Celý svět se spojil ve svém požadavku k nejvyššímu ruskému vedení, aby oběť ruského monstrprocesu Nadija Savčenko byla propuštěna – #FreeSavchenko. Jako nástroj k vyvíjení nátlaku zmiňují diplomaté možnost vzniku sankčních seznamů osob, které se na řízení přímo podílely. Tento „Savčenkové seznam“ dosud nebyl schválen, protože rozsudek de facto ještě nepadl, přesto vše spěje k tomu, že 21. až 22. března 2016 bude verdikt soudu vyhlášen. I přes veškeré mezery a nesrovnalosti v obžalobě, kterou Savčenkové obhájci svými argumenty nejednou rozcupovali, žádá ruská prokuratura pro Savčenkovou nejméně 23 let odnětí svobody.

Tzv. Savčenkové seznam EU je kopií seznamu od Bloku Juliji Tymošenkové uveřejněného již 15. února 2015. Původně obsahoval 35 osob, diplomaté EU ovšem seznam zredukovali na 29 osob s tím, že vynechali všechny špičky RF včetně prezidenta země Vladimira Putina. Seznam představuje soupis jmen, z nichž většina obyčejnému laikovi nic neřekne.

Na předběžný sankční seznam EU se tak dostali soudci v kauze Savčenkové.

I. V první řadě byli na seznam zařazeni voroněžští soudci, kteří se svými rozhodnutími vyznamenali hned po nelegálním a nedobrovolném dopravení Savčenkové na ruské území:

Dmitrij Arkaďjevič Sorokin – soudce Novousmaňského okresního soudu, Voroněžská oblast, který při prvním jednání ze dne 2. 7. 2014 vydal usnesení o uvalení vazby na Savčenkovou až do 30. 8. 2014.

Celková výše příjmů jeho rodiny za rok 2013 činila 1.040.000 rublů;

Taťjana Alexandrovna Litovkina – soudkyně Voroněžského oblastního soudu, která dne 25. 7. 2014 předsedala senátu odvolacího soudu v kauze N. Savčenkové. Zamítla stížnost obhájců ohledně držení Savčenkové ve vazbě až do 30. 8. 2014;

Magomed Topajevič Saligov – soudce obvodního soudu Sovětskij ve Voroněži. Dne 27. 8. 2014 vydal usnesení, kterým byl Savčenkové pobyt ve vazbě prodloužen až do 30. 10. 2014, zamítl žádost o změnu předběžného opatření na kauci. Také nařídil vypracovat na Savčenkovou psychologicko-psychiatrický posudek;

Nikolaj Fjodorovič Kosenkov – soudce Voroněžského oblastního soudu. Dne 15. 9. 2014 zamítl stížnost obhájců ohledně držení Savčenkové ve vazbě až do 30. 10. 2014.

II. Následují moskevští soudci, kteří mají dostatečné zkušenosti a seznam zásluh a vyznamenali se v proslulých kauzách:

Valentina Jevgeňjevna Levašova – soudkyně obvodního soudu Basmannyj v Moskvě. Dne 27. 10. 2014 prodloužila Savčenkové pobyt ve vazbě až do 13. 2. 2015. Dne 4. 3. 2015 předsedala senátu při soudním líčení, kdy se Savčenkové obhájci snažili napadnout rozhodnutí vyšetřovatelů z Vyšetřovacího výboru RF, kterým Nadiji nebylo umožněno vycestovat za účelem účasti na schůzi PACE konané v lednu 2015. Soudkyně stížnosti obhájců nevyhověla. Je známa jako soudkyně v „Bolotné kauze“ proti Iljovi Guščinovi, Alexandru Margolinovi a Leonidu Razvozžajevovi. V červenci 2015 vydala v nepřítomnosti usnesení o zatčení Ilji Ponomarjova pro obvinění ze spoluúčasti na zpronevěře prostředků nadace Skolkovo, tento se však více dostal do povědomí jako jediný poslanec Státní dumy RF, který hlasoval proti anexi Krymu;

Jurij Anatoljevič Pasjunin – soudce Moskevského městského soudu. Dne 22. 12. 2014 vydal usnesení, kterým zamítl stížnost Savčenkové obhájců proti prodloužení vazby až do 13. 2. 2015;

Artur Gennadijevič Karpov – soudce obvodního soudu Basmannyj v Moskvě. Dne 10. 2. 2015 prodloužil Savčenkové vazbu až do 13. 5. 2015.
Do soudnictví přišel z vojenské prokuratury. Figuroval v mediálně známé kauze JuKOS a v letech 2011 až 2012 se podílel i na Magnitského kauze, kdy zamítl několik stížností proti nekonání vyšetřovacích orgánů, v letech 2012 až 2013 se podílel na stíhání zadržených v „Bolotné kauze“. Zařazení na další sankční seznam by tak pro něj nebylo žádnou novinkou;

Andrej Valerjevič Mochov – soudce Moskevského městského soudu. Dne 25. 2. 2015 vydal usnesení, kterým zamítl stížnost Savčenkové obhájců proti prodloužení vazby až do 13. 5. 2015.
Dne 12. 9. 2012 jako člen soudního senátu zamítl kasační stížnost proti zatčení Vladimira Akimenkova, který figuroval v „Bolotné kauze“.

Blok Juliji Tymošenkové se omezil právě na tento seznam soudců. V březnu 2015 ovšem soudní řízení neskončilo, ale teprve nabíralo obrátky, kdy do něj přistupovali stále další figuranti, o nichž nalezl informace tým InformNapalm:

Natalja Jevgeňjevna Mušnikova – soudkyně Moskevského městského soudu, nar. 1973. Dne 6. 5. 15 prodloužila Savčenkové vazební stíhání až do 30. 6. 2015. V roce 2011 se dostala na seznam osob, které „odepřely spravedlnost“ matce Sergeje Magnitského. Prodlužovala vazbu smrtelně nemocnému viceprezidentovi JuKOSu Vasiliji Alexaňanovi a zamítala stížnosti proti postupu vyšetřovatelů od jeho obhájců. Figurovala také jako soudkyně proti zatčeným v „Bolotné kauze“ v letech 2012 až 2014.

Pavel Vladimirovič Melechin – soudce Moskevského městského soudu. Dne 10. 6. 2015 rozhodl o ponechání Savčenkové ve vazbě až do 10. 9. 2015.

Je nutno dodat, že proti soudcům Karpovovi, Melechinovi a Mušnikovové vyslovila SBU a Generální prokuratura Ukrajiny podezření, že drží Savčenkovou ve vazbě protiprávně.

Vedle soudců vyslovila SBU podezření i proti osobám, které mají na svědomí předložení vykonstruovaných důkazů proti Savčenkové.

Dmitrij Sergejevič Maňšin – vyšetřovatel Vyšetřovacího výboru RF, major justice. V počáteční fázi vyšetřování v kauze Savčenkové prováděl výslechy a podporoval státní obžalobu u soudu. V roce 2008 „vyšetřoval“ tzv. trestní věc genocidy a masových vražd ruských občanů při gruzínské agresi proti Jižní Osetii, za což dokonce získal medaili od rádoby prezidenta Jižní Osetie.

Vyšetřovatelé zařazení na předběžný sankční seznam EU vedle Maňšina:

Timofej Vladimirovič Gračov – vrchní vyšetřovatel vyšetřovacího oddělení úřadu pro vyšetřování trestných činů spojených s používáním zakázaných prostředků a způsobů vedení války Vyšetřovacího výboru RF, major justice. V červnu 2012 byl zařazen do rozšířeného vyšetřovacího týmu v „Bolotné kauze“. Fotka nezobrazuje obžalovaného, jak by si mohli mnozí pomyslet, ale právě vyšetřovatele. Ani Gračovův verbální projev se nijak neliší od toho, který je typický pro absolventy kriminálu: „Před budovou Vyšetřovacího výboru Filippa Dolbunova (Galcova) uvítal vyšetřovatel Timofej Gračov slovy: „Nechceš mi dělat ptáčka zpěváčka? Budeme kámoši“. Začal výslech. Namísto úvodu Gračov dvakrát šťouchl Filippa pěstí do tváře a uštědřil mu pohlavek: „Nekoukej na mě jako na sračku, jinak se stane sračka z tebe“.

Alexandr Alexandrovič Drymanov – vrchní vyšetřovatel Vyšetřovacího výboru RF pro velmi vážné případy. Falšovatel spisu Nadiji Savčenkové. S jeho vědomím bylo nařízeno psychiatrické posouzení Nadiji Savčenkové a zorganizováno její mučení na Serbského ústavu.

Dne 27. 8. 2015 v soudním senátu služebníci ruské justice ponechali v platnosti rozhodnutí o prodloužení vazby pro Savčenkovou. Byli to:

Igor Borisovič Alisov – soudce Moskevského městského soudu. Byl to právě on, kdo projednával jednu z trestních kauz ve věcí vytunelovaných 5,4 miliard rublů z ruského státního rozpočtu, které byly předtím zaplaceny na dani z příjmů společnostmi kontrolovanými investičním fondem Hermitage, proto byl Alisov již zařazen na tzv. Magnitského seznam;

Natalja Ivanovna Olichver – soudkyně Moskevského městského soudu. Právě její postup hodnotil dne 23. 10. 2012 Evropský soud pro lidská práva ve svém rozhodnutí ve věci „Pičugin vs. Rusko“. Na základě rozsudku s Olichverové podpisem dostal v roce 2005 vedoucí oddělení bezpečností služby JuKOSu Alexej Pičugin svých prvních 20 let odnětí svobodu ve věznici se zvýšenou ostrahou. Centrum na ochranu práva Memorial v Moskvě prohlásilo Alexeje Pičugina za politického vězně. Ke dni 13. 12. 2012, kdy Moskevský městský soud slavil 80. výročí, byla Natalja Olichver vyznamenána odznakem „Za bezúhonnou službu“. Věrně posloužila ruskému vládci tato soudkyně i při projednávání kauzy opozičníků Sergeje Udalcova a Leonida Razvozžajeva, která byla z „Bolotné kauzy“ vyčleněna v samostatné řízení.

Natalja Viktorovna Nikišina – soudkyně Moskevského městského soudu. V letech 2013 až 2014 řídila proces v „Bolotné kauze“. Účastníci protestní akce na Bolotném náměstí byli souzeni po skupinkách. Obžalobu proti první skupince z 8 osob projednávala právě Nikišina, která všechny obžalované odsoudila k průměrnému trestu tří a půl roků odnětí svobody.

Po následné změně místa, kdy se Savčenkové kauza projednávala, se v létě 2015 změnilo i obsazení soudců. Na sankční seznam by tak měly být zařazeny i nové osoby:

Jekatěrina Anatoljevna Malyševa – soudkyně Rostovského oblastního soudu. Dne 1. 10. 2015 ponechala v platnosti rozhodnutí o prodloužení vazby pro Savčenkovou až do 16. 4. 2016;

Ljudmila Vladimirovna Kirsanova – soudkyně Rostovského oblastního soudu. Ve dnech 4. 12. 2015 a 25. 12. 2015 ponechala v platnosti rozhodnutí o prodloužení vazby pro Savčenkovou až do 16. 4. 2016;

Alexandr Alexejevič Děgťarjov – předseda senátu, soudce Rostovského oblastního soudu. Dne 21. 8. 2015 zamítl stížnost Savčenkové obhájců proti projednávání věci ve městě Doněck, který těsně sousedí s ukrajinským nekontrolovaným územím. Majetek a příjem tohoto soudce za rok 2014 činil 2.355.000 rublů.

Po změně geografie projednávání kauzy se změnil i přístup k informování o soudním líčení. Zejména bylo při zasedáních povoleno fotografovat a filmovat pouze obhájce a samotnou Nadiju Savčenkovou. Fotografování soudců a svědků obžaloby podléhá přísnému zákazu.

Senát Doněckého městského soudu v Rostovské oblasti, který má vydat konečné rozhodnutí v Savčenkové kauze:

Ali Salachudinovič Chajbulajev – předseda Doněckého městského soudu, Rostovská oblast;

Jevgenija Sergejevna Černyš – soudkyně Doněckého městského soudu, Rostovská oblast. Soud se Savčenkovou pro ni představoval něco jako kvalifikační postup, protože řízení, která vedla Černyš předtím, se týkala pouze civilních a správních deliktů. Poslední rozsudek v trestní věci vydala Černyš v roce 2012;

Leonid Alexandrovič Stěpaněnko, narozený 25. 7. 1960, soudce Doněckého městského soudu, Rostovská oblast. Z důvodu pohraniční polohy města se tento soudce specializuje hlavně na řízení spojená s porušováním předpisů pro přechod státních hranic, přepravou zbraní, munice, zboží, a také se věnuje dalším věcem, které nejsou nijak zajímavé. Zejména v rozsudku ze dne 19. 9. 2014 odsouzený za přepravu zbraní nabytých na ukrajinském nekontrolovaném území dostal pouhých 6 (šest) měsíců odnětí svobody.

Nedostali se na předběžný sankční seznam EU ani zástupci obžaloby, kteří se bojí fotografování při soudním líčení v Doněcku:

Pavel Igorevič Filipčuk – prokurátor Moskevské oblasti. Stejně jako jeho kolegové byl pověřen, aby se zabýval prodloužením vazby pro osoby zadržené v rámci „Bolotné kauzy“. Právě on, jak uvádí advokát Polozov, požádal Doněcký soud o 23 roky odnětí svobody pro Nadiju Savčenkovou;

Vladislav Vjačeslavovič Kuzněcov – prokurátor z oddělení státních žalobců soudního trestního úřadu, justiční rada;

Dmitrij Vladimirovič Junošev – prokurátor z oddělení státních žalobců soudního trestního úřadu, právník 1. třídy. Narozen 26. 12. 1985 v sovchozu Gigant, Rostovská oblast. Junoševův profil byl nalezen na sociálních sítích. Archiv profilu: http://archive.is/8cMgO.

Díky záběrům televizního kanálu Rossija 24 z jednací síně v Rostově na Donu se můžeme podívat těmto lidem do očí:

Alexandr Viktorovič Gljuzickij, narozen 25. 9. 1973 – prokurátor oddělení prokuratury Rostovské oblasti. Při jednání ze dne 25. 12. 2015 se vyjádřil proti stížnosti obhájce Polozova, která se týkala propuštění Savčenkové jako členky PACE.

Je pravda, že Nadija Savčenková není jediným ukrajinským občanem bezdůvodně drženým v ruské vazbě nebo ve výkonu trestu. Je zapotřebí vytvářet obdobné seznamy pro kauzy Kolčenka, Sencova atd. Skutečnost, že takové seznamy chybí, je nedopatření obhajoby: maximální zveřejnění by umožnilo udělat z protagonistů těchto nespravedlivých procesů předmět pozornosti. Myslíme si však, že ještě není pozdě a že ukrajinský sankční seznam lze doplnit o služebníky ruské justice, kteří vydali rozsudky proti dalším Ukrajincům. Díky profesionální obhajobě zastoupené advokáty Nikolajem Polozovem, Iljou Novikovem a Markem Fejginem se proces se Savčenkovou stal vskutku veřejným, i přes neveřejná jednání. Prosíme příbuzné, známé nebo obhájce ukrajinských vězňů v ruských kasematech, aby nám sdělili jména soudců a prokurátorů, kteří vznášeli bezdůvodná obvinění a vydávali rozhodnutí. Vytvářejme seznamy společně!

Seznam ukrajinských politických vězňů

1. Nadija Savčenko, 34 let, hrozí 20 až 25 let vězení.
2. Oleh Sencov, 39 let, odsouzen na 20 let, přesné místo výkonu trestu není známo.
3. Olexandr Kolčenko, 26 let, odsouzen na 10 let, přesné místo výkonu trestu není známo.
4. Mykola Karpjuk, 51 let, hrozí až 15 let vězení, je ve vazbě v Grozném.
5. Olexij Čyrnyj, 43 let, odsouzen na 7 let, vykonává trest v Magadanu.
6. Hennadij Afanasjev, 25 let, odsouzen na 7 let, vykonává trest v Syktyvkaru.
7. Stanislav Klych, 41 let, hrozí 15 let až doživotí, je ve vazbě v Grozném.
8. Achtem Čyjhoz, 52 let, hrozí až 15 let vězení, je ve vazbě v Simferopolu.
9. Olexandr Kostenko, 29 let, odsouzen na 3 roky a 11 měsíců, vykonává trest v Kirovo-Čerepovci.
10. Valentyn Vyhovskyj, 32 let, odsouzen na 11 let, vykonává trest v Moskvě.
11. Serhij Lytvynov, 32 let, hrozí až 12 let vězení, je ve vazbě v Rostově na Donu.
12. Jurij Sološenko, 73 let, odsouzen na 6 let, vykonává trest v Nižním Novgorodě.
13. Ali Asanov, 33 let, hrozí až 8 let vězení, je ve vazbě v Simferopolu.
14. Mustafa Dehermendži, 26 let, hrozí až 8 let vězení, je ve vazbě v Simferopolu.
15. Nuri Primov, 40 let, hrozí až 10 let vězení, je ve vazbě v Simferopolu.
16. Rustem Vajitov, 31 let, hrozí až 10 let vězení, je ve vazbě v Simferopolu.
17. Ferat Sajfullajev, 33 let, hrozí až 10 let vězení, je ve vazbě v Simferopolu.
18. Jurij Ilčenko, 37 let, hrozí až 20 let vězení, je ve vazbě v Simferopolu.
19. Chejser Džemilev, 34 let, je odsouzen na 3 roky a 6 měsíců, vykonává trest v Astrachani.
20. Viktor Ščur, 58 let, je odsouzen na 12 let, vykonává trest v Tatarstánu.

• Poznámka

  Klokaní soud (angl. kangaroo court) je anglický idiom označující nezákonný, nespravedlivý soud, inscenaci soudního řízení, parodii na justici. Tento výraz se často používá pro soud, který za formálního dodržení postupu vydá předem připravený rozsudek.

  Příklady „klokaního soudu“ jsou známy v mnoha zemích.

  Třeba v Iráku v roce 1958, v dobách plukovníka Abdula Karima Kásima, řízení obvykle trvalo 15 minut a skončilo vždy vydáním rozsudku smrti.

  Jako klokaní soud bývá také označován Russellův mezinárodní tribunál pro vyšetřování válečných zločinů spáchaných ve Vietnamu.

  Jako klokaní soud hodnotí řízení s vězni na americké vojenské základně Guantánamo komentátor britského listu The Guardian Ken Hood.

  V Rusku existuje pro takový soud i vlastní popis – Šemjakin soud, v 21. století se objevil také nový výraz „Basmanná justice“.

Tento příspěvek zpracovala dobrovolnice z mezinárodní komunity InformNapalm Victory Krm.

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autorku a na náš projekt.

*Zkontrolováno redaktorem.

Originál publikován dne 13. března 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol