval ukrajinské letouny (anglicky)

Nikoli ojediněle docházelo k ostřelování ukrajinských letadel protiletadlovými prostředky z území RF na základě zaměření od SSO. Zejména 14. července 2014 bylo poblíž Izvaryne ve výšce 6,5 km přeshraniční palbou sestřeleno vojenské transportní letadlo An-26. Tentýž den přišla Ukrajina o bitevník Su-25, který podle Ozbrojených sil Ukrajiny sestřelila ruská stíhačka. Ruská protiletecká obrana pravděpodobně také sestřelila nejméně dva kusy Su-25, které 23. července podporovaly oddíly Ozbrojených sil Ukrajiny poblíž státní hranice. Důsledkem tohoto vývoje bylo ukončení používání letectva Ozbrojených sil Ukrajiny v zóně protiteroristické operace.

Zvláštní jednotky také zajišťovaly dopravu protiletadlového raketometu Buk-M1 z Ruska do okupované části Donbasu (s následným návratem zpět), z nějž vypálená raketa sestřelila 17. července 2014 malajsijský Boeing na lince MH17. Krátce předtím, 29. června, kvůli legalizaci výskytu této zbraně u tzv. domobranců rozšířil Girkin fake news, že tito údajně ukořistili Buky jednomu z útvarů protiletecké obrany Ozbrojených sil Ukrajiny poblíž Doněcku.

Čtěte také: Poslední výprava ruského vojáka pro MH17 (anglicky)

Významným akčním zaměřením pro SSO jsou sabotáže na strategicky významných objektech. Před časem se informovalo o řetězci explozí v Charkově, Oděse a Mariupolu, které provedli záškodníci pod zástěrkou proruských „partyzánů“. Stojí za připomenutí také mediálně známé výbuchy muničních skladů poblíž Svatove (2015), Balaklije a Katerynivky (2017) nebo Družby v Ičenském okrese (2018), kvůli nimž přišly Ozbrojené síly Ukrajiny o mnoho nedostatkových střel a raket. I přes nedostatek přímých důkazů to velice připomíná záškodnické akty maskované za služební nedbalost.

29. června 2014 byla odpálena železniční trať poblíž stanice Osnova v Charkovské oblasti, 12. září pak s využitím záškodnických magnetických min SPM čtyři cisterny s leteckým palivem. 30. března se tu ozvaly výbuchy pod dvěma vlaky. A 7. října 2015 byla již ve stanici Kupjansk-Vuzlovyj vyhozena do povětří minou SPM cisterna s palivem. Dalšímu pokusu o sabotáž (s použitím granátometu) ve stanici Osnova zabránila SBU v červenci 2018.
23. prosince 2014 v Mariupolu vyletěl do vzduchu železniční most spojující vlakové nádraží s námořním obchodním přístavem. Tato událost ohrozila výrobu hned na dvou hutních kombinátech a odeslání 60 % už hotového produktu. Účelem těchto sabotáží je vedle způsobení hmotné škody také odtažení části jednotek kvůli protizáškodnickým opatřením.

Dle SBU jen v letech 2017 až 2019 vyslala vojenská rozvědka RF na území kontrolované ukrajinskou vládou několik záškodnických průzkumných skupin, které operovaly autonomně a chystaly sabotáže v Kyjevě, Charkově, Dnipru, Mariupolu, Oděse a Sjevjerodonecku. SBU hlásila, že zabránila až 200 sabotážím.

Kvůli nízké připravenosti vlastní motorizované pěchoty je ruské velení zároveň nuceno zapojovat zvláštní jednotky přímo do bojů, a sice 45. pluk v bojích o letiště Doněck, 25. pluk v bojích o Debalceve apod. 6. května 2015 byla poblíž obce Novotrojicke zadržena záškodnická průzkumná skupina a zlikvidováno šest příslušníků ruských zvláštních jednotek. Ještě několik jich bylo zlikvidováno tentýž den poblíž Miusu v Luhanské oblasti. 16. května při odrážení troufalého denního útoku záškodnické průzkumné skupiny na kontrolní stanoviště 92. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil Ukrajiny poblíž Ščasťa padli do zajetí kapitán Jerofejev a četař Alexandrov z 3. samostatné gardové zvláštní brigády. Oba zraněné a ponechané na bojišti „gardisty“ se snažili dorazit jejich kolegové souvislou minometnou palbou, aby nenechali živé svědky, to se jim však nepodařilo, protože zajatci byli včas evakuováni. Tolik štěstí neměl zraněný v boji o Marjinku 4. června 2015 četař zvláštní jednotky: podlehl palbě ruského dělostřelectva, než ho stihli evakuovat.

Čtěte také: Chronologie zajetí průzkumníků z 3. zvláštní brigády GRU Generálního štábu RF (rusky)

V červenci 2017 byl při likvidaci záškodnické průzkumné brigády poblíž osady Žolobok v Luhanské oblasti zajat voják z 22. samostatné zvláštní brigády Agejev. Od listopadu 2019 pak jsou vojáci z ruských SSO v zóně Operace spojených sil přítomni také jako odstřelovačské dvojice.

Čtěte také: Zlikvidovaný u Žolobku velitel průzkumné skupiny Ščerba obdržel zbraně ze skladů Ministerstva obrany RF

Smrtící duo

Zvláštní jednotky FSB na rozdíl od SSO se bojů na frontové linii obvykle nezúčastňují (vyjma odstřelovačů). Nicméně společně se SSO nebo samostatně provádějí průzkum a páchají teroristické útoky na pevninském území Ukrajiny. Zvláštní jednotky FSB také plní kázeňské a kontrarozvědné funkce na okupovaném území, zejména pátrají po ukrajinských záškodnických průzkumných skupinách. Mají prsty i ve fyzické likvidaci některých polních velitelů nezákonných ozbrojených formací, kteří se okupantům z různých důvodů nehodili.

Čtěte také: V noci před atentátem Motorolovu manželku vystrašilo odvolání hlídky před domem (chat)

Zvláštní jednotky FSB mají na svědomí také řadu provokačních akcí. Právě jejich příslušníci mohli být zapleteni do provokací v Oděse z 2. května 2014. Osoby, které vyšetřovatelé označili za organizátory tohoto zločinu, se skrývají v Rusku.
Další ukázka provokací: začátkem roku 2015 obvinila ruská média Ozbrojené síly Ukrajiny z ostřelování obytných čtvrtí okupovaného Doněcku. Když tato kauza získala velký ohlas, vyšlo najevo, že ve skutečnosti za tím stojí trojice Rusů, všichni bytem v Krasnodaru, kteří se náklaďákem s 82mm minometem po nocích proháněli ulicemi města. Dotyčné osoby zadrželi v Doněcku sami ozbrojenci, věc však byla podivuhodně rychle „odložena“.

FSB RF má ostatně na svém kontě také uloupení ukrajinských lodí, a sice remorkéru Jany Kapu a obrněných člunů Berďansk a Nikopol 25. listopadu 2018 v mezinárodních vodách poblíž Kerčského průlivu.

Čtěte také: Odplata: ruští piloti, kteří se zúčastnili agrese proti Ukrajině, se zřítili s Mi-28N

Kam dál?

Nabízí se otázka: kde máme očekávat, že se objeví tzv. zelení mužíčci, a je možné nasazení ruských SSO proti členským státům NATO? Odpověď je zřejmá: nejspíš ne, i když za zranitelnější v tomto ohledu jsou považovány pobaltské státy (zejména Litva), Polsko, Norsko a neutrální Finsko.

Jistou šanci však zvláštní jednotky stále mají v zemích, kde žije početná ruská diaspora (popř. společenské skupiny sympatizující s Moskvou). Kromě Ukrajiny ze zemí sousedících s RF splňují tato kritéria také Bělorusko a Kazachstán, které právě procházejí náročným obdobím předávání moci a jsou na mušce Kremlu a jeho vojáků.

Jak ukazuje praxe, ruské SSO bývají zapojovány do akce již v časné fázi plánovaných operací, protože představují důležitý prvek pro dosažení strategických cílů. Akce těchto formací se vyznačují rychlostí, iniciativou a nestereotypním způsobem jednání, a úkoly, které plní, mají často pohotový význam a odehrávají významnou roli pro dosažení hlavního cíle celé operace.

Velení SSO ve velkém používá přejaté ze Západu organizační přístupy, zejména praxi nasazení menších skupinek, což je typické např. pro „zelené barety“ zvláštních jednotek Ozbrojených sil USA. Tím se ze zvláštních jednotek stává silný a nebezpečný nepřítel. Účinek z nasazení SSO může být navíc doplněn o jiné nevojenské prostředky, zejména o informační nebo psychologické operace. V situaci s Krymem a východem Ukrajiny šlo o ruskou propagandu a sabotáž informační infrastruktury.

Hlavní případy nasazení ruských SSO v Ukrajině

• 27. únor 2017 – obsazení budov Nejvyšší rady a vlády Krymské autonomní republiky v Simferopolu příslušníky 45. samostatného zvláštního pluku.
• 27.–28. únor 2014 – blokáda letiště Simferopol a uloupení vrtné plošiny Čornomornaftohazu na Černém moři.
• 5. březen 2014 – zneškodnění 174. a 50. raketových pluků protiletecké obrany Ozbrojených sil Ukrajiny, obsazení 25. a 85. raketového oddílu pobřežní obrany námořnictva Ukrajiny.
• 6. březen 2014 – blokáda komunikačních uzlů Ukrtelekomu v Simferopolu.
• 10. březen 2014 – přepnutí ukrajinského televizního signálu na ruský a vypnutí vyhrazeného komunikačního kanálu mezi jednotkami Ozbrojených sil Ukrajiny.
• 15. březen 2014 – výsadek 80 příslušníků zvláštní jednotky na výběžku Arabatska Strilka s přístupem do Chersonské oblasti, obsazení rozvodny plynu.
• 19. březen 2014 – obsazení štábu ukrajinského námořnictva a uloupení korvety Chmelnyckyj v Sevastopolu.
• 25. březen 2014 – uloupení minolovky ukrajinského námořnictva Čerkasy na jezeře Donuzlav.
• 12. duben 2014 – obsazení Slovjansku a Kramatorsku záškodnickou průzkumnou skupinou Igora Girkina.
• 16. duben 2014 – blokáda a odzbrojení konvojů 25. aeromobilní brigády Ozbrojených sil Ukrajiny poblíž Kramatorsku a Krasnotorky.
• 17. duben 2014 – obsazení vysílacího střediska na kopci Karačun, vypnutí ukrajinského vysílání a nastavení příjmu ruských televizí.
• červenec 2014 – doprovod protiletadlového raketometu Buk-M1, z nějž byl sestřelen malajsijský Boeing na lince MH17, a jeho návrat zpět do RF.
• květen 2014 až leden 2015 – účast na dobývání letiště Doněck.
• říjen 2014 až únor 2015 – účast v bojích o Debalceve.
• 16. květen 2015 – útok záškodnické průzkumné skupiny na kontrolní stanoviště 92. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil Ukrajiny u Ščasťa.
• 4. červen 2015 – boj o Marjinku za účasti 3. samostatné gardové zvláštní brigády Hlavního úřadu Generálního štábu.
• červen 2017 – průlom záškodnické průzkumné skupiny od 22. samostatné zvláštní brigády Hlavního úřadu Generálního štábu poblíž Žolobku v Luhanské oblasti.
• 25. listopad 2018 – uloupení ukrajinských lodí Jany Kapu, Berďansk a Nikopol zvláštní jednotkou FSB poblíž Kerčského průlivu.

Tento text zpracoval Volodymyr Zablockyj pro portál Ukrajinský týden.
Fotky, videa a odkazy na důkazy, jimiž je tato publikace podložena, přidala redakce mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm.

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol