Chráněná komunikace patří mezi hlavní složky moderní války. Toto vyšetřování od InformNapalmu odkrývá tajnou satelitní komunikaci, kterou používají Ozbrojené síly RF k vedení bojů na Donbasu.

Dobrovolníci z mezinárodní komunity InformNapalm získali od insiderů z okupovaného území cenné informace, které ruští okupanti obestírají rouškou tajemství. Tyto informace odhalují podrobnosti používání vojenské satelitní komunikace Ozbrojenými silami RF na území Donbasu. Dle získaných údajů je spojení navázáno přes dva kanály, civilní a vojenský. Na civilním kanálu fungují tito účastníci:

• 8605 – kancelář Ministerstva obrany RF v Moskvě;
• 8615 – komunikační centrum (řídicí středisko) Generálního štábu Ozbrojených sil RF v Moskvě;
• 8616 – operační skupina Ministerstva obrany RF v Rostově na Donu;
• 8630 – řídicí středisko 1. armádního sboru v Doněcku;
• 8634 – řídicí středisko 3. samostatné motostřelecké brigády 1. armádního sboru v Horlivce;
• 8631 – řídicí středisko 2. armádního sboru v Luhansku;
• 8632 – řídicí středisko 2. samostatné motostřelecké brigády 2. armádního sboru v Luhansku;
• 8633 – řídicí středisko 12. velitelství záloh v Bolšém Logu, Rostovská oblast RF, koordinátorem tohoto střediska je generálplukovník Sergej Vitaljevič Solomatin, přezdívka Kobra.

Komunikace probíhá prostřednictvím satelitních vládních telefonních linek RF (Federální státní unitární podnik „Kosmičeskaja svjaz“) přes družice série Express-AM. Přes vojenský kanál je komunikace zavedena s přímými jednotkami Ozbrojených sil RF, které se nacházejí na území Donbasu na rotačním principu. V tomto případě se používají přenosné komunikační stanice R-438 Barier-T, R-438-M Bělozer a mobilní stanice ze soupravy R-441 Liveň. Ty posledně jmenované byly mimochodem v létě až na podzim 2014 spatřeny na základně tzv. praporu Zarja ruských okupačních vojsk. Připomeňme, že svou základnu Zarja měla v areálu bývalého luhanského oblastního vojenského komisařství (terénní vazby zpracoval bloger Askai zde). Fotografie od tiskového střediska Zarji (archiv):

Další fotografie satelitní komunikační stanice z této soupravy byla nahrána do fotoalba ruského žoldáka ze Pskova Sergeje Prilutského (profil). Podle antény můžeme usoudit, že máme co dělat se stanicí R-441-OV na podvozku Uralu.

Pro informaci: Satelitní komunikační stanice R-441-OV zajišťuje provoz přes satelitní transpondéry Jednotného systému satelitní komunikace 2 na geostacionární oběžné dráze Globus-1, Globus-1M, Globus a přes satelitní transpondéry Jednotného systému satelitní komunikace 2 na vysoce eliptické dráze Meridian, a to v režimech s palubním zpracováním signálů a s přímým transpondováním v kmitočtovém rozsahu 4/6 GHz. Účelem satelitní komunikační stanice R-441-OV je navazování odrušené satelitní komunikace v zájmu vojenských útvarů, jednotek taktické nebo operačně taktické řídicí složky, popř. samostatných objektů operační nebo operačně strategické řídicí složky. Stanice zajišťuje provoz utajené telefonické, telegrafické nebo fototelegrafické komunikace a přenos dat s přenosovou kapacitou 1,2; 2,1; 4,8; 9,6 19,2 kbit/s v součinnosti s obdobnými stanicemi nebo se stanicemi Kristall, Liveň, Legenda, R-439KUP. Sériová výroba těchto stanic a jejich dodávky do armády byly zahájeny v roce 2007.

Je nutno vyzdvihnout, že vedle moderních prostředků pro satelitní komunikaci identifikovali dobrovolní průzkumníci z komunity InformNapalm také ruské prostředky pro radioelektronický průzkum, podrobněji viz příspěvek Ruské prostředky radioelektronického boje ve válce na Donbasu.

Tento příspěvek připravil k publikaci dobrovolník z mezinárodní komunity InformNapalm Mychajlo Kuzněcov.

(CC BY 4.0) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění materiálů z vyšetřování dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu. Můžete také cíleně přispět na nákup techniky pro dobrovolné průzkumníky InformNapalmu.

Originál publikován dne 30. května 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol