Redaktor běloruské služby InformNapalmu Dzjanis Ivašyn uveřejnil na webu celostátního všeobecně politického deníku Novy Čas vlastní článek o pátém výročí okupace Slovjansku a Kramatorsku a začátku aktivních bojů na Donbasu. Přinesl čtenářům informace o době okupace a příběhu osvobození těchto ukrajinských měst. Osobně navštívil města na Donbasu, která ukrajinští vojáci osvobodili, sbíral svědectví a vzpomínky přímých účastníků bojů. U toho však nezůstal, skrze porovnání výchozích podmínek válečné agrese RF na Krymu a Donbasu také zaměřil pozornost na identické hrozby pro národní bezpečnost Běloruska. Přebíráme tento příspěvek, který je v mnoha ohledech významný.

Přesně před pěti lety byla pod velením ruských vojáků okupována ukrajinská města Slovjansk a Kramatorsk. V reakci na tyto události zahájilo nejvyšší vojenskopolitické vedení Ukrajiny Protiteroristickou operaci, která se vyvinula v plnohodnotný válečný střet s Ruskou federací.

Hybridní válečná agrese RF zcela přeformátovala geopolitický prostor, v němž se nachází i Bělorusko.

Jisté prvky tohoto neoimperiálního ruského zahraničně politického programu, jehož autorem je náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil RF Valerij Gerasimov, se dost aktivně uplatňují i v poměrech naší země. Kriticky důležité je na příkladě realizace tohoto programu na Krymu a Donbasu pochopit a uvědomit si veškeré hrozby pro národní bezpečnost Běloruska.

V rámci své poslední návštěvy Donbasu jsem se o tom nejenže znovu ujistil, ale také fyzicky pocítil hrozivé účinky „ruského světa“, jimž je kontaminován celý náš postsovětský prostor. Tuto cestu jsem uskutečnil před několika měsíci díky partnerské podpoře analytického centra „Rada pro zahraniční politiku „Ukrajinské prizma“, které působí jako občanská iniciativa.

Slovjansk a Kramatorsk tvoří silný strojírenský klástr ukrajinského průmyslu. Obě města, vzdálená od sebe necelých 10 kilometrů, patří do aglomerace, jejímž středem je Kramatorsk. Jejími dalšími součástmi jsou Lyman, Družkivka a Kosťantynivka, celkem zde žije cca 600.000 osob. Jde o významné strojírenské centrum ukrajinského Donbasu a lokalitu s velmi rozvinutým zemědělstvím.

Toto místo se výrazně liší od hornických měst a velice připomíná např. běloruský Homel, který má srovnatelný počet obyvatel a patří mezi centra běloruského strojírenského průmyslu. V řadě ohledů obě místa, jak na Ukrajině, tak v Bělorusku, působí vizuálně podobně. Pocítíme to hned, jakmile tuto část Donbasu navštívíme. Máme tu městskou zástavbu stejného typu, v obou případech nechybí rozsáhlé vilové čtvrti ani průmyslové zóny. Podobná nákupní a zábavní centra, autosalony nebo rekreační objekty prakticky vyrovnávají veškeré rozdíly.

Téměř ihned se však dostaví šok, jakmile si uvědomíme, jak snadno dobyly tuto aglomeraci ruské okupační jednotky. A to za prakticky totální pasivity místních ozbrojených sborů.

Bojové operace, které Rusko zahájilo na jaře 2014 na Donbasu, se staly pokračováním válečné agrese proti Ukrajině odstartované okupací Krymu. Tento „krymský scénář“ se snažilo Rusko zrealizovat i v řadě kontinentálních ukrajinských regionů. Za účelem destabilizace situace ve východních a jižních regionech Ukrajiny začala RF přes rusko-ukrajinské hranice přesouvat velký počet průzkumných a záškodnických skupin (PZS).

Ozbrojenci ruských okupačních sil, dw.com

Podle záměru nejvyššího vojenskopolitického vedení RF měla operace Ruské jaro (Russkaja vesna) vytvořit předpoklady pro destabilizaci a odštěpení částí ukrajinského území, uspořádání zde tzv. referend a možné připojení k Rusku. Slovjansk byl zvolen jako výchozí bod pro šíření hybridní agrese a realizaci plánů na obsazení celé levobřežní Ukrajiny s vytvořením pozemního koridoru na Krym, obsazením Mykolajivské a Oděské oblasti a napojením na Podněstří. Pro tento účel byli na Ukrajině maximálně zapojeni agenti vlivu RF, místní kriminální prostředí a kolaboranti, kteří byli mobilizováni do nejrůznějších struktur proruských organizací.

Ozbrojenci ruských okupačních sil

Dne 6. dubna 2014 začali ozbrojenci na pokyn ruských dohlížitelů obsazovat budovy oblastní státní správy v Doněcku a oblastního úřadu SBU v Luhansku. O den později, 7. dubna, byl v Doněcku vyhlášen vznik tzv. „DLR“, jejíž protagonisté přímo požádali Putina o nasazení ruských „mírových“ jednotek. Charakteristické je, že se v Doněcku předtím konaly proukrajinské mítinky s celkovým počtem zúčastněných 5.000 až 10.000 osob. Doněcký ústav pro sociální studie a politické analýzy provedl ve dnech 26. až 29. dubna 2014 průzkum, jehož výsledky ukázaly, že 40,8 % obyvatel Doněcku podporovalo akce za jednotu Ukrajiny a pouhých 26,5 % postup proruských sil, 77 % obyvatel města přitom odsoudilo násilné obsazení správních budov.

Dne 12. dubna 2014, přesně 6 dní po obsazení Doněcké oblastní státní správy, se objevují ruské invazní jednotky složené převážně z vojáků záškodnických a průzkumných skupin Ozbrojených sil RF ve Slovjansku, Kramatorsku a Družkivce. Působí v rámci sdruženého oddílu FSB Krym, který byl v počtu 52 osob přesunut z okupovaného ukrajinského poloostrova. Společně s nimi operují příslušníci ruských soukromých vojenských společností, žoldáci, zástupci ruských „kozáckých“ formací a místní kolaboranti: příslušníci rozpuštěné zvláštní policejní jednotky Berkut, kriminální živly a další ozbrojenci z teroristické formace „DLR“. Této invazní skupině z Krymu velí plukovník v záloze Igor Girkin (přezdívka Igor Strelkov, dále jen Strelkov-Girkin), který podle vlastních slov byl něco málo přes rok před těmito události plukovníkem FSB RF.

Pod celkovým dohledem ruských tajných služeb, které operaci také koordinovali, probíhá ve 116tisícovém Slovjansku obsazení úřadů veřejné správy, úřadu SBU a policejní služebny. Ukořistěné zbraně se rozdávají ozbrojencům. Dochází k tomu na pozadí prakticky zcela chybějícího odporu ze strany místních ozbrojených složek, jejichž řada zástupců otevřeně spolupracuje s okupanty. Klíčové objekty v Kramatorsku obsazuje několik desítek lidí, aniž by proti tomu něco podnikl personál městského policejního oddělení, který čítal 380 osob. Podle obdobného scénáře probíhá i obsazení Horlivky a dalších měst na Donbasu.

Na událostech se přímo podílí a teroristickým aktivitám ruských okupantů ve Slovjansku napomáhá protojerej Vitalij, kněz kostela Zmrtvýchvstání, který vyčleňuje jednu z budov ve správě Moskevského patriarchátu ke zřízení ozbrojenecké základny. Vedle duchovenstva akce okupantů ve Slovjansku plně podporuje také starostka města a členka Strany regionů Nelja Štepová. Tato nejenže poskytla značnou podporu ruským okupantům, ale také se podílela na pořádání tzv. referenda 11. května 2014 ohledně „sebeurčení DLR“.

Dne 13. dubna 2014 podle prohlášení Oleksandra Turčynova, který tehdy dočasně vykonával úřad prezidenta Ukrajiny, zahajuje Rada pro národní bezpečnost a obranu totální protiteroristickou operaci (PTO) s nasazením sil a prostředků Ozbrojených sil Ukrajiny (OSU) a Národní gardy Ukrajiny (NGU).

K prvnímu boji v rámci PTO došlo 13. dubna 2014 poblíž čtvrti Semenivka ve Slovjansku. Do okupovaného města se měla helikoptérami přesunout zvláštní jednotka NGU Omeha, jako posila byla vyslána rota výsadkářů 80. aeromobilní brigády s šesti obrněnými transportéry. Shodou okolností tato rota k Omeze nedorazí a zůstane poblíž magistrály u Semenivky. Jednotka ruských okupačních sil nastražuje v lesíku past a čeká na další události. Zanedlouho k výsadkářům přijíždí skupina z šesti vojáků Centra zvláštních operací A (Alfa) Úřadu SBU pro Poltavskou oblast. Mezi výsadkáři již je velitel Vzdušných výsadkových vojsk Oleksandr Švec a dva místopředsedové SBU Viktor Jahun a Vitalij Cyhaňuk. Po nějaké době ze silnice náhle sjíždějí tři automobily s ozbrojenci, kteří hned zahajují palbu po příslušnících SBU. Druhá skupina ozbrojenců, která se ukrývala v lesíku, rovněž začíná střílet.

Příznačné je, že výsadkáři, kteří jeli v obrněných transportérech, dostali rozkaz nestřílet. Tento však vědomě porušuje velitel 3. roty 80. brigády nadporučík Vadym Sucharevskyj, který palbou z velkorážního kulometu obrněného transportéru podpořil příslušníky Alfy. Palba ozbrojenců byla potlačena, a tito se museli stáhnout. V tomto boji padl kapitán zvláštní jednotky SBU Alfa Hennadij Bilyčenko. Stal se tak prvním vojákem, který položil život za vlast ve válce na Donbasu. Z jeho životopisu víme, že jistá část jeho života byla spojena s Běloruskem.

Hennadij Bilyčenko, první padlý ukrajinský voják ve válce na Donbasu / censor.net

Narodil se v Kazachstánu, v roce 1984 se společně s rodiči přestěhoval do Běloruska. V roce 1994 ukončil Babrujskou vyšší školu silniční dopravy. Ve stejném roce se přestěhoval za rodiči, kteří tehdy žili v Poltavské oblasti. Službu u SBU zahájil v červnu 1995. V boji s ruskými jednotkami i přes zranění pokračoval v palbě, aby kryl své spolubojovníky. V důsledku mnohočetných zranění na místě zemřel. Zůstala po něm manželka a syn.

Víme, že útok proti Alfě řídil zástupce Strelkova-Girkina, velitel útočné skupiny oddílu FSB Krym Sergej Žurikov (odstřelovač, přezdívka Romaška (Heřmánek), na vedlejšák působil u RPC Moskevského patriarchátu jako kostelník Kyjevskopečerské lávry. Pocházel z Krymu a měl ruské státní občanství. Do struktury Moskevského patriarchátu na území Ukrajiny patřili také čtyři další ozbrojenci z tohoto oddílu.

Pomník padlým ukrajinským vojákům u vjezdu do Slovjansku / Foto autorské

Hned první den PTO zničili příslušníci Omehy jedno kontrolní stanoviště ruských sil ze směru Kramatorsk a ještě jedno od Charkova. Tím však první útok na Slovjansk skončil, ukrajinské ozbrojené složky odmítly vstoupit do města bez krytí obrněné techniky.

15. dubna 2014 ukrajinské zvláštní jednotky osvobozují vojenské letiště v Kramatorsku, které je velmi významným objektem, umožňuje totiž přijímat vojenské transportní letouny a kryje přístupové cesty do Slovjansku a Kramatorsku.

Téhož dne je do Slovjansku vyslán 1. záložní pohotovostní prapor NGU se stavem až 350 osob. Typické je, že se tento prapor téměř kompletně skládal z dobrovolníků, příslušníků setnin Domobrany Majdanu, kteří předtím prošli zvláštním výcvikem na cvičišti Národní gardy v obci Novi Petrivci u Kyjeva. Bitevní výcvik a koordinaci příslušníků dobrovolnického praporu měl na starosti Hrdina Ukrajiny generálmajor Serhij Kulčyckyj, který zůstal s dobrovolníky déle než měsíc až do své tragické smrti na hoře Karačun nad Slovjanskem.

Hrdina Ukrajiny generálmajor Serhij Kulčyckyj / morpeh.com.ua

Po smrti Serhije Kulčyckého se jeho jméno stalo čestným pojmenováním 1. záložního praporu NGU.

Zmíněna hora Karačun je dominantní výšinou nad celým okolním terénem, nachází se tu televizní a rozhlasové vysílací centrum společně s televizní věží. 17. dubna 2014 záškodnické a průzkumné skupiny Hlavního úřadu (bývalé GRU) Generálního štábu Ozbrojených sil RF tento strategický objekt obsazují a hned vypínají vysílání ukrajinských televizních kanálů, které vzápětí nahrazují televizí Ruské federace.

Hora Karačun / Foto autorské

Téhož dne vládce RF Vladimir Putin vydává prohlášení, že jihozápad Ukrajiny je „Novorusko“ (Novorossija), a Charkov, Doněck, Luhansk, Cherson, Mykolajiv a Oděsa byly k Ukrajině přičleněny sovětským režimem. O necelý rok později vydávají obdobná prohlášení o nezákonném přičlenění Homelu, Mohyleva a Vitebsku k Bělorusku další realizátoři neoimperiálního směřování Ruska.

V úmyslu zastavit šíření ruské propagandy na území Donbasu se rozhodl Dmytro Jaroš s formací Pravý sektor provést jeden z prvních protiútoků ukrajinských dobrovolníků ve válce na Donbasu. Provedení operace bylo podle Jaroše předem odsouhlaseno s Oleksandrem Turčynovem, který tehdy stále vykonával působnost prezidenta.

Dmytro Jaroš / antikor.com.ua

Účastníci ofenzivního útoku, který byl zahájen 20. dubna 2014, měli zničit transformátor televizní věže na hoře Karačun. Měli omezenou muniční sadu, většina příslušníků Pravého sektoru neměla neprůstřelné vesty ani přilby. V rámci provedené operace zcela zničili kontrolní stanoviště ozbrojenců na západním vjezdu do Slovjansku. Dobrovolníci se však museli stáhnout, protože v boji utrpěli značné ztráty.

Výhled na Slovjansk z hory Karačun / Foto autorské

24. dubna 2014 dochází k druhému pokusu o dobytí Slovjansku. Ukrajinští vojáci likvidují několik kontrolních stanovišť ruské hybridní armády, ofenziva je však zastavena a ozbrojenci obnovují kontrolu nad některými ztracenými pozicemi. Podle prvního vicepremiéra Ukrajiny Vitalije Jaremy se ve Slovjansku a Kramatorsku v té době nacházejí vojáci z 45. pluku Vzdušných výsadkových vojsk Ozbrojených sil RF.

Ke dni 25. dubna je vytvoření ukrajinské vojenské skupiny kolem Slovjansku dokončeno, město se ocitá v uzavřeném vnitřním kruhu. Ozbrojenci se dostávají do operačního obklíčení s úplnou izolací, stále však kladou významný odpor. Ruské velení organizuje velmi kvalitní obranu města. Jsou zřízeny zákryty pro obrněnou techniku, velký počet dobře vybavených palebných stanovišť, je provedena příslušná ženijní příprava terénu. Navíc ozbrojenci disponují přenosnými protiletadlovými raketomety. 2. května 2014 z těchto raketometů sestřelují nad Slovjanskem dvě vojenské útočné helikoptéry Mi-24 od 16. brigády armádního letectva OSU.

Foto autorské

Klíčovým objektem pro deokupaci Slovjansku je strategická výšina – hora Karačun. Kontrolu nad ní ukrajinská armáda znovu získává 3. května 2014. Pozice po dobu dvou měsíců udržuje rota ukrajinských vojáků z 95. samostatné aeromobilní brigády. Ozbrojenci se nepřestávají snažit dobýt tento strategický objekt nazpět, podnikají početné ofenzivní útoky a dělostřelecké palby.

Doslova o pár dní později, 5. května 2014, se jednotka NGU společně s výsadkáři od OSU a příslušníky Alfa SBU dostává do pasti ve slovjanské čtvrti Semenivka. Nepřítel si zřídil pozice v obytných domech a zahájil intenzivní palbu po ukrajinských vojácích z velkorážních kulometů, odstřelovačských pušek a dalších palných zbraní, stejně tak z granátometů.

Zničená městská zástavba v Semenivce / Foto autorské

Boj trval déle než hodinu. Díky profesionálnímu postupu ukrajinských vojáků a včasným posilám byl útok ozbrojenců odražen.

Zničená městská zástavba v Semenivce / Foto autorské

Nepřítel utrpěl dost významné ztráty, přes 40 mrtvých, a stáhl se do slovjanské průmyslové zóny. Mnoho životů místních obyvatel se podařilo zachránit. V tomto boji bohužel padli plukovník SBU Oleksandr Oniščenko, major SBU Ruslan Luževskyj a praporčík NGU Viktor Dalinskyj.

Zničená městská zástavba v Semenivce / Foto autorské

Příznačné je, že Oleksandr Oniščenko patřil mezi důstojníky, kteří oficiálně odmítli střílet na protestující a podílet se na zvláštní operaci proti Majdanu v únoru 2014.

Důstojníci SBU Oleksandr Oniščenko a Ruslan Luževskyj, praporčík NGU Viktor Dalinskyj

V polovině května 2014 likvidují jednotky ukrajinské armády opevnění ruských okupačních jednotek v 5kilometrovém pásmu kolem hory Karačun. Podle svědectví ukrajinských vojáků se bojů proti nim zúčastnil značný počet „kadyrovských“ ozbrojenců.

Útoky na ukrajinská kontrolní stanoviště kolem Slovjansku nepolevují. 24. května 2014 u obce Karpivka u severního okraje Slovjansku poblíž silniční křižovatky padl při útoku příslušník NGU a čtyři byli zraněni. Došlo k poškození obytných domů a psychiatrické léčebny, která začala hořet. 28. června na stejné stanoviště stříleli ozbrojenci z minometu, v čehož důsledku přišli o život tři vojáci z 95. aeromobilní brigády OSU.

29. května ruští ozbrojenci sestřelují helikoptéru Mi-8MT patřící NGU, jejímž prostřednictvím byla provedena rotace personálu na pozicích hory Karačun a dopraveny potraviny. V důsledku sestřelení helikoptéry zemřelo 12 lidí, mezi nimi i generálmajor Serhij Kulčyckyj.

Na obranných pozicích na hoře Karačun už bují vegetace / Foto autorské

Začátkem června 2014 je na posilu obklíčení kolem Slovjansku vyslán druhý prapor NGU, rovněž složený z účastníků Domobrany Majdanu. Již o den později ukrajinští vojáci likvidují opevněnou lokalitu v Semenivce. Ozbrojenci trpí rozsáhlé ztráty. Ke ztrátám však došlo i na ukrajinské straně: při operaci padli tři vojáci a 50 bylo zraněno.

24. června po startu z hory Karačun ozbrojenci sestřelují z přenosného protiletadlového raketometu další helikoptéru, multifunkční Mi-8, v níž zemřelo 9 lidí. Mezi mrtvými byli i specialisté, kteří montovali zařízení pro monitorování území a záznam porušení příměří v oblasti PTO, které bylo vyhlášeno od 20. června 2014. O týden později, 1. července, ozbrojenci minometným ostřelováním likvidují i televizní věž, jejíž 222metrová kovová konstrukce se řítí k zemi.

Nová vybudovaná televizní věž, v jejíž blízkosti leží části staré, zničené ozbrojenci / Foto autorské

Po obnovení protiteroristické operace 1. července 2014 se obklíčení kolem Slovjansku podstatně svírá. Okupační posádka ve Slovjansku v té době čítala přes 1.800 osob a měla ve výzbroji 5 tanků přesunutých z území Ruské federace. Ruští ozbrojenci také měli 120mm samohybné dělostřelecké minomety Nona. Bylo zaznamenáno, že z těchto strojů byla zahájena palba po ukrajinských pozicích přímo z dětského hřiště u obsazeného křesťanského centra ve Slovjansku.

Na fotce Dzjanis Ivašyn

V průběhu několika dalších dnů, 3. a 4. července 2014, sdružené síly OSU, NGU a praporu Ministerstva vnitra Kyjev-1 likvidují až 200 ozbrojenců, opevněná stanoviště a muniční sklady v Mykolajivce a osvobozují tuto obec. Ukrajinské ozbrojené sbory likvidují muniční sklady také u Semenivky. Ozbrojenci začínají hromadně dezertovat směrem na Doněck, jejich jistá část však i nadále drží organizovanou obranu v centru Slovjansku. Panická nálada však Strelkovovu-Girkinovu skupinu již zcela ovládla, 5. července prchá ze Slovjansku v několika konvojích přes 5. kontrolní stanoviště a oklikou přes 4. kontrolní stanoviště ve směru Kramatorsk. Hlavním terčem útoku se stává páté stanoviště, které brání rota od 25. vzdušné výsadkové brigády, jednotka Ministerstva vnitra ze Záporožské oblasti a četa NGU od Kulčyckého praporu. Když se Girkinova skupina snaží prorazit, vojáci likvidují celý nepřátelský obrněný konvoj.

Páté kontrolní stanoviště ukrajinských vojáků se nacházelo mezi Slovjanskem a Kramatorskem

Předvoj „ruského světa“ byl rozdrcen. Přes Kramatorsk, Družkivku a Kosťantynivku ozbrojenci ustupují do Doněcku, jako krytí přitom samozřejmě používají civilisty, aby zamezili leteckému útoku. Ukrajinští vojáci zahajují operaci vyklizení Slovjansku a obnovení kontroly ukrajinského státu nad městem. Útočné skupiny likvidují palebná stanoviště, potlačují palbu odstřelovačů a odzbrojují místní policii, která spolupracovala s okupanty. Hned se rozbíhá mise poskytování humanitární pomoci obyvatelům města.

Pomník boje na 5. kontrolním stanovišti z 4. července 2014 a pamětní znak padlým vojákům / Foto autorské

V průběhu 5. až 6. července 2014 je obnovena kontrola nad Kramatorskem, Bachmutem (před rokem 2016 Artemivsk), Družkivkou a Kosťantynivkou. Nad těmito městy opět vlaje ukrajinská vlajka. Stát, dobrovolnické hnutí a dobročinné organizace se pouštějí do obnovy infrastruktury a bytového fondu osvobozených měst.

Ukrajinští vojáci vrátili státní vlajku na budovu městské státní správy ve Slovjansku / censor.net

Mír byl obnoven za cenu životů cca 70 ukrajinských vojáků a 100 civilistů

„Ruský svět“ po sobě zanechal velmi hluboké krvácející rány.

Po osvobození Slovjansku byly ve městě na třech místech nalezeny masové hroby lidí zabitých ruskými okupačními jednotkami. Byl brutálně zavražděn zastupitel města Horlivky Volodymyr Rybak. Dne 17. dubna 2014 se pokusil odstranit symboliku teroristické formace „DLR“ z vlajkového stožáru městské státní správy v Horlivce a vrátit ukrajinskou vlajku. Kvůli tomu byl unesen, krutě mučen a zabit. Podle verze SBU byl únos Volodymyra Rybaka proveden na příkaz podplukovníka Hlavního úřadu Generálního štábu Ozbrojených sil RF Igora Bezlera (přezdívka Běs). Na pokyn Strelkova-Girkina byl tento ukrajinský vlastenec dopraven do Slovjansku a zde po krutém mučení usmrcen. Jeho tělo se stopami mučení se našlo 22. dubna v řece Kazennyj Torec poblíž Slovjansku.

Společně s ním byla nalezena i mrtvola Jurije Popravka, účastníka Revoluce důstojnosti, příslušníka 23. setniny Domobrany Majdanu. Obě těla měla na sobě popáleniny a nesla stopy po zraněních od nože. Bylo zjištěno, že jim ještě za života rozpárali břicha a hodili do Kazenného Torce. Ve stejné řece bylo u Slovjansku o necelý týden později nalezeno i tělo Jurije Ďakovského, spolubojovníka Jurije Popravka a rovněž účastníka Revoluce důstojnosti, opět se stopami po mučení.

Umučení ukrajinští vlastenci: Volodymyr Rybak, Jurij Popravko a Jurij Ďakovskyj

V únoru 2015 prezident Ukrajiny udělil Volodymyru Rybakovi, Juriji Popravkovi a Juriji Ďakovskému titul Hrdiny Ukrajiny in memoriam.

Na okupovaném území ruské okupační úřady prováděli intenzivní náboženské pronásledování duchovních a věřících protestantských církví, řeckokatolické a ukrajinské pravoslavné církve Kyjevského patriarchátu a dalších vyznání. Dne 8. června 2014 ozbrojenci z ruské teroristické formace Ruská pravoslavná armáda (Russkaja pravoslavnaja armija) unesli ve Slovjansku čtyři křesťany charismatického vyznání: diákony Volodymyra Velyčka a Viktora Bradarského a také dva dospělé pastorovy syny Ruvyma a Alberta Pavenkovy. Všichni unesení byli po krutém mučení zastřeleni.

Zabití věřící církve Proměnění Páně / sprotyv.info

Hned od začátku okupace byly ve Slovjansku zakázány proukrajinské politické aktivity, všechny vlastenecky zaměřené politické strany byly zrušeny. Na příkaz velitele okupační správy Slovjansku, ruského státního občana Vjačeslava Ponomarjova, měli obyvatelé okupovaného města hlásit podezřelé osoby, zejména ty, které mluvily ukrajinsky.

Slovjansk se stal nefalšovaným symbolem krutosti a tragiky. Lidé byli mučeni a zabíjeni ve správních budovách nebo ve sklepě SBU. Kdo se dostal do okupace, zažil konfiskace, rabování, výtržnosti a násilí, stejně tak ostřelování obytných domů ozbrojenci, kteří imitovali operace údajného ukrajinského dělostřelectva.

Pohozené věci ozbrojenců z ruských okupačních jednotek / Foto autorské

Každý, kdo přežil, dnes ví, jak vypadá pravá tvář „russkogo mira“ („ruského světa“) a jaké „civilizační hodnoty“ přinášejí ruští okupanti.

Ukrajinský stát znovu buduje infrastrukturu a sociální sféru osvobozených měst, aktivně obnovuje objekty bytového a komunálního hospodářství, z rezervního fondu pomáhá s opravami soukromého bytového fondu.

Nově vybudovaný obytný dům v obci Mykolajivka, který nahradil zničený na stejném místě / Foto autorské

Staví nové bytové domy, nemocnice, obnovuje silniční infrastrukturu, organizuje práci psychologických rehabilitačních center. S podporou Evropské unie zřizuje střediska pro poskytování správních služeb.

Stavba nové budovy zdravotnického zařízení v Semenivce / Foto autorské

Nikdo se nepřeje, aby se válka do těchto míst vrátila, proto Ukrajina výrazně posiluje obranyschopnost své armády, reformuje hospodářství, zásadním způsobem rozvíjí národní identitu. Buduje účinnou bariéru na hranicích s Ruskem a okupovaným územím. Ukrajinský lid ústavně zakotvil euroatlantické integrační směřování, vstup do Evropské unie a NATO. Tyto mezinárodní instituce budou nápomocné nejen hospodářskému a humanitárnímu rozvoji Ukrajiny, ale také spolehlivé obraně její evropské civilizační volby.

Foto autorské

Bělorusko stejně jako Ukrajina leží na geopolitické civilizační zlomové linii. Toto území vždy bylo a nadále zůstane ve sféře životního zájmu Ruska. Vládnoucí proruský režim v Bělorusku po celé poslední čtvrtstoletí napomáhá aktivní erozi běloruské národní identity ve společném sociokulturním prostředí s Ruskem. Realizuje vojenskou, politickou, hospodářskou a humanitární integraci s agresorským státem. Národní politické hnutí je přitom v Bělorusku potlačeno a funguje v disidentských podmínkách, zatímco ruská  propagandistická média mají v běloruském informačním prostoru vytvořeny všechny podmínky k dominanci.

Demontáž Leninova pomníku ve Slovjansku / 27tv.ua

Toto vše podstatě zvyšuje ohrožení národní bezpečnosti naší země, protože „krymský“ nebo „donbaský“ scénář destabilizace situace v Bělorusku patrně představuje pro Ruskou federaci úkol více než splnitelný. Více než čtvrtstoletí „přípravné činnosti“ v kombinaci s nadměrnou infiltrací celého systému státní správy přímými ruskými agenty vlivu a chybějícím rozmístěním jednotek Ozbrojených sil Běloruska naproti útočné ofenzivní linii RF vytvořilo ideální podmínky pro konečné řešení „běloruské otázky“. Zcela připraven je i jeho realizační mechanismus: tzv. Svazový stát (Sojuznoje gosudarstvo).

Všechny živé a realisticky uvažující síly běloruské společnosti by se měly zkonsolidovat a sjednotit své snahy na obranu Běloruska. Aby se z něj nemuselo stát vypálené území, pošlapané a poničené okupanty. Dosud nezhojené krvavé rány Donbasu nechť jsou nám všem mementem.

Dzjanis Ivašyn, Novy Čas

Šíření a přebírání s odkazem na zdroj je vítáno!

Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Přihlaste se k odběru novinek na stránce InformNapalm Česko na Facebooku.

Překlad: Svatoslav Ščyhol