V dnešním článku si dovolujeme připomenout vojenskou kariéru předáka teroristické organizace DLR Alexandra Zacharčenka. Dne 28. srpna 2016 při příležitosti Dne horníka mu byla udělena hodnost generálmajora (zpráva, archiv). Jak to může člověk za dva roky dotáhnout až ke generálským výložkám?

První dny „revolucionáře“

Do zpravodajské relace se Zacharčenko poprvé dostává  při obsazování budovy doněcké radnice. Na internetu nenajdeme žádný příspěvek o Alexandru Zacharčenkovi před 14. dubnem 2014. Hned od prvních rozhovorů se prezentuje jako předák doněcké organizace Oplot, pobočky charkovské policejní paramilitantní organizace typu sportovního zápasnického klubu. Šlo o jakési „titušky“ s výložkami, i když o nich v Doněcku před rokem 2014 věděl jen málokdo.

O měsíc dříve, na mítinku dne 17. března 2014 u doněcké oblastní státní správy však můžeme Zacharčenka spatřit mezi demonstranty, kteří rozmlouvají babičkám a rozdivočelým důchodcům útok na budovu a nepouštějí do úřadu „revolucionáře“ z první vlny Roberta Doně (profil na Mírotvorci).

Babičky nadávají Zacharčenkovi do fašistů (časová poloha 2:35 na videu), na což reaguje nezúčastněným pokynutím, když stojí poblíž „náčelníka ostrahy doněcké městské formace na ochranu veřejného pořádku“, jehož se pak snaží bránit před rozzuřeným davem: „Říkal vám přece…“ (4:31).

Stojí hned za zmínku, že Zacharčenko vystudoval Doněckou vyšší odbornou školu průmyslové automatiky, je zámečníkem 6. třídy, dále studoval na Doněcké vysoké škole právnické Ministerstva vnitra Ukrajiny, toto studium však nikdy nedokončil. Možná právě policejní background mu pomohl postavit se do čela zase policejní organizace Oplot v Doněcku.

Každopádně však dne 14. dubna 2014 Zacharčenko jako šéf doněckého Oplotu poskytuje svůj první rozhovor listu Moskovskij komsomolec. Vypráví o tom, jak vidí situaci a jakou roli hraje jeho organizace při nepokojích v Doněcku. Takto byl zahájen vzestup „vůdce“ první oficiální zmínkou v tisku (článek, archiv).

První funkce

Je nutno vzít v potaz, že vůdci protestů se tehdy střídali takřka na denním pořádku, příchodu další nové tváře tak jen málokdo věnoval pozornost.

Dne 17. května 2014 se Zacharčenko stal členem první vlády „DLR“. Formálně se sice dostal do bloku ozbrojených sborů, oficiální název jeho funkce však zněl dost neurčitě: „vojenský velitel Doněcku“ (zpráva, archiv). Většinu členů první vlády si dnes nevybaví ani nadšení pamětníci „Doněcké republiky“.

Ozbrojené sbory z prvních dnů „DLR“ se daly pomyslně rozdělit na Strelkovovy lidi, prapor Vostok, jemuž velel bývalý náčelník doněcké Alfy Alexandr Chodakovskij, a jednotku Oplot Alexandra Zacharčenka.

V bojích proti ukrajinským ozbrojeným složkám byli ze začátku nejaktivnější lidé od Strelkova a ruští dobrovolníci. Vypadalo to, že Vostok a Oplot boj pouze imitují a že účelem jejich vzniku byl spíše tlak na Kyjev než válka. Dokonce i k prvnímu útoku na doněcké letiště byla vyslána kvapem uplácaná internacionální brigáda z ruských a osetských dobrovolníků. Vostok a Oplot tento boj zpackaly, což jim pak nejednou připomínali účastníci boje s ruskými pasy: právě po tomto incidentu získal Chodakovskij nálepku ukrajinského špiona. Na Zacharčenka a Oplot se tehdy nevzpomnělo.

Když se začteme do interní korespondence ruských dobrovolníků a pamětí účastníků tehdejších událostí, vznikne vůči příslušníkům údajných místních ozbrojených sborů z Vostoku a Oplotu velké množství otázek.

Oplot nijak zvlášť neusiloval o účast v bojích, vyznamenal se však při obsazování úředních budov v Doněcku. Dne 9. května Oplot bere pod svou ochranu sídla televizí Union a Donbas. I když za obsazení se to dalo označit jen stěží. Oceňte krásu hry (zpráva, archiv):

„Jsme domluveni s konstruktivní části Oplotu. Ten nesmíme vnímat zcela negativně. S touto konstruktivní částí jsme se dohodli, že budou pomáhat s ochranou budovy v Doněcku před obsazením“, ujišťoval nás tehdy dosazený Kyjevem gubernátor Taruta.

Takto postupně pod dohledem ukrajinských oligarchů se celé město dostávalo pod kontrolu samozvané „státní moci“.

Dne 25. května 2014 přišli rozzuření obyvatelé Doněcku k Achmetovovu sídlu, kde je uvítali se zbraněmi v ruce zástupci praporu Oplot, kteří vzali pod ochranu objekty ve vlastnictví Achmetova po celém Doněcku. Legenda o předácích lidové vzpoury se před očima rozplynula.

Nebo je tu také pohled z profilu, jak Zacharčenko debatuje s babičkami a vypráví jim o obranných oddílech z Ivanofrankivsku.

Dne 7. června 2014 „DLR“ prohlásila, že plánuje založit Republikovou gardu na bázi Oplotu. Této nové struktuře měl šéfovat Zacharčenko (zpráva, archiv).

Horké léto 2014

Z června až července 2014 nenalezneme téměř žádné zprávy o Zacharčenkových válečných hrdinstvích. Poskytuje několik mlhavých rozhovorů o ostřelování Doněcku. Oplot se opakovaně podílí na vyřizování účtů mezi různými skupinami, do největších bojů se však z nějakého důvodu dostávají ruští dobrovolníci nebo přidělení ruští vojáci.

Dne 22. července se Zacharčenko účastní boje o vesnici Koževňa, kde je zraněn. O den později poskytuje rozhovor a vypráví o boji. Samotné video lze použít jako názorný materiál pro fyziognomisty: máme tu zvedání očí v sloup, potírání nosu nebo typické pauzy při vyprávění.

Není to však hlavní, čím je toto video zajímavé. Výsledky střetu se dostaly do tzv. Strelkovových svodek, kdy byla Zacharčenkovi překvapivě udělena hodnost majora (archiv):

„Zranění na ruce utrpěl včera velitel Oplotu, náměstek ministra vnitra A. Zacharčenko, který útoku na Koževňu osobně velel (dnes jsme mu pogratulovali udělením vojenské důstojnické hodnosti majora):.

Buď to šlo o čerstvou vojenskou hodnost „velitele Doněcku“ od samotné republiky, nebo o jeho skutečnou policejní hodnost – nezapomeňme, že Zacharčenko studoval na policejní vysoké škole a řídil opět policejní organizaci Oplot. Je dost možné, že Zacharčenko byl v Doněcku jakýmsi policejním tichošlápkem: z toho by mohla pramenit jak jeho kariéra v doněckém byznysu, tak vzestup praporu Oplot.

V téže době začíná být titulován jako náměstek ministra vnitra „DLR“: že by opět policejní funkce?

Za důležitou stránku v Zacharčenkově kariéře je rovněž nutno považovat Strelkovův ústup ze Slovjansku. Příchod odiózního plukovníka FSB do Doněcku pořádně zbrzdil kariéry místních „vojevůdců“.

Z hadrů k bohatství

V červenci až srpnu 2014 prožívá „DLR“ téměř kritickou situaci s kádry. Téměř všechny klíčové funkce zastávají Rusové, mediálně nejznámější vojenské postavy jsou rovněž Rusové. Namísto lidového povstání a domobrany vyšla okupační správa složená vesměs z Rusů. Proto bylo rozhodnuto místní režim poukrajinštit. Jako jeden z prvních musel pryč moskevský PR specialista Alexandr Borodaj.

Mezi tehdejšími „Ukrajinci“ si dokážeme vybavit dost podivné postavy jako je Purgin (zdiskreditován svými staršími fotografiemi), Gubarev (velice špatně vypadá a mluví), Pušilin (pracoval u MMM) nebo Chodakovskij (bývalý příslušník SBU). Přicházela v úvahu také celá plejáda činitelů ze Strany regionů, pro vytvoření obrazu lidového postání se však nic z toho nehodilo.

Nakonec se vsadilo na Zacharčenka, který se stal novým premiérem „DLR“. Zajímavé je, že pro příspěvek na Prvním kanále vybrali velice nepovedenou fotografii: vzhledem k tomu, že ruští televizáci neměli o Zacharčenkovi žádné informace, prostě použili záběr z videa od Koževni. Vyšla tato fotka:

První kanál o “DLR”

Kariéra nového lídra republiky následně vyletěla vzhůru, otázka výložek však stále vyřešena nebyla. Na tiskové konferenci ze dne 24. srpna 2014 sedí společně s „ministrem obrany“ Kononovem již ve vojenské uniformě: Kononov v hodnosti podplukovníka, Zacharčenko sice bez výložek, ale v námořnickém tričku.

Zacharčenko již jako hlava republiky v pruhovaném tričku, ale bez výložek

Mimochodem stopy po zranění u Koževni zmizely téměř okamžitě.

Pozoruhodné je, že se Zacharčenko i nadále vojenským uniformám vyhýbal a na frontě se ukazoval buď v horské bundě, nebo v rybářském obleku. Nezapomeňme ani na pruhované tričko: Zacharčenko, který nikdy nesloužil u výsadkářů, chodil v něm až do léta 2015.

Zacharčenko a pruhované tričko – se sny o moři

Při setkání s ukrajinským plukovníkem

V maskáčích

V zimě a v létě stejná barva

Poprvé s výložkami jsme Zacharčenka spatřili teprve v květnu 2015 při přípravách na vojenskou přehlídku – zde je již jako plukovník.

Mimochodem na samotné přehlídce dne 9. května 2015 byla zřetelně vidět vojenská hierarchie „DLR“ (fotky, archiv):

Na přehlídce dne 9. května 2015, plukovník

Ministr obrany Kononov, generálmajor

Givi, podplukovník

Motorola s náušnicí, rovněž podplukovník

Ministr obrany Michail Kononov měl výložky generálmajora, hlava „republiky“ Alexandr Zacharčenko sice v civilu, ale přece jen „plukovník“, „legendární“ polní velitelé Givi a Motorola – „podplukovníci“.

Mimochodem Givi si napsal hodnost „podplukovníka“ již v listopadu 2014, když byl Zacharčenko stále „majorem“.

“Podplukovník” Givi s podomácku vyrobenými výložkami a “major” Zacharčenko, listopad 2014

Před přehlídkou na 9. května bylo rozhodnuto dohonit všechny polní velitele, kteří přece jen zůstali „podplukovníky“, a Zacharčenko šel ještě dále.

Kult osobnosti

Kult osobnosti Zacharčenka pomáhaly rozjíždět ruské státní kanály: dne 5. května 2015 byl na kanále Rossija 24 snahami interního propagandisty Jevgenije Poddubného uveden film Taťka. Zde ovšem Zacharčenko dost zmateně vysvětluje, jak přišel k šarži majora (na videu na 18:53):

„Poddubnyj: Nic z toho však nedává odpověď na otázku, jak se z Alexandra Zacharčenka stal tak rychle major Zacharčenko. Vypadá to, že v autě hlavě „DLR“ sama naskakuje odpověď.

Zacharčenko: Člověk se musí učit vždy, všude a od každého. Něco se naučím od tebe, něco od něho… od každého člověka se snažím něco naučit“.

Tato odpověď toho moc nevysvětluje. Stejně dobře mohl dostat i generálmajora. A toho přece jen dostal!

„Dne 24. února 2015 lidová rada neuznané Luhanské lidové republiky („LLR“) udělila hlavě Doněcké lidové republiky („DLR“) Alexandru Zacharčenkovi hodnost generálmajora!“ (RIA Novosti, archiv)

V „LLR“ byly již od počátku aktivnější nejrůznější ruské kozácké bandy, z čehož patrně pochází tradice rozdávat vysoké hodnosti napravo nalevo.

O rok později na přehlídce 9. května 2016 je Zacharčenko již v civilu.

První přehlídka v civilu

I když na přípravách přehlídky se stále promenádoval oblečený jako rybář, bez výložek a v pruhovaném tričku.

Dvojnásobný generál

Za poslední rok „DLR“ nezažila žádný větší úspěch ani v ekonomice, ani na frontě. Její šéf však přece jen neodolal a ke Dni horníka, tedy 28. srpna 2016, si nechal napsat hodnost generálmajora. Nyní se tak již vyrovnal „ministru obrany DLR“ Kononovovi“ a nejspíš ho brzy i předstihne.

Zacharčenko se tak stal majitelem pásu šarže generálmajora ve verzi hned dvou neuznaných republik, „DLR“ a „LLR“. Celkem za necelé dva roky ušel cestu od samozvaného majora až ke generálmajorovi dvou republik současně.

Když necháme ironii stranou, v „DLR“ se intenzivně tvoří paralelní dějiny, kde hlava republiky musí být v nejlepších afrických tradicích generálem. V „DLR“ mají vypracovanou vlastní hierarchii vyznamenávání a celou haldu řádů a medailí.

Zásluhou ruských státních médií během necelých dvou let spatřil světlo světa celý panteon „hrdinů DLR“, kteří nešetří a rozdávají si navzájem řády a hodnosti.

Jsem zvědav, kdy Zacharčenko dostane generálporučíka. Nebo skočí hned na generálplukovníka?

Tento příspěvek připravil k publikaci Anton Pavluško speciálně pro mezinárodní komunitu InformNapalm

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autory a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění vyšetřovacích podkladů dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Originál publikován dne 22. září 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol