Poté, co řada západních zdrojů uvedla konkrétní datum možné ruské invaze do Ukrajiny, a sice 16. února, začala ruská propagandistická média pracovat na novém úkolu. Musela vytvořit zdání, že je tato informace v zásadě nedůvěryhodná, a zakrýt chystané provokace v samozvaných tzv. lidových republikách, s jejichž následným uznáním se počítalo. A zároveň udělat ze Západu terč posměchu a ukázat Ukrajinu jako poraženou bez jediného výstřelu.

Psychologická válka mezi Ruskem a Západem, v jejímž středu je Ukrajina, se střídavě vyhrocuje a znovu zklidňuje, k závěru však má dosud daleko, a to i přes oficiální uznání tzv. DLR a LLR ze strany Moskvy. Podle různých údajů Rusko od podzimu soustředilo u hranic s Ukrajinou až 190 tisíc vojáků, což na plnohodnotnou invazi a výpad na Kyjev zjevně nestačilo. Samotná výhrůžka a způsob, jak Kreml hrotil situaci kolem sousedního státu a uvnitř něj, však nasvědčovala tomu, že Putin považoval současnou operaci za velmi významnou. V této situaci se propaganda stala plnohodnotným nástrojem války.

Říkat vše, ale po svém

Ruská propaganda na rozdíl od té sovětské se vůbec nesnaží skrývat informace, které by mohly Kreml nebo jeho pověst poškodit. Státní média a všechny prokremelské informační kanály prakticky beze zkratek zveřejňují veškerou kritiku vůči Moskvě, a to i tu nejtvrdší. Moc propagandy je v něčem jiném: vytvořit údajně objektivní (zprostředkovávající různé názory) proud zpráv, který se ve správnou chvíli v zájmu Kremlu naředí fake news. Lví podíl informací se šíří přes sociální sítě a messengery. Formát stručných zpráv, u nichž dokonce není vždy uveden zdroj informace, je pro podobné „vhozy“ obzvlášť vhodný.

Pro spotřebitele podobného kontentu, který nemá širší rozhled a neumí ověřovat informační zdroje, je velmi obtížné odlišit poctivou žurnalistiku se skutečným zpravodajstvím a pestrými komentáři od cílené informační práce, která má za úkol ospravedlnit agresivní politiku Moskvy. Zdánlivá objektivita kremelských kanálů se tedy ve skutečnosti ukazuje jako hoax.

Dosud byla u ukrajinských hranic soustředěna právě ruská armáda, ruští vojáci válčili na straně ozbrojenců v tzv. lidových republikách, které byly svévolně vyhlášeny za pomoci Kremlu, každodenně osnovali stále nové provokace (nyní ruští vojáci přijdou do tzv. DLR a LLR už oficiálně). Za zrcadlem kremelské propagandy se však děje něco docela jiného. Ukrajina tu chce napadnout „ruský“ Krym a násilím znovudobýt území na východě vlastní země, a Západ Moskvě vyhrožuje, že je připraven přijmout do Aliance státy sousedící s Ruskem. Propaganda přitom neskrývá, že se tyto země Moskvy bojí, tento strach však zesměšňuje. Zároveň propagandisté zlomyslně říkají: sousedi prý budou vždy v té či jiné míře na Rusku závislí, hlavně na dodávkách energetických surovin.

„Cvičení“ Svazová ráznost 2022 / Zdroj belta.by

S Ukrajinou je to ještě horší. Pobaltské státy jsou sice „limitrofové“ (jak je ráda označují prokremelská média s použitím opovržlivého výrazu z meziválečné doby), jsou však už aspoň pod ochranou NATO a EU. Zatímco Ukrajinu vnímá Moskva, především Putin, jako „zbloudilou dceru“, kterou je třeba jakýmkoli způsobem vrátit „domů“. O tom, že Ukrajina není vůbec žádný stát a její obyvatelé a obyvatelé Ruska jsou jeden národ, mluví ruský prezident při každé vhodné příležitosti, napsal o tom dokonce podrobný článek. Tímto Putinovým stanoviskem se vlastně vysvětluje válečná eskalace kolem Ukrajiny.

„Západ Ukrajinu opustil“

Uvedením konkrétního data možné ruské invaze do Ukrajiny (15. nebo 16. února) Západ postavil Kreml před hotovou věc: známe vaše plány. V reakci se Moskva rozhodla ukázat nejapnost západních obvinění, zesměšnit je tak, aby publikum tato obvinění vnímala jako totální nesmysl, navíc poškozující Ukrajinu. A teprve pak začít jednat.

Všechny dny krátce před 16. únorem ruská státní media na jednu stranu psala, že je to právě Západ, kdo vyhrocuje situaci kolem Ukrajiny, na stranu druhou se snažila co nejbarvitěji vykreslit „nervózní atmosféru“ v Kyjevě a západních metropolích. Pro Kreml bylo důležité dostat prostřednictvím propagandy před obecenstvo dva důležité vzkazy: a) Západ Ukrajinu zradil a b) samotná Ukrajina se tak lekla, že de facto kapitulovala.

Na důkaz zrady Západu propaganda s obzvláštní škodolibostí informovala o stažení (nebo přesunu) většiny zastupitelských úřadů a zastoupení velkých společností z Kyjeva. Některé kanály tuto evakuaci dokonce přirovnávaly k bleskovému stažení amerických vojáků z Afghánistánu v roce 2021. Samozřejmě shrneme-li zprávy z už zmíněných propagandistických kanálů, že Západ „nacpává“ Ukrajinu zbraněmi, nebo zprávy o přesunu civilistů do potenciálně méně nebezpečných míst, pak je mluvit o „zradě“ mírně řečeno těžké. Informační vlna je však natolik silná, že se v ní většina spotřebitelů prostě nestačí vyznat.

Někdy však ani propagandě nezbývá než se vykrucovat a „přezouvat“ za provozu. Zejména se propagandistické kanály ukvapily se zprávou, že mise OBSE opouští Doněck. Jedním ze zdrojů této informace se stal Patrick Lancaster, který se prezentuje jako americký novinář, zároveň však válčí na straně separatistů. Lancaster na svém telegramovém kanále zveřejnil video, jak příslušníci OBSE odjíždějí z Doněcka, což podle něj mělo potvrzovat, že ještě jedna mezinárodní organizace Ukrajinu opouští. Teprve později se ukázalo, že mise nikam neodešla, jen došlo k plánované výměně jejích pracovníků, kteří pracují na střídačku. Lancaster to musel přiznat, v celkovém informačním proudu však toto potvrzení nezaznělo tolik nahlas jako zpráva o útěku „zápaďáků“.

„Kyjev padl bez boje“

Druhý vzkaz v podobě, jak ho podává ruská propaganda, je také plný vnitřních rozporů. A ten hlavní z nich právě odkrývá falešnost ruských narativů. Na jednu stranu se propaganda snaží přesvědčit Západ, Ukrajinu a ruské vnitrostátní obecenstvo, že Rusko má úmysly ryze mírumilovné, že o žádné invazi nemůže být řeč a že všechna obvinění vůči Kremlu jsou vylhaná. Na stranu druhou propaganda celou dobu soustřeďuje pozornost obecenstva na tom, že z Ukrajiny všichni v panice prchají, což znamená, že Putin má pravdu („Ukrajina je stát, který selhal“) a že vůbec „jako vždy zvítězil“. „Hranice nikdo nepřekračuje, ani se na ně nepatřičně nepodívá, přesto Kyjev už padl“, oznamuje jeden z moha propagandistických kanálů na sociálních sítích.

Právě tento úmysl „vykolíkovat“ Putinovo vítězství prozrazuje špatně skrývanou ze strany Moskvy touhu předvést sílu, podrobit si Ukrajinu, tak či jinak ji porazit – pokud ne fyzicky, pak aspoň psychologicky.

Krátce přede „dnem D“ si ruská státní média vychutnávají a rozdmýchávají informace o odjezdu podnikatelů a politiků, které přicházejí z Ukrajiny, o“ nefalšovaném exodu oligarchů, podnikatelů a poslanců milionářů“. Ruský státní portál Vesti.ru označuje dění v Ukrajině za hysterii a již pokolikáté připomíná Zelenskému jeho hereckou minulost (epizody ze seriálu Služebník lidu), zároveň si však nenechá ujít příležitost naznačit Zelenského závislost na Washingtonu. „Tito <odcházející – pozn. autora> nejsou schopni dostat od Zelenského jasnou odpověď na otázku „Bude něco, nebo ne?“ To nejlépe ukazuje, že Zelenskyj je jen loutka. Odpověď tedy nemohou obdržet, protože ji nezná sám Zelenskyj ani jeho Rada pro národní bezpečnost a obranu. Závisí to pouze na Spojených státech“, píše zpravodajka kanálu Jelizaveta Chramcovová.

Printscreen ze sociální sítě Telegram

Anonymní telegramový kanál Militarist přebírá tweet z dalšího anonymního kanálu Pontiy Pilat. Ten hlásí: na zasedání Nejvyšší rady 14. února dorazilo ze 400 poslanců pouhých 24. Všichni ostatní již prý odjeli do ciziny. Ve skutečnosti však ten den v radě pouhých 23 poslanců chybělo, o čemž napsala další ruská média. Nicméně každý podobný anonymní tweet převzatý víceméně rozjetými propagandistickými kanály přispívá k celkovému obrázku toho, co se v zemi děje.

Zodpovědnost za všechny problémy Ukrajiny včetně těch hospodářských, jakož i za energetickou krizi v Evropě přehazují vůči Kremlu loajální média opět na Západ. TASS označuje snahy Západu zabránit agresi proti Ukrajině za „mediální kampaň“ a vysvětluje čtenářům, že „již způsobila prudké zhoršení hospodářské situace na Ukrajině, vyvedení kapitálu a útěk podnikatelů z této země, jakož i přispěla k růstu cen energetických surovin v Evropě. Zejména koncem ledna Zelenskyj prohlásil, že ze země bylo vyvedeno 12,5 miliard USD poté, co se v informačním prostoru začaly objevovat zprávy o „pravděpodobné invazi RF“.

Jeden z hlavních pěvců kremelské politiky Vladimir Solovjov kulminoval absurditu této informační kampaně tím, že na všech svých kanálech označuje 16. únor za „den invaze“. Tento den začíná jízlivými slovy: „Je půda již dostatečně promrzlá pro tanky? Je již vysušena spousta jezer a řek, které bránily průjezdu vojenské techniky? Všichni cizinci odjeli do Lvova? A soukromá letadla oligarchů do Evropy? Je Ukrajina již svobodná?“ O dva dny později pak komentátor vydání Kommersant (vlastněného ruským oligarchou Ališerem Usmanovem) Andrej Kolesnikov pokládá Vladimiru Putinovi „vtipnou“ (ve skutečnosti podlézavou) otázku při jeho společné tiskové konferenci s Lukašenkem: „Jak jste přežil ruskou invazi na Ukrajinu z předminulé noci?“.

Provokace začínají

Současně s rozjezdem hysterie kolem „kapitulace“ Ukrajiny vhazuje Kreml informaci, která může potenciálně sloužit jako záminka k nasazení ruské armády na ukrajinském území. Touto záminkou je „ochrana civilistů“ nebo „ochrana Rusů“ (mnoho obyvatel samozvaných LLR a DLR Rusko předem vybavilo ruskými pasy).

11. února informuje hlava tzv. Doněcké lidové republiky Děnis Pušilin o „nálezu 130 masových hrobů obětí ukrajinské agrese“, mezi nimiž údajně nechybí těla „seniorů, žen a dětí“. Ruské televize však následně neukážou jedinou mrtvolu. Publiku byly předvedeny záběry z jakéhosi slavnostního pohřbu „obětí genocidy“ v širém poli v uzavřených červených rakvích. To však nezabránilo ruským úředním osobám, expertům a novinářům na výplatní pásce Kremlu omílat téma „genocidy Rusů na východě Ukrajiny“. Po vzniku tohoto hoaxu začalo být jasné: jakákoli vojenská akce proti Ukrajině bude probíhat pod vlajkou „humanitární intervence v zájmu záchrany Rusů“.

17. února ozbrojenci na Donbase ostřelovali Stanycju Luhanskou. Nejprve propagandistické telegramové kanály rozšířily fotky mateřské školky v tomto sídle s prostřelenou stěnou, kdy zároveň prohlásili, že se školka nachází na okupovaném území, a obvinili z ostřelování ukrajinskou armádu. Pak musela propaganda přiznat, že školka přece jen sídlí na území kontrolovaném Kyjevem, z ostřelování však stejně obvinila Kyjev.

Téhož dne začala ruská státní média hlásit návrat útvarů ruské armády od ukrajinských hranic na stálé základny. Speciální reportáže nejenže citovaly vojáky, ale také ukazovaly záběry s vojenskou technikou údajně přepravovanou zpět (z Běloruska po cvičení zpět do Moskevské oblasti a na Sachalin, z Krymu do Dagestánu a Čečenska). O něco později NATO a USA tyto informace zpochybnily. Příspěvky kremelských médií však měly diváka přesvědčit: cvičení Svazová ráznost v Bělorusku bylo opravdu cvičením a ostatní oddíly byly u hranic s Ukrajinou soustředěny jen proto, že na svém území mohou ruské úřady přesouvat armádu tak, jak budou chtít.

Předák tzv. domobrany DLR plukovník Siněnkov nechtěl vyhazovat do vzduchu svůj UAZ Patriot, proto byly jeho SPZ přišroubovány k starému modelu džípu a ten pak odpálen / Zdroj Vakcina nuo vatniku

Vesti.ru předvedly „mírumilovné“ chování Kremlu a hned v návaznosti ukazují „výbojnou“ reakci Ukrajiny. Moderátor, aby zdůraznil neadekvátnost ukrajinské strany, cituje příspěvky na sociálních sítích „nacionalistických skupin, které mají zacíleno na násilné navrácení Doněcka“ a zdůrazňuje, že „šéf zakázaného Pravého sektoru blouzní, jak přes Krymský most připojí k Ukrajině Kubáň“. Pak Vesti.ru ukazují obyčejné Ukrajince, jak se připravují k sebeobraně pro případ ruské invaze, označuje je však za „ozbrojené skupiny“ a dává na vědomí, že je „Kyjev nedokáže uhlídat“.

Vychází nám tedy, že 17. února Kreml imitoval „zklidnění“ a 18. února spustil novou řadu provokací a začal prudce hrotit situaci. Hlava tzv. DLR Děnis Pušilin uvedl, že „Zelenskyj v nejbližší době vydá vojákům rozkaz přejít k ofenzivě na Donbase, realizovat plán invaze na území DLR a LLR“. Ve svých videích Pušilin a hlava LLR Leonid Pasečnik oznámili masovou evakuaci civilistů do ruské Rostovské oblasti, všechny propagandistické kanály pak začínají stále víc informovat o neexistujícím permanentním ostřelování tzv. LLR a DLR ukrajinskou armádou. 19. února byla na obou separatistických územích vyhlášena mobilizace celé bojeschopné mužské populace. Aby lidi totálně vystrašili a dohnali k evakuaci, odpálí separatisti 18. února v Doněcku auto šéfa vlastních lidových milicí, pak spustí houkačku civilní obrany a sdílí video z první předváděcí evakuace z dětského domova. „Prostě dáváme děti pryč od linie palby“, hraje na city luhanský „politický technolog“ Rodion Mirošnik. K večeru dorazily první autobusy s „ženami, seniory a dětmi“ (z této trojice se u propagandistů stala šablona, která měla obecenstvo automaticky dohnat k slzám) do lázní v Rostově, které i přes nouzovou evakuaci se ukázaly být připravené na přijetí velkého počtu uprchlíků.

Hlavním důkazem, že vyhrocení situace v LLR a DLR bylo předem zrežírováno, však jsou metadata videí s výzvami Pasečnika a Pušilina. Vypovídají, že obě videa byla natočena 16. února. Tedy právě v den označený Západem jako začátek ruské operace proti Ukrajině. Následující události pak ukázaly, že tato data byla autentická.

Zdroj titulního obrázku: Cvičení Svazová ráznost 2022 / Zdroj belta.by

Natalja Frolovová, speciálně pro Centrum občanského odporu Res Publica.

Partner InformNapalmu v Litvě: Res Publica – Centrum občanského odboje

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka InformNapalmu v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol